Malý život
Hanya Yanagihara
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332368/bmid_maly-zivot-Iia-332368.jpg
4
932
271
Když se čtyři spolužáci z malé vysoké školy v Massachusetts přestěhují do New Yorku, aby se pokusili prorazit, jsou bez peněz, ztracení a kupředu je pohání jen jejich přátelství a ctižádost. Je tu hezký laskavý Willem, začínající herec; bystrý, občas krutý malíř DžejBí s ostrým jazykem, který se chce prosadit ve světě umění; utrápený architekt Malcolm, nešťastný ve špičkové firmě; a rezervovaný, geniální, tajemný právník Jude, kolem něhož se jejich životy točí. Během několika následujících desetiletí se vzájemné vztahy prohlubují a nabírají temnější odstíny, poznamenané závislostí, úspěchem a pýchou. Ale jak si každý z nich dříve či později uvědomí, největší výzvou je pro ně pro všechny Jude sám; ve středním věku děsivě nadaný soudní advokát, ale v soukromí stále zlomenější člověk, s myslí i tělem zjizvenými hrůzným dětstvím a poznamenaný takovým traumatem, až se sám bojí, že je nikdy nedokáže překonat – a že jeho minulost bude navždy určovat jeho život. Malý život je příběh o sexuální orientaci, zneužívání a sebepoškozování, o lásce a obětavosti, krutosti a neschopnosti bojovat s osudem. V pozoruhodně vybroušeném románu Hanya Yanagihara mistrovsky vylíčila, jak se láme srdce, a podrobila nelítostnému zkoumání tyranii zkušenosti a paměti.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2017 , Odeon
Originální název:
A Little Life , 2015
více info...
Přidat komentář
Velmi náročné čtení, při kterém jsem mnohokrát už chtěla skončit, ale pak jsem se doslova prokousala složitým dějem i tragickým příběhem. Je to rozhodně dobrá literatura, ale za mě příliš negativní. Obraz současné americké společnosti je určitě fascinující, ale stejnou mírou deprimující, takže dávám o hvězdičku méně a nedoporučuji do pochmurných podzimních dnů.
Malý život je kniha, která s vámi zůstane dlouho po přečtení poslední stránky. Už je to pár dní, co jsem ji dokončila, ale i tak se v myšlenkách stále vracím k některým momentům a frázím, které ve mě utkvěly. Na knihu jsem četla spoustu recenzí, a ačkoliv souhlasím s tím, že má i své nedokonalosti, pro mě to byl natolik intenzivní zážitek, že jí musím udělit plný počet. Jak už bylo několikrát zmiňováno, knížka určitě není vhodná pro citlivější jedince. Já sama jsem při čtení několikrát propadla černým myšlenkám, zároveň mě však příběh přiměl vážit si všech dobrých věcí, které v životě mám.
Na závěr mám ještě poznámku k českému vydání. V ukázce na zadní straně přebalu je do očí bijící chyba, kde Jude říká: "Ty a Jude si sednete k ní." Přitom tam má být: "Ty a DžejBí si sednete k ní." Nechápu, jak se něco takového stalo, protože v samotném textu knihy je tato věta uvedena správně.
Nádherná, ale velice smutná kniha. Vypráví o životě Judea, homosexuálního, tělesně postiženého sirotka vyrůstajícího v klášteře. Vše špatné, co čtenáře napadne, že se takovému člověku může stát, se také stane. Navíc je celé vyprávění popsáno velice realisticky. Doporučuji číst v psychické pohodě, jednoho dne mi kniha způsobila pořádnou depresi. Nedivil bych se, kdyby na některé čtenáře měla podobný účinek, jako prý mívalo Utrpení mladého Werthera s tím, že Jude trpí samozřejmě daleko víc, než jen kvůli neopětováné lásce.
Po dočtení se cítím, jako by mi někdo vyrval duši z těla ven a poškrábal ji, načež mi ji vrátil zpět, navždy poznamenanou. Vtipné na tom všem je, že přibližně prvních sto stránek pro mě bylo utrpením a já se nutil číst dál. Chybělo opravdu jen málo, abych knihu zavřel a nechal ji nedočtenou, ale děkuji všem instinktům, že jsem to nakonec neudělal.
