Malý život
Hanya Yanagihara
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332368/bmid_maly-zivot-Iia-332368.jpg
4
928
271
Když se čtyři spolužáci z malé vysoké školy v Massachusetts přestěhují do New Yorku, aby se pokusili prorazit, jsou bez peněz, ztracení a kupředu je pohání jen jejich přátelství a ctižádost. Je tu hezký laskavý Willem, začínající herec; bystrý, občas krutý malíř DžejBí s ostrým jazykem, který se chce prosadit ve světě umění; utrápený architekt Malcolm, nešťastný ve špičkové firmě; a rezervovaný, geniální, tajemný právník Jude, kolem něhož se jejich životy točí. Během několika následujících desetiletí se vzájemné vztahy prohlubují a nabírají temnější odstíny, poznamenané závislostí, úspěchem a pýchou. Ale jak si každý z nich dříve či později uvědomí, největší výzvou je pro ně pro všechny Jude sám; ve středním věku děsivě nadaný soudní advokát, ale v soukromí stále zlomenější člověk, s myslí i tělem zjizvenými hrůzným dětstvím a poznamenaný takovým traumatem, až se sám bojí, že je nikdy nedokáže překonat – a že jeho minulost bude navždy určovat jeho život. Malý život je příběh o sexuální orientaci, zneužívání a sebepoškozování, o lásce a obětavosti, krutosti a neschopnosti bojovat s osudem. V pozoruhodně vybroušeném románu Hanya Yanagihara mistrovsky vylíčila, jak se láme srdce, a podrobila nelítostnému zkoumání tyranii zkušenosti a paměti.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2017 , Odeon
Originální název:
A Little Life , 2015
více info...
Přidat komentář
Málo kdy mě kniha dožene k slzám ale tato je výjimkou. Malý život se mi zaryl do srdce. Nejlepší kniha kterou jsem četla, doporučuji všema deseti.
Poprvé nevím co napsat a poprvé jsem u knihy tak brečela, že jsem nemohla přestat. Tahle kniha mne vzala za srdce i duši. Chtěla bych vzít toho malého osmiletého chlapce Juda do náručí, zamotat ho do hebké deky a vzít do bezpečí.
Tenhle příběh byl dechberoucí a bolestný, ale byly zde i okamžiky štěstí- prostě MALÝ ŽIVOT.
Tenhle příběh budu mít navždy v srdci a hlavě.
Navždy budete se mnou Jude, Willeme, Malcolme, Džejbí, Harolde, Julie, Andy.
Kniha navždy zůstane se mnou a je to jediná kniha, kterou bych si vzala kamkoliv.
To nejde popsat, to se musí přečíst a prožít. Pro mě jedna z nejlepších knih, kterou jsem četl. 5*/5*
Kniha, která před pár lety projela knižním světem. Rozhodla jsem se, že se tedy podívám na to, o čem byl (a je) ten humbuk.
Výsledek:
Na začátku víceméně poznáváme 4 postavy, z nichž 1, popřípadě 2 se posléze stanou hlavními. Sledujeme jejich zápolení se životem (s osudem, s vlastními rozhodnutími, nebo jak tomu kdo chce říkat). Toto sledování trvá několik dekád (což strašně cením).
Myslím si, že zamýšleným motorem, který má čtenáře nutit číst dál a dál je především ze začátku "záhadná" postava Juda. Příběh plyne, přítomnost se střídá s minulostí (především jakožto vzpomínky). Některé informace jsou podány random, jakoby mimoděk.
Postavy jsem přijala se vším všudy. Někdo kdo potřebujme charaktery nastavené do avengers moodu tak bude zklamán. Příběh (respektive plot, či fabuli) většinou při hodnocení dávám do pozadí, ale rozhodně byl velmi silný. Řemeslně je to parádní - ovšem je to román, který vyžaduje plnou pozornost čtenáře, obsahuje pasáže, které působí až filozoficky.
