Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70924/bmid_mechanicky-pomeranc-2zb-70924.jpg
4
2259
368
Mechanický pomeranč patří k jedné z nejlepších knih, které byly kdy napsány. Už před více než třiceti lety, kdy poprvé vyšla, se stala klasikou. A stejnojmenný film, který byl podle ní v režii Stanleyho Kubricka natočen, se zakrátko proměnil v kultovní. Příběh je situován do londýnské nepříliš vzdálené budoucnosti. Hlavní postava, Alex, je vůdcem čtyřčlenné skupiny teenegerů, která se dopouští nejrůznějších násilností. Avšak Alex je chycen a dostává se do vězení, kde jej čeká hrůzný trest a řada nezamýšlených důsledků… Burgessův Mechanický pomeranč naprosto porušuje obvyklou literární strukturu a stavbu. V knize dochází k několika naprosto neočekávaným zvratům a přečíst ji až do konce znamená nikdy na ni nezapomenout.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 1992 , Volvox Globator
Originální název:
A Clockwork Orange , 1962
více info...
Přidat komentář
Bože, to byla blbost. No tomto audiu mi vadilo skoro všechno. Od mluvy přes charaktery, které postavy postrádaly, přes násilí.....ne tohle vážně ne. Kniha mi byla doporučena a film snad vidět ani nechci. Tohle nikomu doporučovat nebudu. Jedna hvězda za pokus něco vytvořit, nic víc.
Za mě jedno velké ne. Nebýt audia na Českém rozhlase, tak bohužel "nedočtu". Pořád jsem čekala na něco zajímavého, speciálního.... a nějak nic nepřišlo. Navíc je to napsáno naprosto šíleným způsobem, což buď milujete nebo nenávidíte, nic mezi tím.
Audio ČRo: Nejzvláštnější, ale asi i jedna z nejzajímavějších knih. Point na vybírání a přesto v jakési nejistotě. Jednoznačně znepokojující, ale silné dílo, které po letech jsem schopen nějak docenit i v kontextu kdysi viděného filmu.
Knihu mi vychválila kolegyně, dokonce mi ji půjčila... Hodnotit ji nebudu (knihu, ne kolegyni), protože jako zarytý češtinářský nacionalista jsem nezvládla jazyk, kterým je napsaná. Nedostala jsem se za stranu 5. Prostě to nešlo, měla jsem pocit, že vyskočím z kůže.
(SPOILER) Přemýšlím, kdo má být cílovou čtenářskou skupinou. Voyeři, kteří se tu popasou na násilí všeho druhu včetně znásilnění dvou desetiletých holčiček? Nedospělí chlápci, co se nevyrovnali s tím, že se v dětství či v mládí nevyhnuli šikaně, tak se teď ztotožní s násilnickým Alexem? Nebo rádoby intelektuálové, kteří se budou zamýšlet, kde je etická míry převýchovných metod? Nebo lingvisti, kteří se budou snažit vyznat v té jazykové slátanině? Alex mě fakt nedostal. A může se snažit o familiérnost dokola opakovaným oslovováním čtenářů "Bratři moji", jak chce. Oslava sobectví, bezohlednosti, neúcty,vysmívání a sebestřednosti. A nic na tom nezmění ani rádoby optimistický závěr knihy.
Vidím v tom jasnou inspiraci pro Den Opričnika. Ale ten jazyk (překladu) strašně zestárnul. Proto ubírám hvězdu.
Tak jsem po dlouhé době sáhla "vedle".
V době vzniku knihy to bylo něco, to chápu, ale mně to připadalo úplně o ničem.
Námět nebyl špatný - vina, morálka, dospívání.
Ale naprosto mi nesedlo zpracování a už vůbec jsem nepochopila, čím upoutal jazyk poskládaný z ruštiny, němčiny a vulgarismů.
Černá politická satira provedená netradiční metodou pomocí celkem nudného příběhu mladého týpka z okraje společnosti, mluvícího místním hantecem. Jakási Vláda se pokusí získat výhodu totalitními metodami. Když se ukáže, že produkt zmíněného procesu může být použit proti ní, rychle všechno vrátí a předstírají, že se nic nestalo. Jináč dost přeprajsovaná buč.
