Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1951/bmid_mechanicky-pomeranc-7cO-1951.jpg
4
2276
369
Mechanický pomeranč je jedna z nejlepších knih, které byly kdy napsány. Už před více než třiceti lety, kdy poprvé vyšla, se stala „klasikou“. A stejnojmenný film, který byl podle ní v režii Stanley Kubricka natočen, se zakrátko proměnil v „kultovní“. Příběh je situován do londýnské nepříliš vzdálené budoucnosti. Hlavní postava, Alex, je vůdcem čtyřčlenné skupiny teenagerů, která se dopouští nejrůznějších násilností. Avšak Alex je chycen a dostává se do vězení, kde jej čeká hrůzný trest a řada nezamýšlených důsledků… Burgessův Mechanický pomeranč naprosto porušuje obvyklou literární strukturu a stavbu. V knize dochází k několika naprosto neočekávaným zvratům a přečíst ji až do konce znamená nikdy na ni nezapomenout.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , Volvox GlobatorOriginální název:
A Clockwork Orange , 1962
více info...
Přidat komentář
Zpočátku to byly samé šoky, a to především co se mluvy hlavní postavy a její party týče. Jejich slangu jsem někdy rozuměla jen stěží, slovníček jsem totiž objevila až po dočtení. :-D Příběh byl opravdu originální, jedná se o zajímavý pohled mladého ,,bajata", feťáka a zároveň problémového synka, na svět. Spolu s Alexem, stěžejním hrdinou a vypravěčem, sledujeme jeho vývoj a máme možnost seznámit se s jeho myšlenkovými pochody. Mechanický pomeranč jsem četla kvůli škole, musím se ale zmínit, že jsem mile překvapená - knížka mě přiměla přemýšlet nad jistými záležitostmi a poskytla mi nahlédnutí do nitra ,,zkažené" mládeže. U ,,supernásilí", které tito mladiství provádějí ostatním, se čtenář necítí zrovna dvakrát skvěle, zato se vám čte rychle (asi díky nespisovnému, jednoduchému jazyku a opakujícím se výrazům?). DOPORUČUJI, jakmile začnete číst, budete zvědaví, jakým směrem se bude Alexův život ubírat.
Četl jsem v originále a můžu vám říci, že se mi u žádné jiné knížky ještě tolik nepřehříval mozek. První pokus o zdolání knihy ztroskotal ve 4. kapitole. Násilí mě odrazovalo a asi jsem na to neměl nervy. Po asi půlroční pauze jsem se do čtení pustil znovu a nechal jsem na sebe text prostě působit. Nakonec to vyšlo. Nevím, co si mám pořádně myslet. Lingvisticky je to velice zajímavé a užíval jsem si to. Přijde mi, že se autor snažil do díla zakomponovat moc myšlenek, až se z toho nedokázal vymotat a zakončil to tím, že všichni jednou dospějeme. Téma mi tedy nesedlo a stále jsem měl tendenci knížku porovnávat s 1984.
(SPOILER) Týnština nebyla problémem a já si na ni rychle zvykla, považuji ji za pozitivum a způsob, kterým byla kniha napsána obdivuji. Příběh to byl krajně nudný, jelikož téma o partě kluků, kteří páchají to největší zlo, následnému trestu a přeměně Alexe a jeho osobnosti není něco, co by na knihu o skoro dvě stě stranách stačilo. To co mne zaujalo byla ta morální hodnota a myšlenka, která z knihy plyne. Kubrickovo film, byl také fajn, ale pokud chcete dílo opravdu pochopit, přečtěte si i knihu.
Tato kniha mi "nesadla". Aj experimentalnym jazykom, ktory zavanal spisovatelskym onanizmom a prekladatelskym trapenim, (nezavidim). To ze podla knihy niekto natoci kultovy film, mimochodom kult nie kvoli filmu ale kvoli reziserovi, neznamena ze povodna kniha je tiez kultova. Odstrasujuci obraz zdegenerovanej mestskej kultury v pohode, beriem. Ba dokonca chvalim aj hnus ktory vo mne vzbudzovala. A az akysi strach z hlavnej postavy. Psychopaticki mladi ludia su dost strasidelni, u mna este vyssie ako Pennywise. Takze emocie to vyvolava a asi plni svoje poslanie. Ale nebavilo ma to od zaciatku az po koniec. Najsilnejsi pocit z citania knihy je ale brodenie sa textom ako hlbokym snehom a boj sameho so sebou, (ked si docital uz potialto, uz to docitaj... ser na odpor, zaskrtnes si to ako precitane a zbohom).