Takže proč ne pět hvězd? - ani za jeden z nich bohužel nemůže kniha ani autorka ale..pravděpodobně okolnosti nebo já sama. Prostě životní období čtenářky. Četla jsem to snad od konce února do června a to je prostě moc na to, aby se vytvořila nějaká katarze. Na což navazuje druhý důvod. Tím pádem totiž emocionální dopad, který kniha slibuje vůbec nebyl takový, jaký by měl (a mohl) být. Jednou jsem se strašně (pardon my french) nasrala (Caleb) a jedna část se pro mě stala strašně důležitou (parafráze: to by po mě mohli rovnou chtít, abych uběhl maraton)
A za třetí. Bohužel jsem si nedopatřením nechala vyspoilerovat hlavní události z konce knihy.
Nicméně i tak, je to velmi dobrá kniha a umím si představit, že ji někdo má jako svoji srdcovku
Začíst se do některých příběhů je oříšek. Tento příběh byl pro mě ořech. Po sto stranách už byla kniha zařazena v Nepřečtených. Možná tomu napomohla i obálka, ze které na mě vyzařovalo velké utrpení. Četla jsem si komentáře a divila se, jak někdo může dát 5 hvězdiček. Děs - jedna věta představuje jeden odstavec. Nečetla jsem každý den a tak se i stalo, že když jsem začala číst vůbec jsem netušila, kdo danou kapitolu vypráví. A proč se detailně rozepisuje, kdo koho potkal a co s ním zažil. Nicméně díky těm komentářům se ve mně probudila síla zkusit číst dál. Tak jsem četla a pak už se nedalo odejít.
A teď po dočtení (stále plná emocí) jsem ráda, že jsem to nevzdala. A vidím, že bez toho detailního rozepisování a vzpomínání , které mi na začátku vadilo, by to nebylo ono. A tak i přes ty složité dlouhé věty dávám za pět.
Někdy mám problém se do nové knihy začíst a trvá mi pár stran, než si zvyknu na její styl a tempo. Ovšem do Malého života jsem vplula velmi lehce a přirozeně. Autorka hned od začátku staví atraktivní fiktivní svět, v němž budeme sledovat osudy čtyř hlavních postav, a musím přiznat, že mi tento svět přišel tak odlišný od toho mého a tak pohlcující, že jsem se v průběhu dne v práci těšila, až se do něj zase ponořím a uteču tak od reality.
Postupem knihy však opustíme idylu mladých mužů začínajících život po škole, pro něž je otevřen celý svět a ponoříme se do jejich vnitřních soubojů, traumat a strašáků ve skříni. Nyní, 14 dnů po dočtení knihy, mohu říct, že ačkoliv to bylo mnohdy těžké, jsem ráda, že jsem u knihy s Judem vydržela při postupném odhalování jeho bolestivého příběhu. Musím napsat, že jsem zvyklá číst podobně těžkou literaturu a jsem už značně otupená setkáváním s těmito tématy, přesto na mě kniha zapůsobila, ale v jiném smyslu. Nejvíce dojemné mi totiž přišlo, že cokoliv Jude udělal, jeho přátelé při něm stále stáli, strachovali se o něj, byli tam pro něj. Zapůsobilo na mě, jak se člověk vyrůstající v odmítajícím a hrůzném prostředí, nakonec v dospělosti dočkal milující rodiny, i když pro něj bylo obtížné ji přijmout.
Kniha mě nedohnala k slzám, jako mnohé tady, ale to neznamená, že se mě nedotkla. Často jsem na hlavní hrdiny myslela, tělem mi vždy projelo mrazivé chvění. Je to velmi smutný příběh plný odporných věcí, které jsou lidé schopni způsobit druhým lidem, zároveň je tam ale i světlá naděje v podobě hodných lidí, z kterých láskyplnost a oddanost sálá ze stránek všemi směry.
Je fakt, že pro jednoho člověka mi tam těch útrap přišlo opravdu moc, tohle mě nejspíš udrželo od pláče, protože chvilkami mi to přišlo nereálné, ale i přes to jsem cítila velkou lítost (a strašnou zlobu ke všem těm zrůdám) a měla vždy chuť Juda silně obejmout a nepustit (i když on by asi zrovna nadšený nebyl :) ). Měla jsem chuť obejmout a vzdát obdiv i Haroldovi a Willemovi za to, jaké to jsou krásné a čisté duše, zároveň i kamarádi a blízcí z Judova okolí ve mě dávali naději na to, že by ten smutný příběh nakonec mohl skončit dobře.
