Mé dobré město Paříž
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2088/bmid_me-dobre-mesto-pariz-64804738a5072.png
5
247
30
Dědictví otců série
< 3. díl >
Ve Francii dosud vládne slabý a nemocný král Karel IX. z Valois. Pravým hybatelem věcí je ovšem admirál Coligny, nesmírně urozený pravověrný hugenot. S tímto faktem se jen velice těžce smiřuje matka Karla IX. Kateřina Medicejská. Královna matka navíc provdává svou dceru Margot za Jindřicha Navarského, také hugenota. Tuto skutečnost („nadvládu“ hugenotů) nesou nesmírně těžce katoličtí šlechtici a církevní hodnostáři. Ani nejzdatnějším historikům není dodnes jasné, kdo vlastně přišel s myšlenkou pobít hugenotské pány shromážděné ke svatebním obřadům v Paříži. Vyskytují se i teorie, že původně mělo být vraždění omezeno jen na Colignyho a několik význačných reformovaných aristokratů. V každém případě však k onomu masakru, který vešel do dějin jako Bartolomějská noc, došlo. A Petr ze Sioraku, jenž si právě v té době přijel do Paříže vyprosit u krále milost za zabití soupeře v nedovoleném souboji, se ocitá v pasti města. K nejzuřivějším odpůrcům hugenotů patří katolickými kněžími zfanatizovaní prostí lidé, celý ten takzvaný „dobrý lid pařížský“. Siorac se, proti své vůli, stává očitým svědkem hrůz Bartolomějské noci a zvěrstev páchaných ve dnech následujících.... celý text
Literatura světová , Romány , Historické romány
Vydáno: 2007 , Mladá fronta
Originální název:
Paris ma bonne ville
více info...
Přidat komentář
Tato saga mě nepřestává udivovat. Po dvou skvělých (4*) dílech jsem čekal mírné zadýchaní a kvalitativní posun k průměru. Dílo, servírované autorem, však nechává daleko v prachu za sebou zašlapanou tématicky podobnou Královnu Margot od Dumase.
Petr je stále mladíček s lýtky ohořelými od věčného zapalování, každá sukně a kulaťoučká ňadra ho dokáží úspěšně rozptýlit od jeho poslání, nicméně stal se z něj velký sympaťák a hlavně pragmatik. Nejedná se o tupého zákonitě dobrého Dušína (Samsona), jakých známe nekonečné frontálně-lobotomické zástupy z tolika jiných románů. Naopak, dokáže využít situace, převléknout kabát, je-li to prospěšné jeho hrdlu, případně dofouknout vlastní měšec ze zásob náhodného nebožáka.
Samotná Bartolomějská noc byla pekelným počtením, moje, bohužel nadmíru živá, představivost mi dávala zabrat. Jedná se o zhruba poslední pětinu knihy, ovšem utrpení, nespravedlnosti a lidská krutost a hamižnost je zde tak koncentrovaná, že silou zážitku překoná začátek knihy.
Velice se těším na další díl a skládám hlubokou úklonu autorovi a smekám před překladatelem ( o úklonu přichází z důvodů "pakliže", velmi mě zajímá, kdo a kdy tento patvar vymyslil)
Třetí díl opět dostal spád. Petr ze Sioraku odcestuje do Paříže, kde chce požádat o milost za zabití soka v souboji. Ovšem ocitne se v jiném souboji, souboji mezi králem Karlem, jeho bratrem Jindřichem. A vlastně i jejich matkou Kateřinou Medicejskou a vévodou Guisem. A v momentě, kdy mu fandí jeden, znepřátelí si druhého.
A blíží se svatba princezny Margot a Jindřicha Navarského, která má budit dojem usmíření katolíků a hugenotů. Nic není dál od pravdy. Z historie víme, jak bartolomějská noc dopadla. Perfektní ukázka toho, jak dovedou manipulátoři dostat dav tam, kam chtějí. Naštěstí Petr vyvázne se zdravou kůží, takže se můžu pustit do čtení čtvrtého dílu...