Jak už mnozí přede mnou napsali, kniha je neskutečně náročná na psychiku člověka. Při čtení vám postavy proklouznou pod kůži tak nepozorovaně, že mě teď po dočtení až překvapuje, jak moc jsem si je zamiloval i znenáviděl.
Mrzelo mě, že Malcolmův a posléze i Džejbího příběh byl odsunut do pozadí. Líbil se mi právě kontrast mezi těmito dvěma postavami a rozhodně mě štvalo, že jsem se nedozvěděl, jakým postupem Malcolm vyřešil své vlastní démony a problémy. Chápu ale proč je autorka odsunula do pozadí a nedá se jí to ani zazlívat při 678 stránkách.
Jude a Willem mě pohltili od samého začátku. Už od první kapitoly jejich pohledu jsem si je zamiloval. Willema pro jeho lidskost, pochopení, pro jeho nesobeckost, obětavost, smysl pro spravedlnost. Juda pak pro jeho sílu, odhodlání, tajemnost, která se s postupem času odkrývá. A právě oni dva se stali důvodem, proč se cítím neskutečně zlomený celým příběhem.
Autorka každé postavě vtiskla charakter takového rázu, že jsem měl pocit, že to nejsou jen fiktivní lidé, ale že jen popisuje něco, co se ji nebo někomu v jejím blízkém okolí přihodilo (což doufám, že není pravda). V jistých částech knihy se zasmějete, v jiných po vás běží husina, koušete si nehty a pokládáte si jednoduchou otázku - proč? A stejně na ni nedostanete odpověď.
Závěr knihy je pak něco, co mě totálně obralo o jakoukoliv sílu odolávat smutku a moje oči začaly samovolně produkovat krokodýlí slzy, což se mi při čtení stalo poprvé v životě. Ale nelituju, že jsem knihu dočetl. Teď si právoplatně nárokuje místo v mé knihovně a troufám si říci, že je to dosud nejlepší kniha, kterou ve své sbírce mám!
Dočíst tuhle knihu bylo opravdu těžké. Příběh mě nebavil, postavy mi nebyly až na výjimky ani trochu sympatické a chování Jude a to jeho neustále omlouvání se mě spíš iritovalo. Tahle kniha jde opravdu mimo mě. Musím však vyzdvihnout psaný styl knihy. To je ale tak vše
Kniha, která šokuje, která rozbrečí, kniha, která bolí..
Hrozně dlouho mi trvalo se začíst, proto strhávám jednu hvězdu, ale jinak.. Vlastně ani nevím, co k tomu říct dál..
Všichni mi tuto knihu v mém okolí doporučovali. Nevím, co se stalo u mě, ale nedokážu jí dočíst a přijde mi zbytečně dlouhá. Vážně se snažím, ale prostě mi to nejde. Snad si k ní ještě najdu cestu, ale bohužel mi asi prostě nesedí. :/
(SPOILER)
Přečetla jsem tuto knihu, na kterou jsem byla velice zvědavá. Na rozdíl od ostatních jsem nad knihou neplakala, a musím přiznat, že mi někteří hrdinové pěkně brnkali na nervy. Připadá mi, že kniha je trochu nafouklá, co do rozsahu, jak už bylo zmíněno v komentářích přede mnou, několik stran plných "omlouvám se" a "je mi líto" mi mnohokrát na několika stránkách přišlo až příliš.
Edit 18. 3. 2022
Na knihu si občas vzpomenu, musím říci, že více méně se vztekem. Ten divný pavouk Jude mi pěkně leží v žaludku. Jak se všemi pěkně manipuluje. A autorka manipuluje s našimi city.
Zpětně docházím k tomu, že Willem byl také masochista. On prostě rád trpěl. Proto si začal, ač heterosexuál s Judem. Aby mohli trpět oba dva...