Je to asi nejzmatenější hodnocení co jsem kdy psala, píšu hned po dočtení knihy, jsem plná dojmů a myšlenky se mi honí stále hlavou. Jedno vím jistě - na tuhle knihu nezapomenu a jsem ráda, že ji mám ve své knihovně. Kniha stojí za přečtení, ať už si na ni uděláte názor jakýkolivpak pochopíte, proč se tak těžko vyjadřují pocity z ní
Nikdy jsem u knihy necítila tolik silných emocí najednou. U knížek se někdy směju, brečím nebo jsem naštvaná, ale tohle byla absolutně jiná úroveň vnímání knihy a toho co mi dává. Někdo říká, že je to citové vydírání a podobně, ano hraje to záměrně na city ale v tomto příběhu a osudů lidí je něco co se vryje do kůže a nechce se pustit. Knihu jsem četla delší dobu a vytvořila si s postavami až hluboký vztah a rány co s dějem přicházely bolely víc a víc. Několikrát mi bylo skutečně fyzicky špatně i když je to fikce a měla jsem chuť třísknout knihou o zeď. Rozebírání sexuality, zneužívání, síly přátelství, důvěřivosti, osudu, lásky, sebedesktručních a sebenenávistných sklonů, smrti, na tom kniha stojí a při tom je to nádherně psaná literatura. Navíc nikdy nevíte, co vás na další stránce čeká, skutečně jsem si netroufla něco odhadovat a čím víc se blížíte konci, tím víc bomb vybuchuje. Copak toho nebylo dost? Ne to sakra nebylo. Člověk přemýšlí jak moc je schopný ubližovat sám sobě.
Taky bych chtěla poznamenat že ten nechutný ubožák(tady bych použila sprosté slovo) bratr Luke je nehorázný zbabělec a to jak skončil, mě absolutně neuspokojilo. Stejně jako osudy většiny záporných postav.
No ale jsem autorce moc vděčná za postavu Herolda
Závěr knihy jetěžký, smíšenost pocitů hluboká a myšlenky proudí v hlavě ještě dlouho poté.
Velmi působivý román. Bude patřit mezi ty,které jsem měla tu čest číst a které v paměti ani po letech nevyšumí. A to i přes to,že to pro mě nebylo vůbec lehké čtení (kdo je vypravěč,komu vypráví,kdy se děj vlastne odehrává,všechny ty připojené "mimochodem" příběhy v závorkách)...ze začátku jsem se nemohla začíst a vlastně jsem čekala něco úplně jiného,což podle všeho byl autorčin záměr. Když už jsem pochopila,o co jde,bylo čtení jako droga,kterou potřebujete a zároveň se bojíte,co s vámi provede.
Uf, tohle bylo pro mě celkem náročné čtení. Ale když jsem zdolala 100 stran, tak jsem se do příběhu ponořila. A byla jsem naprostou nadšená. Jediné za co sražím hvězdičku je ten konec. Ten mi přišel zase takový zkrácený. A bylo mi to líto. Na to jak se celou dobu seznamujete s postavami, když se vám dostanou konečně pod kůži, tak vám je někdo rychle sebere. A je konec.
Každopádně naprosto chapu, proč každý tvrdí, že by si to měl přečíst každý. Je to fakt totiž dobrý! Velmi osobitý!
Chtěla jsem toho napsat tolik, ale dívám se, že už vše bylo napsáno. Malý život je bezesporu výjimečnej román a dala jsem si načas, byla by i škoda tu bichli zkusit zkrotit za tři dny.
Líbilo: forma románu, prolínání časů (takový to odskočení v půlce vyprávění někam úplně jinam), vystavění charakterů postav, neurčitěj vypraveč na začátku kapitoly a taky to, že autorka podává i ty děsivý zážitky tak zdánlivě bez emocí... A pak ty emoce narve někam jinam a člověka to dostane. Líbilo se mi, že mě kniha zasáhla, dvakrát jsem brečela a několikrát měla na krajíčku, taky jsem ji chtěla odložit - ze začátku z nudy, hah, a potom z hnusu (ale to jsem chtěla jen tak na dvě minutky).
