Maryša
Alois Mrštík , Vilém Mrštík
Maryša je jedním z klenotů české divadelní tvorby. Neustále přitahuje významné inscenátory a její inscenace patří velmi často mezi pozoruhodné divadelní počiny. Mimochodem patří mezi nejpřekládanější česká dramata a nezřídka se objevuje i na zahraničních scénách. Dnes její hodnoty dokážeme ocenit snad ještě více, než v době jejího vzniku.... celý text
Přidat komentář
Nestárnoucí klasika. Bohužel knihu jsem kdysi přečetla až po zhlédnutí divadelního představení, takže se mi moc dobře nečetla.
Knížka se mi dostala do rukou náhodou jako povinná četba dcery . Klasika, která neurazí, nenadchne,ale nyní přečteno zcela dobrovolně a s radostí.
Čteno, slyšeno, viděno na prknech i přes obrazovku x-krát a stále živé. Hra o nelásce, zlobě a násilí stále aktuální a můžeme žít v jakékoliv době.
Nu, tak jsem si tu Maryšu zase po čase ze studijních důvodů přečetl. Po prvním dočtení nebyl jsem z knihy kdovíjak nadšen. Postupem času ze mě však negativní pocity nějak odpadnuly a já na knihu začal myslet vlastně vcelku vřele. Na na hromech vstáváme, na hromech líháme, musí to bét, Maryšo? a na celkové vyvrcholení knihy, na vcelku zajímavé téma. No
No druhé přečtení patrně dopadne stejně. V tuto chvíli nejsou mé pocity příliš láskyplné. Víte, velkou část svého času trávím v Brně. A přes to, když slyším slovo šalina, je mi na zvracení. Nu Víte jak si asi připadám při čtení Maryšy? Je fakt, že šaliny se tam nevyskytují.
Inu, kniha se mi tedy nečte dobře. To je ale, buďme k sobě upřímní, můj problém. Na tom, že je to hra velice působivá, skutečná, smutná a brutální sui generis, to nic nemění. Je to zkrátka tak. Historický výsek je v knize vystavěn naprosto živě a tragicky. Násilí toho nejhoršího druhu provozované na komsi zcela bezbranném, na někom, kdo když náhodou možnost obrany najde, bude za to každým potrestán. Ano, svého druhu otroctví.
Hra je, pokud jde o mě, příliš dlouhá a styl dramatického zápisu je mi nevyhovující. Víte, Shakespeare možná měl ohromné štěstí, že i pokud scénické poznámky ve velkém psal, nedochovaly se. Jeho drama je holé, a proto je neustále živé. Ne tak Mrštíci. Hra je zbytečně fragmentovaná, snad polovina u ní jsou scénické poznámky. Já bych snad byl býval nechal herce dělat si na tom jevišti zhruba co chtějí, ale budiž, je to jakási volba autorů. Na údernosti hry to však ubírá mnohé.
Ani to však na celku zas tak mnoho nemění. Pachuť opadne, vzpomínka zůstane a ta je, zdá se, příjemná. Hra je poutavá, je zajímavá a nabízí leccos k zamyšlení, snad vám toho do života o domácím násilí dá víc, než kdejaká odborná literatura. Čili, přečtěte si to, přetrpte to, stojí to za to.
Naprosto uvěřitelný příběh z moravskéch luhó a hájó. Mírně mě zklamal konec, respektive uzavření celého příběhu. Vždyť by se dalo tak krásně rozvinout, jak příběh pokračoval dál.
Na druhou stranu asi ani nebylo potřeba rozepisovat se dál, když se i tak dílo stalo zlatým klenotem českého divadelnictví.
"Na hromech líháme, na hromech vstáváme. Musí to tak bét, Maryšo?" :-)
Drama Maryša je nádhernou ukázkou hanáckoslováckého nářečí s prvky brněnského dialektu. Inspiraci pro hru získali bratři Mrštíkovi ve vsi Tešany, kde žila Marie Horáková, která si vzala o 15 let staršího Felixe Turka z Borkovan, vdovce se třemi dětmi. Na rozdíl od hry Marie manžela neotrávila, ale prožila s ním téměř 40 let a ještě se jim narodilo 7 dětí (jen 4 se dožily dospělého věku). Samotná hra je skvěle napsaná a hlavně konec je naprosto bravurní. Maryša si i v dnešní době zaslouží, aby se četla jako klasická četba a hrála se v divadlech. Určitě si nějaké divadelní představení pustím :-)
Kniha o nešťastných vztazích s rodiči a v manželství.
Maryša názorně předvedla proč později raději vznikla možnost rozvodu.
Nářečí bylo zajímavé číst.
Tragický příběh z dob, které jsou doufejme za námi. Tématicky zajímavé a to i po lingvistické stránce, šlo o první knihu, kterou jsem četl, která je psána v nářečí. Z počátku trochu komplikované, ale následně to nečinilo problém.