**********obsahuje spoiler*******
A teď k hlavním hrdinům románu:
Velmi mne mrzelo, že váhavý Malcolm byl v další části knihy upozaděný. Zajímalo mne, zda se pomocí velkého úspěchu vypořádal s tím, že nebyl takový, jakého si vysnil jeho přísný otec.
Inteligentní Jude je tak pokřivený a rozvrácený od dětství. On ani jiný než sebestředný a sobecký po svých zkušenostech nemůže být. Nedostatek sebevědomí si vynahrazuje arogancí v práci. Je takovou černou skříňkou, do které si vše možné projikují jeho přátelé, ale z které nevyjde nic. On se v normálních vztazích a situacích vůbec neorientuje (v knize je popsáno, jak si musí ke zvládnutí sociálních situací číst rady z časopisů a internetu). Naštěstí má přátele, kteří se o něj stále zajímají, starají a podporují ho. Je zajímavé, že do šestnácti let se Jude potkal až na dvě výjimky (Ana a ošetřovatelka v nemocnici) se samými zlými lidmi, kteří ho buď týrali nebo zneužívali. Po setkání s přáteli na koleji se vlastně sejde jenom s jedním zlým člověkem (tam ale přemýšlím, zda v Calebovi nevzbudil svým nízkým sebevědomím pocity sadisty a predátora). Nejvíce mě zasáhlo, jak ani po létech nedůvěřoval Haroldovi, vždy od něj jako by očekával postranní úmysly.
Willem je Mirkem Dušínem této party. Citlivý, něžný... a myslím, že zcela nereálný. V celém příběhu jsem nenarazila na nic, co by prozradilo něco záporného.
Nejoblíbenějšími postavami byli Harold a J. B. Harold mi byl blízký svou životní zkušeností. Bylo mi líto, že se musel ve svém životě dvakrát vyrovnávat se ztrátou dítěte, dvakrát "překalibrovávat". Byl mi sympatický tím, že se nesnažil nikoho předělat a bral věci tak, jak byly.
J. B. mi připadá jako nejlépe napsaná postava. Tak trochu sobecký a sebevědomý chlapec, milovaný a podporovaný rodinou, který díky životním zkušenostem vyzrává a ví, co je v životě důležité. Popis drogové závislosti a vztah s Jacksonem byly jedny z nejsilnějších momentů v knize. I to, jak se citlivě a lidsky v závěru knihy chová. A pak: J. B. hledá hodného, hezkého bílého chlapce. Několikrát je v knize naznačeno, že je to Willem. Jenže mě podle obrazů popsaných v knize přišlo, že by celou dobu zamilovaný do Juda, ale vytušil, že u něj nemá šanci...
Závěrem mne, když se Jude ptá po smyslu své existence, napadla báseň Josefa Kainara Jaký to s ním bylo, která končí verši:
...von padne, a už nevstane.
Trošku se zaprášilo.
A velkej bude světa soud,
esli směl takhle upadnout
a jaký to s ním bylo.
Hutný příběh pro trpělivého čtenáře, který sleduje 4 kamarády z univerzity a vývoj jejich vzájemných vztahů. Zpočátku to vypadá jako novodobá variace na Poslední kabriolet, ale zde protagonisty nesemelou světové dějiny, nýbrž šokující minulost a tragické dětství jednoho z nich. Léta dospívání nás formují ze všeho nejvíc a jakmile se v tomto čase něco v nás poškodí, je pravděpodobné, že následky budou dlouhodobé a člověk může zůstat vevnitř nenapravitelně rozbitý až do konce života. To se stane i hrdinovi naší knihy, který sice ty nejhorší roky přečká, ale démoni a běsy už ho nikdy neopustí a trpí jimi nejen on sám, ale všichni, kteří ho mají rádi.
Kniha pojedáná právě o tomto utrpení a o snaze se s ním vyrovnat. Vyrovnat se s psychickým trápením skrze fyzickou bolest, ale také skrze lásku a ukotvení sebe sama v prostředí přátel, kterým je možné důvěřovat za jakýchkoliv okolností. Sledujeme, jak sílící důvěra pomáhá uzdravovat pochroumané nitro a jak její narušení může na druhou stranu nesnesitelně bolet. Bolesti je kniha plná až po okraj. Fyzické i mezilidské. Slova "omlouvám se" a "je mi to líto" na nás číhají téměř na každé straně, stejně jako žiletky, šrámy, boláky, modřiny, nevolnosti a halucinace. Velkou bolest naštěstí kompenzuje velká láska. Bohužel tyto dvě veličiny jsou v sobě navzájem příliš prorostlé a není možné je oddělit.