Zvláštní kniha. Měl jsem takové 3 fáze. První byla, že mě chvíli trvalo, než jsem si na jazyk (týnštinu) vůbec zvykl. Další a asi nejlepší byla druhá fáze a to samotný děj, do kterého se člověk začetl a nějakou dobu to bylo docela fajn. A konečně třetí fáze, kdy se mi zdálo, že byly některé úseky natahované až už jsem tak nějak chtěl, aby byl konec. Závěr? Kniha je tím jazykem hoooodně jiná a je asi na každém, co si z ní odnese a jaké poselství z ní vyčte.
Sice je audiokniha poměrně srozumitelná a dobře načtená - netřeba hledat slovník, protože významy výrazů, které ten týpek používá, se dají uhádnout jednoduše z překladu, ale budu asi nějaká divná. Nechápu už fakt, proč měl autor potřebu vytvářet nějaký podivný slangový jazyk, který musí v mnohých koutech světa trápit překladatele. Slovník, na který čtenáři potřebují slovník, z něhož vlastně v podstatě žádná nová slova nevyčtou...
Hluboké rozbory "situace" hlavních hrdinů se též nekonaly, protože mě postavy v knize jednoduše nezaujaly.
No nic.
Na násilí, vulgarismy a bandy dementů, kteří otravují už dneska nemůžu shledávat nic šokujícího. Dřív to možná byla pecka, ale pro mě nuda.
Jasně, odpovědnost za své činy a jistý druh vývoje osobnosti se odehrávají, nebo měli by v každém z nás. A když ne, je to smutné. No a? Co já teď s tím?
Možná jen postrádám tu špetku něžného citu, který by mě donutil vydolovat z nastíněného světa také něco pozitivního. Litovat společnost? Dneska? Si děláte srandu... Ať třeba shoří, je mi to fuk.
Film jsem zkoušela sledovat dvakrát. A nedala jsem to. Nebavilo, neoslovilo, otravovalo mě na tom snad všechno. Od Kubricka jsem dokázala dokoukat jen "2001."
Celé veledílo mě prostě minulo a jsem za to ráda. Alespoň si vlhké nadšení mnoha známých mohu odškrnout jako nepodařené vyvrcholení, utřít se a jít dál.
Mechanický pomeranč je dílo, které vyšlo v roce 1962 a už tehdy způsobilo rozruch.
Sledujeme partu “frendíků,” kteří se baví pácháním násilných činů. A popisů násilí je tu spoustu. Až se to místy fakt těžko čte…
Burgess byl v době vydání dokonce obviněn společností z propagace násilí. Pravdou je, že to pro Burgesse byla možná spíš forma terapie? Jeho manželka byla totiž v době, kdy byla těhotná okradena a znásilněna, dítě zemřelo a Burgess, toho času na vojně, se k ní ani nemohl vrátit…
Děj se ve druhé a třetí části potom ubírá trochu jiným směrem a autor předkládá velice zajímavé myšlenky.
Jedním ze zásadních znaků této knihy je vymyšlený jazyk, tzv. týnština - jazyk náctiletých. Mix anglicismů, rusismů a germanismů, který muselo být velmi těžké přeložit, takže smekám před panem Ladislavem Šenkyříkem, který má překlad na svědomí. Díky tomu, že jsem knihu poslouchala, poměrně rychle jsem si na něj zvykla. Nevím ovšem, jak by se mi to četlo. Nicméně minimálně dva dny po dočtení mi naskakovaly výrazy z knihy, když jsem chtěla něco říct.
