Maryša
Alois Mrštík , Vilém Mrštík
Příběh Maryši, dcery sedláka, a chudého Francka se odehrává na moravské vesnici devatenáctého století. V dialozích je užito nářečí charakteristického pro danou oblast. Maryša je rodiči nucena vdát se za vdovce Vávru, jehož jediným zájmem je vyrovnat dívčiným majetkem své dluhy. Francek odchází na vojnu, aby se po letech vrátil a postavil svou milovanou Maryšu před mravní dilema. ... celý text
Přidat komentář
„Od koho je káva? Od žida.“
Maryša je devatenáctiletá dcera sedláka, která miluje chudého a mladého Francka. Bohužel její otec Lízal ji provdá za starého a surového Vávru, který svoji předchozí manželku utrápil k smrti. Jak dílo dopadne, snad každý ví.
Opět další kniha, kterou jsem četl k maturitě. Kratičká divadelní hra, kterou máte opravdu za chvilku přečtenou. Co se mi na Maryši opravdu líbilo, bylo Hanácké nářečí. Postav bylo v díle tak akorát, ale důležitých je jich stejně jen pár. Pokud nad knihou uvažujete, tak za mě určitě doporučuji! Ale upozorňuji na to nářečí, určitě to dosti lidem nemusí sednout.
Knížka se mi docela líbila, jen jsem měl problém s nářečím ve kterém je napsaná a četla se mi kvůli němu pomaleji.
Maryša je skvělé drama! Musela jsem se přenést přes to moravské nářečí, ale pak jsem si na to zvykla a naopak se mi líbilo. Přečetla jsem za chvilku, málokdy jsem se setkala se hrou, která by byla tak živá a uchvacující! Tehdejší ženy to neměly vůbec lehké, chudák Maryša.
Dlouho jsem nenarazila na divadelní hru, která by mě takto uchvátila! Maryša je perla mezi ženami i mezi dramaty. Líbilo se mi, že autoři z hlavní ženské role neudělali žádnou "chudinku", ba právě naopak. A to nebylo v jejich době zvyklé. Drama Maryša zcela vybočuje z řady, je originální a hlavně výborně vypracované až do posledního slova.
Když jsem četla, přímo na mě sálal ten pocit frustrace a ponížení, které si Maryša musela zažít.
Mile na mě působilo moravské nářečí.
P. S. Hluboká poklona autorům, ne všichni sourozenci se na něčem shodnou!
Chcete-li si přečíst příběh, který ve vas zanechá silne emoce, pak je Maryša to pravé. Při čtení jsem si častokrát vzpomněla na Vesnicky román od Karoliny Světlé. Je opravdu smutné, jak dokáže jedno rozhodnuti zkazit tolik životu.
Pěkné dílo, hanácké nářečí, folklór, zmínka o Brnu a dalších měst a vesnic okolo Brna, nádherný příběh o Maryši a Vávrovi, konec naprosto úžasný... Chtěla bych i někdy vidět tuto hru naživo v divadle . Absolutně dokonalé.
Tohle mě hodně bavilo. Oceňuju hlavně hanácké nářečí, které mi je hodně blízké vzhledem k tomu, kde žiju. Až budu maturovat určitě si ji přečtu znovu a hodím i na seznam. Tahle kniha není úplně pro každého, ale mě si získala. Jen mě zklamal/naštval konec, který byl na můj vkus moc otevřený.
Jedna z těch lepších knih z povinné četby. Moc se mi to líbilo. Nejvíce oceňuji Hanácké nářečí, kterým byla celá hra napsaná.
Příjemné čtení. Nic náročného na pochopení. Kdyby hra nekončila klasickým Čechovovským koncem, asi bych hodnotila plným počtem. Přidávám do maturitního seznamu. Teď už mě čeká jen rozbor, hurá.
Děj silný, postavy jasné, občas opravdu běhal mráz po zádech, jen mě tam pořád točilo to nářečí. Chápu, že jím to chce autor zasadit do konkrétního místa, ale ten děj je tak nosný, že už to nepotřebuje nutně moravskou vesnici, takže pokud se budeme bavit o divadelní adaptaci, tak bude zřejmě záležet na režisérovi, jak látku pojme a poupraví. A ještě jedna výtka - točí mě otevřené konce a tady tenhle mě taky vytočil, takže ty čtyři jsou spíš jen tři hvězdy ;)
Maryša – divadelní hra o pěti dějstvích a jedné dramatické snídani.