Poměrně netypicky pojaté jsou v příběhu partnerské vztahy, kdy je jejich až přehnaně velká část homosexuálních a běžný pár aby člověk pohledal. I běžní muži se často dotýkají, drží se za ruce, pláčou spolu či se objímají. Možná jsou Američani na rozdíl od českých mužů více kontaktní, ale z vlastní zkušenosti bych o tom pochyboval. Proto se člověk při takových scénách mírně ošívá. Jedná se ale o umělecké literání zpracování, ve kterém se může dít všelicos.
Moje pocity po přečtení knihy jsou velice rozporuplné. Oproti mnohým se mi četla dobře a přečetla jsem ji za 4 dny. Nerozplakala mě ani ve mě nezanechala žádné trauma ze čtení. Možná to je tím, že jsem věděla, do čeho jdu a proto jsem se snažila si udržet co největší odstup od postav, co to jen šlo. Konec je cca od poloviny knihy předvídatelný, což není chybou autorky, naopak to je důkaz toho, jak bravurně zvládla vykreslit rozklad osobnosti člověka po prožitém traumatu. To je to, co bych na knize nejvíce vyzdvihla - jak autorka úžasně a velice pravdivě popisuje psychicky nemocného člověka, který si prošel peklem. To jak se Jude nenáviděl bylo frustrující, vzhledem k tomu, jak skvělé a milující lidi okolo sebe během své dospělosti měl - ale takhle uvažuje psychický nemocný. Není to tak, že se s příchodem lásky odeberou špatné emoce na dovolenou - ba naopak! Láska zvýrazní v člověku všechny emoce, ty dobré jsou intenzivnější a ty špatné hlubší.
No, nakonec hodnotím 4 hvězdami za to, jak kniha byla úžasně čtivá a za to jak věrně zpracovala velmi náročné téma. Sama pro sebe jsem hodnotila 3,5 hvězdy, ale půlky zde dávat nejdou a chce se mi zaokrouhlit spíše nahoru, nežli dolu :) Jinak se ráda o knize pobavím, pocity z ní jsou pořád živé, tak když tak do zprávy :)
Na Malý život jsem narazila díky databázi a kromě anotace a recenzí mě zaujal i tím, že sehnat ho bylo tak náročné. Očekávání jsem proto měla opravdu hodně velká a přesto se naplnila. Kniha je o síle přátelství, o lásce, o pocitu viny a umění odpouštět, hlavně sami sobě, a o tom, že cesty k nim mohou být neuvěřitelně strastiplné. Nejzřejmější to bylo na příběhu Juda, který se mi i přes jeho složitou osobnost, nebo vlastně spíš právě pro ni, dostal hodně pod kůži. Ale úžasní pro mě byli i Harold, Willem a Andy. Kniha je tak obsáhlá, že i pocity z ní byly jak na horské dráze, ale nejvíc převažovalo dojetí, smutek a údiv. Občas jsem se usmívala, mnohem mnohem častěji slzela. Jsem rada, že si mě Malý život našel a určitě na něj jen tak nezapomenu, ale zatim si nejsem jistá, jestli se k němu budu mit chuť a sílu ještě někdy vrátit.
Že, prosím, nejsem jediná, kdo posledních dvě stě stránek potřeboval po ruce krabičku kapesníků, protože to prostě bez zaslzených očí nešlo?
Je to jedna z nejtěžších knih, které jsem kdy přečetla. A kvůli tomu, jaké pocity jsem při čtení měla, se k ní už nejspíš nikdy dobrovolně nevrátím, a to i přesto, jak kvalitní četba to je. Holt, ten příběh moc bolí. Až příliš.