Mechanický pomeranč se mojí oblíbenou knihou nestane. Vlastně mi z ní spíš nebylo vůbec dobře. A i když ji vlastně ani nechci dál doporučovat, jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Je to jedna z těch, o kterých se přemýšlí ještě dlouho po dočtení…
Ocitáme se v budoucnosti, která nápadně připomíná 60. léta s prvky nadčasové módy (rok vydání 1962). Alex a jeho milí mladí kamarádi mají velkou řadu koníčků. Znáte to, jak to chodí u omladiny...Poslouchají Beethovena, popíjejí mléko+, koukají na holky a rádi se procházejí na čerstvém vzduchu. No jen tak mimochodem u toho občas někoho zmlátí do bezvědomí, zavraždí, brutálně znásilní a nakonec okradou. Alex je jakýmsi pomyslným vůdcem téhle povedené party, takový Kája Mařík. Jeho kamarádům ale brzy dochází trpělivost, jelikož Alex začíná být trochu narcistní megaloman a oni jsou přeci taky lidé, ne? Oni si zaslouží něco lepšího a bez něho se jim bude žít lépe. Nezachovají se k němu příliš hezky a Alex vlivem náhlé a neblahé situace končí ve vězení. Ale to by bylo o ničem, kdyby nám příběh takhle skončil, že? V příběhu je několik momentů, kdy jsou otázky na čtenáře vysloveny téměř přímo. Napadá mě k tomu velmi hezká paralela na dnešní dobu. Je skutečně řešením cenzurovat názory? Pakliže to uděláme, zmizí to pouze z veřejného prostoru ale ti lidé si to budou myslet dál. Dál zůstanou našimi sousedy, rodiči, přáteli - jen je zbavíme hlasu ve veřejném prostoru. To samé platí pro Alexe, zůstal tím samým člověkem, s těmi stejnými sklony, rozdíl je v tom, že jeho vlastní myšlenky pro něho v závěru znamenaly záhubu. Jeho životní styl, který před trestem vedl pro něho znamenal jednoznačný rozsudek v budoucnosti. Kniha je fantastická, je velice nejednoznačná a místy jsem k Alexovy cítila soucit. Je napsaná složitým jazykem, na který si po chvíli zvyknete. Popis prostředí je fantastický, na to autor také hrál. Styl oblékání, architektura apod. je popsané skutečně nadčasově ale s určitou dávkou uhlazenosti, kterou bych přisuzovala právě 60. letům.
Přiznám se, že tohle není moje první setkání s touhle knížkou. Četla jsem ji už před pár lety ještě na gymplu jako maturitní četbu. Už tehdy jsem z ní měla dost rozporuplné pocity, protože z téhle knížky mít dobrý pocit snad ani nejde.
Příběh je o mladém násilnickém zločinci Alexovi. Děj je vlastně celkem prostý. Kniha je rozdělena do tří částí.
Alex je vůdcem čtyřčlenné skupinky násilníků, kteří chodí po Londýně a okrádají, mlátí a znásilňují každého, koho potkají. Zkrátka konají super násilí, jak tomu sami oni říkají. Jenže jediného Alexe pak chytne policie a ten se pak musí vypořádat s následky svých činů.
Musím přiznat, že z Alexe a jeho frendíků (jak je sám v knize označuje) mi bylo opravdu na zvracení. Vím, že to tak autor zamýšlel, ale nikdy jsem k hlavní postavě neměla takový odpor. Alex byl úplný psychopat, bez špetky jakéhokoliv citu než hněvu a myšlenek na to, jak moc každému ublíží.
Chvíli mi také trvalo, než jsem si zvykla na "jazyk týnů", kterým hlavní postava a jeho kamarádi mluvi. Objevuje se zde opravdu spousta anglicismu (lukovat - koukat, hendky - ruce,...), rusismů (chorošnyj - dobrý,...), také německých výrazů a spoustu dalších cizích slov. Díky bohu je vzadu v knize slovník, takže jsem občas nakoukla, co které slovo znamená.
Po tom, co vše jsem teď napsala, tak to asi vypadá, že se mi knížka vlastně nelíbila. Je docela paradox, že je to právě naopak. Hodnotím knížku jako skvělý psychologický vhled do kriminality mezi mladými lidmi. To, jak je to napsané, svědčí účelu, byť se to čte celkem špatně.
Takže tuhle knížku můžu doporučit, jen prosím zvažte, jestli to super násilí na vás nebude moc.
Charašoj románek, druzja! Intenzika jak kdyby vás někdo tolčokoval do gullivera!
