Medvědín

Pro většinu lidí neznamená vítězství na juniorském mistrovství v ledním hokeji nic moc, ale pro obyvatele Medvědína to znamená všechno.Vítězství jako tohle by totiž mohlo přitáhnout pozornost k upadajícímu městečku: přilákat státní dotace a talentované sportovce, kteří by dali Medvědínu přednost před velkými městy v okolí. Vítězství jako tohle by rozhodně znamenalo všechno pro hubeného teenagera Amata, který je všude mimo led za vyvrhela; pro Kevina, hvězdného hráče, jenž stojí jen krůček od zářivé budoucnosti v NHL; i pro Petera, jejich obětavého generálního manažera, jehož vlastní profesionální hokejová kariéra skončila tragédií. Tým by mohl mít šanci splnit sny celého města. Ale jedné noci během zapíjení klíčového vítězství se něco stane mezi Kevinem a Peterovou dcerou — a druhý den to vypadá, že se všechno změnilo. Vznesená obvinění se šíří po celém Medvědíně jako vlny po rybníce, žádný dům nevynechají. V honbě za úspěchem týmu je složité rozpoznat hranice věrnosti a zrady. Nakonec musí jeden mladý muž najít odvahu říct nahlas pravdu, kterou, jak se zdá, nikdo nechce slyšet....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/330756/medvedin-v8y-330756.png 4.7233
Série:

Medvědín (1.)

Originální název:

Björnstad (2016)

Žánr:
Literatura světová, Novely, Romány
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (93)

Přidat komentář
Leenah
20. května

Toto je moje již pátá přečtená kniha od Backmana. Jeho styl jsem si zamilovala už od té první, kterou jsem četla, a všechny jeho knihy jsem si koupila, protože mě prostě neustále dostávají. Přijde mi, že s každou další knihou jde Backman víc na hloubku, víc do nitra lidí, víc se zabývá mezilidskými vztahy, rodinami, společností. Medvědín mi dal mnohem víc, než jsem čekala. Ačkoli u knih moc nebrečím, tady mi párkrát lehce ukápla slza. Kdybych měla knihu shrnout jednou větou, tak by to bylo asi "Kniha o tom, že často víme, co je dobré a co špatné, jen je někdy těžké se za tu správnou variantu postavit." Nemá smysl popisovat děj, ten ve mně nezůstal tolik jako emoce spojené s různými formami hrdinství, kterých byla knížka plná. Mimořádná kniha! Vhodná pro sportovce, pro mládež, pro rodiče, pro všechny...

Liilith
18. května

Nikdy bych nevěřila, že kniha, ve které bude jednu z hlavních rolí hrát hokej si zamiluji tak, že jí budu chtít číst pořád dokola. Pohltila mě svým příběhem, u kterého jsem lapala po dechu. V úžasu, že tohle napsal Pan Backman. Už jsem se mohla přesvědčit, že autor píše silné a působivé příběhy. Ale něco takového jsem nečekala! V dobrém slova smyslu! Ta kniha byla dokonalost sama!
Čte se dobře, rychle, má spád. Postavy jsou věrohodně vykresleny, a přestože jich je tam hodně, nemusíte mít obavy, že byste se ztráceli a nevěděli, kdo je kdo. Kniha je rozdělena do 50 kapitol, které jsou spíše kratší. O to víc, se kniha snadněji čte. Děj je vyprávěn v er formě a velice poutavým stylem, který vám nedovolí knihu odložit. Budete společně s obyvateli Medvědína hokej milovat i nenávidět. Proč i nenávidět? To vám prozradí Maya ;-)

vivienna
16. května

výborně napsaná kniha....stále myslím na lidi z Medvědína:-)

renda03
15. května

Nemám slov. Myslím si, že 5 hvězdiček mluví samo za sebe.

