Mariborská hypnóza

Osvěžující, nápadité, absurdní, melancholické i vtipné. Velice mě tato kniha potěšila, sedlo mi to jak ušité a autorce tímto moc děkuji. Kniha je hezky výtvarně zpracovaná.

Lehce abstraktní, lehce nadpřirozená, ale mi se to líbilo. Roztomilá kniha. Skoro bych až taky jel do nějakého města, zůstal tam na dva týdny a napsal o tom povídku. Každopádně není třeba tuhle knihu číst doslova. Příběh se mi líbil.

Je to zvláštní kniha a pořád nevím, jak si ji v hlavě přebrat. Jsem rád, že jsem ji přečetl, ale co si o ní myslet, netuším? Trochu se bojím, že mi časem z hlavy odbzučí stejně jako Mariborské mouchy od hlavní hrdinky. Několik dějových linek, které se zdánlivě spojí v jednu. Jsou ale dostatečně zapamatovatelné?

Nejdřív mi to přišlo jako taková divnokniha, ale za chvíli jsem se velmi bavila. Až mi přišlo škoda, že je to taková útlá knížečka, oceňuji výborný nápad s mouchami a propojení několika rovin, které se nakonec vtipně spojí.

Kniha se mi velmi líbila. Připomínala mi surrealistickou fresku, kdy postavy byly jistým archetypem lidského chování a lidských osudů. Na závěr se okruhem vrací k určitému poznání, který je staletí neměnný.

Bzz

Maribor má své mouchy a tou největší je jejich nepřítomnost.

Byla to fakt sranda (čti prdel). Smál jsem se, nechápal, a pak do sebe najednou všechno zapadlo. A ukázalo se, že kniha má dokonce i poselství.

Nečekal jsem vůbec nic a nakonec jsem dostal úplně všechno?

Bzzz.

Kdyby se dalo pryč neustálé zkoumání hoven a much, tak by to bylo výborné...ale zase chápu, že by to nedostalo Magnesia Literu.
Nepovažuju to za ztracený čas, historické události byly zajímavé, trochu jsem si i pogooglila, takže to šlo.

Psaní o vlastním psaní, snovost, realita versus fikce, asociace, fragmentace… Mariborská hypnóza mě zhypnotizovala. Převážné bravurním spisovatelským umem a patrnými i skrytými postřehy o světovém dění a lidech. Text ve mně bude bzučet ještě dlouho a určitě se k němu vrátím.

Ke knize jsem byla skeptická a mé očekávání bylo malé. Ta kniha je vžuuum. Úplně vidím ospalý Maribor, který se nemůže rozhodnout, jestli se vydat do Evropy za alpskými krávami, nebo zůstat na Balkáně s velbloudy. Je to poetické i přízemní, je to roztříštěné i to má spojnici, je to divoké i líné. A hlavně je to nějak roztomile divné.

Toto opravdu nebyl můj šálek kávy/ sklenka Magnesie...

Uprostřed knihy je asi třetina, která se opravdu dá číst jedním dechem a má sexy surreálný nátisk. Škoda, že první třetina trochu šustí papírem, kdy si autorka pečlivě připravuje všechny dílky příběhu, a že poslední třetina je až příliš logická a všechny volné konce jsou svázané s trošku iritující urputností.
Asi je to problém žánru. Knížka potvrzuje můj předsudek, že magický realismus se od surrealismu (nebo fantasy) liší tím, že se autoři za svou fantazii trošku stydí. Proto mají všechno pečlivě naplánované a strukturované, a občas věci dovysvětlí a ještě se omluví, že píšou jak píšou.
Nebo se autoři bojí, že by je bez dovysvětlení čtenář nepochopil?

Bezpochyby nejpodivnější kniha, kterou jsem za poslední dobu četla.

Autorka nás (při svém tvůrčím pobytu ve Slovinsku) provází po stopách mariborské mouchy, resp. nabízí cestopisnou, historickou, filozofickou, biologickou... úvahu o mouše domácí, hypnóze / hypnotizérovi a Mariboru. Je mi tak trochu záhadou, jak tento experimentální konstrukt formální, obsahový a žánrový vůbec drží pohromadě. Jestli vůbec. I označení volná kompozice mi zní jako povedený eufemismus. Jedinou konstantou knihy je vypravěčka příběhu a její putování do/po Mariboru, který se vydala zkoumat z muší perspektivy. Ten nejoriginálnější aspekt tohoto románu.

A tak se dozvídám o životě mouchy. Ale taky se nastiňuje mezinárodní aspekt života současné mariborské společnosti - "moucha svými larvami kolonizuje rozkládající se meloun, drahá čínská optika kolonizuje lokální slovinskou optiku. Nahoře německá jazyková škola, vedle kebabárna Panda...". Zaujala mě věta o továrně na mucholapky, ale taková v Mariboru zdá se neexistuje. Mám ráda magický realismus, tady ale obávám se je čtenáři servírován spíše magický "beletrismus" nebo pseudo-realismus.

