Skleněná těla
Erik Axl Sund
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277722/bmid_melancholie-sklenena-tela-XbI-277722.jpg
3
423
110
Melancholie / Melanchólia série
1. díl >
Skleněná těla od autorů bestselleru Vraní dívka přinášejí další temný severský thriller, jenž opět zamíří do nejhlubších koutů lidské duše a odkryje její odvrácenou tvář. Švédsko zaplavila vlna sebevražd. Umírají mladí lidé, ze světa scházejí těmi nejděsivějšími způsoby. U všech se našly staré kazety s hudbou z osmdesátých let. Stockholmský detektiv Jens Hurtig zjistí, že všechny patřily jediné ženě. Nedlouho poté začne někdo brutálně zabíjet vlivné osobnosti. Souvislost obou případů je hrozivější, než si kdo vůbec dokáže představit… Skleněná těla vyprávějí napínavý příběh o hudbě, touze a nenávisti – příběh o tom, čeho všeho je člověk schopen kvůli umění a jak extrémní prostředky je ochoten k tomu použít. Skleněná těla jsou návykový román, jehož čtení bolí, ale nejde zastavit.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2016 , Knižní klubOriginální název:
Glaskroppar , 2014
více info...
Přidat komentář
Velmi obtížné čtení přeplněné jako monstrózní skladiště mnoha nerelevantními krámy, motivy, nemožnými vztahy, úvahami o ničem a depresivní atmosférou. Autoři jakoby soutěžili, kdo z nich je větší umělec a vyšel z toho takto nepřehledný a nepravděpodobný spletenec, plný citátů a anglických textů - angličtina mi nevadí, spíše nechápu, proč tam vlastně jsou. Je mi líto, příště ani omylem, autoři jsou na mne moc velcí performers.
Čekala jsem něco jako Vraní dívku. Bohužel, Skleněná těla mě příliš nezaujala. Kniha je rozdělena do spoousty velice kraťoučkých kapitol a velkým množstvím postav a proto pro mě bylo těžké se chvílemi orientovat. Dokonce tři hlavní postavy měli velice podobná jména (Hunger, Holger a Hurtig) a to mě čtení docela ztěžovalo a vždy když tam byl někdo od H, přemýšlela jsem, kdo že to je.
Celkově byl příběh hodně depresivní, o tom, jak nás ovlivňuje naše minulost, naše dětství. Takový příběh z "podsvětí", o vraždách mladých lidí, sebepoškozování a drogách. Rozhodně to není lehké čtení.
Konec pro mě nečekaný, což se u každého krimi/thrilleru cení.
*Čtenářská výzva 2018 - č. 11: kniha od více autorů
Tahle kniha není jako Vraní dívka, ale něco mají společného - přítomnost psychopatů a šílenosti. Jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky, když jsem pociťovala vnitřní rovnováhu, jinak by mi z toho všeho snad i hrozil tik v oku...
V jednu chvíli mi to všechno přišlo až moc přehnané, tak nějak postavené mimo mísu. Myslím, že někdy málo je mnohem více.
Bohužel odloženo, do půlky jsem vydržela, pak už mi byla kniha tak protivná, že si bude muset počkat na dočtení. Není to blbý, je to jen na můj vkus špatně uchopený a napsaný.
Správně temná atmosféra, nepředvídatelný děj, velmi čtivá - to jsou plusy. Jedna hvězdička dolů za překombinovaný příběh, moc míst, postav, přeskakování v ději. Snad to dvojka trochu zjednoduší a rozuzlí a svede do jedné až dvou hlavních dějových linií. Jinak trilogie Vraní dívky mě vtáhla do děje více. Myslím ale, že tento žánr není určen všem, spíš jen určité skupině příznivců, do které patřím :)
Vlastně nevím, jestli líbilo nebo ne. Moc propletených postav, krátké kapitoly - já radši delší vyprávění. Na druhou stranu knížka ve mě zanechala pocit, sice nedobrý, ale aspoň nějaký.
Už dlouho jsem nečetl něco, v čem by byly tak odporné postavy. Sympatický mi nebyl nikdo. A většina sebevrahů mě přímo iritovala. Určitě je to jeden z důvodu, proč mě knížka nevzal zdaleka tolik, jak asi autorská dvojice zamýšlela. A druhý důvod je přílišná překombinovanost děje. Časem jsem z těch hromadících se náhod přestal kroutit hlavou a přemýšlení nad zápletkou jsem vzdal. Je to škoda, protože atmosféra je správně temná a rozuzlení není dopředu odhadnutelné, což je v kriminálkách vždycky plus.
