Mechanický pomeranč

30.01.2020

V řadě první klóbrc dolů před překladatelem, muselo být CHOROŠNĚ náročné, argot zanechat původnímu významu a zároveň udržet jeho kouzlo. Na něj si časem člověk zvyknul a spoustu anglicismů významově odtušil. Co se týče tématu, už u aktuálnosti pokulhává. Na mě toho násilí bylo vážně nadmíru a ani mě nějak nefascinovalo. Antihrdina Alex je zkažen jak jablka na kompostu, ale je vcelku paradoxní, že jsem mu během jeho křivolaké cesty životem i vcelku fandil :D
Celkově pěkné dílo (narozdíl od filmu pana Kubricka), ale čekal jsem možná decentně více.

30.01.2020

Dlouho jsem si chtěla Mechanický pomeranč přečíst, přestože jeho příběh jsem znala velmi stroze, jakmile jsem se ke knize dostala, přečetla jsem ji snad okamžitě. Uznávám, musíte se připravit na spoustu krve, násilí a odporností... Ovšem otázka, kterou se celé dílo zabývá je dokonalé a i když jsem mnohokrát myslela, že knihu budu muset s nechutí odhodit do kouta, nemohla jsem si pomoci a číst dál, protože přiznejme si, že každého alespoň trochu fascinuje smrt nebo násilí... Chce to dávku odvahy a ROZHODNĚ se pusťte do čtení!

Přiznám se, že jsem viděl film od Kubricka a vůbec nemám odvahu si přečíst knížku.

21.12.2019

Mechanicky pomeranč je kultovní záležitost. Skvělý je i stejnojmenný film od Kubricka. Takze kdo tohoto režiséra miluje si přijde na sve. Doporučuji se nejdrive podivat na film. Bude Vam při čtení inspiraci.

03.12.2019

Suché.

02.12.2019

Tak tohle pro mě bylo fakt náročné. Jednak tématem, jednak po jazykové stránce - po té především. U každého třetího slova jsem přemýšlela, co vlastně znamená.
Ve vydání, které máme doma, je spousta doplňujících materiálů, mj. je čtenář seznámen s Burgessovou nespokojeností ohledně Kubrickovy adaptace... (Ach ti literáti... :) )

Mimochodem - je to nejvíc ČB obálka, kterou jsem sehnala pro splnění Čtenářské výzvy 2019 :)

11.11.2019

S týnským jazykem se člověk v momentu vypořádá, horší to ale je se skutky, které jsou v knize popsány. A je jedno, zda je páchá ten, koho autor (či snad my?) označí za zločince, vláda nebo oběti kriminálních činů. Ve výsledku jsou zločinci všichni, jen pro to mají jiné pohnutky. Tolik násilí, které bylo až moc skutečné, jsem zatím snad v knize pořádně nezažila, proto jsem měla ze začátku problém, jestli knihu vůbec dočtu.
Na konci si člověk uvědomí, že vlastně celou knihu sympatizoval s každým. Jako bychom byli emko s téčkem, kteří tyhle gražny buči, co dělají jejich bajati nebo čajiny, přehlíželi, protože je máme rádi, ať udělají cokoliv. Vlastně nikomu z nich nemůžeme nic vyčítat, protože ta volba... Jsme si vážně tak jistí, že ji máme?

09.11.2019

UPOZORNĚNÍ: Následující text obsahuje mnoho morálky. Opravdu mnoho. Dokonce tak mnoho, že si možná po jeho dočtení budete mnout nohu a nebudete vědět, čí je.
Mechanický pomeranč čtenáře nenásilně vede k úvahám o hodnotě nesvobodného činu a asi by se dalo spokojit s prohlášením, že něčím podmíněný skutek ztrácí svůj morální rozměr, tečka.
Když ale vezmeme v potaz skutečnost, že je nám morálka od dětství vštěpována podmiňováním libostí/nelibostí, přijetím/odmítnutím a že na takovýchto základech zbudovaná emoční provázanost s morálním kodexem nás do značné míry životem provází i dál, tak se nabízí otázka, nakolik jsme vlastně jen otroky viny, trestu, touhy po spokojenosti, vnitřním klidu, štěstí („altruismus“ jakožto vrcholný úskok, klička sobectví)?
..Vlastně by šlo jít dál a říct, že jedinými opravdu svobodnými a v pravém smyslu slova morálními bytostmi by mohly být ty, co se zcela bez ohledu na odměnu či trest uvedou s morálním kodexem (pro abstrakci samu) v soulad, nebo se vůči němu principielně vymezí a zavrhnou jej. Mluvím o bezcitných otrocích morální logiky, o světcích a démonech.
Upřímně nevím, zda je skutečné přijetí kteréhokoli z obou extrémů (Segal v „Nico, víc, než zákon“ je pochopitelně mimo všechny kategorie) vůbec v lidských silách. Ani jestli by to bylo dobře.
A vůbec, když už salónně žvaním; ono takové to normální, obyčejcké otročení, kdy se po dobrém skutku i dobře cítíme a po špatném v nás červík razí nové linky metra, zas tak zle vymyšlené není; S Alexem a jeho frendíky bych si o tom moc rád popovídal, vysvětlil jim to, pak bychom se objali, poplácali po ramenou, slzička by jistě ukápla a pak by mě pověsili za nohu na kandelábr; pod svícnem je zimela.

