Někde za mořem
TJ Klune (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551142/bmid_nekde-za-morem.png
4
56
56
Arthur Parnassus vede dobrý život, který si vystavěl z popela toho špatného. Je ředitelem neobvyklého sirotčince na vzdáleném a podivném ostrově a doufá, že se brzy stane adoptivním otcem šesti magických dětí, které tam žijí. Cesta k tomu však není jednoduchá. Přestože spolu s Linusem Bakerem, bývalým pracovníkem Oddělení péče o magickou mládež a láskou Arthurova života, odhalili světu, jak vládní sirotčince fungují, strach z magie stále rezonuje. A ne každý má radost z veřejného slyšení, na němž má Arthur podat své svědectví. V pokračování Domu v blankytně modrém moři se Arthurova nesourodá magická rodina musí popasovat s náročným úkolem: říci pravdu dost nahlas na to, aby už ji nikdy nešlo zamlčet. I kdyby měla vyletět z popela jako fénix.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2024 , conQueerOriginální název:
Somewhere Beyond the Sea
více info...
Přidat komentář
Kniha je krásně napsaná a postavy skutečně magické trochu jako číst paní Peregrinovou. Za mě to bylo milé počtení s velkým důrazem na podporu komunity. Autorovu předešlou knihu to ovšem ani zdaleka nepředčilo
O trošičku slabší než předchozí díl, ale stále vtipné, milé a dojemné (někdy možná až zbytečně moc). Každopádně se mi vůbec nechce se s obyvateli Marsyasu loučit. Ráda bych si přečetla další dobrodružství, třeba až bude Lucy v pubertě.
Nevím, nakolik měl autor v plánu pokračování naprosto fantastického Domu v blankytně modrém moři, možná to vyplynulo až posléze z poptávky. Někde za mořem u mě nemělo už takový ten wow efekt, kdy jsem byla doslova pohlcená příběhem a vším kolem. Občas byla knížka jakoby malinko natahovaná a vycpávaná, ale jak sám autor přiznává, nedokáže se slovy přestat, tam by ovšem pak měla zasáhnout nějaká redaktorská ruka. Příběh je ještě vyostřenější než ten minulý vyostřenější, ale ono se vlastně ani není čemu divit.
Nicméně ať mám drobné výtky, nemůžu dát méně než 4 a půl. Protože ty postavy, které TJ Klune stvořil, jsou tak nesmírně nádherné. Já ty děti prostě miluju (a Arthur s Linusem jsou tak skvělí laskaví týpci). A koho miluju ještě o fous víc, je Lucy, to je vážně jedna z nejvtipnějších postav poslední doby. Za tyhle děti bych bojovala do rozervání těla a skvělé je, že se v knížce tak i děje.
PS: Doslov nevadil, chápu autorovo rozhořčení a vlastně i to, že se neubránil tomu nechat to být. Nekteré věci z některých pohledů nejdou překousnout. Ale to je na delší debaty jinde.
Krásný jako první díl. Čtení jsem si užil, nahlas jsem se zasmál i mě kniha místy rozesmutnila. Víc LGBT postav bylo super, knih s touto tématikou není pořád mnoho, tudíž jsem za toto rád. Zase to bylo pohlazení po duši, trochu jsem se bál jaké pokračování bude, ale zklamaný jsem rozhodně nebyl. Postava Arthura je za mě jedna z nejchytřejších a nejlaskavějších postav, které jsem v knižním světě měl možnost poznat. Čtenář má možnost nahlédnout do životů queer lidí a mají možnost částečně pochopit jaké to je, když systém a vláda vám hází klacky pod nohy.
To podstatné bylo krásně a s lehkostí řečeno v předchozí knize. Mám dojem, že autor původně s pokračováním nepočítal. A pokusil se svézt na vlně úspěchu prvního dílu. Ovšem marně, protože už neměl co říct. Takže vznikl tendenční příběh - plný zbytečné vaty - kterému chybí lehkost stylu, nerecyklovaná zápletka a aspoň trochu nadhledu. Nějak jsem se doplahočila do konce, ale pro mě - nuda a rozčarování.
(SPOILER)
Tohle bylo velké zklamání. Autor mívá problém s přehnanou mírou stylizace, kdy se příběh stává plochým a umělohmotným, jako například prvních pár kapitol v ikonickém díle Dům v blankytně modrém moři. Zatím se však dokázal od schematismu nakonec oprostit a stvořit realisticky působící, živé, dýchající dílo plné emocí a moudrosti.
Bohužel tentokrát to nevyšlo. Skrz didaktickou krustu neustálého poučování a vrstvy propagandy jen sem tam prosvitlo pár životaschopných scén, ale v součtu se jedná o pouhý LGBTQ+ ideologický manifest. Arthur vystoupí před vládou s obhajobou svého sirotčince, je vyprovokován k demonstraci síly, na oplátku k němu padouchové z vlády pošlou krutou, bezcitnou inspektorku. Dobrá, smířím se s tím, že se opakuje námět z první knihy, proč ne. Ovšem tentokrát schází jakýkoli překvapivý moment. Charaktery jsou úmorně černobílé, a to i postavy z předchozí knihy. Nikdo neprojde vývojem, nikdo nezmění své postoje či názory. U Arthura jsem jistý pokus zaregistrovala, ale moc to nevychází a v důsledku to působí, že si fénix libuje v potížích a není ochoten vidět věci takové, jaké jsou. Vyřešení ústředního konfliktu je nezáživné a nudné. Vy jste nás přišli zastrašit? Tak my vás zastrašíme víc! Žádné překvapení, žádné prozření, žádná zajímavá dějová klička.
