Maminka, tatínek a já
Boris Dočekal
Společným jmenovatelem vzpomínek takřka čtyř desítek osobností české kultury jsou jejich rodiče a dětství. Boris Dočekal, který vyprávění zaznamenal, se ve výběru osobností neomezil jen na známé herce, zpěváky a výtvarníky, ale oslovil také potomky českých šlechticů, v jejichž osudech se odráží osud tohoto národa. Oč silnější a citlivější je dotazovaná osobnost, o to bohatší a autentičtější je její vzpomínání.... celý text
Přidat komentář
A taky sestra, brácha, babička, dědeček, strejdové, sousedi, kamarádi a další a další... // Život vypodobněný na dvou, třech stránkách a jedné černobílé fotografii. Za ně, za každou, pomyslná hvězdička navíc. Dobře, že tam jsou. // Přidávám štítky a knize přeju víc čtenářů. Něžné, láskyplné, humorné...
Pro ilustraci vybírám vzpomínku Adolfa Borna:
(...) Zejména předměty jako matematika, fyzika a chemie nebyly středem mého zájmu. Jednou jsem uprosil matku, aby zašla za mým profesorem matematiky a sdělila mu, že jsem individuum psychicky labilní a v případě nedostatečné bych si mohl něco udělat. Otrlost profesora předčila mé nejbujnější představy. Příští den mě vyvolal, dal mi nedostatečnou a můj výstup ukončil cynickým výrokem - tak, a teď si něco udělejte.
Štítky knihy
dětství rodičovství rodiče a děti
Autorovy další knížky
2000 | Maminka, tatínek a já |
2017 | Krátký román o lásce |
2006 | Příběhy českých šlechticů |
2018 | Andělské milování |
2002 | Jihlava na starých pohlednicích |
Kniha Maminka, tatínek a já je v
Přečtených | 4x |
Doporučených | 1x |
Knihotéce | 2x |
Chystám se číst | 1x |
Dětství a rodiče s odstupem času ve vzpomínkách zalévá slunce na modrém nebi s ozdobou několika bílých mráčků, ve které se proměnily bývalé neshody. Pohodu, klid a úsměv přináší i tato kniha, evokující vlastní dětství a rodiče po letech též zalité sluncem na obloze s putujícími beránky.