Já nemám slov. Naprostá nádhera, rozhodně mezi top třemi knihami a nejspíš mezi nimi na minimálně pár let zůstane.
Kniha není jednoznačně pro každého. Probírá se spousta těžkých témat a skrze bolest, nenávist a utrpení se prodere tak nádherný příběh, že jsem buď knihu četla nebo o ní přemýšlela (či brečela).
Pokud chcete těžší knihu, kterou nezapomenete, tak PROSÍM, čtěte. Potřebuji více lidí, kteří mohli poznat úžasné hlavní postavy a lásku, která sice není jako ostatní, ovšem o to silnější.
Malý život je velká kniha na velké téma. Připravovala jsem se dlouho než jsem našla odvahu se do ní pustit. Na vánoční svátky jsem si zvolila příběh o mučivé bolesti, krutosti a sebenenávisti, ale zároveň jako protipól o obětavé, nesobecké lásce. Ustála jsem to bez slz, ale lehko mi z toho není. Ne všechno se dá napravit, zahojit a změnit. a někdy je nesnesitelná těžkost bytí mohutná a všeprostupující. Bolí to, ale je důležité takové knihy číst. Jen jsem se nedokázala napojit na záměr autorky, pojmout příběh trochu nerealisticky. Absurdní pracovní úspěchy všech přátel, jakési bezčasí, kdy nevíme, kdy se celý ten příběh odehrává, a do jisté míry i neskonalá trpělivost, laskavost a obrovská snaha Judovi pomoct tolika lidí, mě někdy rušily. Jako by proti sobě stály extrémě vykresléné dobro a zlo a v tom souboji to bylo zlo, které mělo poslední slovo.
(SPOILER)
Kniha, která rozbřečela svět, mě nerozbrečela. Při počátečních narážkách na Judovu minulost jsem cítila úzkost, věděla jsem ale, že kniha se bude zaobírat sexuálním zneužíváním, LGBT tématikou, řezáním se atd. Juda jsem si ze začátku velmi oblíbila, dokázala jsem se do něj vcítit a v něčem jsem se s ním i ztotožnila. Myslela jsem, že to bude člověk toužící po pomoci, ale nebude si o ni umět říct. Mu se dalo ale tolik možností se svěřit, ,,vyléčit" se, že by mu to ,,rozbitý" člověk, který by se chtěl uzdravit až chorobně záviděl. Jude se mi časem zprotivil, ne jeho minulostí, ale tím, jaké měl štěstí na lidi. On si to snad ani sám neuvědomoval, ale adoptivní rodiče v dospělosti, kamarády, kteří by se pro něj obětovali a dosažení svých cílů, to se poštěstí nepatrnému zlomku lidí v životě. Na konci knihy jsem si už říkala, ať se teda zabije. Pro něj neexistovalo jiné východisko. Nechtěl si nechat pomoci, nedokázal se sám spravit, tento bod byl nevyhnutelný. Spousta lidí nemá ráda DžejBího, ale já jsem si ho celkem oblíbila, DžjeBí je typický namachrovaný holomek, ale ve skrytu duše je to citlivá duše toužící po lásce a uznání. Hodně mě zasáhl jeho příběh s Jacksonem a moc se mi líbilo, jak se mu Jude v tu chvíli snažil pomoci. Ač snad každý čtenář Malého života DžejBího nesnáší, tak já ho mám ráda. Bylo mi ho líto v tom, že Jude neopětoval jeho lásku. Muselo to pro něj být také těžké, když viděl Juda s Willemem, kterému tak trochu vždy záviděl. Willem sám o sobě mě mnohdy rozčiloval svým velkým ochranářstvím vůči Judovi, když spolu ještě nechodili. Škoda že autorka nedala více prostoru Malcolmovi, ze začátku to vypadalo, že by mohl dostat nějaký svůj prostor, což možná i sama autorka zamýšlela, poté se to ale neuskutečnilo. Malý život můžu doporučit všem čtenářům. Já osobně bych některé omáčkové pasáže vyškrtala, aby kniha neměla přes 600 stran, i tak jsem ale ráda, že jsem si tuto knihu přečetla a dlouho na ni budu vzpomínat.
