Vítězové

Tohoto autora mám ráda, pořád se opakuji, ale líbí se mi, jak dokáže popsat obavy, nejistotu, strach a spoustu dalších emocí u kterékoli postavy v knize. Nikdo není jen špatný a nikdo jen dobrý, jeho postavy jsou prostě lidské. Jen tentokrát mi toho všeho přišlo trochu moc. Chápu, že se uzavírá trilogie a autor nám chce sdělit vše, ale přes 600 stran je opravdu hodně. Jinak je to ale jako vždy skvělá kniha se spoustou věcí, nad kterými budu ještě dlouho přemýšlet.

Tak to byla opět jízda. Moc se mi líbí autorovy náznaky,takže vlastně už předpokládám jak to dopadne,ale stejně mě ten konec dostane. Někde se konal happy end,takže vlastně zjistíme,že ne všichni jsou tak zlí,jak vypadají a v jiných případech to happy endem nekončí,ale přesto mi bylo padoucha velice líto. Vždy při čtení takovýchto knih začnu přemýšlet nad svým životem a zjistím,že jsem vlastně šťastná. Proto tento autor patří kym nejoblíbenějším.

Neskutečně dlouhá kniha. Chvílemi jsem ji odkládal. Ne kvůli tomu, že by se špatně četla, ale asi jsem se poněkud bál, jak to skončí, což spisovatel nezastírá, že ne pro každého je nachystaný happy end. Přibylo pár postav, děj se šinul k tomu, co autor naplánoval, aby nás nechal stát s otevřenou hubou ... a možná i se slzami v očích. No bylo to drsné. Jazykově napsáno skvěle.

Jedna vichřice, dva hokejové kluby, jedna zborcená střecha na jednom ze stadionů. Dvě těhotné ženy, ale jen jedno narozené dítě. Dva pohřby, ale jen jeden, na který přijde celé město. Tohle vše odstartuje slet událostí, které Medvědín opět nenechají v klidu.

Hledáte knihy, u kterých se zasmějete ale častěji pobrečíte? Knihy, které ve vás i dlouho po dočtení něco zanechají, o kterých musíte neustále přemýšlet? Pak je série Medvědín přímo pro Vás.

Celá série se točí kolem vztahů mezi lidmi, co vše jsme schopni udělat. Jak to, co uděláme a možná ještě víc to, co bychom chtěli udělat, ale neuděláme to, může ovlivnit celý náš život. I jedno mávnutí motýlích křídel může totiž zbořit celý svět.

Za co všechno může přehnané očekávání okolí? Kdy přestanete patřit jen sobě a patříte celému městečku, které má pocit, že o vás může rozhodovat?

Kniha není žádný horor, přesto vás z ní bude mrazit mnohem více. Tohle je totiž skutečný život. Příběh, který se může stát Vám nebo vašim blízkým. A to každou minutu Vašeho života. A to, jak je to reálné je právě to, co je tak děsivé.

Do Medvědína jsem se vracela ráda. V prvním díle nám autor tak skvěle vykreslil postavy, že jsem vždy měla pocit, jako bych se vracela domů, do své rodné vesnice, kde znám většinu obyvatel. A vždy jsem se bála, co se zase po...

Autorova síla spočívá v perfektní gradaci děje, překvapivých rozuzlení a neskutečného napínání. Vy víte, že se něco stane, víte i co, protože to vše Vám autor prozradí už na úplném začátku. Nevíte ale kdo a proč to udělá, ani kdo je obětí. Během čtení tak máte asi milion variant, jak to všechno bude. A tohle já úplně miluji. Backman si mne zkrátka získal.

Je pravda, že jsem u tohoto posledního dílu říkala, že by mohl být malinko kratší. Má totiž přes 600 stran a místy mi přišlo, že některé myšlenky už se opakují z prvního nebo druhého dílu.

Jinak ale naprostá pecka jako vždy a ten konec...No nebudu Vám lhát, posledních 50 stran jsem probulela.

Klidně bych uvítala ještě další díly. Ráda bych se dozvěděla více i o postavách, které teď byly dětmi. Jak to s nimi dopadlo?

,,Tady by příběhy Medvědína a Hedu mohly skončit, jenže příběhy měst přece nikdy nekončí. Končí jen příběhy lidí."

Pár myšlenek k zamyšlení, které jsem si podtrhala:

,,V krizi instinktivně hledáme, a to dokonce i ve spánku, jediné, na čem doopravdy záleží: dech druhých, něčí pulz, aby s ním ten náš mohl držet rytmus."