Čekal jsem asi něco trochu jiného, asi jsem čekal od knihy trochu víc. Také mi trvalo zvyknout si na styl, jakým byla psána.
Všichni nejen tady knihu hodně chválí. Mluva mi nevadila ale čekala jsem pecku podle recenzí a vychvalování a nic. Jsou knihy tisíckrát lepší. Velké zklamání.
Jsou knihy , které poskytnou chvilkovou zábavu pří jejich četbě, ale po čase si člověk vůbec nevzpomene, o čem vlastně byly. Myslím si, že v případě Mechanického pomeranče mi toto rozhodně nehrozí. Dystopický román v levelu Orwellovy Farmy zvířat a 1984 nebo Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita skýtá tolik námětů k zamyšlení, že mi z toho "jde hlava kolem".
Pro mě je naprosto zásadní myšlenkou knihy otázka svobodné volby. Mladý hrdina románu, brutální násilník a surovec, je "léčen" metodou připomínající Pavlovovy pokusy na psech. Je zbaven onoho práva volby a tím i člověčenství. I přesto, že jeho předchozí život a skutky byly zavrženíhodné, stále to byla "lidská" zrůda, ne něco odosobněného, mechanického (pomeranč).
Na pozadí vyprávění probleskují náznaky měnící se společnosti, která směruje k totalitnímu režimu. S tímto máme my dříve narození vlastní zkušenosti. Pamatujeme si také případy, kdy "nepohodlní" lidé byli diagnostikováni jako psychicky narušení a odesíláni do psychiatrických ústavů. Další v praxi osvědčenou metodou hojně používanou totalitními režimy (ať už to byli nacisté nebo komunisté) je "vymývání mozků" prostřednictvím propagandy.
Samozřejmě, těch závažných myšlenek je v knize hodně, zmínil jsem se pouze té, kterou jsem považoval za nejdůležitější.
Samostatnou kapitolou při mém hodnocení knihy je způsob jejího zpracování. Vyprávění teenagera v jeho "týnském" slangu (nebo spíše argotu) je nejenom originální, ale dodává románu na naléhavosti a přesvědčivosti. V této souvislosti musím ocenit výborný překlad do češtiny.
Knihu rozhodně doporučuji!
Tak nevím jak pojmout tuhle knihu a následnou recenzi...
Knihu jsem měl v hledáčku již dlouho a chtěl si ji přečíst, ale nějak jsem na ni neměl čas. Pak jsem se k ní dostal a začal číst. Po pár stranách si říkám jestli čtu dobré vydání nebo nějakou zvláštní verzi plnou divného jazyka. Ale po chvíli hledání na internetu jsem zjistil, že čtu správně.
Jak hodnotit knihu? Celkově slabý příběh o vině a trestu, následné převýchově a znovu to samé... Samotný příběh není extra zajímavý. Scény násilí,které jsem podle komentářů čekal jako zásadní, slabé a o ničem.
Zvláštní kapitolu si zaslouží jazyk. Ten je kombinací několika druhů, slangů a výrazů. Trochu mi to připomnělo dnešní mládež. Překladatelsky to musel být opravdu oříšek. Knize jazyk dodává zvláštní styl, ale pro mě až moc opakovatelný.
Kniha sama nutí k zamyšlení nad morálkou, politikou a násilím, které v knize je. Ale to je asi jako u velké části knih, kde je tématem utopie.
Dle mnohých je kniha kultovní a jedna z nejlepších knih století, ale za mě rozhodně ne. Kniha je možná i hodnocena tak vysoko díky filmu panu Kubricka, který asi udělal hodně.
Přečíst asi stojí za to, pokud překousnete ten jazyk, ale na piedestal slávy a obdivu bych ji nezařadil.