Typický příklad díla, které každý zná, ale málokdo ho doopravdy četl nebo alespoň viděl na divadle. Děj je jednoduchý, bez zbytečných odboček, charaktery jednotlivých postav jasně dané a vyvrcholení hry dostatečně dramatické.
Dnes už těžko pochopíme to zoufalství a bezmoc, které nejednu nešťastnou ženu dovedly až k vykonání hrůzného činu. Buďme rádi(y), že se doba za těch víc, než sto let změnila a můžeme se rozhodovat svobodně a ze své vůle.
Já patřím k těm, kteří ke klasice tíhnou. A to opakovaně.
Letos jsem se rozhodla vrátit k divadlu, aspoň skrze divadelní hry a tak nemohla chybět Maryša!
Knihu jsem si kupovala někdy v době své maturity (to už je pár let :D) a měla jsem to štěstí, že v té době jsme dokonce s gymnáziem na představení šli do divadla, Maryša ve skvělém podání Romany Goščíkové! Do teď si celé představení pamatuji! Nádherný zážitek!
Jak na popis tohoto díla,, jak najít její hlavní body - nářečí, vesnice, mládí, stáří, peníze, chamtivost, chtivost, láska, neštěstí, vojna, bolest, smrt.
Zbytečné psát, o čem toto dílo je. Myslím, že jej každý více či méně zná z různých scének či "hlášek", které se nám dávno dostaly pod kůži třeba z doby, kdy je používaly naše babičky.
Knihu jsem nečetla naposledy :).
P. S. Musím říct, že až tentokrát jsem si všimla, jak velký věkový rozdíl je mezi Maryšou a jejími rodiči či Franckem a jeho maminkou!
Další dílo klasické české literatury. Konečně jsem ho přečetl, ale číst znovu už určitě nebudu.
Pocházím z jižní Moravy a bydliště Mrštíků mám nedaleko. Tudíž bylo pro celou naši třídu skoro povinností si tuto knihu v rámci seminární práce přečíst. Musím se přiznat, že jsem vůči ní neměla nějaká extra očekávání a možná právě proto mě po dočtení překvapilo, jak krásný ten příběh je.
Úžasné jak je možné jeden motiv zpracovat na tisíc způsobů a zároveň se nepokusit ani trochu o originalitu. Knihu jsem četla k maturitě úplně stejně, jako každý můj spolužák. Je totiž krátká, děj je čitelný bez jakékoli potřeby k zamyšlení a postavy jsou velmi snadno rozlišitelné. Proč? Protože jsou dobré nebo špatné. Divadelní hru jsem viděla a v podání dobrých herců to může být i trochu zábava - nebo minimálně kulturní zážitek. Vedlejší postavy mají někdy velmi zajímavé a vtipné řeči (ač to nebylo záměrem). Jen nerozumím tomu, proč v maturitní četbě je potřeba takové množství děl se stejným motivem a téměř totožným koncem...
Tato kniha byla jednou z klasik, která mě už dříve zaujala, ale dostala jsem se k ní později. Znala jsem děj a věděla jsem, jak kniha skončí, takže jsem nepozorovala zas tak moc děj, ale spíše způsob, jakým je kniha napsaná.
Již od začátku se mi kniha četla opravdu dobře, utíkala mi pod rukama. Hned od začátku byly postavy ale trochu černobílé. Bylo jasné, že Maryša bude hlavní postava, které nám čtenářům bude líto, protože ji rodiče nutí do svatby, kterou nechce. Skoro nikdo z rodiny jí vlastně nerozumí, maximálně tak babička, která ale před dominantními rodiči nemá absolutně žádné slovo. To, co se Maryše dělo, bylo hrozné. Každou chvilku jsem měla chuť jejím rodičům nějak otevřít oči, aby si uvědomili, co dělají. Ani to by ale nepomohlo. Lízal si to nakonec naštěstí uvědomil, ale to už bylo pozdě. Neumím si asi představit, že by se něco takového stalo mně.
Na druhou stranu Lízal s jeho ženou byli zase od začátku jasní “záporáci“, co nutí svou dceru do něčeho, co mermomocí nechce a miluje někoho jiného. A s tím, koho miluje, jí zakážou se stýkat. Lízalovy narážky, že pro Francka Maryša není a že se má bavit se sobě rovnými, nazýval ho žebrákem… Charakter Lízalovy postavy se mi fakt hnusil, už i jen tím, jak se s Vávrou domlouval na penězích. Také ta tetka Strouhalka, co se Maryše snažila vtlouct do hlavy, že udělá nejlíp, když na Francka zapomene... Její zkušené průpovídky bych být Maryšou asi nevydržela. Snažila se Maryše ukázat, že ji chápe, přitom ji vůbec nechápala.