_Michelle_
15. května

Kdyby se mě někdo zeptal: "Proč miluješ knihy od F. Backmana?" Odpověď by byla jednoznačná: "Pro jejich opravdovost." Při čtení mám vždy pocit, jako by každá z postav skutečně žila v mém sousedství. Příběhy stěžejních aktérů působí přirozeně, děj má nenásilný spád a v textu je pokaždé kus lidskosti a moudrosti. Víc jsem od knihy asi nikdy neočekávala, a tak tleskám hokejovému Medvědínu a už teď se moc těším na další neobyčejně zpracované příběhy obyčejných lidí.

EvkaB7
15. května

Nádherná knížka a určitě není jen o hokeji, komu by to případně vadilo. Je jiná než předešlé autorovy knihy, ale opět senzační.
Doporučuji!

Aknel26
10. května

To bylo dost dobrý! Propracovaný do nejmenšího detailu, do posledního slova. Backman zalidnil Medvědín spoustou postav a každičká z nich je jedinečná - mají odlišný charakter, jsou z různých společenských vrstev a skrývají svá tajemství či traumata.
Pak se stane něco, co ty postavy - a vztahy mezi nimi - změní. Jejich přátelství prochází zkouškou a někdy se vytrácí, z klaďáků se stávají záporáci (ale i naopak), na povrch vyplouvají nepěkné vlastnosti mnoha z nich - a jiní překvapí a ukážou se charakternějšími, než se mohlo zdát. A někteří nezklamou.
Prostředí hokejového klubu bylo zajímavé, atmosféra malého města uprostřed zmrzlé severské přírody působivá a jediné, co mi občas lezlo na nervy, byly krátké patetické věty, většinou na konci kapitol, zdůrazňující nějakou velkou myšlenku či moudro.

Lenka.Vílka
09. května

Co mi to děláš Backmane? Fotbal je fuj, otec syna nikdy nebudu, hokej je fuj. Tak proč mě tvoje knihy stále baví?! Ja vím. Protože jsi tak ku****ky dobrej! S tím žít zvládnu. A jenom čistě o hokeji to taky není, aby kniha byla pro všechny. Za mě opět povedené.

Aleen
08. května

Budu porovnávat: na rozdíl od předchozích románů, Backman v tomto nezvolil jednu nejvýraznější postavu za hlavní. Na rozdíl od předchozích románů jsem se u tohoto smála mnohem méně. Na rozdíl od předchozích románů mně tento chytil za srdce úplně nejvíc. Pro mně kvalita jeho děl neklesá, je vyrovnaná a protože mění téma, je každá jeho kniha novým zážitkem. Celou dobu jsem trnula, jestli TOHLE může dopadnout dobře... Opět jsem poslouchala načtené (to už je pro mě u Backmmanových knih tradice), tentokrát panem Soukupem a opět super zážitek.

Izu
23. dubna

Myslím že v komentářích už bylo vše řečeno.Jedinou věc bych autorovi vytkla, těch životních mouder a citátů už bylo hodně, někdy až za hranou.Jinak příběh Medvědína vřele doporučuji.

Bucifalek
19. dubna

První díl z chystané trilogie mě naprosto uchvátil. Je to sice úplně jiné než Ove nebo Britt-Marie, ale snad hlavně kvůli tomu na to jen tak nezapomenu. Těším se na pokračování. Nemůžu se dočkat.

haski
16. dubna

Opět krásná knížka, kam na ty nápady ten Backman chodí. Každá jeho kniha je jiná a všechny jsou moc dobré. Nikdy by mě neneapadlo, že budu tak hltat knihu, která je celá věnovaná juniorskému hokeji. Vlastně to nejlepší bylo o lidských vztazích. Jedinečné.

Hanin
12. dubna

Doposud jsem tvorbě F. Backmana odolávala, a byla ta to tedy chyba :-)
Spisovatel má můj velký obdiv, nestává se mi totiž moc často, aby mi třeba jen jedna jediná věta vehnala slzy do očí.

V dospělosti prožíváme dny, kdy máme pocit, že meleme z posledního. Najednou nevíme, za co vlastně tak dlouho úporně bojujeme, jsme pohřbeni ve skutečnosti a všednosti a ptáme se, jak dlouho to ještě vydržíme. Skvělé je, že všichni takových dnů ustojíme víc, než si myslíme. Děsivé je, že nikdo neví, kolik přesně.