,, Všichni lidi, které znám, maj dvě rodiny, do jedné se narodili a druhou si vybrali. Za tu první nemůžeš, ale za tu druhou, krucinál, zodpovídáš."

,, Naše děti nás nikdy nevarují, že se chystají dospět, jednoho dne jsou už zkrátka velké na to, aby se nás chtěly držet za ruku, a ještě štěstí, že nevíme, kdy nás drží naposledy, protože jinak bychom je nikdy nepustili."

,,Jediný den, který můžeš ovlivnit je dnešek. Se včerejšek a se zítřkem naděláš hovno, ale s dneškem můžeš nějak naložit."

Fredrika Backmana miluju a přečetla jsem už téměř všechno, co napsal. Medvědín jsem naprosto zbožňovala a myslela jsem si, že jde o uzavřený příběh. My proti vám jsem si taky užila, i když to nadšení už nebylo tak intenzivní. Nicméně třetí díl jsem měla doma delší dobu a moc jsem se na něj těšila, ale pořád jsem čtení paradoxně oddalovala. Asi proto, že jsem se nechtěla s postavami definitivně rozloučit. Rozhodně se mi dostali pod kůži.

Musím říct, že mé dojmy jsou docela smíšené. Na jednu stranu jsem byla moc ráda, že jsem se mohla znovu setkat se známými postavami – Backman je v jejich psychologii opravdu mistr. Umí dokonale zachytit lidské reakce, slabosti i drobná vítězství. Atmosféra zasněženého města je opět silná a pohlcující, některé pasáže, hlavně ty s bouří, byly skvělé.

Na druhou stranu… tahle kniha je dlouhá. Opravdu dlouhá. A místy jsem měla pocit, že se to celé trochu vleče. Závěr trilogie je plný politiky, intrik, plánů a přemítání o tom, kdo je na čí straně – a upřímně, občas jsem se v tom ztrácela a ztrácela i chuť pokračovat.

Je tu také spousta repetitivních odkazů a připomínek na události z předchozích dílů. Protože jsem je četla s několikaletými rozestupy, vlastně jsem to ocenila, pomohlo mi to osvěžit si, kdo byl kdo a co se stalo. Ale kdybych celou trilogii četla najednou, myslím, že by mě to brzy začalo štvát a působilo by to únavně.

I tak ale Backmana obdivuju. Jeho styl je rozpoznatelný, emotivní a lidský. Jen tentokrát mě kniha nezasáhla tolik jako jeho ostatní. Bylo to pro mě spíš rozloučení než silný závěr.

Jakožto milovnice Backmana a Medvědína jsem si třetí díl užila. Asi nemusel být tak dlouhý, ale na druhou stranu kdyby byl kratší, asi by se nevešlo všechno důležité. Takže já jsem si poslední návrat do Medvědína vychutnala a tajně doufám, že se tam ještě někdy vrátíme.. jo a miluju Benjiho:))

08.07.2025

Tohle byla asi moje nejdelší audiokniha co jsem kdy poslouchala. Ale mám radost z toho, že jsem to zvládla a že jsem ukončila sérii. Načtené to bylo opět krásně, ta interpretace je boží a celý zážitek byl díky tomu o stupínek lepší. Na druhou stranu mě mrzí, že jsem takhle neměla možnost zaznačit si všechny ty myšlenky, které autor v textu schoval. Moc se mi líbí jak autor píše, že je v tom něco víc, ale zároveň se hodně zaměřuje na postavy a jejich prožívání. Bohužel ale musím říct, že tohle už bylo prostě dlouhé a možná i trochu nepotřebné. Jsou tu jak staré tak nové postavy a pořád trochu řešíme události z předchozích dílů, zároveň ale to téma v tomhle konkrétním díle mi nepřišlo tak super a tolik mě to nevzalo jako třeba ta jednička. Rozhodně je to za mě nejslabší díl ze série, na konci už na mě i bylo zbytečně moc dramatu, které mi to celé trochu zkazilo a nechalo v uších takovou hořkou pachuť. Celkově ale sérii doporučit rozhodně můžu a určitě se pustím i do dalších knížek od autora.

Obyčejně člověk přemýšlí nad tím, kdo je vrah. Tady přemýšlíme, kdo umře. Ačkoliv v jistém bodě celé trilogie je to již celkem jasné, o které postavy přijdeme, pořád má člověk tendenci si říkat, že to skončí jinak. Neskončí.

Backman znovu píše o lidech z Medvědína a z Hedu a... dalších. Ukazuje příběhy i těch zdánlivě nedůležitých postav. Napíná čtenáře až do konce. Připomíná nám, jak jsou věci z různých pohledů různě důležité, a co všechno dokáže nešťastná duše. V knize je spoustu smutných poselství. O to smutnějších kvůli své pravdivosti. Prostě, jako vždy u tohoto autora, ochutnáme život z té krásné i z té nešťastné strany.

