Marta děti nechce
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548574/bmid_marta-deti-nechce.jpg
4
450
450
Může cesta do Santiaga změnit člověku život nebo se zase vrátí tam, odkud vyšel? Martě se nic špatného neděje. Má dobrou práci, žije v dlouhodobém vztahu s Hynkem a jeho děti z předchozího manželství má ráda. Svoje děti nechce, Hynek žádné další taky ne, v tom jsou zajedno. Tak co chce vlastně řešit? Proč se rozhodne vyrazit sama na deset dní trvající cestu plnou nepohodlí a samoty, když měla jet s Hynkem a dětmi k moři? Mají pravdu její blízcí, když si myslí, že je to nesmysl a vůbec — že by Marta měla žít úplně jinak? Petra Soukupová opět bravurně zkoumá psychiku ženské hrdinky, která se ocitá v bodě, kdy se musí vypořádat nejen s vlastním životem, ale také s očekáváními svého okolí. Martino vyprávění se prolíná s názory a pohledy jejích blízkých a román tak otevírá otázky, do jaké míry se naše představa o štěstí formuje pod tlakem těch, kteří nás obklopují. A také zda lze rozpoznat okamžik, kdy o své budoucnosti ještě rozhodujeme sami a kdy už ji ovládají jistoty minulosti a společenské konvence.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Petra Soukupová to opět dokázala. Nevím, jak to dělá, ale v osudech postav jejích knih se vždycky nějak poznávám. Stejně tomu bylo i v případě Marta děti nechce, která volně navazuje na předchozí knihu Marta v roce vetřelce. Tentokrát je Marta o něco starší, má stabilní vztah s Hynkem, rozvedeným lékařem se dvěma dětmi, ale přesto se necítí šťastná. A hlavně je pevně rozhodnutá, že děti nechce.
Hynek na mě působil jako sobec. Samolibý, vše musí být podle něj, a často přistupuje k Martě jako k dalšímu dítěti, místo aby ji bral jako rovnocennou partnerku. Přestože se s Martou shodnou na tom, že společné dítě neplánují, v jejich vztahu něco drhne. Marta čelí problémům i v práci – slíbili jí povýšení, ale nakonec ho nedostane. A právě v tomto bodě se rozhodne jednat. Místo společné dovolené s Hynkem a jeho dětmi se rozhodne pro něco úplně jiného – vydává se na pouť z Porta do Santiaga. Hynek s jejím odjezdem nesouhlasí, večer před odjezdem se pohádají, a pak každý odjíždí na svou dovolenou.
Poutní cesta je pro Martu nejen fyzicky náročná (bolavé nohy a puchýře se stávají jejím každodenním společníkem), ale hlavně psychicky. Neustále přemýšlí o vztahu s Hynkem, o svém životě, o kamarádkách, rodině, o tom, co vlastně chce. Potkává různé lidi, každý má svůj příběh, a postupně se zdá, že by konečně mohla mít jasno. Že vidí směr, kterým by se mohla po návratu vydat. Jenže pak přijde setkání s Hynkem a všechno je zpátky. Marta se opět stává jeho loutkou plnou pochybností.
Ten otevřený konec! Pevně doufám, že ho autorka nechala schválně a že se k Martě ještě vrátí. Protože chci vědět, jestli se Marta konečně dokáže z Hynkovy manipulace vymanit a najít sama sebe.
(SPOILER) Čím dál jsem četla, tím víc jsem si uvědomovala, jak je Marta…nanicovatá? Nikdy nic neřekla nahlas, jen se tiše složila na záchodě a život šel dál. Ostatní postavy, co nechápou, že Marta nechce děti jsou s tímhle samozřejmě taky otravný. Všechna rozhodnutí, co udělala, byla tak nějak mimochodem, ne že by si uvědomila, co v životě opravdu chce. Její nekonečný monology v hlavě jí zbytečně zatemňovaly mysl. Asi to je autentický, ale uf. Do poslední stránky jsem čekala, jak to nandá Hynkovi, kterej je totální ignorant. Oba spolu neumí komunikovat, ale on je hrozně sebestřednej. No jestli má literatura vzbuzovat emoce, tak to splnila, protože…proč to sakra nemá konec?!
Dávám plný počet hvězd.
Mě se kniha líbila. Takové pokračování všeho, co Marta v životě je.
Příběh s tím, jak káceli na zahradě strom nemá chybu.
Dokonalé vypravěčské umění.
Jako by tam u toho čtenář byl.
Styl vyprávění je trochu jiný, než jsme u autorky zvyklí. Není to trhák, ale přesto opět mistrovské dílo.
Kniha se mi líbila, ale Martu bych asi propleskla za její chování . Čekala jsem, že se po letech (Marta v roce vetřelce) trochu srovná, ale to jsem se spletla.