Vávra si nebyl ze začátku úplně jistý, tak jsem si myslela, že bude trochu jiný a že ho aspoň trochu zajímá, jak se Maryša cítí, potom se ale ukázalo, že mu jde také jen o jedno. Bylo smutné pozorovat postupně Maryšin život, jak se vyvíjí. Jak ji ho její rodiče zničili. Ona od začátku věděla, ze někoho jako je Vávra nechce a že jí udělá ze života peklo. Měla v sobě ale pořád nějakou naději a radost ze života. Ale potom to stejně dopadlo tak, jak předpokládala… Aspoň si její otec uvědomil, jak velkou chybu udělal.
Francka s Maryšou mi bylo líto. Přála jsem jim, aby jim to nějak vyšlo, i když jsem věděla, že nevyjde. Doufala jsem, aby se pak Maryša k němu vrátila, až se vrátí z vojny. Škoda, že odmítla jeho nabídku… A potom se to vlastně vyvinulo tak, že si Lízal uvědomil svou chybu, a dokonce souhlasil s Franckem, což byla celkem ironie.
Tato kniha opravdu dobře a realisticky popisuje to, co se v té době běžně dělo. I když není moc dlouhá, tak lze poznat, že si s tím Mrštíkové dali práci. Není to jedna z těch knih, které mě nějak obzvlášť nadchly, ale celkem mě i překvapila. Doporučuji.
Děj ze začátku pomalý (do 3. dějství se to začíná rozjíždět), ale dobrý. Příběh o lásce, která není dopřána a je nucená. Na nářečí se dá zvyknout, není to nijak strašné. Určitě to není špatné čtení. Doporučuji k maturitě.
(PS: Verze do Cimrmana také není k zahození. :))
Štítky knihy
láska zfilmováno česká literatura venkov svědomí moc vesnice realismus (literatura) dramata český venkov
Kniha Maryša je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 4 751x |
| Čtenářské výzvě | 546x |
| Doporučených | 91x |
| Knihotéce | 370x |
| Chystám se číst | 280x |
| Chci si koupit | 42x |
| dalších seznamech | 30x |
(SPOILER) Přečteno jako povinná četba k maturitě - takže opět hodnocení jiné, než u mých oblíbených žánrů.
Musím ale říct, že se mi Maryša líbila. Vlastně mě to až překvapilo bylo to krátké, napínavé, děj plynul svižně a oproti jiným realistickým dílům, které jsem četla (jako Otec Goriot nebo Zločin a trest), to bylo bez zbytečných popisů. Sice pro mě byly, kvůli použitému nářečí, některé pasáže obtížně srozumitelné a dramata celkově se mi čtou hůře než klasické romány, ale téma mě bavilo a možnost to celé zhlédnout i v hrané formě mi pomohla si to celé ještě lépe představit.
Poměrně se mnou otřáslo, že to takhle v minulosti skutečně fungovalo že měly dívky domluvené sňatky klidně s naprosto nevhodnými manželi, nemohly k tomu nic říct a měly tak zničený celý život. Navíc byly v podstatě bezbranné vůči domácímu násilí. Smutné bylo i to, jak se Maryša vlivem nešťastného manželství změnila z veselé dívky se stala zatrpklá nevlastní matka a hospodyně tyrana, která nesnáší svět. Líbilo se mi, jak ze začátku bojovala za svou lásku, a i když si musela vzít Vávru, na Francka nezapomněla Zároveň si dokázala udržet svoji hrdost a nepodlehnout prosbám sobeckého otce. Trochu mi ale vadil její nepromyšlený čin s otrávením Vávry, vždyť chtěla utéct s Franckem a přiznáním se si svůj život ještě více zkomplikovala.
Francka jsem si oblíbila. I přes nesouhlas okolí se Maryši nevzdal a chtěl ji vytáhnout ze špatných podmínek. Jako jeden z mála chápal, že štěstí nezávisí na bohatství a to, že je Vávra bohatý ještě neznamená, že s ním bude Maryša spokojená. Na druhou stranu nebral v potaz pocity Maryši a svým neuváženým chováním ještě zhoršoval její pověst. I když to s ní myslel dobře, ani se nezeptal, jak to skutečně chce ona.
Celé drama jasně upozorňuje na nerovnoprávnost mužů a žen v tehdejší společnosti a vybízí ženy k svobodnému rozhodování o svém životě. S Maryšou skutečně všichni celou dobu zacházeli jako s majetkem a ne jako se svobodnou bytostí. Ona se ale nakonec rozhodne sama za sebe a svůj život tak konečně vezme do svých rukou.
Konec dramatu je nejasný a já se musím ptát, co se s Maryšou dál stane Půjde do vězení a její láska k Franckovi tak zůstane nenaplněná? Jak se k této situaci vůbec postaví sám Francek a její rodina?