Autorka staví svůj román na principu deníku zážitků, z pohledu vypravěčky jsou přitom nesourodě komentovány obrazy, dějiny, momenty. I když je zde několik postav, které se prolínají celým dílem - zejm. hypnotizér Svengáli, jeho družka Elis nebo "nejbenevolentnější" diktátor XX. století Tito. Tímto dílo nekritizuji. Vlastně si neumím představit, že bych něco podobného dokázala vůbec sepsat, za což autorce skládám hold. Záleží ne čtenáři, jestli jej hypnotický muší román zaujme. Rušivě na mě působily semo tamo trousené vulgarismy, ideálně umístěné do momentu poetického vytržení. Co tím chtěla autorka říci ví snad jen ona. Pohled mouchy nicméně nabízí velký prostor pro imaginaci. Možná si knihu přečtu ještě jednou. Jsem si jistá, že jsem nepobrala všechno.

"Tušila jsem už tehdy, že psaní je jen skrytější podobou vyprazdňování? Že jde o přehledný dualismus naplňování a vypouštění? Psaní a sraní?"

Slovinsko, mouchy, Maribor, Tito, válka atd.
Khihu, kterou jsem přečetl za pár hodin, jak se říká jedním dechem. Ocenění Magnesia Litera získala právem. Je čtivá, pohodová a autorka se jí věnovala se zájmem. Však ji napsala právě ve Slovinsku.
Přinosem je zejména hodně informací o mouše domácí, ke které člověk získá nový vztah, vpluje do Slovinska a touží se do této země podívat.
Pěkné je číst o historii Jugoslávie na pozadí vyprávění autorky, příběhu hypnotizéra, projdeme se stoletím Slovinska, ale i krátkým, avšak možná i dlouhým životem mouchy. A třeba, když knihu budete číst a budete do ni ponoření, řeknete si "mouchy snězte si mě."

Skvělé, miluji Europeanu, na kterou jsem si při čtení mnohokrát vzpomněl.

(SPOILER) Já vůbec netuším, jak mám knihu hodnotit. Bylo to to nejpodivnější, co jsem kdy četla. Určitě zde najdete velmi zajímavé filozofické glosy, občas i humorné, ale i zajímavé postřehy, nicméně, je to takové pomíjivé. Ano, nejspíš záměr. Na jednu stranu pomíjivé jako život mouchy, na druhou stranu hluboké a k zamyšlení. Ale i přesto, po dvou dnech čtení a asi třech vypsaných "moudrech" si z knihy asi moc neodnesu... Také mě celkem zarazilo, že ačkoliv se nám autorka snaží "domluvit", abychom se na mouchy dívali z jiné perspektivy než jen na ten otravný nechutný hmyz, tak sama má předsudky... Nelíbilo se mi, že v knize máme jedinou zkušenost s účasnítky metalového festivalu jen přes návykové látky, a vrcholem toho bylo, že projde kolem svého známého, který nehybně v noci sedí na lavičce, a nenapadne ji ho oslovit, zkusit probudit. Holka, možná, kdybys to zkusila, tak pak nemusíš asi 3x zmiňovat, že "Jim je mrtvý"... Tohle se mi opravdu nellíbilo a trošku se to protiřečilo v kontextu příběhu. Ale jo, Jim stejně jako my všichni byl pouhopouhou mouchou na tom obrovském hnijícím melounu, Zemi, která sama o sobě je také jen pouhopouhou "mouchou" v rámci celého vesmíru. Kniha o pomíjivosti života, o lidských příbězích, o každodenních procesech přírody a fungování. Kniha o všem a zároveň o ničem... No, teda pořádně mi to zamotalo hlavu... Asi by si to měl přečíst každý, ať si také potrápí makovici. :D

Právě jsem dočetl a je to naprosto skvělé. Pokud se necháte vtáhnout do příběhu plného lásky a melancholie, tak vás příběh a hlavně více či méně skrytá poselství dostanou. Dlouho jsem nečetl něco tak podmanivého. Literární ceny jsou zasloužené. K této knize se určitě brzy vrátím.

Jak dám 8 hvězdiček? Skvělá kniha. Byla jsem připravená na magický realismus, něco pomotaného, zvláštního, mám rada třeba Muramiho, snové světy. A klidně tam toho na mě mohlo být víc. Protože mi to dávalo až moc smysl. Nádherně propojené cestování, myšlenky z cest z postavami, hypnotyzér, Elis. Já vůbec nevim jak to to pospat, ale měla jsem pocit při čtení "jo to je ono, jo to se hezky propojuje, yes." Jsem nadšená, a klidně by to mohlo být delší. Zajímavosti ze světa much jsou jen třešnička na dortu,

Bezpochyby jedna z nejzvláštnějších knih, které jsem kdy poslouchala (zvolila jsem si totiž audioknižní podobu na Českém rozhlase a načetla ji sama Dora Kaprálová). Po většinu poslechu jsem si říkala, že autorka musí mít naprosto neuvěřitelnou představivost. Jinak si ani nedokážu vysvětlit, jak mohla vytvořit tak originální, místy až surrealistickou novelu. Je z ní cítit bohatá fantazie a vlastní imaginární svět, do kterého čtenáře zve – jenže ne každý se v něm bude cítit dobře a mezi ty bohužel patřím i já. Na jednu stranu obdivuji originalitu, odvahu psát jinak a schopnost vytvářet nečekané obrazy a asociace. Na druhou stranu jsem se v příběhu často ztrácela a měla problém udržet pozornost i pochopit, kam vlastně směřuje. Místy jsem měla pocit, že jsem spíš svědkem proudu autorčiných představ než příběhu, kterého bych se dokázala chytit. Za mě bohužel k přečtení doporučit nemůžu, ale zároveň nelituju, že jsem poslechu čas věnovala.