Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84766/bmid_marta-v-roce-vetrelce-JD6-84766.jpg
4
784
181
Martě je čerstvých devatenáct let, je hezká, chytrá, a v životě jí jde všechno snadno. Právě se dostala na vysokou školu a těší se na nový život. Jediné, co ji trápí, je jizva v obličeji. O prázdninách proto nastoupí na brigádu, aby si vydělala na plastickou operaci a začala svůj dospělý život s novou tváří. A právě tady začíná řetězec dramatických událostí, které Martě dokonale převrátí život. Na brigádě se bezhlavě zamiluje do Roberta a zcela se na něj upne. Záhy zjišťuje, že je těhotná a Robert je ve skutečnosti ženatý. Rozhodne se pro potrat, ale matka ji přinutí si dítě nechat, aby se o něj sama mohla starat. Martin život je v troskách, představy o budoucnosti, studiu, lásce, rodině se jí hroutí. Ví, že roli, která se od ní očekává, nedokáže zvládnout, a balancuje na hraně deprese a vzpoury. Krizi řeší útěky, alkoholem a sebepoškozováním. Nová kniha Petry Soukupové je stylizovaná jako deník dospívající dívky, náhle vržené do dospělosti. Soukupová opět dokazuje, že síla jejího vypravěčství spočívá v nečekaném nasvícení existenciálních situací. Sugesci celého příběhu umocňuje jazyk, který přesvědčivě odpovídá myšlení a vyjadřování dospívající dívky.... celý text
Přidat komentář
Toto mi nejvíce připomínalo nějakou TV inscenaci z osmdesátých s Andrlovou a Čenským. Chtěl jsem poznat autorku ale sáhl jsem napoprvé asi dost vedle... Finální martyrium (nebo snad happy end???) s psíkem tomuto deníku jen nasadilo korunu nudy.
(Na přebalu jsem si teď přečetl, že autorka se podílí na seriálu Ulice - aha!)
Deník dvacetiletý holky. Zpočátku jsem si říkala: "Hm... tak to už asi není nic pro mě". Styl vyprávění , úsečné věty... přemýšlela jsem, zda pokračovat. Pokračovala. A rozhodně nelituji. Ten okleštěný, úsečný styl, který mi zpočátku vadil, způsobil, že najednou nastoupíte do rychlíku událostí a prostě fičíte. Myslela jsem, že ani tematicky se mi knížka nijak nemuže dotknout. Ale. Najednou jsem zjistila, že sice prožívám příběh s Martou, ale stejně tak (možná i víc) příběh jejích rodičů. Říkejte si, co chcete, ale jakmile se vám jednou narodí dítě (a i když je to ještě mrně) vnímáte tyhle věci prostě jinak... Občas mi bylo opravdu úzko. Tak takhle nějak to mám s Martou. Souhlasím s jedním z kometářů, že je naprosto zřejmé, kam konec knihy směřuje...
A ještě poslední věc - za mě - geniální kresbičky, ty mě fakt bavily :-). Čtyři hvězdy komplet.
Tuhle knížku mám moc ráda! Celou dobu čtení chci Martu někam popostrčit nebo proplesknout, ale ona úspěšně odolává. Je to nesmírně čtivý příběh.
Kniha vlastně mapuje rok událostí, které prožívá devatenáctiletá slečna, a které jí navždy změní život. Po vztah na letní brigádě a vetřelce, až na znovu zakotvení v životě. Román je psán v deníkové podobě a některé pasáže mi opravdu daly zabrat, kdy se příběh z mého pohledu vůbec nikam nehýbal a hrdinka dělala tytéž stejné věci pořád dokola, ale pak jsem si uvědomila, že kdyby to autorka psala jiným stylem a jazykem, tak mě možná příběh Marty tolik nedojme a nevžiji se do její situace.