VÁVROVÁ
Chceš bílý nebo černý? Nesu ti černý –
VÁVRA
Černý mně dej…. Sladilas to?
VÁVROVÁ
Zapomněla sem…
Premiéra - 9.5.1894 – Národní divadlo
Drama chamtivosti, necitelnosti, tvrdohlavosti, pýchy, zaslepené poslušnosti, nešťastné lásky
Inspirací pro toto drama byl příběh Marie Turkové-Horákové z obce Těšany u Brna.
Obyvatelé Těšan toto drama přijali s velkou kritikou: „Tak to nebélo“, shodli se.
A jak to tedy bélo?
Kdyby bratři Mrštíkové napsali pravdu, zřejmě by jejich hra skončila v propadlišti dějin. Ale oni příběh upravili a tak napsali jedno z nejvýznamnějších děl českého kritického realistického dramatu.
A tak jedinou pravdu o této hře si přečteme u hrobu Marie a Felixe Turkových v Těšanech:
Napsáno drama – prožito větší
P.S: Odpočívej v pokoji, Maryšo – dcero Lízalova, ženo Vávrova
P.P.S: Z mého pohledu role Maryši byla napsána pro herečku Jiřinu Štěpničkovou, moje amygdala si nemůže pomoci…
P.P.P.S: Audiokniha - dnes poslechnuto 2x. Krása...
Slyšel jsem, že Mrštíkové Maryšu napsali podle reálné osoby, která ale s manželem zůstala a byla snad i šťastná. Neví někdo něco?
Každopádně převod životního příběhu na napínavé a neobyčejné umění skvělý.
Celé dílo je prodchnuto nespravedlností, němým vzepřením se, sňatku navzdory. Dodává to emoční napětí, pocit křivdy napříč celým dramatem. Každé „ale dyť budeš nakonec, děvčico, ráda“ nás ubíjí jako Maryšu a je k nevíře, že se nenajde vůbec nikdo, kdo by jí řekl „NE, hlópost je to, budeš po zbytek života neščastná“.
Maryšu chápeme snad všichni. Její dlouhý zoufalý odpor i její svolení, zoufalství. Velmi zajímavý je ale také její nesouhlas s Franckem, když se vrátí a chce s ní prchnout, kladoucí důraz na její mravní založení, které pak ale vede jen k dalšímu vyhrocení situace.
Mnohem více než, jak se říká,„bohaté hanák“ Vávra mě zaujala, vlastně překvapila krása hanáckého nářečí.
Knížka se četla snadno, i když v tomto případě bych asi radši dala přednost divadelnímu představení.
Kniha psana moravskym narecim coz hezky dokresluje celou povídku. Cte se dobre.
Maryšu jsem viděla jako divadelní představení asi před třemi roky. Až teď jsem se ale dostala k samotné knize a musím říct, že mě rozhodně nezklamala. I po tolika letech od vydání má stále více či méně aktuální téma, které chytne za srdce a s nebohou Maryšou nejde než soucítit.
Tak jako mnoho dalších čtenářů jsem měla strach z nářečí, jakým je kniha psána. Po několika málo stránkách jsem si na něj zvykla a a vůbec mi nevadilo. Naopak jsem si užívala onu zvláštní mluvu.
Zajímavý příběh divadelní hry, o které jsem slyšela ze střední, ale dostala jsem se k ní až teď ... jen to moravské nářečí pro mě bylo chvílemi horší na čtení ...
Maryšu jsem viděla nejdříve v Národním divadle ze Zuzanou Stivinovou a pak jako film s Jiřinou Štěpničkovou a moc mi ten smutný příběh vlezl pod kůži a knihu jsem už dlouho plánovala.Je to klasika,ale stále má co říci ... .
Myslela jsem si, že když je kniha napsaná v moravském nářečí, tak se mi bude špatně číst, ale po chvíli jsem si zvykla a příběh byl zajímavý.
Štítky knihy
láska zfilmováno česká literatura venkov svědomí moc vesnice realismus (literatura) dramata český venkov
Kniha Maryša je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 4 745x |
| Čtenářské výzvě | 546x |
| Doporučených | 91x |
| Knihotéce | 369x |
| Chystám se číst | 279x |
| Chci si koupit | 42x |
| dalších seznamech | 31x |
Maryša je jednoduše "neohratelná" klasika, nádherné dílo, na které se vždy ráda odkážu a doporučím.