Se severskými jmény a názvy, i s více postavami mám obecně problém, ale dala jsem to. Za tři dny. Chtěla jsem to mít rychle za sebou. Uzel byl hodně zamotaný, konec nepředvídatelný. Úplně špatné to nebylo, ale jednou stačilo
Také jsem od toho čekala něco víc. Depresivní příběh ne úplně se hodící k létu na pláži, ale to je jedno :)
Začátek takový všelijaký, trošku jsem se ztrácela ve změti postav.
Autory úplně nezavrhuju, ráda si od nich ještě něco přečtu, ale tato knížka za mě ne. Čekala jsem od bestselleru trošku víc.
Půjčila jsem si v podstatě kvůli zmínkám o extrémní emo/industrial/metalové scéně na záložce. S přečtením jsem jaksi podvědomě dost dlouho čekala a knížku jsem hodila před oči, až když mi přišla upomínka.
No tedy. Hnusná depka, nevábný obraz zoufalství, mládeže tak strašlivě /de/formované dnešním stavem rodiny a společnosti, že člověk pomalu začne uvažovat, jestli už není západní civilizace opravdu na konci cesty... A pak že je Švédsko země zaslíbená, tůdle!!
Ještě pár takovýchto výkřiků a jdu si to hodit. Nebo usoudím, že ještě pořád se tak zle nemám. Ale ku*va, co moje děti...?
Já vám nevím...mám z této knihy zvláštní pocity. Je přespříliš překombinovaná a napsaná tak zbytečně složitě. Propojení postav mi přišlo snad nemožný. Styl psaní není můj šálek kávy. Je to depresivní čtení o tom,jak dalece dokáže člověka ovlivnit psychika,zážitky a bytí v jeho dětství. Jako nápad je to dobrý,ale to pojetí je nešťastné. Je to první kniha od Axl,co jsem si ze zvědavosti přečetla a asi budu příště méně zvědavá :D
Vubec se mi to nelibilo. Totalne prekombinovane. Do cteni jsem se musela nutit. Ocekavala jsem daleko vic. Kniha by vubec nemela byt v Edici svetoveho bestselleru. S Axl Sundem jsem timto definitivne skoncila.
Souhlasím, bylo to zbytečně překombinované a komplikované. V postavách jsem se celkem vyznala, ale ty jejich propojení, které jsou v knize postupně poodhalovány, ty jsem nebyla sto chápat - přišlo mi, že to vůbec nedává smysl.
Po trilogii "Vraní dívka", která byla skvělá, jsem měla od Skleněných těl větší očekávání. Nemohla jsem se začíst, nakonec se podařilo, ale něco tomu chybělo, tolik mě to nevtáhlo, jak jsem očekávala.
Čtenářská výzva 2017: Kniha od severského autora.
Opět velice zajímavá kniha o tom, jak nás ovlivňuje naše dětství, prostředí, ve kterém vyrůstáme, zážitky, jimž jsme vystaveni. Kniha k zamyšlení, nikoliv k pobavení. Nečekané rozuzlení, žádný happyend. Ale alespoň pro některé zúčastněné jiskřička naděje na relativně "normální" život. I když po tom, co prožili, kdo ví...
Ani pořádně nevím, jak se vyjádřit. Styl psaní mi dá se říci sedl, ale celkově mi to přišlo takové nedotažené..Takové nemastné, neslané, brutální, ale to je asi tak všechno. Jednou a dost. K autorům se ale určitě vrátím, jsem zvědavá na lépe hodnocenou Vraní dívku.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány thrillery
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vraní dívka |
| 2014 |  Hladový oheň |
| 2016 | Skleněná těla |
| 2015 | Pýthiiny rady |
| 2021 | Dům panenek |
Kniha Skleněná těla je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 613x |
| Čtenářské výzvě | 103x |
| Doporučených | 21x |
| Knihotéce | 275x |
| Chystám se číst | 273x |
| Chci si koupit | 65x |
| dalších seznamech | 6x |
Místy je vám z knihy nevolno, místy mrazí a ke konci už lehce tušíte, jak to dopadne. Svojí zvrhlostí vás bude držet až do konce a nepustí, dokud nedočtete poslední slovo a neřeknete si "Uf, to bylo něco." Líbí se mi u nich střídání rovin a vyprávění postav, které pak ke konci knihy směřuje do jednoho rozuzlení. Čtenáře může tohle přeskakování ze začátku zmást, ale zároveň vás pořád drží v pozoru, abyste se v příběhu neztratili.