Mechanický pomeranč mám rád z několika důvodů. Například podle něj Stanley Kubrick natočil mistrovské dílo. Anebo kvůli jedinečnému stylu, jakým je k iha napsána: trvá skutečně jen malou chvíli, aby jste si na řeč týnů zvykli, a potom je to prostě paráda. Přitom kdybychom četli o tim, co Alex provádí, v 'normálním' jazyce, museli bychom být jeho skutky otřeseni. Ale když je nám Alex vypráví ve svém slangu, získáme odstup, a například takový výjev, ve kterém je starý pán zmlácený klukem, nám přijde zábavný. Mechanický pomeranč je zkrátka lingvistická hříčka, která nená obdoby. A protože Burgess při tvorbě původního slangu ve velké míře vycházel z ruštiny, dooručuji porovnat překlad s originálem. Jeden příklad za všechny: břitvě Alex v českém překladu říká "rejzr," v originálním znění však říká "britva." Právě z tiho důvodu je pro čechy a další slovanské národy snadné číst tuto knihu v angličtině. Navíc je to skutečně zvláštní pocit, když v knize napsané v angličtině narazíte na slova jako "britva" nebo "čelovek" (tj. hjumaník, tj. člověk).
Další důvod, proč si knihy cením, je její zajímavá a jasná filosofie, jejíž podstatu vystihují slova vězeňského kaplana: "Je snad člověk, který si vybírá zlo, jistým způsobem lepší než člověk, jemuž je dobro uloženo jako trest?" A není náhimoda, že si tuto otázku pokládá právě kaplan. Burgess byl hluboce věřící a na celou problematiku se, dle mého názoru, dívá z pohledu věřícího. Je ovšem otázka, jestli Burgess uvažuje spíše o tom, co člověk činí člověku, nebo o tom, jak člověk vypadá před bohem. V textu lze najít velké množství biblických odkazů a připodobnění, například když Alex mluví o tom, že je možná lepší dostat ránu, než udeřit sám, a po tom, když jej jistý muž udeří do obličeje, pomyslí na to, že by nastavil i druhou tvář.
Na závěr jedna rada: neberte vážně poslední kapitolu. Sám autor o ní měl pochybnosti, do svého rukopisu dokonce připsal poznámmu, že má vážné pochyby o tom, zda-li by se měla otisknout. V některých vydáních je vynechána. Když jsem si ji přečetl já, došel jsem k závěru, že podobný epilog je naprosto zbytečný. Kubrick s ním nepracoval, a jeho film to nijak neochudilo.
Pojem "Antiutopický román" má len veľmi málo titulov. Patrí medzi ne Orwellova legendárna kniha 1984, patrí medzi ne "451 stupňov Fahreneheita" od Raya Bradburyho a patrí medzi ne aj kniha "A Clockwork Orange" od Anthonyho Burgessa. Podľa mňa sa popisovanie významu tejto knihy podobá noseniu dreva do lesa, tak teda popíšem len svoje osobné pocity z knihy. Stačí len toľko že v roku 2004, keď som mal 12, mi majiteľ kníhkupectva (bývalý učiteľ) odmietol túto knihu predať s odôvodnením, že to nie je kniha pre mňa. No teda dobre. Asi 3 roky na to som videl filmovú adaptáciu od môjho obľúbeného režiséra Stanleyho Kubricka a pochopil som prečo mi ju nechcel predať, zároveň sa film stal pre mňa kultom a vôbec celá "Clockwork" subkultúra vtedy veľmi frčala pretože som sa pohyboval pár rokov v punkovom prostredí. Knihu som si zakúpil až v roku 2017 a s veľkým oneskorením som sa k nej dokopal až teraz a "sfúkol" ju za pár hodín. Čítanie je to rozhodne veľmi náročné, pretože kniha je písaná v slangu, ale na konci knihy je "droog" slovník, takže nebude problém si zistiť ktorý pojem čo znamená. Zároveň má kniha v sebe veľmi silnú atmosféru a nedá sa od nej odpútať aj napriek tomu, že viete vďaka znalosti filmu ako to celé skončí. Bez výhrady veľkolepé dielo, ktoré patrí do výkladnej skrine svetovej sci-fi. Najviac tu zaujme filozofická myšlienka relativity dobra a zla, ale aj motív ovplyvňovania myslenia ľudí na základe medikamentov a terapie. No, keď je niekto hajzel a násilník, tak ním aj zostane a žiadna medicína to nikdy nenapraví, pokiaľ si to dotyčná osoba v hlave neuprace.