P.S. Jak všichni mají problém s tím, že každý kamioňák byl v knize pedofil, tak já jsem to takto nepochopila, z autorčina popisu jsem spíše pochopila, že spal s mnoha kamioňáky, ale to neznamenalo přece, že KAŽDÝ KAMIOŇÁK, kterého potkal, po něm chtěl sex.
Malý život je knihou, které jsem se vyhýbala jako čert kříži. Jednak z velmi povrchního důvodu (640 stran člověka vyděsí), a pak hlavně proto, že jsem ze všech stran slyšela, že je to pro čtenáře jedna z nejzásadnějších knih života, a že u ní prolili hektolitry slz. Číst dílo s takovými očekáváními je zkrátka těžké, hned na úvod ale můžu prozradit, že jsem se zařadila po bok zástupu fanoušků. Yanagihara velmi pomalým tempem buduje psychologii svých hrdinů, zpočátku působí román takovým nevinným neuchopitelným dojmem a vy si říkáte, tyjo, co na tom všichni mají. Pak ale začnou na povrch vyplouvat temnější události z minulosti, vztahy se propojují a prohlubují a vy si najednou uvědomíte, že vám na hrdinech záleží, místy dokonce víc než na tom, co se děje kolem vás v reálném světě. Malý život stojí na postavách a jejich vývoji, děj je druhotný. Autorka nás provází celými dekádami života svých hrdinů, někdy nás nechá do nějakého roku jen nahlédnout, jindy je popis ucelenější. Pokud se bojíte útržkovitosti, tak nemusíte, a to říkám jako někdo, kdo epizodnost děje nesnáší. V tomto případě dojde k naprosto ladnému propojení všech informací, přesto ale Yanagihara ponechává některé detaily nevyřčené a vy si tak můžete jen domýšlet, čím vším si protagonista Jude prošel. Pokud byste si měli letos na moje doporučení přečíst nějakou knihu, pak ať je to Malý život, pozor však na to, že dílo dost explicitně tematizuje násilí, sexuální orientaci, sebepoškozování a další nelehká témata. Pro mě jsou však stěžejními náměty bezmezná láska a přátelství.
MALÝ ŽIVOT
Hodnocení Knihánkova: 3,25 ⭐
Tak jsem konečně přečetla Malý život... jupí! :-) Jsem moc ráda. Téhle knížce se nedalo vyhnout už jen skrz fakt, že o ní tolik lidí básnilo a mluvilo v superlativech. Normálně by mě asi minula, jelikož úplně nevyhledávám LGBT tématiku + bych si řekla, že je na mě až moc kvalitní (což je pravda), ale díky pochvalným recenzím jsem neodolala a do knížky se pustila. Kdybych mohla vrátit čas, přečetla bych ji znovu? Ano, určitě... Každopádně mě určitě nezasáhla tolik, jako okolí a i když si připadám jako nelida, pokusím se vysvětlit proč a snad se mi podaří své pocity a dojmy zachytit do těchto řádků co nejvěrohodněji. Čtyři kamarádi: DžejBí (malíř a tak trošku floutek), Willem (laskavý a na první pohled sympatický, herec), Malcolm (schopný, ale utrápený architekt) a Jude (rezervovaný, geniální a minulostí rozervaný právník). Tyto 4 muže sledujeme v průběhu desítek let (to se mi hodně líbilo, mám opravdu hodně moc ráda knížky, které se odehrávají v průběhu více let) - ovšem nejvíce se soutředíme na Juda. Ti ostatní jsou v podstatě upozaděni, což byla trošku škoda. V anotaci se dočtete, že jde o příběh o sexuální orientaci, zneužívání, sebepoškozování, lásce, obětavosti, krutosti, neschopnosti bojovat s osudem (hlavně tohle poslední sedí). Pro mě byl celý tento příběh především příběhem (o) přátelství. Sledujeme současnou linku (která mapuje desítky let) a pak se vracíme do minulosti, kde