Nebojte, na závěr se dozvíme i o pár pozitivních budoucnostech postav :-).

Sakra! Ten chlápek Backman umí vyvolat emoce!

Poslední díl série je stejně dobrý jako ty předchozí. Všechna dramata hlavních postav autor dořeší a s citem důvěryhodně uzavře. Je to příběh s hodně sociálním podtextem, ale zůstává u konkrétních lidí z různých vrstev společnosti. Většinou jsou postavy milé a skutečně lidské. Pro mě bylo překvapením tolik násilí mezi lidmi v dnešní době.

Rozloučení s milovanými postavami je bohužel nejslabším článkem obdivované trilogie. Na vině je nulový spád a úmorně vytěžovaná vyprávěcí struktura. Finále zjevně vynucené čtenářskou oblibou, nikoli autorskou tenzí. Škoda.

Jsem ráda, že to byl poslední díl. Nemyslím si, že je zdravé u knih tolik brečet.
Fakt silný.

Zaverecny dil se mi zdal mozna trosku slabsi, ale dokazal me vtahnout a nove dejove linky i zamereni autora bylo porad velmi poutave. Bavi me myslenky meziradkove, explicitni i naznacovane. Zkratka autor ma stale co rict a predava to ctenarum velmi zdarile. Navic to specificky ladene prostredi...
Za me dobry.

Skvělé zakončení neuvěřitelné série. Stále velmi vysoká úroveň, byť mi tento díl přišel lehoulince slabší než první dva. Živé, čtivé, děsivé. Konce jsem se bála a celý jsem ho probrečela. Krásná kniha.

Závěrečný díl série Medvědín jsem nakonec poslouchala jako audioknihu, kterou namluvil Pavel Soukup a moc pěkně. Až na tu občasnou včelku Máju (místo Mayu).
Jednotlivý hrdinové mi přirostly k srdci (Benji, Maya, Anna... a těžko se s nimi loučím, ale jsem ráda, že si zas můžu odškrtnout jednu dočtenou sérii. Bylo v ní i dost násilí a já pak potřebovala pár oddechovek na rozptýlení. Dějové linky postav se mi líbily, některé mě rozesmutnily a dojaly, jiné zas rozesmály. Z Mattea mě mrazilo skoro od začátku a příběh jeho sestry, uff.
Styl psaní autora je skvělý a sedí mi, přestože občas si se čtenářem dost hraje. Například řekne, že někdo umřel, pak udělám pět odboček, kdy si myslíte jo tak tenhle to je, tak tenhle, nebo tahle, sakra kdo to umřel?!
Půl hvězdy strhávám za někdy zbytečné opakování a natahování.

Překvapilo mě, kolik postav v knize autor zvládnul zabít a začal hned po pár stránkách. Dala bych stejné hodnocení jako předchozím dvou dílům, je to velmi čtivé díky absenci jakýchkoliv zdlouhavých popisů prostředí, události a atmosféry. Taky se mi líbí, kolika společenských témat se Backman stihnul dotknout (kolektivní vina, znásilnění, viktimizace, stalking, náboženská sekta, střelné zbraně, xenofobie, rozdělení sociálních vrstev, korupce atd.) Na druhou stranu, občas mě autorovy filozofické úvahy nad motivy některých postav přišly jako zbytečná výplň. Stejně jako psychická příprava čtenáře ve stylu: "teď se odehraje něco velmi zásadního" na několik stran a přitom samotná událost se stane na pár odstavcích. Také ale solidní 4 hvězdy.

Dlouho jsem ji odkládala, ale když už jsem se do ní pustila, nešla odložit. Backman je prostě můj srdcový autor. Akorát jsem přemýšlela nad tím, proč v podstatě hned na první stránce vyspojleroval sám sebe. Že by přece bylo větší napětí a šok, kdyby to neudělal. Pak mi ale došlo, že kdybych se se závěrem postupně nesmiřovala přes 600 stran, úplně by mě rozsekal. Takhle to bylo aspoň trochu snesitelnější.

Tolik životních pravd v jedné knize. Citově jsem naprosto odrovnán a vyždímán. Je to o životě a je to taky trochu i o hokeji, ale mohl by to být jakýkoliv sport, ale hlavně je to o lidech. Moc doporučuji.

Když už člověk přečetl předchozí díly, nezbývalo než se pustit i do toho třetího. Nebyla to špatná kniha,ale jako nejlepší mi přišel první díl.