Pamatuji si, jak se spolužáci na začátku střední školy (v době, kdy nám bylo jen o kousek více než Alexovi, hlavní postavě) často bavili o filmu natočeném podle této knihy. Abych si nepřipadal „out“, zapadla jednoho dne VHS i doma do našeho přehrávače. Před očima se mi rozjely scény plné mladického násilí, dějově mi to přišlo nijaké a hledáním odpovědi na otázku „O co tady vlastně vůbec jde?“ jsem se nezaobíral ani pět minut. Šlo přece jen o to vidět Kubrica, být "in", jít do školy se vztyčenou hlavou. Uběhla „telecí léta“, do mého podvědomí se dostala knižní předloha, informace o tom, že existuje spisovatel Anthony Burgess a pokušení dát Mechanickému pomeranči ještě šanci. A ejhle, ono se to dílo nepyšní nálepkou „zásadní“ jen tak pro nic za nic. Ty myšlenky prostě rezonují v hlavě. Už jen ústřední téma, že ztrátou možnosti volby mezi dobrem a zlem přestáváme být lidmi, nabízí spoustu východisek k diskuzi. Nebude to sice na VHS, ale dám znovu šanci i Kubricovu filmu.
(SPOILER)
Dlouho jsem se knihu bála otevřít především kvůli jazyku, ale poměrně rychle jsem si zvykla a nejpoužívanější výrazy jsem si i zapamatovala. Nečekala jsem, že knihu přečtu tak rychle. Teď se mi v hlavě honí tolik myšlenek...
V prvé řadě je to velmi nadčasová kniha, právě teď v těchto časech polemizování o svobodě a člověku je velmi citlivé téma. Každopádně se za těch bezmála 60 let moc nezměnilo, člověk je tvor přizpůsobivý a pohodlný, svobodu si nechá vzít, ani si toho nevšimne. Dále násilí jako společenská norma - další nadčasové téma, které společně s protesty proti policejní brutalitě dostává zcela nový rozměr. Přesně, jak bylo v knize uvedeno, násilí plodí násilí, ale jakmile je posvěceno státními orgány, je přijímáno jako "normální". Další téma politická propaganda, využívání všech možných prostředků k dosažení svého cíle.
Nemůžu nezmínit hlavního "hrdinu" - je to sebestřednej zmetek, kterej nebýt "léčby", by ihned po propuštění dál páchal ty nejohavnější zločiny, které by mu přišly na mysl, sám se na to těšil. Teprve "zázračným prozřením", což mi moc nesedělo, i když to mohla být demonstrace toho "smíření" a letargie, zvolil přechod na "normální" život, čímž se ale vracíme k té volbě a svobodě. Opět nadčasové téma: dle společenských norem si máš najít partnera, zplodit dítě, postavit dům, zasadit strom... Jakmile někdo vybočuje, hned je společností vnímán jinak. A to i v dnešním "svobodném" světě. Alex byl vězeňským knězem litován, protože daná forma léčby mu vzala možnost volby rozhodnout se pro své budoucí činy, ale na konci se pro rodinný život opět nerozhodnul na základě své vlastní volby, svých vlastních motivů a svých vlastních pocitů, ale jen protože tak by to asi mělo být...
Velmi smutná knížka o velmi smutném mladíkovi, ve velmi neutěšeném světě fungujícím jako mechanický strojek. Bohužel ubírám hvězdičku za ten "geniální" nápad použít v předmluvě a doslovu tu "výbornou" neonově oranžovou barvu. Že by pokus o ztozožnění se s Alexem během jeho léčby, Odeone?