Tak heleďte: já jsem tu knihu četl, takže jsem věděl, o co tam jde, ale ta předmulva, co je na začátku, by vás mohla aspoň varovat, že vám poví ÚPLNĚ VŠECHNO! XD
knina se skládá z tří částí, které jsem téměř stejně velké: předmluva (+ dodatky), první a druhá část samotné knihy. Je to kniha, která se čte pro čtení víc než pro obsah, přestože obsah stojí za to. Je to kniha, kterou možná někdo těžko přežvýká a ještě hůř rozdýchá, ale je to klasika, které své věhlasné jméno nemá pro nic za nic. Za mne je to jasných 5/5!
Jde o rozšířené vydání s předmluvou M. Amise a úvodem A. Biswella. Neználky poučí v poznámkách stručný slovník jazyka týnů a jako bonus potěší prolog k jevištní adapci. V epilogu se Burgess vyjadřuje k násilí a svou do mlýnku přidal i překladatel Šenkyřík. Drtivá většina z nás viděla nejdříve film a poté četla knihu. Kniha se detailněji zaměřuje na všechny scény, které známe z paměti z filmu. Víc netřeba.
Z knihy mám velmi rozporuplné pocity. (Proto to hodnocení.) Začnu tou pozitivní stránkou: moc se mi líbí nápad knihy a otázky morálky, zla a viny, které autor vkládá do knihy. Kladně hodnotím i to, jak autor pracuje s jazykem - byť bylo celkem peklo zvyknout si na to, jak Burgess dílo napsal, vždy jsem pro, když autor experimentuje a nějak se vymezuje od ostatních . Vývoj hlavní postavy mě taky zaujal. Jenže z té druhé stránky (a tady se nejspíš rozepíšu více) se mi nelíbí prkenost hlavních postav - o žádné z postav jsem nepřemýšlel jako o člověku, ale vždy jako o nástroji autorova vyprávění, a to mi připadá škoda. Kromě toho jsem si vědom, že kniha jako tato nemůže být pěkná, ale na mě to množství (neopodstatněného) hnusu bylo moc a připadalo mi, že to dělá autor jen pro efekt. A to množství otázek, které autor otevřel, bylo velmi špatně dotažených do konce. Třetí a poslední část byla jednoznačně tou nejhorší a spíš mě naštvala, než aby mi dovolila uzavřít příběh a zamyslet se nad hlavní myšlenkou, kterou dle mého autor vyjádřil velmi vlažně. Mám rád dystopickou literaturu, která varuje společnost před následky chování či ignorace, a právě proto díky Orwellovému "1984" či třeba Čapkovým "Mlokům" vím, že jde napsat lépe. (A bez tolika zbytečného násilí a hnusu.)
Řeknu to takhle, bylo to v mnoha ohledech násilné, dost pobuřující, hlavní postava byla parchant bez jakéhokoliv pozlátka...
Měl jsem to jako povinnou četbu, ale na druhou stranu to bylo dobře napsané, slang mě překvapivě bavil, z definice supernásilí mi běhal mráz po zádech...
Ale ano, určitě aspoň jednou za život přečíst (já se k tomu dlouho chystat nebudu), ale zase zanechává spoustu podmětů k přemýšlení
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální deviace
Mechanický pomeranč
Kniha Mechanický pomeranč je v
| Právě čtených | 50x |
| Přečtených | 3 342x |
| Čtenářské výzvě | 438x |
| Doporučených | 311x |
| Knihotéce | 819x |
| Chystám se číst | 1 444x |
| Chci si koupit | 268x |
| dalších seznamech | 39x |
Tak jsem si tuhle knihu dal na rozhlase jako audio. Dokonale načteno, perfektní práce. Knihu jsem četl několikrát, film viděl nezpočetněkrát, audio sjedu určitě znovu. Tohle je prostě klasika, kterou, by neměly podstupovat slečinky, změkčilí muži, děti do 15 let věku a jim podobní nikterak nevyhranění jedinci. Nechci se nikoho dotknout, omluvám se, ale číst knihu, která není určena pro každého, v rámci nějakých výzev se mi zdá nesmyslná... Čtu co mě sedne, Já se také nepokouším o červenou knihovničku mé tchýně... bodoval bych nulou a vím to, proč bych to podstupoval.
Znovu jsem si připomněl mé krásné mládí, v kterých jsem plno ran rozdal i schytal a opět trvám na 5 hvězdách.
Viva La Violence
Excelentní dílo.