Skvělá románová epopej, zejména první tři části, trochu míň další tři.
Slabší jsou ty další, které se týkají Petra Emanuela, syna Petra ze Sioraku - celkem dalších sedm svazků. Je na nich poznat, že autor stárnul a začínal být rozvleklý.
Ale dovoluji si tu také připomenout úžasný překlad Miroslava Drápala.
Nádherný přednes francouzské historie, krásně se to četlo, až na dva narušitele - bratry Siorakovy, jeden naivní - druhý nerozhodný, toho děje tentokrát bylo moc a právě proto mě ty jejich povahy dost vytáčely, ale bez nich a jejich povah by to nebylo ono, zkrátka mohu jen znovu doporučit a jdu na další díl, je moc fajn si to vše zase po letech přečíst!
Svůj komentář začnu výňatkem z knihy: " Dobrou hodinu to trvalo, než jsme zdolali to objímání, ty slzy, to vzdychání, ty otázky a ta díkuvzdání, neboť naše chasa opustila vinobraní a seběhla se, majíc nemalou chuť také nás sevřít v náručí, ohmátat si nás, poplácat i zlíbat nám ruce a tváře"......Inu 5 století zpátky lidé žili, myslívali a přemýšlivali jináč.
I když v tomto díle jsem byl trochu na rozpacích z mnoha celování, líbání i nitěrných prožívání, nakonec jsem si vyhodnotil, že budu pokračovat dalším dílem a že i tento díl mě pobavil a další přivinu k svému srdci. :-)
Tento díl byl pro mě osobně z celé série zřejmě nejlepší. Zachycuje na rozdíl od zbývajících krátký časový úsek. Hlavním tématem jsou události Bartolomějské noci. Miluji Paříž a francouzskou historii. O této noci jsem hodně věděla již předtím. Události jsou popsané opravdu podle skutečnosti. Na rozdíl od encyklopedií jsem se ale díky barvitéme vyprávění mohla stát téměř jejich účastníkem a lépe si uvědomit, co lidé prožívali a jak hrozný je fanatismus.
Merle je autorem, kterého jsem v mládí objevil skrze jeho Malevil či knihu Smrt je mým řemeslem. Když pak začala vycházet rozsáhlá sága, původně šestidílná a posléze znovu stejnou měrou rozšířená, s chutí jsem se pustil do čtení, ale nikdy nedočetl ani prvních 6 knih.
Na stará kolena se ke knihám vracím a znovu si oživuji klíčové historické zvraty, jež v 16. a 17. století formovali Francii. Vedle ukázky života lidí v této historické době je to i příležitost si oprášit znalosti francouzských, potažmo evropských dějin.
Všechny knihy jsou spojeny v jeden příběh, v jednu časovou osu, kterou Vás provází hlavní hrdina, Petr ze Sioraku, který předkládá své paměti a životní úskalí od svého zrození až po své kmetské dovršení.
Merle psát umí, ale jednotlivé díly celkové ságy se přeci jen mírně liší, především v časovém rozsahu, který jednotlivé díly popisují.
Mé dobré město Paříž je třetím dílem, kde jste spolu s Petrem ze Sioraku vrženi do na svou dobu do velkoměsta, perly Francie, města Paříže. Paříž se svým králem, dvořany, etiketou a na druhou stranu vzpurnými měšťany a lidmi – Pařížany, kteří se tak výrazně liší od francouzského venkova. S hrdinou zde prožijete Bartolomějskou noc, jednu z velkých historických událostí v náboženské rozpolcenosti Francie 16. století.
Další díl, který Vás zavádí opět do jiného prostředí a předestírá zase jiný pohled na život střední a vyšší šlechty, život ve velkém městě se všemi problémy či výhodami. Taktéž Vás provází nestálou politicko náboženskou situací pohledem z centra moci – Paříže.
Opět dost čtivé, i když zde se již trochu nepoučený čtenář ztrácí, nezbyde než oživit vědomosti kolem historie Francie té doby i z jiného pramene.