Výborné téma napsané neskutečně odtažitým způsobem. Kdyby jednotlivé dny na pouti neoddělovaly kapitoly s lidmi z Martina okolí, tak to snad nedočtu. I když styl vyprávění je rozhodně zajímavý - ty. Ale možná, že jistá odtažitost je na místě. Protože co je komu do toho, zda někdo jiný má či nemá dítě? A jedině dobře, že ho Marta nechce. Neustále ustupující plačka. Sympatická mi nebyla ani vteřinu. Což asi nikdo v tomhle příběhu. Vlastně ano, na konci příběhu měla světlou chvilku. Tak snad jí to už vydrží.
Mám ráda autorku, další knihu prostě musím přečíst a ani nekoukám o čem bude a ejhle překvapení o cestě do Santiaga..neměla jsem vůbec tušení a mile mě to překvapilo.. uvažuji o této cestě a tato kniha poskytla celkem reálný pohled hlavně od ženy.. celkově se kniha četla lehce, je zajímavě zpracována.. hezké zamyšlení nad osobami i nad svým životem.. myslím, že se mi budou myšlenky dlouho vracet k Martě, tedy ke knize jako takové... otázka toho zda někdo chce nebo nechce mit dítě si myslím, že je čistě jeho osobní věc a ostatní by měli respektovat rozhodnutí ... Každý to má jinak a to je přeci v pořádku..kazdy jsme original.. doporučuji přečíst a já se těším na další knihu
Skvělá kniha. Moc se mi líbilo to vyprávění příběhu od více osob, z více úhlů pohledu. Sama jsem bezdětná a děti už neplánuji a mám skvělého partnera se dvěma dětmi. Jen my už to dítě opravdu mít nebudeme. Ale nijak se tím netrápím, i tak je život krásný.
Mít děti není povinnost. Spíš...dárek. I ta možnost volby je poměrně dost diskutabilní, to si nebudem nic nalhávat. Ale jakmile se člověk rozhodne, ať už pro nebo proti, mělo by to jeho okolí respektovat, podpořit, pokud je to potřeba a hlavně to rozhodnutí zbytečně nekomentovat. Upřímně, je to život a rozhodnutí jednotlivce, eventuálně páru a všem ostatním je do toho houbeles.
Proto je super, že se tohle téma rozhodla Petra Soukupová zpracovat ve svém posledním románu. Mezi námi, kromě Marty, která prostě ví, co chce, akorát jí trvá se k věcem rozhoupat - zas, když už se rozhodne, je to daná věc - mi byly všechny ostatní postavy do jedný dost nesympatický.
Každá z nich měla neustále tendenci řešit proč Marta děti nemá, proč dělá práci jakou dělá, proč děti nechce, proč chce jít do Santiaga místo toho aby jela na dovolenou s přítelem, proč si tu věc s dětma nechce rozmyslet...blablablabla. A pak se diví, že je protivná a nechce se s nima bavit. Líp by udělaly, kdyby se jí nemíchaly do života.
Tenhle román je skvělej. Intenzivní, upřímnej, vztahovej v tom dobrým i špatným smyslu, cestovatelskej a ohromně...poznávací, řekla bych. Ať už jde o cestu samotnou nebo o Martiny postoje a vztah k lidem, kteří tvoří její blízké okolí.
Díky za něj. Doufám, že je Marta šťastná.
Styl vyprávění paní Soukupové mě pořád baví, hlavně to, jak na popsanou situaci nechá nahlédnout z více pohledů - a to přímo z hlav zúčastněných postav, věřím, že přesně tak to v životě chodí. Každý si něco ‘myslí’, ale ostatní to vidí a cítí jinak. Škoda, že Marta svou pouť nevyužila, jak bych si představovala, ke konci už jsem jí vlastně přestala fandit, když stále nedokázala prohlédnout a pohnout kormidlem svého života lepším směrem. Ale ono druhým se dobře radí…. Každopádně doporučuju!
(SPOILER)
typický vypravěčský styl Soukupové strhne k čtenářskému maratonu neodložit knihu, dokud není konec, protože 12denní příběh Martina pokusu o životní změnu převážně podává v du-formě a vyprávěcím prézentu s perfektivními slovesy bez futurálního významu (pardon, nevím, jak to napsat přesně, ale jednodušeji), jednotlivé kapitoly Martina subjektivního pohledu pak autorka prokládá relativizujícími party vedlejších postav, které buď podávají tutéž událost z vlastní perspektivy, nebo osvětlují některé události z Martiny minulosti
snad je to autorčin záměr, nezpracovat téma iniciační cesty do Santiaga cestopisně, topocentricky, ale pouze ukázat Martinu povrchnost a slabost podléhat mainstreamovým trendům (vlastně všemu a všem) - Marta během celého putování neodloží smartphone, nedokáže se odpojit a stále nesledovat dění doma či v zaměstnání, každý den řeší nejlepší fotky na instagram a stresuje se reakcemi na ně atd.