Nelíbilo: Vše, co mi přišlo nereálný. Judovo dětství. Ale ne proto, že bylo traumatizující, ale proto, že toho bylo prostě moc. Klášter, bratr Luke, kamioňáci, doktor, dětskej domov, no takhle to vypadá, že každej druhej muž je na chlapečky. Myslím, že k vystavění Judova charakteru pro román a jeho zlomení by stačilo mnohem míň a bylo by to reálnější... Taky je v příběhu trochu moc gayů (čímž nemyslím, že mi to vadí, ale i to není podle mě reálný - i v jejich kruzích se mi nechce věřit tomu, že každý druhý pár je homosexuální) a všichni jsou úspěšní. Ne normálně úspěšní, ale přímo megalomansky, mezi těma lidma není nikdo, kdo nemá světově uznávaný jméno, stipendijní fond a minimálně tři byty.
A i když to vypadá, že Malý život teď akorát haním, není to tak. Je to krásný čtení, smutný, ale krásný. Vyhraďte si v životě 21 hodin (jo vím to, protože moje soustředění dostává na prdel a musela jsem si na čtení natahovat Forest) na tuhle cihlu a čtěte.
Přečetl jsem nejen svoji letošní "knihu roku" (2022), ale také jednu z nejlepších, jaké jsem četl v posledních letech. Americká spisovatelka havajsko-japonsko-korejského původu Hanya Yanagihara (*1974) napsala vskutku velký a výjimečný román Malý život (A Little Life, 2015), a to nejen rozsahem, ale především hloubkou a záběrem, s nimiž zpracovala temný a silný, místy velmi tragický příběh o velkém celoživotním přátelství, o dospívání a zrání, o nadějích i zklamáních, o kariéře a vztazích, o nesmírných jizvách z dětství a o tom, že tyto jizvy nedokáže úplně spravit ani sebevíce hojivá síla lásky, o nemoci a bolesti, s nimiž se taky musí žít, a o tom, jaké hrůzy někdy mohou páchat lidé na druhých... Jeden z nejsilnějších a nejdrásavějších románů, jaké jsem kdy četl. U málokterého díla jsem se tolik nabrečel nebo měl minimálně v očích slzy a málokteré jsem musel tak vydýchávat a při čtení si dělat pauzy. Ale přes všechnu tu bolest a krutosti, o nichž autorka píše, je to román nádherný, který se mi dobře četl a ani ta délka (640 stran většího formátu) mi nevadila.
Příběh čtyř přátel z vysoké školy, které pak sledujeme po několik desetiletí, jak žijí v New Yorku a plní si své sny a kariéry. Hezký a nesmírně laskavý herec Willem Ragnarsson, bystrý a břitký gay černošský malíř Jean-Baptiste Marion zvaný DžejBí, skvělý architekt Malcolm Irvine a postava ústřední, Jude St. Francis, vynikající právník a geniální znalec mnoha dalších oblastí, rezervovaný, tajemný, skrývající děsivou minulost, s níž se nedokáže zcela vyrovnat a z níž si nese následky na celý život – vskutku nezapomenutelná postava! A kolem nich další, z nichž vyniká zejména Judeův obětavý a věrný lékař Andy a Judeův profesor práva Harold, stejně jako postavy záporné z Judeovy minulosti, bratr Luke či doktor Traylor.
Přeložila Petra Diestlerová, vydal Odeon, 2022 (první české vydání 2017).
Malý život. Nezapomenutelná kniha. Mnozí ji řadí mezi to nejlepší, co kdy četli, a já mezi ně nově patřím.
Kniha sleduje příběh čtyř kamarádů žijících v New Yorku od jejich studentských let až do středního věku. Příběh začíná zlehka, říkáte si, že to bude fajn, asi občas smutné, nějaké ty lásky a hledání sebe sama. Ale to ještě zdaleka nevíte, co vás čeká.
Kniha je plná kontrastů - láska/nenávist, souznění/nedůvěra, závislost/odtažitost, bohatství/chudé poměry, radost/bolest, naděje/utrpení; takto bych mohla pokračovat dlouho. Autorka si se čtenářem pohrává, máte pocit, že už to snad ani nemůže být horší, a ono se to vždy pokazí o kus víc. Nádherná sonda do mysli a pocitů, do mezilidských vztahů.
