Mandaríni

Mandaríni https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367798/mid_mandarini-VqI-367798.jpg 4 21 6

Pražský sinolog Jindřich Krottenbacher je mandarínem jaksi hned dvakrát: z titulu svého oboru a jako pedagog na Ferdinandově univerzitě v letech 1990–2000, v době, kdy v městě Praze bylo možné téměř všechno. Jak se zapojí do revoluční vřavy a co v ní zažije? Co přinese založení Ústavu srovnávacích studií Východu a Západu? Neztratí ve víru událostí pozvolna svou duši? Nežije vlastně na dluh poté, co ve smrtelném ohrožení v zavalené podzemní chodbě kdesi v provincii Šan-si vyžebrá ještě deset let života? Přinese mu opravdové štěstí houba, která získává přízeň nadřízených? Jak prožije se všemi svými přáteli i nepřáteli obrovské turbulence koloritních dob? Proč jej nakonec přiláká smrt, která zahladí všechny naše hříchy? Jak vlastně vzniká osud? Jakou roli hraje v jeho životě matička Kuan-jin?... celý text

Žánr:
Romány , Literatura česká

Vydáno: , Academia
více info...

Přidat komentář

lencin
28.08.2020 4 z 5

3.díl volné trilogie (Opšlstisova nadace, Černý domeček).
Téma rození a smrt. Hlavní hrdina Jindřich Krottenbacher je sinolog.
Kniha je velmi užvaněná, něco mezi románem a sbírkou esejů.
(2008)

Tyet
19.10.2018 5 z 5

Tragikomický příběh sinologa Jindřicha s překvapivě dojemným koncem je protkán bizarnostmi. Některé z nich mě donutily googlit :D
Komárek je sebeironický, zdravě skeptický, jeho humor je inteligentní, i když trochu škodolibý a stěží zakrývá autorovu lidskost. A pro tohle všechno je Stanislav Komárek mým oblíbeným spisovatelem a vědcem.
"... jak divná a přízračná je celá hra světa, to běsné střídání ročních období, let a jednotlivých pokolení za sebou, jako když v zrychleném tempu táhnou mraky nad vrcholky lesa. V šíleném a smysluprostém tempu narůstají a zase opadávají listy, rostou a stářím se hroutí stromy, jedna generace plodí druhou a mizí ve hrobech. Pro koho je celé tohle divadlo, kdo se tím vším vznikem a zánikem baví? Jedna vlna na mořské pláži zase zahlazuje to, co její předchůdkyně do písku nakreslila, a tak až do zbláznění.“


RichardvonT.
17.12.2017 5 z 5

Mandaríni jsou přesně ten typ knížky u kterého si v duchu pomlaskávám:-)
Míchání faktických části s dějovými mi vůbec nevadí, naopak.
Autor v doslovu pěkně dodává, že se psaním neživí a tudíž si může psát co chce jak chce...
Žil v Rakousku a může s odstupem popsat, jak se porevoluční Česko pomalu obrátilo do klidných vod, které znal ze Západu - čím dál více byrokracie namísto čím dál menší svobody, například.
Mandaríni jsou vlastně svérázný cestopis, Komárek sám sebe začlenil jako vedlejší postavu, místy jsem se smál, hodně nového se dozvěděl, prostě plný počet bodů!

kuklapukla
26.09.2016 5 z 5

Neskutečná knížka! Bohužel asi ne pro každého, když jsem přemýšlela, komu bych ji doporučila, kdo by ji taky ocenil jako já a mohla bych s ním sdílet zážitky z četby, tak jsem mezi svými známými moc lidí nevytipovala. Ale pro mě to byl opravdu nevšední zážitek. Krom jiného jsem ocenila popis doby, kterou jsem prožila jako dítě, z pohledu dospělého neangažovaného člověka.

ajaworld
15.03.2013 3 z 5

Moc jsem se nasmála. Stanislava Komárka mám moc ráda.
Vřele doporučuji.

honajz
26.10.2012 2 z 5

Pokus o humor jsou sympatické, ale jsou ubity hromadou vložených článků a textů, které odvádějí pozornost. A při té délce textu nejde se nechat ubíjet a znovu vstávat a čekat na další proud smysluplného textu. Akademický text pro akademiky, ale k neučtení pro běžného čtenáře.