Matka
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49046/bmid_matka-Dd0-49046.jpg
4
2069
246
Čapkovo protiválečné drama o třech dějstvích (myšlenku napsat tuto hru vnukla Čapkovi jeho manželka, herečka Olga Scheinpflugová) patří dodnes k vrcholům české dramatické tvorby.
Divadelní hry , Literatura česká
Vydáno: 2010 , Artur
Originální název:
Matka , 1938
více info...
Přidat komentář
Vrcholné protiválečné drama, které svým významem i kvalitou dalece překračuje rámec české literatury. Matka, která ve válce postupně ztrácí svého muže i své dva syny, kteří jsou "strháváni" voláním polnice a naléhavostí boje s nepřítelem. Zoufalá snaha o záchranu třetího, nejmladšího syna, až do poslední chvíle, o jeho ušetření před hrůzami války a smrtí. S tím v kontrastu je rozhodný a symbolicky pevný postoj v závěrečné gradující scéně, kdy matka tváří v tvář poznané brutalitě nepřítele a hrozbě totální zkázy lidství kurážně vyzívá i posledního zbylého syna k boji, podávajíce mu do rukou zbraň...
Výrazný společenský apel a varování před hrozbou nacismu, jakožto ničitele humanismu, kterému je potřeba se vždy a za každou cenu stavět na odpor.
Poprvé jsem Matku viděla na scéně ND v Praze. Jako malé holce, kterou rodiče vzali poprvé do ND mi v paměti zůstala věti...JDI!!! Jako dospělá jsem ji četla nesčíslněkrát a i když mi slzy rozmáčely stránky, vždycky jsem matku, co své poslední dítě posílá do boje obdivovala. Já bych takhle silný nebyla.
Velice silný příběh matky, který ukazuje bolest a utrpení způsobené válkou. Také krásně zachycuje rozdíl mezi mužským a ženským myšlením.
Silný příběh, zajímavé téma, úplně skvěle rozebrán mužský a ženský pohled na svět
Matka je pro mě nejzásadnější Čapkovo dílo. Nesmyslnost války a zbytečné smrti je právě z pohledu matky tím nejsilnějším tématem. Dokreslení beznaděje pomocí amplionu je geniální. Málokteré protiválečné drama má takovou moc zasáhnout jako právě Matka.
Jako divadelní hra určitě velmi silné, ale neskonale repetitivní dialogy na můj vkus. I tak dávám 4****
(SPOILER)
Téma matky, která postupně ztratí své syny, spolu se zesnulým manželem se jí zjevují a radí. Posledního nechce pustit, ale vlast volá...
Musela to být strašná doba, plná vlastenectví a zklamání.
Rozhlasová hra.
Má nejméně oblíbená divadelní hra od mého milovaného Karla Čapka. Rozdílný pohled ženy a muže na život i smrt. Čest a sláva, služba, vlast na jedné straně; láska, domov, rodina na straně druhé. Je to těžké dílo. Bohužel na mě příliš patetické. Ono to vlastně ani jinak nejde s takovým tématem. Naprosté míjení se mužského a ženského vnímání světa. Může být láska k vlasti tak silná, že za ní člověk položí svůj život? Když se aktuálně dívám na ty, kteří si říkají vlastenci, je mi smutno. TGM, velký přítel Karla Čapka, to řekl přesně: "Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným."
Pravděpodobně to nejsmutnější drama, které jsem kdy četl. Moc se mi líbí množství filozofických otázek, které v "Matce" Karel Čapek otevřel. Byť se kniha četla lehko, vím, že nad ní budu dlouho přemýšlet. Celková stísňující a frustrující atmosféra nelehké doby je vystižena dokonale. Pokud by emoce vystihovala "Matku", pak by to byla lítost. Jsem rád, že jsem knihu přečetl až v dospělosti a ne během studií.
Krásné,byť smutné drama. Hezky popsané vnímání úlohy ženy a myšlení muže. Dílo je nadčasové.
Další skvělé a aktuální Čapkovo drama.
S jeho Matkou jsem také jako matka v mnohém souzněla, třeba když vyjadřovala svůj věčný strach o děti: "...to je hrozné, co se z člověka stane, když je mámou." nebo popisovala, jak se jí s rostoucím věkem vzdalují: "Ale jak dorostu, jakoby začali mluvit jiným jazykem..."
Stejně tak jsem v jejích chlapcích slyšela i svoje dospívající děti, které mají také pocit, že lecčemu nerozumím.
Ústřední otázka, pro co stojí za to žít a pro co zemřít, viděna jednak očima milující manželky a matky a druhak pohledem jejího muže a pěti synů, se prolíná celou hrou a myslim, že stále silně oslovuje i současné čtenáře a diváky.
Poslední a dle mého (rozhodně jsem ale nepřečetl všechno) nejlepší dílo Čapkovo.
Ty protiklady ženského a mužského principu, to je brilantnost. V tomto díle je shrnuto vše zásadní. Propracováno do nejmenšího detailu a ta gradace opakujících se motivů!
Klobouček a uctivost, obzvlášť za to, jak se Čapek dokázal vžít do niterné rozervanosti Matky a postupně její osobou vyjádřit dichotomii dějin lidstva. Vau!
Je to napsáno pro divadlo a taky jsem si představila divadelní scénu,je to strhující příběh matky,které zemřou 4 synové a posledního drží doma i když venku se válčí... .V divadle to musí být herecký zážitek a já se chystám do divadla zajít.
Poslední Čapkovo drama Matka je bolestné. Postupně matka ztrácí manžela a své syny, kromě nejmladšího. V díle prostupují časové a nadčasové složky, střídá se realita s uměleckou fikcí. Do děje vstupují i mrtví, žijící v matčině vědomí. Významný protifašistický akcent je v závěru hry, kdy matka podává svému nejmladšímu synovi zbraň a posílá ho do boje proti zlu. A právě v tom slově " jdi " je cítit ta bezbřehá bolest nad tím vším, co prožila a zároveň strach a úzkost z budoucnosti.
Doporučuji k přečtení, dílo je stále aktuální - bohužel.
,,Sám zemřít, to by každý uměl; ale ztratit muže nebo syna, to byste teprve viděli, co to je, – to byste viděli –"
Naprosto geniální příběh nejen o utrpení matky, ale také o povinnosti k vlasti a hrůzách války.
Štítky knihy
mateřství matky a synové protiválečná dramata česká dramata klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Kniha Matka je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 3 434x |
| Čtenářské výzvě | 317x |
| Doporučených | 192x |
| Knihotéce | 434x |
| Chystám se číst | 235x |
| Chci si koupit | 40x |
| dalších seznamech | 21x |
(SPOILER) Neskutečně silné. Měl by si přečíst úplně každý a obzvlášt studenti. Je to zase jiný pohled na válku. Žádné srdceryvné romantické drama odehrávající se za války, další příběh z koncentračních táborů, ani příběh válečného hrdinství. Ale niterní zpoved matky, díky níž si uvědomíme, že existují věci, za které nestojí za to položit svůj život - představa národní hrdosti, cti, falešného uznání. Ale že také existují lidé za, které umírat stojí....když už umírat ve válce, tak jedině v obraně za lidi, které máme rádi nebo lidi obecně..to je to pravé hrdinství. Zabíjet lidi jen kvůli pocitu vlastenectví nebo cti, za to ale nestojí. Jak málo lidí si vojáky představuje jako reálné, individuální osoby a né jen čísla ve statistikách. Každý voják na jakékoli straně měl svou rodinu, své sny, plány a svůj život. Za co vlastně všichni ti lidé umírali? A stálo to vždy za to?