09.11.2019

Autor vypouští jeden extrémní jed za druhým a zcela impotentními činí veškeré protilátky (rodiče, rodina, škola, nápravná zařízení, policie, vězeňský systém, medicína atd. atd.), čímž způsobuje po dvacet kapitol hromadu čtenářské bolesti na poli etickém, filozofickém či politickém. A jako mávnutím kouzelného proutku se (v původním anglickém vydání) pro pokoj vlastní či čtenářovi duše, (spíše však nakladatelovy kapsy) pokusí ránu prvotní „jakýmsi“ zrychleným samohojením alespoň částečně, leč velmi nedůvěryhodně uzdravit. Vzniku kultu rozumím, ale plošné oblibě bohužel ne...

31.10.2019

Psychologický profil, sonda do duše Alexe působí věrohodně... Ne že bych s Alexem sympatizovala, ale měla jsem pro něj jaksi pochopení, vyvolávalo to ve mě to správné čtenářské kontroverzní zděšení... jen poslední kapitoly, kdy se setkává se svými oběťmi bych oželela ... působí to nadbytečně...
Doporučuji.

21.10.2019

Když jsem poprvé otevřela tuto knížku, tak jsem si řekla to nedám. Trvalo mi ale jenom pár stránek než jsem se trochu začetla a přivykla jazyku, kterým je napsána a pak už jsem jí doslova hltala a nemohla jsem přestat, až jsem ji dočetla celou. Příběh je to zajímavý a nutí člověka přemýšlet. Film jsem zatím neviděla, ale rozhodně se na něj chystám. Za mě pět hvězdiček, stojí za to si ji přečíst.
Co teda jako bude, he?

12.10.2019

Chvíli jsem si musela zvykat na jazyk, kterým je tato kniha psaná. Ale poklona překladateli, protože to muselo dát spoustu práce.
Příběh je děsivý a vhání do hlavy spoustu otázek, ale vlastně nenacházím odpovědi...
Je člověk vůbec dobrý, když nemá na výběr?

08.10.2019

Urcite kultovni vec ale cele to muze podekovat hlavne filmovemu zpracovani fanatickeho ale skveleho S.Kubrika ktery timto dilem terorizoval sve herce.Za me knizka vyborna ale stacilo precist jednou a film sem videl uz x krat:)))

29.09.2019

„Dobrota je cosi, co si volíme. Když člověk nemůže volit, přestává být člověkem.“

Kam až lze zajít při ochraně společnosti před nebezpečnými individui, násilníky, vrahy? Existují argumenty pro a proti trestu smrti, setkal jsem se též s velmi racionálním odůvodněním proč nemít doživotní vězení. A co nedobrovolná převýchova ke konání dobra, respektive k averzi k násilí? Právě tohle zpracovává autor v této knize. Je to věčné téma, svoboda jednotlivce versus ochrana společnosti. Svoboda a s tím související nejvyšší odpovědnost za všechny své činy, tedy i povinnost podrobit se trestu versus ochrana společnosti umělou manipulací s myslí svobodného jednotlivce a tím de facto konečné a nevratné odepření svobody myslet tomuto jednotlivci. Morálnost zachování svobodné volby versus vyšší zájem společnosti. Humanistický hlavolam par excellence. A řešení má jen v autoritářském režimu.