Nečekejte žádný pozitivní závěr či myšlenku, která by vás nějak namotivovala. Snad jen - obklopujme se těmi, kteří nás milují, a važme si toho, co máme.
Nebudu zde zacházet do přílišných detailů, jen chci zdůraznit, že každá nahuštěná strana téhle 600 stránkové bichle za to stála.
Autorce má v tomto roce vyjít v českém překladu nová kniha a já se už nyní moc těším!
A samozřejmě - 5/5!
Mrazivý zážitek o rozkladu jedné duše a nemožnosti sejít z jednou vytýčené cesty. Ani zdaleka dokonalý, chybělo mi víc Malcolma a z nějakého naprosto iracionálního důvodu vůbec nesedl výlet do Alhambry. Emocionálně naprosto vyčerpávající, balancující až na samé hranici fyzické bolesti, s tak šíleným odhodláním tlačit na pilu, že si říkáte, že tohle už prostě, kromě toho číst dál, nedokážete nadále brát ani vážně. Skoupý na nechutné detaily, až vás všechny ty odporné činy nechávají téměř chladnými, včetně jedné posrané autonehody a rozsekají vás až následky táhnoucí se desítky let nebo pár týdnů, odhalující mnohem víc než jen žiletkami obnažené krvácející maso. Četla jsem do dvou do rána s vědomím, že za tři hodiny vstávám do práce, ale přes všechny ty nedostatky to prostě nebylo možné odložit. A bylo to.…….. však vy víte.
Bylo toho tolik, že nevím, jak začít. Z počátku jsem nebyla úplně nadšená, musela jsem se trochu zorientovat, ale potom...Pecka. Autorka píše o ději docela neosobně, že ani nevěříte, z jakou lehkostí vám láme srdce, ale pak se vrhne na dlouhý a hluboký popis emocí a já poraženě přiznávám, že jsem knížku musela kolikrát zavřít a prodýchat ji. Hanya Yanagihara má na toto totiž velký dar, až takový, že je snad nemožné, aby příběhy všech postav neprožila. A ano, mohli bychom tu debatovat o tom, jak dlouhá knížka je a jak moc je zbytečně protahovaná, když je jasné, že tohle nikdy nemůže dospět do šťastného finále, ovšem já ji miluji přesně tak a možná bych se nebránila ještě delší verzi s více částmi o DžejBím, protože v některých momentech bych ráda znala jeho úhel pohledu.
(SPOILER)
Co se zprvu jeví jako generační příběh party mladých lidí, žijících život někdy naivně lehkovážný, jindy intelektuální, někdy bezcílný, jindy ustaraný, se rychle mění v silně emocionální drama. které si rozhodně nebere servítky. Autorka se s nesmírnou komplexností věnuje charakterům postav. Vykresluje je do takové hloubky, že už po nějakých 200 stranách jsem měl pocit, jako bych hlavní postavy znal mnohem více než by bylo za pár dnů čtení možné. Jako bych s nimi opravdu dlouhá léta žil a poznával je. Každý den, kdy jsem šel pokračovat ve čtení, jako bych šel číst o někom, koho dobře znám a projevovalo se to i při čtení, kdy jsem dopředu znal reakci postav na probíhající situace. Nicméně příběh se točí zejména kolem Judea. Postupné nahlížení pod křehkou skořápku Judeovi osobnosti, na jeho, životem se zmítající a na cáry roztrhanou duši, mi způsobovalo mé vlastní vnitřní bolení. Hluboké bolení z pocitu marnosti, vnitřní potřebě mu pomoct a směřovat děj tak, jak by se podle mě samotného hodilo, aby byl pozitivně ovlivněn vývoj. Opravdu silné! Bohužel, kniha má pro mne i pár slabých stránek. Nejvíce ze všeho mi vadila až absurdní míra stále stejného, monotématického utrpení, kterým si Jude musel ve svém životě projít. Retrospektivní pohledy do jeho života vypadaly, jakoby byl svět kompletně plný jen pedofilních homosexuálů. Sehnat jich po maloměstských motelech, kudy byl několik let vláčen, doslova několik tisíc. Sehnat je opravdu na denní bázi několik let, to je trochu přestřelené, i když si nedělám o zvrhlosti ve společnosti žádné iluze. Stejný nášup zneužívání však musel dostat i před tím, od prakticky všech v klášteře, poté od většiny vychovatelů a následně ještě potkávat doslova zástupy pedofilních homosexuálů za volanty kamionů. Opravdu ke zlomení těla i mysli nestačí méně? Opravdu se nenašel jeden jediný trýznitel, který by měl aspoň potřebu jiného typu trýznění a teroru? Tohle bylo na knize, bohužel, jednoznačně přestřelené, nevěrohodné a naprosto to ve mě anulovalo veškeré emoce z těchto děsných prožitků. Jsou to ty nejdrastičtější části knihy a přitom bez náležitého efektu. K tomu, aby se člověk vnitřně úplně zhroutil, stačí zlomek toho, čím si Jude musel projít.
