Maryša
Alois Mrštík , Vilém Mrštík
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/360670/bmid_marysa-D6P-360670.jpg
4
2528
302
Klasické české drama z vesnického prostředí. Maryša je jedním z klenotů české divadelní tvorby. Neustále přitahuje významné inscenátory a její inscenace patří velmi často mezi pozoruhodné divadelní počiny. Mimochodem patří mezi nejpřekládanější česká dramata a nezřídka se objevuje i na zahraničních scénách. Dnes její hodnoty dokážeme ocenit snad ještě více, než v době jejího vzniku.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Komentář obsahuje SPOILER.
Hra Maryša je zajímavá především svahou autorů co nejvěrněji v ní zachytit pristředí tehdejší moravské vesnic: od jejích typických občanů (jejichž charakteristika sklouzávala skoro k archetypům takových vesničanů) přes pedantsky předepsané prostředí, včetně mnoha nevyžádaných rad režii, až po moravské nářečí, kterým postavy mluví. Právě toto nářečí by myslím mohlo některé potenciální čtenáře/diváky odradit. Já sám jsem z něj měl strach, ale zbytečně. Mluva postav byla zcela srozumitelná, a také zábavná - je málo jiných literárních děl, kde by jste se setkali s podobným slovníkem (ovšem já měl tu výhodu, že s většinou specifických výrazů které se ve hře objevují jsem se ve svém kraji už setkal).
O Maryše se říká, že se nachází někde mezi realismem a naturalismem. Já v ní spatřuji určité znaky onoho fatalismu, pro který nemám naturalismus tolik v oblibě: snad každá postava Maryši je podřízena nějákému svému předurčení. Nikdo se nesnaží překazit před-zjednaný sňatek Maryši s Vávrou, dokonce i Maryša podlehne, a tuším, že je od začátku smířena s tím, že jednou Vávru otráví.
Musím přiznat, že jsem jako první viděla divadelní provedení, které mě docela bavilo, ale to bylo tak jediné. Když jsem se dala do čtení knihy, vůbec mě to nezaujalo, nebavil mě to, děj se děsně táhnul a já se celkově nemohla začíst. Jediné, co se mi líbilo, bylo téma toho, že si Maryša sama nemohla vybrat manžela, ale jinak to nebyl ničím originální a zkrátka bych to znovu nečetla.
Poněkud pochmurný příběh o špatném a domluveném manželství, ze kterého se stane noční můra pro celou rodinu. Hanácké nářečí plusem.
Nadčasové drama ukazující, jak sobectví druhých může přivést nevinné "oběti" až třeba k vraždě.
Hodnocení: už od začátku jsem do této knihy neměla chuť ,poněvadž to byla povinná četba a musím říct ,že to byla nejhorší povinná četba , kterou jsem za tento školní rok četla. Nejen že byla psána hanáckým a moravským nářečím ,kterému jsem moc nerozuměla ,ale též se nejednalo o nějaký hlubší příběh,který by mě měl vtáhnout do děje . Knihu jsem přečetla za 2 dny ,protože jsem to už chtěla mít za sebou . Nelíbil se mi styl psaní a vyjadřování,ani samotný příběh . Jediné co se mi v knize líbilo bylo to ,že chtěla poukázat na tehdejší život na vesnici . Kniha se mi nelíbila a ani neplánuji si přečíst další knihu od autorů. Děj se strašně táhl , dlouho se nedělo nic zásadního a tuto knihu beru jako ztrátu času. -
Skvele naosana a vystavene drama z prostredi stare ceske vesnice. Lze se z neho naucit spoustu veci, treba se dozvedet neco o realijich ceskeho venkova. Drama me bavilo, je kratke tak akorat. Postavy skvele. Nadcasovka.
Chvíli mi trvalo se začíst, ale nakonec jsem spokojená. Divadelní hra, která má své kouzlo a na prknech musí být skvělá. Mrštíkové si skvěle pohráli s postavami a každá se rozvíjela. A hanácké nářečí nás vrhlo zpět do dávné doby.
Četla jsem to kvůli povinné četbě ale bohužel mě to moc nechytlo. Jediné co se mi líbilo bylo řešené sociální stigma kvůli nemožnosti rozvodu a volby partnera. Kniha nemá zas tak originální příběh a krom toho, že se jedná o slavné dílo č. literatury bych si ji nepřečetla.
Působivé drama z pera českých spisovatelů. Mělo to šťávu, mělo to spád, a i když člověk jakž takž zápletku a pak hlavně ten konec zná, stejně je tím, jak se děj odvíjí, nemálo překvapen.
Je to svižné drama na jeden večer ale s přesahem, který má co do sebe. Krásně tu bratři Mrštíkové pracují s psychologií postav - stále tvrdohlavá Maryša, procitnuvší Lízal a hlavně darebák Vávra. Tohle čtení jsem si vážně užila. Nesmírně mě bavil jazyk, jakým je dílo psané. Moravský slang se mě líbil vždy, je měkký, zvonivý a rytmický.
Drama, které má co říci i dnes. I přes odlišnost doby a především jazyka (u něhož jsem se někdy vážně pobavila) mi přišlo snadné a přirozené vcítit se do protagonistky, mladé ženy, která zůstala na všechno sama, žena dotlačená okolnostmi a zájmy jiných lidí do nemožné situace.