Přestože text poněkud zestárl, společnost se za těch téměř 70 let posunula výrazně jinam, a hlavně výrazně znecitlivěla tak, že popis násilí, který ve své době musel působit jako zjevení, dnes málokoho ohromí a odzbrojí, přesto, jako memento doby, jako varování kam lze zajít, je nutné knihu doporučit. Kolem knihy je právem vystavěn kult. A kromě toho, nelze neobdivovat autorovu invenci při práci s textem, při implementaci nového jazyka, argotu frendíků (a stejně tak nelze neobdivovat um překladatele a převod slangu do češtiny), bez slovníku na konci knihy bych byl často ztracen.

10.09.2019

Jedna z nejlepších knih, co jsem četl. Rozhodně patří do top 3. Kousněte to, že musíte každou chvíli překládat argot.. a po*erete se. Skvělá knížka..

08.09.2019

V prvé řadě smekám před překladateli.Tato kniha musela být oříškem.
Název knihy jsem již několikrát slyšela.Zaslechla jsem něco i o filmu ale blíže jsem se o obsah nikdy nezajímala.O to větší pro mě bylo překvapení, když se mi kniha dostala do rukou a já začala číst.
První část knihy je brutální a násilnická.Druhá půlka pak přímo děsivá.Vede vymývaní mozků skutečně k nápravě? Může takový člověk pak skutečně fungovat a vést plnohodnotný život?
Kultovní kniha ale vracet se k ní zřejmě už nebudu.

29.08.2019

Jedna z mých nejoblíbenějších knih! Hlavní hrdina Alex miluje vážnou hudbu – Beethowena, ale také drogy, sex a násilí. Příběh vypráví o něm, jeho partičce „frendíků“ a jejich výprav za násilím.

Kniha je psána realisticky, někdy až naturalisticky, takže vás popisy znásilnění a vandalství neminou. Dílo je komponované jako hudební skladba do 3 částí po 7 kapitolách (tendence Burgesse jako skladatel). Styl psaní spočívá ve specifickém jazyku – argotu (jazyk „týnů“), který používá celá parta. Jejich slang je směs anglismů, rusismů, germanismů a neologismů, a je jakýmsi odlišujícím rysem od starší generace. V zadní části knihy najdete i slovník, který po začtení se a pochopení základních výrazů nebudete vůbec potřebovat (strašně mě ten jazyk bavil, po chvilce zvyku je to humorné).

Dějově je to jedna velká jízda. Z ulic a mléčného baru do pokoje, z pokoje utečete vykrádat baráky a z nich vás to dostane do vězení.

Knihu doporučuji všem příznivcům postmoderny a těm, které zaujala kniha tematicky.

14.08.2019

Moc vysoká očekávání, možná ten otravný překlad, možná těch několik slov a spojení, co mě neuvěřitelně rozčilovaly...

Čekala jsem mnohem, mnohem víc. Kéž by se autor dostal hlouběji, tak nádherné téma! Takhle nezbývalo, než si jen domýšlet, jak skvělé dílo to mohlo být, kdyby jen nešlo tak plytce po povrchu.

11.08.2019

Co říct? Knihu jsem si chtěla přečíst, protože jednak patří v podstatě mezi (postmoderní) klasiku, jednak protože mě vážně zajímalo, co se skrývá za tak zajímavým názvem. Upřímně jsem nevěděla, do čeho jdu. A bylo to dost překvapení.
Jazyk týnů byl pro mě prvních pár stránek dost rušivý, ale člověk si celkem dobře zvykne (pomohlo k tomu výrazně i to, že v české podobě vycházel hodně z angličtiny). Tady tedy rozhodně klobouk dolů zejména překladateli, luštit to a pak převádět z rusizmů jinam chtělo určitě trpělivost. Od autora to byl rozhodně originální tah, který jen podtrhl surovost a brutalitu děje a velkou částí přinesl knize proslulost, které se dnes těší.
Děj je trochu šokující. Ale veškerá brutalita a zrůdnosti, kterých se Alex dopouští, dobře připravují půdu pro nastolení zajímavé filozofické otázky. Kdyby se Alex dopustil jen pár malých rošťárniček, rozhodně by to nemělo tu působivost a nebylo by zde takové morální dilema. To ale neznamená, že se mi líbilo všechny ty popisy číst. Knížka je to tenoučká, ale připadalo mi, jako by měla trojnásobek stran. Pořád jsem si říkala, kdy už se příběh posune někam jinam… a bylo to zadlouho. Konec pro mě bohužel vyšuměl dost do ztracena. Suma sumárum jsem se nemohla přemluvit k více než 3 hvězdám z 5.