Jeden z mých dlouhodobých čtenářských restů konečně pokořen. Kubrickova filmová adaptace mě před pár lety velmi nadchla a dodnes mám z jeho snímků nejradši právě Mechanický pomeranč, už proto jsem považoval za nutné přečíst si knižní předlohu co nejdříve. Nicméně, k přečtení knihy jsem se dostal až v posledních dnech a ihned jsem začal litovat, že jsem si ji nepřečetl hned ten den, co se mi dostala do rukou (nechal jsem ji ležet asi rok na poličce). Ta forma, Pokornej Vypravěč Alex, to je to něco neuvěřitelně neurvalýho, hravýho, ale hlavně zábavnýho, něco, s čím se snažil pracovat i Kubrick, ale logicky z toho nemohl vytěžit tolik, jako text samotný, který je mimo to plný aluzí na spoustu literárních textů, autorů a klasickou hudbu. Kniha je to přes všechnu její zhýralou zábavnost velmi podnětná, plná nosných témat, a i když už dnes nejspíš nikoho nešokuje a není to takový terno jako když vyšla, rozhodně stojí za přečtení.
Mimochodem, velmi doporučuju Odeonský vydání z roku 2016, který je naprosto skvělý, ať už jde o překlad, doplněné poznámky, slovník týnského jazyka nebo další obsažené paratexty.
Tak nějak nevím, co si o knížce myslet. Strašně mě rušila ta "týnština", neboť mi úplně nepřišla jako mluva mladých. Zprvu jsem si myslela, že příběh vypráví nějaký 40letý chuligán. Po čase jsem si zvykla a na jednu stranu potlesk pro překladatele, neboť muselo dát práci něco takového přeložit.
Příběh jako takový byl rozhodně zajímavý, celý vývoj do sebe dokonale zapadal. Dospívání ostatních postav, osudy vedlejších frendíků i těch, kterým Alexův gang zkřížil cesty... Tak nějak jsem ale s Alexem nedokázala soucítit, ani ve chvíli, kdy se stal pokusným králíkem. I když ten experiment sám o sobě nebyl úplně "chorošný"...
Každopádně zajímavé počtení a rozhodně ve mně něco zanechalo.
Když jsem tuto knížku začala číst, nemohla jsem si zvyknout na ten jiný styl psaní, a neustálé listování na slovník na konci mě donutilo na nějakou dobu knihu odložit. Když jsem se k ní ale znovu dostala, celá mě spolkla a vyplivla až na poslední stránce. Velice doporučuji přečíst!
První třetinu knihy jsem se snažila pochopit jazyk, pak uz to jsem tomu u rozumela. Obdivuju překladatele za jeho překlad. Nicméně to není typ literatury, který vyhledávám, proto nízké ohodnocení.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie Londýn zfilmováno anglická literatura vězení, věznice punk dospívání budoucnost výtržnictví sociální deviace
Kniha Mechanický pomeranč je v
| Právě čtených | 50x |
| Přečtených | 3 347x |
| Čtenářské výzvě | 438x |
| Doporučených | 311x |
| Knihotéce | 820x |
| Chystám se číst | 1 445x |
| Chci si koupit | 269x |
| dalších seznamech | 39x |
Premýšľam, ktorý výraz by túto knihu z pera Anthony Burgessa najlepšie vystihol. Ako prvé ma napadá "originálny". Mechanický pomaranč je vskutku originálnym dielom, ktoré sa ťažko popisuje. Od názvu, cez anglicko-ruský slang (myslím, že preklad Otakara Kořínka je nadmieru podarený ) po realisticky opísané násilie a psychologické pochody perverzného sadistického chuligána, z ktorého sa neskôr stane obeť progresívneho medicínsko-sociálneho experimentu v podobe cieleného vymývania mozgu. Ak by si človek nespomenul na úvodnú pasáž knihy, ľahko sa môže v záverečných kapitolách pristihnúť pritom ako hlavného (anti)hrdinu dokonca miestami ľutuje. Bravó. Burgess vás pri čítaní opakovane zoberie na miesta a situácie, v ktorých by sa asi dobrovoľne nikto ocitnúť nechcel. Máloktorá kniha pri čítaní zanecháva takú pachuť ako je tomu v tomto prípade. Napriek (vďaka) tomu surovo podmanivé a strhujúce. Pre tých, ktorí nepohrdnú filmovými adaptáciami, odporúčam zhliadnuť rovnomenný film Stanley Kubricka s bravúrnym Malcolm McDowellom v hlavnej úlohe. A to je z mojej strany už všetko, drahí moji kamoge, neviem, či sa zrovna vám bude táto chorošná kniha páčiť, ale za prečítanie teda určite stojí...