Meč osudu

03.04.2022

Kniha mě začala o trochu bavit více než předchozí kniha. Některými povídkami jsem se musela prokousat. Nejvíce se mi líbila povídka s mořskou pannou. Na konci knížky jsem se trochu zamotala. Těším se na další díl.

26.03.2022

Lepší než první díl, ale stále povídky. Některé povídky jsou "sušší". Začínají se zde více odkrývat postavy a jejich charakter, záměr.

26.03.2022

Druhý díl zaklínačských povídek mě bavil poněkud méně než první díl. Kvalitově povídky byly skvělé, ale některým zkrátka něco chybělo. Nejvíce mě zaujaly poslední tři povídky a to Meč osudu, Něco více a Něco končí, něco začíná. V Meči osudu to hlavně bylo Geraltovo setkání s Ciri a celkově vztah, který si vybudovali. Něco více byla hodně melancholická povídka plná vzpomínání a otevření starých ran. Místy občas chaotická, ale určité pasáže byly velmi dojemné. Poslední povídka Něco končí, něco začíná je velmi humorně pojatá a je krásným zakončením celé povídkové knížky, které fanoušky zaklínače pohladí po srdíčku. Skoro ve všech povídkách se objevuje Marigold, který patří mezi mé oblíbené postavy a je vždy skvělým okořeněním příběhu. I když mě povídkami zaujala spíše první knížka, tato druhá byla neméně skvělá a užila jsem si každou stránku.

09.03.2022

3,5* Druhý díl z této fantasy série jsem opět četla ušima a moc jsem si to užívala, přednes pana Fingera mi vyhovoval (i když oproti prvnímu dílu, který je namluven více osoba, jsem si musela na "pouze" jeden hlas zvyknout. Obsahově je kniha stále povídková, což já všeobecně moc nemusím, ale tady mi to paradoxně vůbec nevadí. Jsou to jednotlivé příběhy zaklínače Geralda. První díl mě ale zaujal o malinko více a už se těším na díl třetí, který je již psán jako román, což si myslím, že mi bude vyhovovat zase více. K poslechu ale doporučit můžu a ráda to také udělám, doporučuji.

14.02.2022

Tato kniha ve mně vzbudila opravdový zájem o Zaklínačův svět.
Jen epilog byl za mě navíc.

13.02.2022

Druhá povídková kniha je ještě o chlup napínavější a barvitější než ta první. Působí také celistvěji a mnohem více vypovídá o charakteru a morálnosti Geralta. Je nám dovoleno více poznat i další ústřední postavy budoucího příběhu – Yennefer, Ciri a Marigolda. Mezi stěžejní příběhy bezpochyby patří Meč osudu a Hranice možností, ve kterých se střetává svět lidí se světem ostatních tvorů a kde Geralt, sám uvězněný někde mezi, musí volit dle svých morálních zásad.

11.02.2022

Bylo to krásné, až mě to zaskočilo! Hlavně poslední tři povídky.

08.02.2022

První kniha byla pomalejší, a proto mě tahle oslovila mnohem více. Úžasný svět se skvělými postavami, není tam chvilka nudy. Myslím, že není co vytknout, čtení jsem si moc užila.

Podobné jako první část povídek, takže naprostá spokojenost. Sapkowski má úžasnou fantazii a jeho zaklínačský svět je obrovský.

03.02.2022

Opět skvělé večerní čtení, povídky mě bavily.

26.01.2022

(SPOILER) Druhá povídková kniha je o trochu víc čtivější než první kniha. Kapitoly zde neskákají v různých časových osách, tudíž je pro čtenáře více pochopitelná a kniha vám je tak nějak blíž. Zde už nám je nastíněn vztah Geralta se Ciri a i s Yennefer, i když jsem si chvílema říkala, jak lacině romantický jejich vztah je. Např. svatba mě vůbec nenadchla a musela jsem se chvilku smát, že takto opravdu ta kniha dopadla. Naopak postava Marigolda je příjemným osvěžením v řádcích knihy.
Když tuto recenzi píši, jsem už ve třech čtvrtinách třetího dílu a musím říct, že jsem zmatená právě ohledně vztahu Yennefer a Geralta, kdy druhá kniha končí svatbou, zatímco třetí kniha začíná tím, že se už pár let neviděli...

24.01.2022

(SPOILER) Nejvíce se mi líbila povídka Meč Osudu. Ciri mám rád. Jen mě trochu zmátl ten epilog který je až několik let potom. Já myslel že to bude skok, a z Ciri bude zaklínačka a nebude o tom příběh a nic víc. Když jsem začal číst Krev Elfů tak jsem se uklidnil.