Je těžké, být dospívající a je setsakra těžké, být rodičem....
Skvělá kniha !

rycccy
12. dubna

Po přečtení knihy na ní musím neustále myslet. Je až zarážející jak hluboký význam mohou být ukryty pod slovy a ještě k tomu když v každé třetí větě čtěte něco co se týká hokeje.

Může se zdát že je to kniha jen o hokeji a na druhou stranu ano JE, absolutně ... ale ukryto je pod tím mnohem mnohem víc ... těch emocí... chtělo se brečet vztekem, chtělo se mi brečet žalem.

Nechápu jak jsem mohl knihu tak dlouho odkládat, ale je fakt že jsem knihu koupil aniž bych četl anotaci. Prostě jsem po ní sáhl a vzal, protože ať už to byl Ove, britt- marie nebo babička, tyto tři knihy měli něco společného - zvláštní humor a samozřejmě v neposlední řadě také něco k zamyšlení a po zamyšlení jste opět pochopili co to s vámi udělal ten pan Fredrik.

Myslel jsem že tato kniha bude něco podobně skvělého jako ty výše jmenované. Jak jsem se ale spletl - nejdřív jsem litoval trochu té koupi - pak byl na sebe naštvaný, že jsem jí nepřečetl dřív a nechal se oblbnout anotací .

Po přečtení anotace jsem si říkal- fajn nechám to čtení zatím na jindy, nejsem fanda do hokeje a po tom co jsem si o knize přečetl mě přešlo nadšení knihu otevírat a když už jsem jí otevřel, že začnu číst, první věta mě úplně uzemnila a říkal jsem si tohle opravdu nebude jako ty předešlé knihy, toto bude zcela vážné čtení a učení se jak se hraje hokej a vše okolo hokeje.

Většina postav mi byla na začátku nesympatická . Samozřejmé to se postupem stran vpřed změnilo, ale jen u některých ( asi by mi stačila jedna ruka na ty na které jsem změnil názor ). Největší překvapení byl pro mě Benji v dobrým smyslu, sázel jsem na Amata u jeho snažení zapadnout a něco dokázat se mi lesklý oči. Na knihu myslím po dočtení velmi často a musím i přiznat, že to je zatím jediná kniha kterou jsem si vzal i do mhd a četl jí tam, což pro mě hodně znamená.

Medvědín je jiná kniha než ty předchozí od autora, ale uznávám, že na tak unikátně podaný příběh nezapomenete ještě dlouho.

mone
06. dubna

Do strany 150 mě to moc nebavilo a musela jsem se do čtení nutit. Několikrát jsem měla chuť to nedočtené odložit. Nakonec můj dojem není tak špatný, ale nedá se říct, že bych sdílela zdejší nadšení. A určitě bych si přála, aby byla další Backmanova knížka víc jako Ove než jako Medvědín.

Koko1
06. dubna

Knihy od F.Backmana nečtu, ale doslova hltám a po přečtení nemohu hned vzít jinou knihu, protože Backmanův příběh mám pořád v hlavě. Ani Medvědín nebyl vyjímkou.
Obyčejné malé městečko, obyčejní lidé, ale velká osobní dramata. Ohromně mě bavilo sledovat, jak která postava řeší zrovna ta svá. Zde není malých postav, je to přehlídka charakterů. Nutí vás přemýšlet a ptát se jak bych se zachovala já?
Od začátku do konce skvělé.

110022
06. dubna

Jejda, po přečtení Medvědína nenacházím slov.

harena
05. dubna

"V tomhle městě se nedá žít, v tomhle městě se musí přežít"
Krásná kniha. Příběh se tváří, že je o hokeji, ale o hokeji není. Je o teenagerech a jejich velmi často ambiciózních rodičích, o šikaně, o kamarádství, o snech, o snaze zvítězit a být nejlepší, o tom, co je každý ochoten pro to obětovat . Postavy jsou realistické, nikdo není jenom zlý nebo hodný a na rozdíl od Babičky, Britt.Marie, Syna a Oveho - což jsou také naprosto úžasné a nezapomenutelné knihy - tady Backman otevírá vážné téma a povedlo se mu to výborně. Na obyvatele Medvědína ještě dlouho nezapomenu, pane Backmane opravdu skvělé.