čekal jsem hlubší ponor do problematiky bezdětnosti a otevřený konec mne zklamal, hned po dočtení mi přišlo, jako by Soukupová totálně podrazila čtenářky, které od knihy očekávají podporu v jejich rozhodnutí nemít děti; ale snad je to jen signál budoucího pokračování Martina příběhu (??? volná trilogie Marta v roce vetřelce - Marta děti nechce - Marta... ???), anebo možná další důkaz Martiny pasivity, v níž je celý život ovládána svým okolím, s níž okamžitě podléhá cizím názorům a aktuálním módám?
na autorčiny sondy do disfunkčních rodinných vztahů se vždycky těším, i když v podstatě neustále variuje jednu šablonu, třeba mi chybí širší společenská stratifikace a ekonomický rozměr vztahů (postavy Soukupové pocházejí výhradně z majetných, nadstandardně finančně zabezpečených kruhů, nikdy se nepotýkají s nedostatkem zdrojů či možností, absentuje "pouze" láska)
Flashback. Stejnou cestou loni v létě. Navíc od mé oblíbené autorky. Tohle jsem si musela přečíst.
Ze života, čtivé, trefné, člověk se tam ve spoustě situací pozná, vídí, to mám na Soukupové ráda. I ty její otevřené konce jsem si oblíbila. Narozdíl od hlavní hrdinky Marty, která mi ke konci knihy začínala být značně nesympatická.
Typická, úžasná Petra Soukupová. Miluju její knížky. Každý se v nich najde, jako by mluvila spoustě z nás z duše…. Konec otevřený, což ale u této autorky není překvapením. Komu nevadí absence přímé řeči, doporučuji.
No já teda nevím, nečekala jsem žádné filosofické čtení, ale toto mě zklamalo. Marta v roce vetřelce se mně líbila, ale v této knize byl styl psaní takový přihlouplý. Jako by příběh vyprávěla puberťačka a ne zralá žena. V podstatě kniha o ničem.
V novince Marta děti nechce autorka vypráví příběh ženy, která se vypořádává nejen se svým vlastním životem ale i tím, co od ní očekávají ostatní. Dokáže její život změnit pěší pouť do Santiaga?
Po své první zkušenosti jsem se trochu bála, jak se mi bude kniha číst, autorka totiž u přímé řeči nepoužívá uvozovky. Tentokrát mi to ale vůbec nevadilo a naopak se mi to k příběhu hodilo. Kromě Marty se v knize vystřídá celá řada vypravěčů a díky této formě jsem měla pocit, že jim vidím do hlavy. Za styl tak nečekaně dávám palec nahoru!
Od knížky jsem ale dostala něco trochu jiného, než na co mě nalákal název. Těšila jsem se na příběh, ve kterém Marta bude řešit, proč děti nechce a jak na to reaguje její okolí. Marta se ale místo toho celou pouť věnovala spíš svému vztahu s Hynkem a jestli má tohle jejich soužití smysl. A stejně jako Martě pomalu ubýhaly kilometry, mě stejně pomalu utíkal příběh.
Marta je postava, která vás bude během čtení pěkně štvát a to mě na ni vlastně bavilo. Bavilo mě taky sledovat, jak se na své pouti vypořádává se všemi nástrahami a sahá si na své dno.
Nejdřív mě trochu zarazily dialogy v podobě vyprávění, na to nejsem moc zvyklá, ale pak jsem se do děje tak zacetla, že nešlo přestat. Perfektní příběh, takovou cestu na vyčištění hlavy by asi potřeboval každý z nás.. Docela by mě i zajímalo, jak tos tím dítětem nakonec dopadlo
Bavil mě styl psaní, bavil mě příběh, bavilo mě, jak to vidí jiné postavy. Prostě mě to celé bavilo.
Z knihy jsem nadšená.
Sama o cestě do Santiaga uvažuji nějakou dobu.
Moc se mi líbily příběhy a náhledy ostatních postav.
Každopádně nejméně oblíbená postava, která mě ke konci vyloženě vytáčela - byl Hynek..
Pro me absolutne nejlepsi kniha autorky, dotyka se me asi na milionu mistech. Ale tak nejak v dobrym. Tohle je fakt fajnovka.
A sakra, az pozde koukam, ze jde o druhy dil, musim docist.
Štítky knihy
děti partnerské vztahy česká literatura rozvod rodinné vztahy Santiago de Compostela pracovní vztahy životní problémy milostné vztahy česká společnost odvahaAutorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Výnorné vyprávění o niterném světě Marty a jejích blízkých. Příhoda s kácením stromu byla dokonalá.