Autor bojuje za šikanovanou komunitu magických tvorů, zároveň se však na stránkách neobjeví jediný šťastný (nebo třeba nešťastný, prostě žádný) heterosexuální pár. Skoro to vypadá, že všichni lidé jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější a heterosexuálové to nejsou. Pasoval je pan Klune do rolí inkubátorů na děti, které posléze adoptují milující se homosexuální páry? Jako fakt?
Nebudu se vyjadřovat k doslovu, nečetla jsem ho. O daném problému nemám dostatek informací a připadá mi nevkusné se vůči jinému spisovateli takto útočně vymezovat mimo sdělovací prostředky.
Jo, občas jsem se zasmála, ale celkovým dojmem po dočtení je prostě pachuť. Tímto s autorem končím a po žádné další knize už nesáhnu.
Naprosto souhlasím s dámami přede mnou, doslov mi zkazil přijemný, milý pocit z celé knihy. Dovolávat se tolerance a laskavosti a pak hodit takovou jedovatou slinu....
"Naděje je ta věc s peřím, ano, a naděje je ta věc s ohněm."
Návrat do sirotčince se speciálními dětmi a dvojici Linusem a Arturem.
Nemám moc, co bych k tomu napsala, protože moje pocity jsou stejné jako u prvního dílu. A stejně jako první díl, i tenhle bude mít speciální místo v mém srdci, přestože Dům hodnotím o něco líp. Proč? Tady mi to poslání přišlo trochu násilně tlačené na pilu. Stejně tak se nemůžu ubránit lehké pachuti na jazyku, že celá kniha byla napsaná jen jako "anti-Rowlingová" propaganda, což jde tak trochu proti všemu, co autor v knize šíří.
To ale nemění nic na tom, že je napsaná stejně citlivě jako první a je to v dnešní době krásné pohlazení po duši, které člověk potřebuje. Některé pasáže váš rozesmějí, další přinutí se zamyslet, u jiných se zase budete culit jak dvanáctky.
Konečně také nakoukneme dovnitř duše Artura Parnassuse, což považuji za jedno z nejlepších věcí celé knihy. Za mě skvělá postava, která si mě získala se vším všudy.
Musím souhlasit s Nessie72. Toto pokračování Domu v blankytně modrém moři je stejné pohlazení po duši jako první díl. Pasáže s Linusem a dětmi jsou snad úplně nejlepší. Ale asi bych skutečně neměla číst knihy celé i s doslovem, protože ta zášť mi trochu zkazila hezký pocit z knihy.
TJ Klune jako obvykle nezklamal. Člověk se zasměje, probrečí si, zamyslí se… V tomto pokračování se vracíme na ostrov, k dohrám všeho, co v první knížce Arthur a Linus začali.
Můžu jen doporučit.
Autor se v doslovu velmi ostře pustil do názorů a osoby J.K.Rowlingové. Nicméně se ve své knize neubránil téměř doslovné inspiraci jejím dílem. Myslím, že v osobě Jeanine Rowderové nejde nevidět růžovou ropuchu…. Dům v blankytně modrém moři je pohlazením po duši. Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Pokračování má, v mnoha ohledech stejnou kvalitu, humor, nápady. Ale zároveň mi připadá na některých místech až příliš aktivistická, plakátově černobílá. Možná, že si ji v budoucnu přečtu znovu, abych zjistila, jestli na mě tak bude působit stále. Pokud chci ve svém díle šířit toleranci a lásku, nevím, jestli pak tak tvrdě kritizovat autorku, která přesně ty samé hodnoty ukazovala dětem a vlastně celému světu, dávno přede mnou.
Tahle kniha má vše co má správná kniha mít.
Několikrát mě rozesmála a to nahlas, několikrát pěkně naštvala a hlavně a to především dojala a to hned od první kapitoly a ten konec....
Docela jsem se bála pokračování příběhu,který začal v knize Dům v blankytně modrém moři která se stala mojí srdeční záležitostí a kterou si v její audioverzi pouštím když se mi zdá že je celý svět v pytli.... Byla to nádhera tahle kniha byla jednoznačně nejlepší knihou tohoto roku.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Dům v blankytně modrém moři |
| 2022 | Pod šeptajícími dveřmi |
| 2023 | V životech loutek |
| 2024 | Vlčí píseň |
| 2024 | Někde za mořem |
Bohužel musím říct, že tato kniha byla dle mého názoru až zbytečně na sílu plná LGBTQ postav - skutečně se v ní neobjevil žádný heterosexuál. Nemám problém s LGBTQ postavami, ale mám ráda, když je poměr alespoň trochu vyrovnaný, nepůsobí to potom tak uměle. Nevím, jestli to bylo touto nerovnováhou nebo byl příběh skutečně tak plochý, měla jsem co dělat knihu dočíst navzdory tomu, že všechny předchozí knihy autora jsem četla a přišly mi naprosto skvělé, po pravdě nevím, jestli budu číst další z jeho knih.