Malý velký muž
Thomas Berger
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23385/bmid_maly-velky-muz-6B2-23385.jpg
5
273
49
Malý velký muž série
1. díl >
Věřte tomu nebo ne, Jacku Crabbovi je 111 let. Věřte nebo nevěřte, Jack Crabb má dva otce: jednoho bílého a druhého, sice duchovního, zato nefalšovaného indiánského náčelníka kmene Čejenů, který mu také dal to nezapomenutelné jméno - Malý velký muž. Malý velký muž Jack Crabb tak zdědil od každého svého předka něco a výsledkem je zábavný vypravěč, který si neláme hlavu s rasovými rozdíly a přepíná podle momentální potřeby mezi bílými a rudými návyky a zvyklostmi. Podoben baronu Prášilovi, prožívá Jack Crabb naplno bouřlivé období amerických dějin - kolonizaci Divokého západu. Jako indián si se svými soukmenovci užívá do sytosti se čtyřmi manželkami, než se stane svědkem brutálního vyhlazení Čejenů kavalerií generála Custera. Jako běloch se hlásí ke svému podílu na vyhubení bizonů, k podvedení legendárního hrdiny Divokého Billa Hickoka i k čachrům s Wyattem Earpem. Nakonec tak tak přežije bitvu u Little Bighornu, a přestože přísahal, že ho zabije, bojuje v ní nakonec po boku generála Custera... Thomas Berger sepsal v 60. letech snad nechtěně jednu z knih, které se v americké literatuře zařadily mezi tzv. nesmrtelné. Vytvořil vyvážený amalgam fikce a historické skutečnosti, humoru k popraskání bránice a dějinného smutku nad osudy jednotlivců i národů. Nabídl čtenáři nadčasový příběh člověka, který se necítí dobře v žádném z nabízených kulturních chomoutů, protože - byť není ani svatý bez viny, ani nejpoctivější mezi hříšníky - nade vše si cení lidské svobody. Zřejmě víc pro tuto kvalitu než pro svůj striktně historický přínos se kniha stala na mnoha amerických školách součástí doporučené literatury. Její popularitu umocnila v 70. letech filmová verze s Dustinem Hoffmanem v hlavní roli, avšak nepřekonala ji. Takový už je osud filmů natočených však podle ještě lepších knih. 1. vydání.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1977 , Naše vojskoOriginální název:
Little Big Man , 1964
více info...
Přidat komentář
Děkuji čtenářské výzvě za téma „Kniha s oximórem v názvu“. Na základě doporučení jsem se totiž rozhodla přečíst knihu Malý velký muž a musím říct, že se četla moc dobře. Příběh mě vtáhl do děje, navíc mi dal mnohem víc. Obnovila a hlavně doplnila jsem si díky němu trochu historii dobývání Divokého Západu, jelikož mě přiměla zasednout k internetu a vyhledat si další informace. Jména slavných bojovníků na obou stranách, tj. jak indiánských náčelníků, tak generálů vojsk souhlasí s historií, včetně data slavných bitev a jiných významných událostí. Co se týče indiánů, z různých filmů a knížek samozřejmě známe hlavní kmeny a zhruba způsob jejich života. Toto podání je však trochu jiné, než známe z příběhů, kterými jsme žili v dětství. Pohled bílého chlapce, který dospěl v muže na střídačku mezi bílými a mezi indiány, jeho rozpolcenost, kdo je a na čí stranu se má v té které bitvě přidat, nás vede k zamyšlení, neboť „bitvy“ se vedly, vedou a budou vést. Někdy mají smysl, někdy jsou nesmyslné a zbytečné, ale byly, jsou a bohužel stále budou součástí lidské společnosti…
Za mě má kniha tzv. plný počet bodů a mohu ji jen doporučit. A kdo by chtěl vidět 7. Kavalérii generála George Armstronga Custera a zažít atmosféru bitvy U Little Bighornu roku 1876, má možnost. Díky vyhledávání informací jsem objevila stránku nadšenců, kteří nám toto každé dva roky umožňují ve Všeticích u Benešova - http://www.custer.cz/
Mohlo mi být asi třináct, když jsem tento román četla – mám pocit, že jsem ho konfiskovala tatínkovi, když ho neprozřetelně nechal někde válet bez dozoru. :D Máme dům plný odborné i krásné literatury o Indiánech, které ale já osobně moc nemusím, a proto mě překvapilo, jak mě zaujala hned první kapitola. Zhltla jsem knížku s obrovským požitkem, byť mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla na Jackův jazyk. Dodnes vzpomínám na poutavý realismus i pestrý, zábavný děj.
Skvělá kniha a ještě lepší film s Dastinem Hofmanem.Tak trochu pohádka kde plno věcí je neuvěřitelných,ale fantazie je pro život taky důležitá.
Když jsem se naučila číst, ležela jsem v mayovkách a chtěla se stát svým idolem - indiánem; rozumějte "vykonávat povolání indiána" :-).
Po mnoha desetiletích jsem si přečetla Malého velkého muže – a oceňuji na něm mimo jiné to, jak poctivě poděluje obě strany. Jack Crabb může opravdu připomínat více literárních postav (mně zas třeba trochu vikinga Vika), ale je to originál: nespolehlivý vypravěč, trochu pábitel, morálně balancující těsně před hranicí (pro mě) přijatelného, používající vůči indiánům i bělochům směs pohrdání a zároveň úcty. Nejvíc mi ale vyhovuje v tom, jak svým vyprávěním boří tehdejší představy o legendách – hrdinech a relativizuje uznávané hodnoty. To mě na tom bavilo nejvíc a to chci umět neustále používat. (Takže např. až se bude v práci probírat nějaká "veledůležitá" pracovní událost, já, byť ne povoláním indián, si zachovám indiánský pohled na věc a řeknu si, co je nejdůležitější pro mě, tedy něco na způsob: "Můj hnědák předběh vraníka Proseklýho břicha.")
