Meč a plamen

29.12.2018

Moje první setkání s Heinem. V knihkupectví jsem knihu jen otevřel a jedna z básní mě zaujala, tak jsem s koupí (opět) neváhal.

Nakonec jsem byl ale z průřezu Heineho tvorbou spíše zklamán. U cizojazyčné poezie je to vždy složitější, protože překladatel vytváří prakticky nové dílo inspirované originálem. Ať už to bylo věcí překladu, nebo věcí originálu, část zaměřená na milostnou poezii se mi nelíbila. Byla až příliš jednoduchá, prvoplánová, klišovitá. S vážnějšími tématy se úroveň sbírky z mého pohledu zvedala, politická část už mě opravdu bavila.

Co však nemohu nezmínit je jaksi odfláknutá editorská práce, v knize je více chyb, než by bylo zdrávo (za všechny např. záměny též za těž (str. 118), vyhnání namísto vyznání (str. 39), sladký hrášek pro všechny, jakmile lusky týrají (str. 89) a některé další), za což samozřejmě Heine nemůže, ale zážitek z knihy to prostě kazí.

Zaujaly mě Heineho úvahy o komunismu, který byl v té době ještě v plenkách, a zarytě negativní postoj k absolutismu a autoritářství. Co by asi říkal na to, jak realizace komunistické myšlenky, kterou úplně neodmítal, nakonec dopadla v praxi...

"Chci plnou míru svobody!
I nejmenší omezení
mi rajskou blaženost promění
v peklo a ve vězení."
(str. 114)