Bohužel tohle byla moje první kniha od Petry Soukupové a tak mě nadlouho od této autorky odradila. Přišla mi nekonečná, přešlapující na místě, nějak jsem se nedokázala na tu hlaví hrdinku napojit, neměla jsem ani chuť ji pochopit. Řekla bych, že tak trochu zbytečná kniha, ale mohlo to být také tím, že sje ji četla už trochu starší a téma možná nebylo pro mě.
Po dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetla. Nesympatická protagonistka, nijak výrazně zajímavý děj, absence sloves a přemnožené infinitivy vůbec nepomohly. Marta byla moje první kniha od této autorky a popravdě, po této zkušenosti si nejsem úplně jistá, jestli chci tvorbu Petry Soukupové zkoumat nějak důkladněji.
A přitom to vypadalo tak nadějně...
Vlastně se to dobře četlo. Zajímavá sonda do duše puberťačky. A zajímavý konec, kdy se vlastně vše vrátí do starých kolejí.
Plus spousta tipů, co číst :)
Knížka se mi nelíbila, ale přečetla jsem jí. Chci podporovat mladé autorky a jsem ráda, že je máme, ale velice často jsou hlavní hrdinky nesympatické osoby, které neumí žít a životem se podivně "mlátí", nemají pořádný cíl, mají podivné vztahy v rodině, každý problém řeší alkoholem - sama si ráda dám skleničku, ale nikdy ne na vyřešení problému. Dle mě, nejslabší knížka Petry Soukupové. Pořád jsem na něco čekala, ale nedočkala jsem se.
Musela jsem si zvykat na kratke vety (nekdy jen vykriky bez sloves),ale pak me pribeh bavil. Casto jsem měla chuť Martu proplesknout, ale byl to zajimavy pohled do duse mlade holky, protoze sama jsem v jejim veku byla jina...
Příjemný relax a návrat do mládí, občas vtipné a hrdinka občas na pár facek, ale když nečekáte literární skvost a navyknete si na nezvyklý sloh, tak si ty Martiny životní kotrmece můžete užívat.
Kniha mě zklamala, nelíbil se mi styl - deník psaní paní autorky, přitom kniha Pod sněhem od autorky byla fajn.
Velmi těžká knížka.
Hlavní hrdinka mi byla krajně nesympatická ta hluboká propast, beznaděj a další . . .
Nemůžu Vám přijít na jiný výraz pro to vyprávění, než: Prostě přesné. A neúprosně uvěřitelné. Malý spoiler: Ještě, že pak nastoupí ten pejsek.
Ze začátku to opravdu vypadalo jako relativně nekomplikovaná oddechovka. Rozpustile humorné ilustrace, autorčin čtivý styl a hlavní hrdinka, která mi byla vzdálena generačně, genderem i řešenými problémy – to vypadalo, že se dočkám jen příjemného odreagování a ničeho zásadního k přemýšlení. Až jsem si někdy po padesáti stránkách říkal, jestli není knížka zbytečně dlouhá. Ale pak přišla „situace“, která náladu zahustila (a která také vysvětlila, co znamená vetřelec v názvu románu) a tím se nad Martou a celým příběhem zatáhla opravdu temná mračna.
Zde v komentářích jsem si několikrát přečetl kritiku Marty a jejího chování - je to logické a pochopitelné, protože z pohledu čtenáře, který na vlastní kůži její pocity nezažil (teď nemyslím tu zápletku s vetřelcem, ale ten pocit, že problémů je prostě příliš, než aby šly vyřešit), to skutečně může vypadat tak, že Marta je jenom další rozmazlený fracek. Ale já jsem měl pocit, že Martu chápu, že dobře rozumím jejímu strachu z reality, který ji paralyzuje a umožní ji problémy jen odložit na zítřek, kdy ale budou ještě větší, tím pádem bude strach z nich ještě větší, tím pádem budou opět odloženy – a tak dál až do nevyhnutelné katastrofy. Racionalita v takové situaci nemá žádnou váhu - kombinace vnějších vlivů a Martiných vlastností je toxická a vytváří ten děs v jejím životě, který je silnější než ona. Argumentace, že i jiní lidé mají problémy (a často i větší) vážně nepomůže. Vážně ne.