18.01.2022

Pre druhú časť Zaklínača platí vlastne to isté, čo pre prvú. Bezpochyby zaujímavé vo svojej postmodernosti a vo svojom úľaku nad správaním sa ľudí voči iným tvorom, voči iným rasám a voči prírode. Predovšetkým ma však skutočne dojalo záverečné stretnutie Geralta s Ciri ako aj osud mladej Essi. Sapkowski tak zo mňa konečne vytlačil aj nejakú tú emóciu.

Stále však platí aj to, že Sapkowski nie je žiadny veľký štylista. Jazykovo to bolo nevýrazné, občas dokonca smiešne. Problém mám najmä s pasážami, kde sa Sapkowski snaží opisovať zaľúbené páry. Toto mu skutočne nejde. Sapkowski je najlepší v cynickej a v relativizujúcej pozícii, ktorú dokáže narušiť len náhly, prekvapivý záblesk citu. Súvisí to aj s názormi postáv (a predpokladám, že aj Sapkowského) na osud. Ak "osud nestačí", ak treba viac ako osud, žiadna skutočná tragédia a ani láska vzniknúť nemôže - zostáva len irónia a cynizmus rácia. Stačí sa pozrieť na antické tragédie, v ktorých sa postavy tešia, že osud obabrali, že mu unikli, že ho prehliadli, a práve v tomto ich názore, v tejto ich pýche, sa osud ukrýva - svojim názorom na osud bežia osudu v ústrety. Tu vidíme opak. Postavy sú tak mocné individuality (ako vlastne samotné ľudstvo utláčajúce celý svet), že nad osudom víťazia, stávajú sa tak bohmi a v ich osamelosti (trudno byť bogom) im zostáva naozaj len cynizmus a irónia. Som zvedavý či to tak aj zostane, či záverečná kapitola nebol len sen. A tak zatiaľ len... Ako to bolo? Koniec veľkých príbehov?

12.01.2022

4,5*
Všechny povídky se nějakým způsobem zapsaly do mého srdce, kde ještě dlouho zůstanou. U této knihy je patrné, že si autor připravuje půdu pro románové pokračování. Rozhodně doporučují číst povídky chronologicky, jinak by mohly čtenáři unikat souvislosti. Tento fantasy svět je skutečně bohatý, rozvětvený a velice dobře vystavěný. Pokračování rozhodně nezklamalo a už teď se těším na další díl s názvem Krev elfů.

01.01.2022

Druhou povídkovou knihu ze světa Zaklínače mám o chlup raději než tu první. Můžou za to zřejmě perfektní příběhy s drakem a dopplerem, které nám představují velmi lidské netvory, jež jsou schopni žít normálně mezi lidmi. Povídka o lásce zaklínače a trubadúrky je taktéž skvělá a díky závěru vlastně také velmi smutná. Co se příběhů s Ciri týče, ty nás pak připravují na hlavní ságu a zejména v Brokilonu je dobře budován otcovský vztah mezi Geraltem a jeho Osudem. Na závěr tu máme ještě netypickou povídku, což je Sapkowského fanfikce na vlastní dílo, kde dopřál Geraltovi a Yennefer svatbu. Popravdě jsem rád, že tento příběh kánon není, ale je zajímavé jej číst.

18.12.2021

Přečteno jedním dechem, napínavě, skvělé pokračování.

17.12.2021

Druhá sada povídek a opět skvělé čtení. Už se těším na další.

14.12.2021

Zaklínač, meč osudu.
Prostě paráda. Skvělé čtení dalších příběhů z cest Gerlta, jakožto zaklínače.
Marigol jako postava na kterýho zaklínač několikrát narazí na svých cestách, mě bavila. Hlavně kvůli tomu jaký trubadur je, je sukničkář, má totálně prořízlou hubu a je sakra vtipnéj ke Garoltovi fakt sedí, asi bych si sám na společné cesty neuměl představit někoho jiného nejlepší Trochu se obětovat. Až tedy na ten konec, kdy to bylo takový dost smutný, páč jako postava očko ( Esssi) se mi líbila a myslel jsem si že by se mohla připojit ještě třeba v nějakých vzdálenějších příbězích. Což konec ukázal, je že už se nikdy nesetkali a Očko zemřela po čtyřech letech na epidemii neštovic ve Wyzimě. A samozdřejmě nemůžu zapomenou na Věčný oheň . A konečná kapitola, něco končí, něco začíná. Chaotická svatba Gerlta s Ynnefer která mě taky dost pobavila hlavně se těším na Ciri která se stala zaklínačkou a zatím podle toho co bylo napsané krátce o ní. Bude asi dost hustá. Samozdřejmě mám přípravný 3 díl Krev elfů, který je o několik stran kradší než druhý díl ale určitě nic nezkazí .

04.12.2021

Povedená směsice povídek. Nemám co bych vytkla a s radostí se pustím do celé ságy Zaklínače. Už se na to těším...