Bartolomějská noc - pojem, při kterém zbystří nejen znalci francouzské historie. Krvavé vraždění, ulice plné mrtvol a král, který jde na katolickou mši. Kdyby pro nic jiného, tak aby člověk viděl, kam až může zavést jiného člověka fanatismus a náboženská zášť, tak to stojí za to si tenhle díl přečíst!
Tak bych shrnula: Venkov přijel do města ovšem hlavního i když zdárně hlavní hrdina proplouval Paříží, ale bohužel v poslední minutě neposlechl rady, aby utekl z města ,poté musel čelit tomu, aby z tohoto revolučního kvasu nebo převratu vyvázl se zdravou kůži. Ale hodnotím tak že konec knihy mě moc nebavil
Z počátku jsem se s Petrem dost nudila, naštěstí vstoupil na scénu sympatický Quéribus a král Navarský. Šťastné setkání na Mespechu bylo dojemné. A co říct k Bartolomějské noci? Královna matka to vymyslí, svého nebohého syna donutí kývnout a lid Paříže jde bez zábran do toho krveprolití.
Úryvek:
"Dej Bůh, aby všichni obyvatelé tohoto slzavého údolí jednoho dne pochopili, že horlivost ve víře bez lásky k bližnímu je toliko zhoubou duše!
Dávám čtyři hvězdy tak trochu ze setrvačnosti, jelikož ta rozvláčnost, to množství vět, které děj nikam neposunují, to neustálé ujišťování, jak se milují ve smyslu přátelství, ale se slovy a skutky takřka mileneckými a i ty jeho opravdu milenecká vzplanutí (i když budiž mu přáno), mě začínají tak trošku unavovat. Čekal jsem, že s přibývající jeho družinou, která s ním putuje, dostane děj větší spád, ale ono je to vždy jen v určitých pasážích a pak se zase vrací k těm kudrnatým větám, kde se hodně slovy málo děje.
Závěrem: nedá se říci, že je tento díl pro mne horší, ale že je stejný jako předchozí. A právě že je stejný, že to tempo děje se nezvedá, dávám čtyři hvězdy s odřenýma ušima.
Petra ze Sioraku a jeho dobrodružství jsem milovala,zvláště tuto sérii tedy prvních 6.dílů,čteno opakovaně z knihovny a později jsem si tyto díly pořídila.2.sérii jsem přečetla také,ale už to bylo slabší.Pan Merle je mistr pera.
Výborná kniha. Michalská noc v Nîmes a Bartolomějská noc v Paříži jsou velmi poučné - jedni za 18, druzí za 20 bez 2.
I tato treti cast sagy Detictvi otcu byla vyborna. Pokud bych mela udelat svuj osobni zebricek vic se mi libila prvni polovina sagy (prvnich sest puvodne napsanych dilu) a z nich mi byly tak nejak nejmilejsi prave 2 a 3 dil, kdyz byl Petr v rozpuku mladi a objevoval svet. Ve tretim dile ale dostane mladicka nevinnost pekne na frak protoze se tento dil odehrava behem krvave Bartolomejske noci. A pokud si dobre pamatuji, prave tady poprve vystupuje moje oblibena "Alizon".
Co mě v historických románech úplně vytáčí je falšování dějin a záměrné používání archaické mluvy. To druhé naplňuje tento román vrchovatou měrou viz ukázka níže. Po přečtení několika stránek putovala kniha do odpadu a dávám i stejné hodnocení.
"Aj, přemyšloval jsem co kacířský hugenot a druhorozenec bez peněz, zdaližpak nechci znásilňovat osud, ucházím-li se o její ruku, byť v budoucnu, ačli ovšem pod tlakem stálého kyselení pana Montcalma bude ochotna tak dlouho čekat na mne, kterýž musím ještě projít všemi zkouškami a mám před sebou tolik let klopotné práce, prve než budu promován doktorem a zařídím se co lékař a budu mít sdostatek chleba v moučnici, abych se s ní mohl oženit dle jejího stavu a troufám si říci, i dle svého."