"Vědci ani sportovci v podstatě nevědí, odkud se bere charisma vůdců, které následujeme. Vědí jen to, že když někoho takového potkáme, tak neváháme."

"Přesvědčit ostatní, že někoho nemají vnímat jako člověka, jde hrozně rychle. A když je dost lidí dostatečně zticha, stačí hrstka hlasů, aby to vypadalo, že křičí všichni."

Jizi
04. dubna

Ove - Babička - Britt-Marie, tři skvělé knihy, u nichž můžeme dlouho debatovat, která je nejlepší a proč. A pak je tu Medvědín. Že je to kniha o hokeji nebo že je stejná jako Backmanovy předchozí romány, může napsat jen ten, kdo ji ne(pře)četl. Protože Medvědín je docela jiný a docela jinde. Je mnohem výš. Je to Backman v plné formě a plné polní.
Vyprávění o městečku kdesi na severu, kde dávají medvědi dobrou noc a kde celá komunita stojí a padá na hokeji, se nejdřív jeví jako příběh o vášni, o lásce, o tom, kolik jsme té své posedlosti ochotní věnovat, jak moc dokážeme dřít a co to o nás vypovídá. A ano, je tam hokej, ale klidně ho nahraďte fotbalem, jízdou na koni nebo třeba pletením či šachy. Nejde o to, že je to hokej, jde o to, jak moc je něco tak zbytného vlastně nezbytné.
Jenže pak se příběh začne rozvíjet dál, Backman bravurně přemísťuje pro mnohé autory absolutně nezvladatelné množství postav po šachovnici, kterou snad radši ani nechcete vidět, ale musíte otáčet stránku za stránku, protože cosi vás pohání vpřed. Snad víra, že to nakonec všechno dobře dopadne.
A tak sledujeme vyprávění o životě po životě, o síle stesku, smutku, ale i rodičovské lásky, bezmoci a nejistoty. Backman je mistr emocí a do krátkých obrazů dokáže vyskládat láhve s jejich hutným koncentrátem do výšky, že se až hlava točí.
Ale to není všechno. Nemůže být. Dva lidi totiž udělají největší chybu svého života. A zaplatí za ni, tak jak nás dějiny učí, nakonec mnohem víc ten, komu už všechno vzali. V době, kdy jsme se naučili hashtagu metoo spíš vysmívat než ho brát vážně, je Backmanův hlas jako šlehnutí bičem přes obličej. Tvář po něm pálí a sliny chutnají po kovu.
Vyjmenovat všechny překrásné postavy by stálo příliš mnoho času, mě i vás, co tohle čtete. Místo toho si raději přečtete Medvědín. Není to laskavé ani příjemné čtení, je to čtení palčivé, hrubé, ve své otevřenosti a přímosti kruté. A zároveň tak krásné.
(Audioverze v podání Pavla Soukupa je skvělá. Po dlouhé době jsem nevydržela jen poslouchat a knihu jsem tak částečně slyšela, když jsem nemohla číst, a pak dohltla v papírové podobě... aby mi došlo, že to ona zhltla mě.)