poznáváme dětství a dospívání Juda - a díky tomu pochopíme jeho současný stav a traumata, která (stále) prožívá. Druhá polovina této knížky se mi četla o hodně moc líp, než polovina první. Ta prostě byla omáčková. Zároveň jsem si v průběhu čtení říkala, že toto je ta nejvíce politicky korektní kniha, kterou jsem kdy četla - a za tím si stojím pořád. Řeší aktuální témata - s otevřenou myslí. Druhá polovina mě bavila více a vyvolala ve mně emoce. Ale asi jiné emoce, než u jiných lidí. Já neplakala, nebyla jsem dojatá... já byla naštvaná! :D Tak, nelida. Ale fakt... samozřejmě jsem Juda litovala. A absolutně nechci zlehčovat to, co prožil. To je prostě... peklo... ale jak měl předtím naprosto šílenou smůlu na lidi (až moc - k tomu se ještě dostanu), tak v té současné lince - minimálně v jedné části - měl zase pro změnu obrovské štěstí. Málokdo by měl tolik trpělivosti. Málokdo by ho neustále omlouval, stál při jeho boku - vždy a všude. Prostě zlatí lidi... Hlavně Harold a Willem. Juda jsem tedy litovala, ale litovala jsem i fajn lidi kolem něj... často mi přišel jako sobec. Kdyby se snažil- když už ne kvůli sobě, tak kvůli nim - mluvím/píšu jinak, ale prostě takto... já nevím. Mě prostě štval. Minimálně občas (konkrétní příklad: strana 458, cca první třetina stránky). K té jeho minulosti: pro mě bohužel nebyla úplně věrohodná. Což mě překvapilo, protože u tak kvalitní knížky (protože třeba psychologie postav tu jde fakt až na dřeň a tohle prostě kvalitní čtivo je, o tom žádná) bych očekávala, že bude vše do detailu vyladěné - což svým způsobem bylo, ale já to myslím spíš tak, že ta minulost... jako... já nevím, možná je to zase jen můj pocit, ale... vážně? Míra utrpení - o tom nemluvím, to možné je, samozřejmě, ale mně přišlo trošku zvláštní, že v podstatě (téměř) všichni, které potkal, byli ujetí? Stále a stále...a pak zas..? Třeba ti kamioňáci? Pro mě to prostě nebylo úplně věrohodné. Přišlo mi to dost na sílu a v podstatě přehnané. Na začátku knihy jsem odhadla konec - což na jednu stranu nevadí, ono to tam tak nějak celou dobu směřuje. Paní autorce se podařilo perfektně popsat lidské trápení, depresi, traumata, psychické poruchy, neschopnost žít... Je tu celkem dost násilí na dětech, ty pasáže se nečetly snadno... Kdyby knížka byla kratší, za mě by jí to prospělo. Každopádně rozhodně se mi Malý život líbil o dost víc, než Skrytá zuřivost srdce. Doporučila bych ji ostatním? Hmm, záleží asi jak komu. Doporučila bych ji náročnějším čtenářům, kteří hledají skvělou sondu do lidské společnosti, kteří chtějí probádat ta nejhlubší a nejtemnější místa lidské psychiky. Kteří chtějí poznat příběh a život jednoho ztraceného, zlomeného a osudem navždy poznamenaného kluka...
Shrnutí: jsem ráda, že jsem ji si přečetla, 100 %. Třeba se k ní ještě jednou i vrátím, až budu starší. Kniha vede k zamyšlení, ale na mě (hlavně první polovina) až zbytečně moc omáčková + jsem měla problém s hlavním hrdinou, kterého jsem sice litovala (to ani nejde jinak), ale nedokázala jsem ho nebrat jako sobce. Upřímně nevím, zda by tuto knížku měli číst psychicky nemocní lidé, jelikož by to možná mohlo nadělat ještě více škody, než užitku. Tato knížka vede k debatě, ale mě osobně nezasáhla tak, jak většinu internetu. Mrzí mě to.
