Maminka
Jaroslav Seifert
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449/bmid_maminka-Ch3-449.jpg
4
1234
238
Nositel Nobelovy ceny za literaturu napsal svou sbírku zpěvné intimní lyriky už jako zralý, zkušený a známý básník v roce 1954. Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše (např. Maminčina kytice, Mlýnek na kávu, Všední den, Dědečkův pohřeb, Vějíř, Krabice na čaj, Domov,…) opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás. S ilustracemi Jiřího Trnky patří knížka do zlatého fondu české literatury a do pokladnice Albatrosu.... celý text
Přidat komentář
Pamatuji si to jako by to bylo dnes. Šla jsem do veřejné knihovny, dětského oddělení, vytáhla si z police tenkou knížku jako už tolikrát předtím. Postavila jsem se zaujatě k otevřenému oknu, za nímž rostly stromy a začala si číst. A hned jsem tušila, že tentokrát jsem narazila na něco výjimečného, aniž bych věděla, o jak významného básníka se jedná nebo jak se vůbec jmenuje. To všechno až potom. :) Prostě jsem jenom četla, ani nedutala a první přečtenou básničku se bezděky naučila zpaměti přímo v té knihovně.
Poezie, která zůstane čtená a oblíbená už napořád. Alespoň v to doufám.
U okna
Když přišlo jaro, na pešuňku
rozkvetly stromy v jarním slunku.
Maminka, tichá jako pěna,
k oknu je v pláči odvrácena.
− Proč pláčeš, co máš za bolest,
řekni mi, čeho je ti líto?
− Však ti to povím, povím ti to,
až nebudou jednou stromy kvést.
Sníh padal hustě a co chvíli
vločky se na sklo přilepily.
U okna, bylo málo světla,
maminka tiše něco pletla
a měla slzy na očích.
− Proč pláčeš, čeho je ti líto?
− Však ti to povím, povím ti to,
až nebude jednou padat sníh
Básničky nečtu, byť mohou být skvělé... Po této knížce jsem sáhla jen díky čtenářské výzvě.
Trochu jsem se poezie bála. Asi předsusek ze školy, kdy jsme se museli učit báseň zpaměti. Ale tyto mě nadchly. Nejvíce se mi líbily: Maminčino zrcátko, Maminčina kytice, Všední den a Domov. Domov byla nejsmutnější, ale i pravdivá.
Nejsem fanouškem básní, ale jelikož jsem si k maturitě musela vybrat, zvolila jsem maminku a ani trochu nelituji. Krásné básně, které dojmou.
Soubor krásných básní, které bych nepřečetla, nebýt Čtenářské výzvy...nejvíce mi utkvěli básně "Slečna ze čtvrtého" a "Maminčino zrcátko"... a
Co by byl bez vzpomínky
náš život? Co by byl?
Nádherné básničky o mamince i dalších pár členů rodiny... Nejhezčí je ukolébavka na dobrou noc a housle
Tuto knihu jsem si vybrala k maturitě a musím říct, že byla má nejoblíbenější. Neuvěřitelně krásná a dojemná knížka, která zasáhne každého. Jako knížku (nejen) k maturitě jen a jen DOPORUČUJI.
Dojemná sbírka poezie, která ukazuje autorův život v mládí a hlavně jeho lásku ke své mamince.
Touto sbírkou pan Seifert potvrdil, že v jednoduchosti je síla.
Jednoduché verše a tolik něhy, úcty, obdivu, nostalgie, tolik lásky... A přesto i tolik bolu, který je však přirozenou součástí života.
Sbírku jsem našla pod vánočním stromečkem. Byl to dárek od srdce, v pravou chvíli... Byl to dárek pro maminku. Kdykoli ji otvírám, tiše ke mně promlouvá:
,, Maminko má, jak je to hezké u nás doma."
P.S: Těmito verši pan Jaroslav Seifert otevře srdeční čakru všem, kteří mu to dovolí.
P.P.S: Těmito verši překročil Jaroslav Seifert v mém srdci Rubikon geniality.
Myslím, že ve škole jsem Maminku buď nečetla, s výjimkou nějakých úryvků v čítance, anebo mi vůbec neutkvěla v paměti. A není se čemu divit – dětem často připadá zbytečné psát o obyčejných věcech, jako je mlýnek na kávu, tím méně pako věcech smutných, třeba o pohřbu... Tehdy jsme měli život před sebou, rodiče byli mladí, a že jednou možná budeme svírat v dlani jen prstýnek po mamince, nám na mysl nepřišlo... Myslím, že tuto sbírku plně ocení až dospělé děti, až uvidí, jak čas nezadržitelně plyne a všechny ty obyčejné, ale přitom krásné věci odnáší s sebou... laskající ruku, maminčin úsměv.
