Medvídek Pú

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Příběhy tohoto neobyčejného medvěda a jeho přátel si získaly malé i velké čtenáře na celém světě. Pú – sympatický popleta, oslík Ijáček, Klokánek, Prasátko, Tygr, Sova, a především Kryštůfek Robin prožívají společně dobrodružství plná legrace a úžasné fantazie, která nás zavedou do neméně podivuhodného Stokorcového lesa....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/25_/2589/medvidek-pu-RcN-2589.jpg 4.6480
Žánr:
Pro děti a mládež, Pohádky
Vydáno:, Albatros (ČR)
Orig. název:

Winnie the Pooh (1928)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (81)

Kniha Medvídek Pú

Přidat komentář
hrdlickova_61
01. dubna

V mém dětství mě knížka minula, ale když jsem našim dětem koupila kazety, kde ji neodolatelným způsobem předčítá Marek Eben, zalíbila se nám všem.

jfialova
06. března

V životě jsem narazila na tři druhy lidí-ti, kteří to nečetli, ti, kteří to četli a nelíbilo se jim to a ty, kteří to četli a byli nadšení. Jak vyplývá z mého hodnocení, patřím do třetí skupiny. Z knihy jsme předčítali též v maturitním ročníku na gymnáziu a pro naše profesory následně na maturitním večírku sehráli scénku z příběhu, jak Ijáček ztratil svůj ocásek. Je to už víc než 15 let a nemůžu zapomenout :-) Stejně jako na "Vstupdolesa Stanislav".

dadako
05. února

Ke knize jsem se dostal až v dospělosti, když ji čtu synovi. Ten si Medvídka Pú zamiloval.

mirektrubak
31. ledna

Je potřeba to nejdůležitější říct hned na úvod: Ijáček je prostě megapostava!!! (děkuji archandělce za výstižný termín, který už si budu napořád se svým alter-ego oslíkem spojovat :-)

Nerad bych se dotknul ostatních zvířátek z knížky, jsou milá a je s nimi zábava, jen ... když se objeví Ijáček, tak je to jako když do oblastního divadla přijede hostovat Al Pacino, hned se všechno rozjasní a zvedne o několik levelů. A když Ijáček sleze z pódia ... hm, nic ve zlém, ale zůstane zase jen standardní oblastní divadlo. :-)

Nečetl jsem Púa jako dítě, nemám s knížkou spojené žádné nostalgické pocity – to jistě ovlivňuje můj pohled. A z pohledu dospělého čtenáře? Četl jsem příběhy spíš jako sled veselých příhod, které byly často roztomile absurdní, občas problýskly zajímavou myšlenkou a celkově se nesly v příjemné atmosféře – nejvíc asi v předposlední kapitole, kde se Ijáček nádherně skoro-integruje, prasátko je rozkošně v rozpacích, a nakonec tam Pú i přes svůj nepatrný rozum udělá správné a citlivé gesto. Cítil jsem se zkrátka ve Stokorcovém lese dobře. Ale nějakou moudrost, hloubku nebo ucelenou filozofii jsem tam nenašel. A upřímně, nebýt Ijáčka, asi by dvacet pohádek ve mně trvalejší dojem nezanechalo.

Technická poznámka: až doposud jsem ve svých komentářích nikdy nepoužil tři vykřičníky. Nepovažuji to za vhodné, přijde mi to jako psaný ekvivalent hulvátského křiku a vadí mi to skoro tolik, jako psaní velkými písmeny. Někdy ale mám na srdci sdělení tak zásadní, že si nemůžu pomoct. Třeba když potřebuji znovu zdůraznit, že IJÁČEK JE PROSTĚ MEGAPOSTAVA!!!

poetree
31. ledna

U nás se ujala zejména kapitola o stopách, kolčavici a kolasici :-D

hippiesak
30. ledna

Milá knížka :) Nemám rád verzi od Disney (nemám jinak nic proti Disney), ale jejich Pů mě nikdy nevzal. Když jsem objevil tuto knížku, tak mě na první pohled zaujaly ty překrásné obrázky. Kryštůfek Robin sice vypadá jako holka :), ale zvířátka jsou fakt super. Tak jsem se začetl a knížku si užil. Medvídek Pů je fajn, prasátka takové kamarádské, jednoduché, pak vychcanej a vychytralej králík, věčně nakrklej Ijáček, moudrá Klokanice se svým prckem, senilní Sova a všeznalej Tygr :) Byla to celkem sranda :)

Kapis
11. ledna

První kniha, kterou si pamatuju, že mi mamka četla v dobách bezstarostného dětství. Krásná klasika plná nostalgie. Teď zase my se snažíme dětem zajistit bezstarostné (tím nepočítám, že musí dojest večeři a pouklízet si bordel v pokojíčku před spaním) a šťastné dětství - čteme ji a vůbec nevadí, že snad už počtvrté či popáté.

trudoš
11. ledna

„Pravopis není všecko. Jsou dni, kdy ti vůbec nepomůže, že umíš napsat MYSLIVEC.“
Kniha plná nezměrné nostalgie nad ztrátou dětské fantazie. A. A. Milne dokáže být stejně veselý, jako zádumčivý, vždy ale milý a zcela originální. Tedy ne že by ohromoval šíří nápadů - člověka zmlsaného tvůrčí imaginací možná až překvapí, nakolik se vyprávění drží při zemi. Ovšem vzhledem k tomu, že jej autor vymýšlel za pochodu pro svého syna v návaznosti na jeho hračky, není se čemu divit.
Největším překvapením pak pro mě bylo, že jednotlivé příběhy nejsou prvoplánovými historkami s morálním ponaučením. Zároveň obdivuji, kolik nevyřčeného toho nechává Milne na čtenáři, aby si domyslel sám, díky čemuž získává kniha osobité kouzlo pro každou věkovou kategorii. Některé Púovy průpovídky jsou navíc nezapomenutelné, podobně jako třeba postava trudomyslného oslíka Ijáčka. A na ilustracích Jaromíra Zápala jsem vyrůstal, proto nemohu hodnotit jinak než vysoko, přestože věčné „řekl/řeklo“ mě vytáčelo maximálně.