Marcela52
03. dubna

Knihy tohoto autora mě vždy nadchly, takže jsem i přes téma, které mi není blízké, hodně očekávala. Beckham napsal strhující příběh, který vás doslova vezme za srdce, i když nejste ani fanoušek ani znalec hokeje, jako to bylo v mém případě. Ono to také není jen o hokeji, ale hlavně o odvaze stát si za svým, i když to není výhodné nejen pro mne, ale také to ovlivní životy lidí, které máme rádi. Tento autor je zkrátka "pan spisovatel", takže doporučuji všem, kteří mají rádi silné příběhy a také je zajímá morálka dnešní společnosti...Zaujalo mě několik myšlenek, a toto "moudro" jsem si opsala: "Když se člověk stane rodičem, už se pak napořád cítí jako moc malá peřina. Ať se snaží přikrýt všechny sebelíp, vždycky je někomu zima".

kam.o.ska
27. března

Nefandím hokeji, takže začátek byl strašný, ale pak mě to začalo bavit a konec úžasný.

Misi78
26. března

Doporučuju. Přečteno za dva dny.

Lehrerin
25. března

Nádherná knížka. Backman říká věci, které nejsou nové, ale ř8ká je tak, že vám nové začnou připadat. Už se těším na pokračování!

dagmar7365
24. března

Medvědín je tak jiná od předchozích knih Frederika Backmana a současně je tam pořád cítit jeho rukopis a hlavně um, ve dvou větách vystihnout tak silné emoce, že bez krabice kapesníků se tato kniha nedá číst. Jako všechny jeho předchozí. Na co mnozí spisovatelé potřebují několik stránek, to Backman dokáže vložit do pár řádků. Stačí naznačit a pocit zoufalství, beznaděje, smutku, strachu, ale i naděje, úspěchu....je úplně hmatatelný. V hokejových kulisách se zde odvíjí hra, kdy oběť je označena za viníka a naopak násilník za oběť. Čtenáři znají pravdu, ale jinak je tento nerovný souboj postaven na tvrzení proti tvrzení. Obdivuji schopnost Frederika Backmana vcitít se do postavy dívky, která byla znásilněna, jejích pocitů a strachu oznámit to, protože "takto bylo ublíženo jen jí, když to řekne, tak ublíží spoustě lidí kolem sebe". Stejně tak zachycení vnitřní rozpolcenosti mezi klubovou loajalitou a pravdou.
Těším se na další jeho knihy.

kalinkacz
23. března

Od tohoto autora jsem si chtěla už dlouho něco přečíst, ale musím říct, že tento styl nebude asi nic pro mě... Anotace zněla úžasně a navíc mám hokej ráda... Nicméně nastínění konce na začátku knihy mi vnuklo dojem, že konec bude jedna velká jízda plná odhalování toho, jak to všechno ve skutečnosti bylo... Tak takhle napínavé to teda nebylo a navíc mi kniha přišla místy hodně zdlouhavá...

Odehnalka
20. března

No, nemám slov! Tohle jsem od Backmana nečekala, je to úplně jiné, než jeho dosavadní knihy. Kniha je velmi čtivá, napínavá, nečekaná. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Těžko pro knihu hledám správná slova... Pro mě bude od Backamana top Ove, ale Medvědín slušně šlape na paty.

orson
18. března

Je to už pátá kniha, kterou čtu od tohoto autora a myslím, že jedna z jeho nejlepších. Lepší nebo stejná je Muž jménem Ove. Hodně pěkně vykreslený příběh, uvěřitelné zápletky a svižný spád s děsivým podtextem (díky lehkému napovídání vypravěče).

Elisa220
18. března

Ten chlápek píše čím dál tím líp. Opět se tu jezdí saabem a opět je to vážně dobrý příběh. Vystavěné skvěle, vlastně všechny postavy chápete, co je na pozadí jejich chování. Nikdo není ani černý ani bílý, spektrum šedé je nezměrné. Dokonale popsaná frustrace maloměsta. Hokej tu funguje jako perfektní katalyzátor všeho. Řevnivost, kamarádství, touha vyniknout, touha uniknout, pravda, lež, odvaha a soukolí politiky. To se tady uvaří do hodně husté kaše.

Melanka
18. března

Nejvíc pravděpodobný příběh od tohoto autora. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak mě kniha nepustila ani na okamžik.

asterixka
15. března

Jak to ten chlapík dělá, že dovede člověka rozesmát i rozplakat zároveň v každé knize.... úžasně lidské, jako vždy.