Jen drobně mi pak vadilo, zejména na začátku knihy, hraní si s různými časy a formami vyprávění a záměrné neodhalování totožnosti osoby, jejímž pohledem byla ta která kapitola vyprávěna. Později, kdy jsem postavy znal do hloubky to nevadilo a nebylo ani nutné osobu jmenovat, jelikož bylo zřejmé z chování a jednání, kým že pohledem jest právě čtená kapitola vyprávěna.
Ze všeho nejméně, ale přesto, jsem se pak pozastavoval nad zvláštní sociální bublinou v níž se kniha a její hrdinové pohybují, kde byl téměř každý gay a pokud ne on sám, pak měl alespoň příbuzného, který byl. Je to vlastně jedno, nevadí mi to, jen to působilo až normativním společenským stavem a prostě mírně nerealisticky. Není to nic důležitého, ale mozek na to občas upozornil.
I když jsem o tom dlouze přemýšlel, zda to, co mi na Malém životu vadilo, by mělo mít vliv na výsledné hodnocení, nakonec jsem usoudil, že rozhodně ne. Sice se rozcházím s autorkou v názoru na míru bolesti, kterou na Juda musela seslat, aby náležitě odůvodnila jeho rozpadlou osobnost, rozhodně jí nebylo třeba až nesmyslně tolik, ale Malý život mě zasáhl maximální silou. Přesně tak, jak čtenáře zasáhnout měl a ještě pár dní po dočtení ve mně ta bolest zůstane. Možná i víc než pár dní. Bolest za Judyho, za jeho duši navždy roztrhanou jinými lidskými bytostmi.
Po dočtení jakékoli knihy jsem o trochu jiným člověkem, nelze být nezměněna, to ke čtení holt patří. Některé knihy mne ovlivní na dny, týdny, nebo třeba až na měsíce, ale po dočtení této knihy byla změna nejradikálnější a myslím si, že se po ní už nikdy úplně nevzpamatuju - zlomila mi srdce, naprosto a nenávratně, byť to zní sebesentimentálněji. JMalý živo se mi vtiskl tak hluboko pod kůži, že vždy když čtu nové dílo, tak se sama sebe ptám, jestli se mu aspoň způli vyrovná - jestli mě přiměje tak hlubokého prožitku.
Autorka je tak revoluční, kontemplativní, chápající bolest a osoby jí ovlivněnou.
Strhující drama, složitý příběh, který nádherně ukazuje komplexnost života ve všech možných barvách - popisuje sílu přátelství, všechny podoby lásky a nenávisti a jak tenká hranice mezi nimi je. Skvělý rozbor mládí, neustálého procesu stárnutí a bolest ze ztráty.
Jude se na mě tak podepsal, na všech aspektech mojí osobnosti, vyvolal ve mě až mateřskou lítost.
Zkrátka Vám ,při nejmenším, ukápne slza a jestli ne - gratuluji, jste hodni obdivu.
Štítky knihy
přátelství homosexualita New York umění láska zneužívání rodina studenti chudoba, bída sebepoškozování
Malý život
Kniha Malý život je v
| Právě čtených | 89x |
| Přečtených | 1 143x |
| Čtenářské výzvě | 232x |
| Doporučených | 181x |
| Knihotéce | 565x |
| Chystám se číst | 1 718x |
| Chci si koupit | 414x |
| dalších seznamech | 24x |
Kniha Malý život je o velkém životě.