Mámení

Baladický nadčasový příběh jednoho z nejpozoruhodnějších autorů současné norské literatury se odehrává v krajině u hanzovního města Bergenu, v dobách, kdy se ještě jmenoval Bjorgvin. Mladí milenci Asle a Alida, sami téměř děti, nemají skoro nic. Jenom dítě, jež se narodí co nevidět, a jeden druhého. Marně hledají místo, kde by složili hlavu, nevyspaní a prokřehlí. Zoufalství je vyhnalo z domova a odsoudilo k nekonečné pouti. A jenom troufalost přerůstající v násilí jim může pomoci. Cestou nezbývá než podvolit se mámení, napolo snovému, napolo bdělému stavu, meznímu stejně jako okamžik, v němž se právě ocitli. Z Asleho a Alidy se neodvratně stávají psanci.....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/23_/23173/mameni-23173.jpg 4.138
Série:

Mámení (1.)

Originální název:

Andvake

Žánr:
Literatura světová, Novely
Vydáno:, Pistorius & Olšanská
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (9)

Přidat komentář
Žurinka
16. dubna

sice krátké, ale velmi dramatické

niika
04. března

K příběhu se nedá moc co říci, prakticky se tam skoro nic nestalo. Příběh je, řekla bych, jen základ pro formu. Kniha je psaná ve velmi dlouhých textech bez interpunkce, což vlastně zrychluje čtení. Je fajn se s autorem seznámit, ale jedna kniha mi asi stačila.

soukroma
20.12.2017

I když to nebyla jediná věta, která tvořila celé dílo, tak pro mě to čtení tedy nebylo - jak to bylo krátké, tak to bylo nadbytečné, po všech stránkách.

fruitbueno
22.05.2017

Lahůdka na půl hodiny před spaním. Asle a Alida, romantický příběh opuštěných a z hnízda do světa vypuštěných ptáčat, který mladé lidi staví na zlomovou křižovatku života. Jonu Fossemu propadám, jeho jazyk je tak uhrančivý a děje tak mimořádně zajímavé, že nejspíš začnu houfem číst cokoli tento autor vyprodukuje.

petrarka72
29.04.2017

Jakoby tiše zpívaná ukolébavka... Téměř jednou větou napsaná skorobáseň na pomezí bdění a snu o tom, jak samodruhá Alida a Asle hledají, kde v cizím městě hlavu složit. Krutost a něha ve stručném, přesto košatém vyprávění.

-Pečivo-
29.01.2017

Jednohubka od Fosseho se mi zdála jako jedna dlouhá věta. To asi proto, že Fosse nerad používá tečky a souvětí se táhnou přes několik stránek. Proto sem taky malém přejel stanici.

Příběh zamilovanýho mladýho páru z Norska sleduje jejich snahu o nalezení příbytku mimo jejich rodnou vesnici. Protože matka nic moc, segra nic moc, jeden táta mrtvej, druhej táta leje a tak dále a tak dále. A k tomu je děvče ještě velmi pokročile těhotné. Kdyby se těhotenství měřilo na stupnici do desiti, tak bych ji dal 9,5/10. Aniž by měli na výběr, jsou náhle nuceni opustit jejich domovskou vesnici a rozhodnou se jít do města.

Bohužel nalezení ubytováni se jeví jako nadlidský výkon a tak se uchýlí k drastické metodě.

Lily28
26.06.2015

Krásna knižka, až sa mi chcelo pri nej plakať. Autor má jedinečný, ale zaujímavý štýl, ktorý neunavuje.
Ako už zaznelo v komentároch, text je priam minimalistický, ale vyťažuje zo seba maximum. Načrtáva a necháva zvyšok na čitateľovi a jeho fantázii. Postavy predstavené dvomi - tromi vonkajšími detailami a krátkymi dialógmi pred čitateľom ožívajú.
Očarujúce krátke dielko.

MissBlack
21.03.2014

Byť by mě normálně odradil styl psaní, protože je to přesně to, co nemusím, tak tady mě to dostalo. Nevím proč, ale ani si už neumím představit, že by to bylo napsané jinak.
Dějově výborné. Je fascinující, s jakou lehkou nenuceností a dokonce i bez detailů (přesto vám dojde, co se stalo) jsou v knize napsány situace, které přímo vystihuje tato věta v anotaci: "A jenom troufalost přerůstající v násilí jim může pomoci."

janha
08.08.2011

Kraťoučký text autora, který má pod čepicí. Jednoduché až minimalistické věty, které se opakují jako mořský příboj, postupně nabývají razanace. Pěna, jež se kolem toho všeho tvoří, je plná symbolů / archetypů. Lehce snový opar a prostě působící promluvy hlavních hrdinů rezonují v téměř nadčasovém podobenství o tom, co je a není zlo či dobro, o úzkosti, strachu, lásce a smyslu života. Fosse je geniální v tom, že to vše předkládá bez jakéhokoliv patosu.