Zvláštní je, že mnoho básní se o mamince či jiných členech rodiny vůbec nezmiňuje, ale cítíte je tak nějak v pozadí... asi tak, jako když si navždy v srdci uchováte i ty, co už s vámi nejsou, a nosíte je tak všude s sebou.
Verše jsou doplněny nádhernými ilustracemi Jiřího Trnky. Dýchá z nich pohoda, vzpomínky. Nevím proč, v dětství se mi jeho obrázky vůbec nelíbily :-). Ale všechno má svůj čas...
Poezie. Už to slovo zní jako něco zvláštního, něco na co potřebujete mít nejen čas, ale ztišení, otevřené srdce i mysl.... a tiše si přejete pohladit po duši. Umí to tenhle básník?
V této sbírce mne neoslovily všechny básně, což ani nejde a ani nikdo nečeká, ale ty které ano - ty byly jako bolest a radost v jednom, jako minulost a budoucnost v jednom, jako soužení a naděje v jednom....
- Maminčino zrcadlo, Kytička fialek, Domov
Nechyběli však ani pousmání, přítomnost, pohoda....
- Cukrářský krám, Motýli, Píseň.
Poezii moc nevyhledávám, ale Maminka je moje srdcová záležitost. Takže když se toto téma objevilo ve výzvě, hned jsem věděla, jakou knížku si přečtu. Některé básničky mi utkvěly v hlavě z dob základní školy, takže při jejich čtení jsem se znovu ocitla v dětství a ponořila se do nostalgické nálady.
Sbírka Maminka je krásná knížka, ke které se ráda vracím.
Poezii si občas přečtu, proto pro mě bod ČV nebyl tak obtížný, ale musím sama sebe pochválit, jak jsem si skvěle vybrala. Už dlouho mě tak nic nepohladilo po duši jako jednoduché, ale něžné Seifertovy verše. Plynou zdánlivě nevinně, ale zcela jistě v nás něco zanechávají a vyvolávají. Už třeba jenom vzpomínky na dětství...
Kdo mi to na oči
zezadu stiskl dlaně?
Kdo je to? Cožpak vím.
Hlas šeptá: Řekni jméno,
a já ti položím
svou hlavu na rameno.♥
Sbírku básní Maminka mám ráda už od základní školy a nejraději mám báseň Dopis mamince, kterou jsem často recitovala na soutěžích. Při čtení se mi vždy líbila jemnost a něha veršů, které pohladí po duši.
Hned na začátku bych chtěla předeslat, že tento bod Čtenářské výzvy byl pro mne nejobtížnější. Poezii nečtu a ani o ni nemám zájem. Ale tato sbírka překonala má očekávání. Je tak krásná, tak procítěná, prostě nádherná! Nedá se číst na jeden zátah, proto jsem si jednotlivé básně hezky dávkovala. A na konci jsem už brečela jako želva... A i přestože za normálních okolností Lucii Bílou zrovna moc ráda nemám, na tomto místě s ní musím beze zbytku souhlasit a její slova potvrdit: maminky by umírat neměly...
Krásná sbírka básní, i když smutná , připomene mi vždycky mou babičku.Kytička fialek, byla nádherná, takhle jsem babičce nosila kytičku sněženek. Nejoblibenejsi je ,, když sehnula se pro konev, ta konev pro ni byla těžká ...stoupni si chlapče u kamen, ať nešlapeš mi do mokrého...,''
Dostala jsem ji asi ve třetí třídě za první místo v recitační soutěži a od té doby se k ní stále ráda vracím. Je nádherná. Seifert psal úžasně.
Štítky knihy
maminka poezie česká poezie klasická literatura
Část díla
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1999 |  Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1971 | Maminka |
| 1984 | Býti básníkem |
Kniha Maminka je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 2 167x |
| Čtenářské výzvě | 542x |
| Doporučených | 107x |
| Knihotéce | 337x |
| Chystám se číst | 203x |
| Chci si koupit | 63x |
| dalších seznamech | 22x |
V díle je hodně poznat, jak autor v průběhu dospívání a stárnutí je více pesimistický. Básničky mi přišly smutné.