Mateřské znaménko

od:

Mateřské znaménko

Příběhy naplněné podivnými osudy novoanglických puritánů na severovýchodním pobřeží Spojených států v minulém století. Vypráví např. o vědci, který chce z tváře své ženy odstranit mateřské znaménko bez ohledu na důsledky, o omlazovacím elixíru a jeho účincích, o zahradě se smrtonosnými květinami, o nočním shromáždění ďáblových zasvěcenců, kteří všichni žijí jako ctihodní občané apod....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/32373/materske-znamenko-qkS-32373.jpg 3.813
Originální název:

Tales and Sketches (1982)

Žánr:
Literatura světová, Povídky
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Přidat komentář
Knišíl
07. dubna

Vynikající sbírka povídek. Ani u jedné jsem se nenudil. Skvělý vypravěčský talent (mám rád ten staromódní literární hlas) v kombinaci s rozmanitostí témat tvoří velmi kvalitní literární dílo. Doporučuji a zároveň je mi jasné, že pro současného čtenáře čtoucího současnou prózu může jít o nudný popis puritánské morálky, možná si neuvědomujíc, že i on je potomkem a přežívajícím důkazem o nestárnoucích příbězích Hawthorneových.

eraserhead
06. února

Některé povídky jsou až nádherně tajemné, mrazivé a horrorové (RAPPACCINIHO DCERA, STARÁ PANNA V BÍLÉM, MATEŘSKÉ ZNAMÉNKO) ty se mi líbily nejvíce, jiné zase skvěle vystihují dobu, v níž byly napsány nebo v níž se odehrávají, poodhalují roušku americké kolonizace, mezilidských vztahů té doby a nejednou i náoženských půtek. Hodně mě např. zaujala povídka MŮJ PŘÍBUZNÝ, MAJOR MOLINEUX a její závěr mě fakt dostal. Své kouzlo má i závěrečná HLAVNÍ ULICE. Některé povídky naopak již trochu ztrácejí na kouzlu, jiné jsou na můj vkus moc popisné, rozvláčné a přepálené v popisu. Obecně se mi však Hawthorneho styl zamlouvá a rád bych si od něj přečetl něco románového.

lord-artoo
13.07.2014

Hodnotit Hawthornovi krátké prózy je těžké. Hawthorne je mistrem velkých skic lidského ducha a jeho prostředí. Na menším úseku se mu to, dle mého skromného úsudku, až tolik nedaří. Jeho pero navíc psalo pro jiné čtenáře - možná kulturně gramotnější čtenáře než jsme my - což ve spojitosti s naší neznalostí ducha doby vede k tomu, že se často mineme s tím, co se autor snaží sdělit. Člověk pak nutně upadá do přesvědčení, že jeho "kraťasy" jsou mdlé, těžkopádné, nevypointované. Že tomu tak není, o tom svědčí studie Martina Procházky, již lze nalézt na konci knihy a která se alespoň mně stala pozváním k novému promýšlení a přehodnocování. Nemělo by se však zapomenout na skutečnost, že spolutvůrcem smyslu textu je čtenář, v našem případě novodobý čtenář, který se bez dostatečné lásky k rané americké historii a předchozího studia Hawthornova génia může v textu ztrácet a tím pádem i nudit. Já si tento výběr kratších próz (nejen povídek) užil z hlediska autorova stylu. Nelze zamlčet, že se přitažlivosti jednotlivých textů různí, takže došlo i na to nucení. S klidným srdcem mohu ovšem prohlásit, že úsilí stálo za to. Kniha je dobrou sondou do počátků amerického písemnictví, okouzlí svými romantickými, alegorickými i psychologizujícími prvky.

WEIL
28.06.2011

Povídky z rané Vicktoriánské éry v Anglii. Nejsou tak čtivé, ale kdo má trpělivost, tak je dočte.