Více na mém YouTube. :-)
Co k této knize napsat... Když jsem asi před půl rokem začala toto dílo číst, po necelých 50 stránkách jsem ho odložila - příběh mi přišel dobře napsaný, ale rozvleklý, plný popisů - stále jen seznamování s dalšími a dalšími postavami, ve kterých jsem se ztrácela. Ke knize jsem se znovu vrátila až teď. A možná i tím, že jsem prvních 50 stran četla znova, jsem se v postavách lépe orientovala. Pořád jsem ovšem měla problém s tím se začíst - to nastalo až kolem strany 180. Poté to byla jízda. Už se mi párkrát stalo, že jsem u knihy brečela (asi 2x), ale jen chvíli. Po dočtení jsem se vždycky rychle vzpamatovala. Sice jsem dle různých čtenářských názorů čekala, že budu brečet i nyní, co se se mnou ovšem stalo, když přišla strana 547? Najednou mě to úplně smetlo a já ne že brečela, já vzlykala. A to jsem se do této stránky držela.
Kniha ve mne vyvolala rozporuplné pocity a velké emoce - den po přečtení stále cítím takové těžko na prsou.
Příběh obsahoval řadu náhod a hodně fyzického násilí - vše schválně přehnané, až jsem v jednu chvíli přestala věřit v reálnost. Právě kvůli té nadsazenosti/extrémnosti mě Judova minulost až tak nezasáhla, ač se o ní nečetlo snadno, podstatné a děsivé pro mne byly její následky - jak moc lze lidskou duši zničit v dětství. Brečela jsem při pasážích, kde se odehrávala lidská dramata - když ubližujeme milovaným lidem, aniž bychom to tak chtěli a v tu chvíli mysleli; když ztratíme milovaného člověka; jak stravující může být lidská bezmocnost - když chceme pomoct, ale milovaný člověk ji odmítá; jak dokáže lidskou mysl doslova převálcovat zlo; jaká je naše odpovědnost za život člověka, kterého si pustíme do svého života... Kniha obsahovala opravdu velké množství zajímavých, někdy i kontroverzních myšlenek.
Když jsem byla v půlce knížky, říkala jsem si, že jí dám čtyři hvězdy - krásně napsaná, silný příběh, ale v některých částech rozvleklá, trošičku zmatečná (přeskakování v čase; na začátku odstavce někdy nevíme, z náhledu které postavy je příběh vyprávěn atp.). Ale teprve když jsem knihu přečetla, jsem ji "uchopila" jako celek a mám za to, že i toto zmatečné vyprávění mělo svůj smysl - bylo funkční, a kniha tak došla k dokonalému zacyklení - vše do sebe nádherně zapadlo.
Za sebe vůbec nevím, zda budu knihu třeba svým kamarádům doporučovat - nejspíše ano, ale s velkým vykřičníkem, protože si myslím, že tato kniha opravdu není pro každého.
Štítky knihy
přátelství homosexualita New York umění láska zneužívání rodina studenti chudoba, bída sebepoškozování
Malý život
Kniha Malý život je v
| Právě čtených | 87x |
| Přečtených | 1 148x |
| Čtenářské výzvě | 232x |
| Doporučených | 183x |
| Knihotéce | 566x |
| Chystám se číst | 1 719x |
| Chci si koupit | 414x |
| dalších seznamech | 24x |
No co k tomu napsat. Zničilo mě to. Prokousávala jsem se tím opravdu hodně dlouho a rozhodně to nebylo délkou knihy. Na čtenářova ramena je ze začátku nakládáno lehké závaží a potom na vás spadne náklaďák plný emocionalních kolotočů. Od určité pasáže jsem nemohla přečíst ani stranu bez toho, aniž bych uronila slzu, nebolely mě nohy, či jsem se jen musela dívat do stropu a totálně vypnout mozek, jen abych neumřela zármutek. Jako někdo, kdo je vážně hodně citlivý a empatický, jsem to zvládala opravdu hodně těžce. Ale z mého výčtu emocí, které jste si mohli přečíst, jde vidět, že je to opravdu vynikající kniha, jelikož to by měla dobrá kniha dělat, budit emoce. Hodně mě toho naučila, co se týče problémů, které se v knize objevují. Naoplátku si vzala litry mých slz :)