„Chyběl jste mi ohavníče!“ ... tak takhle bych Petra ze Sioraku přivítala, žít v jeho Francii :-) ... po prvních dvou dílech této série jsem si dala krátkou pauzu a na chvíli změnila žánr ... jenže „pravdu povědíno“ ... tenhle úchvatný, krásným až geniálním jazykem napsaný příběh mi prostě nešel z hlavy ... takže jsem se k němu zase „u velikém těšení“ vrátila :-) ... a s radostí a nemalou zvědavostí spolu s Petrem ze Sioraku odcestovala do krásné a klevetivé Paříže, plné žvanění a klábosení, do Paříže někdy tuze nestoudné a jindy zase zcela posměšné, a jindy zase skrývající mnohá nebezpečenství ... a vše dohromady poskytující mi mnohé přemyšlování ... na mou duši, nemám ani ponětí, co budu dělat, až jednoho dne dočtu poslední díl :-).
Okomentovat knihu, která popisuje Bartolomějskou noc, je vždy velmi těžké. Okomentovat knihu, která ji popisuje tak dobře a tak reálně, je ještě těžší, zvláště, když všechno přede mnou už řekli mí spolukomentátoři. Mohu stručně popsat děj, tedy kterak se Petr se Samsonem po svých slavných a velkolepých promocích v Montpellieru dostali do léčky svého souseda barona z Fontenacu, jak ji vyřešili a jak kvůli ní spolu se svými starými i novými přáteli, známými a nepřáteli unikali nástrahám města Paříže, celého francouzského království a jeho krále, k němuž přišli požádat o milost. Mohu se zamyslet nad tím, jak bych přijímala knihu, která by se snažila obhájit toto krveprolévání, které snad od starověkého Říma a pronásledování křesťanů za Nerona, Domitiana a Diokleciána nemělo obdoby. Zatím jsem ji několikrát (Královna Margot, Mládí krále Jindřicha IV. etc.) četla z pohledu pronásledovaných hugenotů, mám i Kroniku doby Karla IX., jejíž názor si nepamatuji (asi to nestálo za moc). Nebo mohu citovat kousek z knihy, kdy se pobratimstvo dozvědělo, jak se to má s city obou mladších Sioraků (podobně jako u toho staršího, Františka a stejně jako u pana otce, barona a hejtmana Jana ze Sioraku a také jak se ukáže v dalším díle jako u sestřičky Kateřiny) - "Jakže, tak daleko od Mespechu?" - "Jakže, další papeženka" - to doplním posléze přesně, nemám knihu právě teď k dispozici a jen lovím z paměti. Ve všech případech mi z toho ale vyplyne, že mám v ruce tu nejlepší historickou románovou sérii, kterou jsem kdy měla tu čest číst (no jo, řekla bych že i lepší než Lev a růže, kterou bych si ale před závěrečným posouzením, zda je tomu opravdu tak, měla zopakovat) a že od ní odcházím nikoli proto, abych rozchodila nesmysly v líčení událostí (jako se mi stává u Vondrušky), ale abych strávila nápor citů a geniálnost napsaného. No prostě, crede mihi experto Roberto (ať už je tím zkušeným Robertem, jemuž máme věřit, mistr van Gulik a nebo mistr Merle). A už vězím po uši v dalším díle, který jsem při své předchozí četbě hodnotila nejvýš, no ano, jelikož pojednává o mém (a Petrem ze Sioraku rovněž) vřele milovaném pánovi Jindřichu III.
Štítky knihy
Francie 16.-17. století Paříž Bartolomějská noc katolická církev ságy hugenoti historické romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Kniha Mé dobré město Paříž je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 376x |
| Čtenářské výzvě | 8x |
| Doporučených | 26x |
| Knihotéce | 291x |
| Chystám se číst | 51x |
| Chci si koupit | 9x |
Další pokračování příběhů ve sladké Francii.