Divadelní hra byla napsána téměř před 130 lety. To, co mi zpočátku vadilo jako časová i jazyková bariéra, jsem postupně začala vnímat jako benefit. Díky autentičnosti, znalosti venkovských poměrů a tradic, má čtenář možnost cestovat v čase a objevit se v moravské vesnici konce 19. století. Nářečí může být pro někoho oříšek, já se do hanácké rodiny přivdala, tak se chytám víc, než kdybych text četla před pár lety. Škoda Maryši, která mohla žít úplně jinak. Řečeno příslovím: "Není všechno zlato, co se třpytí." a: "Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají" a taky: "Pozdě bycha honit".
Po přečtění obsahu a komentářů ostatních jsem toho od této knihy moc neočekával, ale nakonec to bylo mnohem lepší než jsem si původně myslel.
Pozitivní aspekty této knihy jsou překvapivě zajímavý příběh, dobře uspořádaný děj a prostředí. Negativní je zde hůře srozumitelný jazyk v první polovině knihy a někdy zbytečně dlouhé bloky textu.
Občas mi připadá, že díla spadající pod klasickou literaturu mají často dobré hodnocení prostě jen z principu (snad proto, že ten kdo by si je dovolil pomluvit, by mohl být označen za primitiva, který nepozná kvalitní četbu, nebo tak něco).
Je to jako Karel Gott a jeho slavíci, které dostával, protože už se to zkrátka očekávalo. (Nic proti Kájovi, měla jsem ho ráda.)
Já samozřejmě chápu a uznávám, že v té dané době, kdy byla tato díla napsána, mohla být nadčasová nebo revoluční, ale já žiji v dnešní době, tudíž hodnotím knihy podle toho, jak se líbí mě, ne jak se líbili lidem někdy před sto lety. Myslím, že je dobré, aby se vědělo, že tyto knihy jsou, a že (možná) ovlivnily vývoj literatury, ale nemusejí být neustále dokola vychvalovány jako literární klenoty. V dnešní době, kdy existuje opravdu tisíce titulů, už prostě byly mnohokrát překonány silnějšími, lepšími a propracovanějšími příběhy.
Kdybych měla hodnotit konkrétně Maryšu, tak tady není snad nic, co by mě zaujalo, co by stálo za vyzdvihnutí. Obyčejný příběh obyčejné dívky, skrývající se v neobyčejně nudném dramatu. Na konci se stane jedna zajímavá věc s kávou, která už snad ani není spoilerem. Kniha ve mě nevzbudila žádné emoce ani sympatie s postavami, do toho ještě to rušivé nářečí. Jedním slovem, tato kniha je prázdná.
Jednu hvězdičku dávám z milosti boží.
Amen.
Kdybych byl divadelní režisér nebo dramaturg a měl dnes realizovat Maryšu na divadelních prknech, dost bych zvažoval, jestli jazyk hry neupravit současnému standardu. Není to nic proti způsobu, jak se v době bratrů Mrštíků na Moravě mluvilo, jen se mi zdá, že použité hanácké nářečí může působit jako trochu rušivý prvek; může v nás podvědomě vyvolávat asociace s bodrýma strejcama z vinných sklípků, mladším čtenářům případně s tlupou lemurů z animáku Madagaskar. Možná je to jen můj pocit, ale zdá se mi, že ten jazyk může zkrátka odvádět pozornost od faktu, že Maryša je nejen hluboce tragické, niterné a skličující dílo, ale že je to také hra stále aktuální. Je totiž nadčasová, tedy je aktuální neustále.
Na osudu Maryši je nejsmutnější její totální osamocenost, fakt, že není nikým milována, nikým chápána, že nikdo z jejího okolí neprojeví snad ani náznak pochopení. Dokonce i když v druhé části hry sousedé vidí tragiku jejího osudu, tak mluví s jistou lítostí o ní, ale nikdy ne s ní.
Maryša se v tom odlišuje od literárně docela obvyklého scénáře „mladí milenci bojují za svou lásku proti nepřejícností okolí“, v takto vyprávěném příběhu by se mohla Maryša spolehnout alespoň na svého partnera a čerpat z něj sílu a odvahu. Jenže Francek ... Francek není žádná opora, nejprve chce Maryšu získat jako cennou známku do sbírky a po návratu z vojny už je jeho motivací spíš soutěživost a jakási vzdorovitost. Těžko si představit, že život s ním by pro Maryšu představoval nějaký přístav klidu.
Ještě jedna věc mi při nedávném čtení Maryši stále znovu přicházela na mysl. Netýká se to tak úplně hry, nevím, jestli to sem vůbec patří, tak zkusím jen krátce: V současné diskuzi o emancipaci žen, feminismu a genderu obecně slýchám často ze strany konzervativně založených lidí, že „se svět zbláznil“ a vzpomínání na časy, kdy muži byli muži, ženy byly ženy atd. Částečně se tomu dá rozumět, přesto si myslím, že je třeba vidět, že nostalgické vzdychání po „starých dobrých časech“ do značné míry znamená oživování společenské mentality, která drastické přehlížení ženské svobody nejen umožňovala, ale považovalo se to za žádoucí a vlastně morálně jediné správné. Ženy prostě byly odkázány na libovůli rodičů a manžela, nebyly vnímány jako samostatné lidské bytosti, neměly svoji důstojnost, nemluvily vlastním hlasem. Ne, to nebyla šťastná doba, kdy byl svět ještě v pořádku.
Štítky knihy
láska zfilmováno česká literatura venkov svědomí moc vesnice realismus (literatura) dramata český venkov
Kniha Maryša je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 4 747x |
| Čtenářské výzvě | 546x |
| Doporučených | 91x |
| Knihotéce | 370x |
| Chystám se číst | 280x |
| Chci si koupit | 42x |
| dalších seznamech | 30x |
Zoufalý osud Maryšy, tragický příběh se smutným koncem - klasika, ke které není víc co dodávat.