Způsob, jakým Martin příběh Petra Soukupová popisuje je věrohodný a strhující - jistě i proto jsem prožíval celou druhou polovinu knihy velmi osobně. To platilo i v jejích předchozích knihách, ale zde jsem děj vnímal z celé její tvorby nejvíc sugestivně. To bylo dáno specifickým Martiným jazykem (např.: „Domů, vana, brečim, ale asi spíš že zima a unavená a že to nezvládnu, tu školu, a že vlastně nezvládám nic.“), ale také tím, že jsem měl pocit, že jí rozumím, až příliš dobře rozumím. V pasážích, kdy byla Marta nejvíc dole, jsem zároveň nebyl schopen číst dál a zároveň jsem nebyl schopen číst přestat (a tak jsem knihu odkládal, abych si ji za půl minuty zase otevřel a pokračoval.)
Zkrátka velmi intenzivní zážitek - po dočtení jsem měl pocit téměř fyzického vyčerpání.
Marto, Marto, dala jsi mi zabrat... Původně jsem totiž chtěla označit knihu za nejslabší od Soukupové (snad proto, že tu jiné postavy nedostaly prostor), ale Marta je zkrátka jiná, už jen tou deníkovou formou.
Ze začátku jsem s ní snad soucítila, postupem času jsem měla tak akorát chuť jí nakopat, přesně, jak řekl její bratr: „Marto, ty si myslíš, že jsi jediná, kdo má nějakej problém? Ty si myslíš, že jinejm se život nesere? Ale víš co, prostě nějak musíš jít dál." Jestliže byl autorčin záměr zaútočit na čtenářovy emoce a nervy (ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu), povedlo se jí to. A o tom je. Mezi tematicky podobně laděnými knihami (V tichu, To prší moře) rozhodně ta nejlepší.
Pro mě nic moc, dočetla jsem kvůli tomu, že jsem byla zvědavá, co z toho vyleze, ale nic. Taková pubertální nevdečná holka, co neví, co se životem a pomoc ostatních je jí u zadku. Takové dítě si asi rodiče nepřejí.
Soukupovou mám prostě ráda, její styl mi sedne a tato kniha mi navíc byla i inspirací na spoustu dalších knih.
Nehodnotila bych tuto knihu jako oddechové čtení. Naopak, je to čtení depresivní a alarmující. Byť jsem o generaci starší než Marta, neodsuzovala jsem ji, že je sobecká a sebestředná. Je velmi málo mladých zamilovaných, kteří dokáží docenit "dobře míněné rady" svých rodičů. Každý si na to musí přijít sám. No a Marta je ukázkový případ. Její pozdější chování je jen důsledek neschopnosti řešit problém v jeho začátku a velmi malé odolnosti vůči stresu. Ve chvíli, kdy nebyla schopna vstát z postele, to už nebylo její rozhodnutí...
POZOR SPOILER!!!!!!!!!!!!!!!
Úplně nejvíc mě dostal ten konec. Nebyl otevřený, byl bezvýchodný. Bylo zcela zřejmé co se děje, a kam Marta opět padá.
Štítky knihy
deprese dospívání studenti sourozenci rodinné vztahy psychologické romány alkoholismus matky a dcery matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha Marta v roce vetřelce je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 1 133x |
| Čtenářské výzvě | 172x |
| Doporučených | 52x |
| Knihotéce | 138x |
| Chystám se číst | 181x |
| Chci si koupit | 28x |
Kniha se mi velmi špatně četla, ačkoliv knihu-deník ''psala'' dívka ve stejném věku jako já. Knihu jsem napoprvé dočetla s několika pauzami zhruba do půlky a ne a ne se začít. Napodruhé jsem knihu začala číst od začátku. Znova byly problémy se začíst ale dočetla jsem ji, jelikož jsem jí měla vybranou k maturitě. Znova už si ji určitě nepřečtu.