Maminka
Jaroslav Seifert
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/118443/bmid_maminka-6IA-118443.jpg
4
1234
238
Nositel Nobelovy ceny za literaturu napsal svou sbírku zpěvné intimní lyriky už jako zralý, zkušený a známý básník v roce 1954. Půvabné vzpomínky na dětský svět a na maminku, která dokázala udělat domov krásným, oslovily nejednu generaci. Prosté a jednoduché verše (např. Maminčina kytice, Mlýnek na kávu, Všední den, Dědečkův pohřeb, Krabice na čaj, Domov... ) opěvují nejen dětství, ale především dobrotu, krásu, práci i únavu maminky a mluví ústy básníka za mnohé z nás. S ilustracemi Jiřího Trnky patří knížka do zlatého fondu české literatury a do pokladnice Albatrosu.... celý text
Přidat komentář
Seifert je mistrem poezie, což se v této procítěné sbírce naprosto odhaluje. Laskavé básně s hořkým nádechem vzpomínek mě dojaly.
Jedna z nejkrásnějších českých básnických sbírek. Pamatuju si, že jsem některé básně uměla na základní škole zpaměti. Maminka vtáhne každého, kdo ji čte zpět do jeho dětských let. Během čtení jsem si říkala, že čas opravdu utíká jako bláznivý. Trochu se děsím jak mi bude, až si budu knížku znova číst ve stáří, když se mi chce nad verši plakat dojetím už teď.
Krásné, každá jedna báseň
Maminčino zrcátko
Zrcátko v zlatém oválu
ztrácelo stříbro pomalu,
až bylo nakonec slepé.
Půl života snad bezmála
maminka se v něm česala.
Kdys ukazovalo lépe.......
Vcházím. Dnes nemám odvahu,
nikdo nestojí na prahu,
nikdo mi nestiskne dlaně.
A rozhlížím se zmateně,
zrcadlo visí na stěně.
Pro slzy nevidím na ně.
Hezké a příjemné čtení, při kterém se nezapře Seifertův um. Přesto bych řekl, že kdybych ji četl v jiné etapě mého života, oslovila by mě více.
Seifertova básnická sbírka Maminka a Trnkovy ilustrace k tomu - to je něco. Citlivé básně, láska k mamince, která dokázala udělat krásný domov, kde se všichni rádi vraceli a scházeli, básně plné smutku i radosti, básně o obyčejných věcech, které nám připomínají maminku, pocit bezpečí , klidu a moudrosti, kterou rozdávala . Básně působící silně na emoce, loučení s maminkou a kytička fialek - pokaždé mi tečou slzy.
Jaroslav Seifert dokázal to všechno ve svých básních vyjádřit pravidelným veršem i rytmem a tím umocnit nádheru těchto básní.
Nečekala jsem, že mě nějaké básničky doženou až k slzám....
Nádherně napsané vzpomínky na maminku, tatínka či prarodiče. Krásně popsal svět očima dítěte.
Polaskání duše...
Křehká krása silných veršů.
Co báseň to vzpomínka. Co řádek to cit.
Zkrátka Seifertova Maminka.
"Ač do dneška jsem neslyšel,
jak v noci slavík zpívá,
z těch veršů však ten ptačí hlas
znám dávno, odjakživa."
Poezii běžně nečtu a ani tato sbírka nebyla zrovna můj šálek čaje. Ale na báseň o tatínkově dýmce nezapomenu...
Krásné verše, vzpomínka na staré časy a jeho maminku. Jakobych to všechno viděla a cítila. Pěkná kniha.
Maminčino zrcátko mě rozpláče vždy...a tak jsem vděčná, že ještě mámu mám. Krásná sbírka. Plná citu a vzpomínek.
Básníkovy vzpomínky na milovanou maminku, domov a dětství. Krásné verše, dojemné. Při čtení mi bylo trochu smutno, staré časy odvál vítr a už se nevrátí.
Takové “jednodušší” básně, ale obsah je zcela jednoznačný,což je i značná výhoda.
Dneska jsem tuto knížečku objevila v knihobudce a i když jsem nikdy na básničky nebyla, tak jsem si jí vzala. Jaroslava Seiferta samozřejmě znám a titul Maminka taky, ale nikdy jsem jí nečetla. Ty básničky jsou milé a na pár stránkách je ve vzpomínkách cítit láska, cit a něha, kterou by mělo prožívat každé dítě. A krásné obrázky od J. Trnky mě zase dostaly do dětství.
Četla jsem kvůli výzvy, jinak bych si poezii nevybrala. Ale beru jako příjemné zpestření.
Obdivuji, s jakou prostotou, civilností a samozřejmostí autor dokáže zachytit útulný dětský svět, dětské vidění a chápání výseku světa mezi ním, maminkou a domovem. Jak v nás dokáže slovem vyvolat, co jsme kdysi v dětství sami cítili a prožívali, a už dávno někam hluboko zasunuli. Díky za připomenutí, že to v nás pořád je. Nádherné dílko, včetně ilustrací Jany Kiselové-Sitekové (Albatros 2016).
“Když prstýnek mám na dlani, hovořím k němu v ústraní.
Na stole svíčka hoří.
Pověz mi, perlo samotná,
v kterém jsi byla moři.”
Myslím, že vše už bylo řečeno. Seifertovy verše vždy potěší duši.
Štítky knihy
maminka poezie česká poezie klasická literatura
Část díla
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1999 |  Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1971 | Maminka |
| 1984 | Býti básníkem |
Kniha Maminka je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 2 166x |
| Čtenářské výzvě | 542x |
| Doporučených | 107x |
| Knihotéce | 338x |
| Chystám se číst | 202x |
| Chci si koupit | 63x |
| dalších seznamech | 22x |
Jedna z nejlepší básnických sbírek. Krásné procítěné verše.