Je to velmi dobré, zajímavé a vtipné čtení. Nebudu ale lhát: trošičku bych ho zkrátila, přestože na opakovaných Jackových výměnách stran je to založené; já se chvílemi přistihla, že jsem malinko ztratila pozornost (ale to je jediná výčitka - a možná spíš i mířící do vlastních řad).
Vůbec jsem nečekala, že mě tato kniha, která je starší než já a v knihovně si jí nikdo ani nevšimne bude tak zajímavá, tak zábavná, poučná a čtivá. Bavila jsem se . Podle názvu jsem čekal něco politického, spíš gangsterku a proto jsem čtení trochu odkládala.
Zajímavá knížka. Zaujal mne styl vyprávění a postřehy vypravěče. Nechcete tomu věřit, protože hrdina je jako Forrest Gump, nebo Alan Karlsson, tzn všude byl, se všemi se potkal, ale přesto tomu věříte. Věříte tomu ale jinak, ten popis světa bělochů a světa indiánů prostě sedí. I když jsem tam nebyl, tak věřím, že to takhle mohlo vypadat. A opravdu je zajímavé vidět z jiného úhlu, jak vypadá střet civilizací. Člověk cítí, že to není dobře, když jedna strana převálcuje tu druhou, člověk vidí tu nespravedlnost, ale ani já, ani vypravěč si neumí představit, že by to mohlo dopadnout jinak, než jak to dopadlo.
Nejvíc se mi líbily části, kde se Malý Velký Muž setkával s indiány. S bělochy se setkávám dost často, tak vím jak to s nimi chodí...:-/ (Nebojují protože je to baví, ale protože chtějí vyhrát. A je jim úplně jedno po čím boku vyhrají...trochu smutné.)
Dříve jsem viděla film. Ten se mi líbil, i když měla pocit, že je to vlastně parodie. Musím přiznat, že kniha je o mnoho lepší. Jackova neuvěřitelná životní cesta se skvěle čte a nutí nás k zamyšlení. Pryč je mayovský patos a nastupuje tvrdá realita.
Dávno, dávno tomu již. Byl jednou jeden život živ, který na sto dalších by vydal, který nemalou stopu v kusu historie člověka, na mapě lidského letokruhu zanechal.
Skvělá kniha o historii Divokého západu, kdy Jack Crabb prožívá zásadní a stěžejní okamžiky historie, kdy jako malý je unesen Čejeny, osvobozen bělochy, ale sám nikdy neví kam patří, zúčastní se bitvy u Little Big Hornu, přes setkání s legendami Wyattem Earpem či Billem Hickokem. Vím, že kniha je výplod fantazie autora, přesto je nádherně barvitě a reálně napsána.
Zpočátku mě kniha bavila, postupně jsem se musel do čtení nutit. Některé pasáže dobré a zajímavé, jiné nudné. Rozhodně jsem definitivně pochopil, že indián není Pierre Brice.
Ke knize jsem se dostal, když jsem prohrabával na chatě knihovnu a ten název mi připomněl stejnojmenný film(ještě jsem ho neviděl). A tak jsem si řekl, že by to mohla být příjemná změna a zkusit trochu jiný žánr. Chvilku mě trvalo, než jsem se prokousal prologem, ale pak mě to od první kapitoly hodně chytlo. Bylo to příjemně cynické, humorné, a místy až nepříjemně realistické. Líbil se mi styl jakým je kniha napsaná, jak graduje a o čem je. Hlavní hrdina je jako vypravěč parádní a jeho pohled na svět a co se mu neustále děje je velmi zajímavý. A zajímavý je i postoj samotného autora na téma "dobývání Západu" a "modernizace Ameriky". Místy jsem měl pocit, že je takový requiem za Indiany, jejich styl a postoj k životu, ale pak autor ukáže hrůzu, kterou byli ochotní spáchat, a vrátí čtenáře zpátky na zem. To je velké umění a Thomas Berger si za to zaslouží velké uznání. Jediné co mě na knize malinko zklamalo bylo to, že hlavní postava cestuje tam a zpět a po čase ty místa začnou splývat a je těžké se v nich orientovat. Malý velký muž je krásná knížka, která velmi příjemně překvapila a několikrát mě mile potěšila, dojala a rozesmála od srdce.
Kdysi jsem viděl film, moc se mi líbil a bral ho tenkrát zcela vážně. Pak jsem film viděl po letech znovu a najednou mi přišel jiný - viděl jsem mnohem víc humoru a nadsázky. Uběhlo zase pár let a dostal jsem se ke knize. Ta na mě působila asi jako první shlédnutí filmu.
Skvělá je hned úvodní kapitola, kde fiktivní spisovatel dává s krásným humorem na srozuměnou, že nás čeká vyprávění, které nelze brát zcela vážně. Pak následuje fascinující vyprávění, přinášející čtenáři velmi podrobný pohled na dějiny dobývání divokého Západu, je ale z velké části o životě indiánů. V příběhu je cítit humor i mírná nadsázka, ale ve skutečnosti jde o krutou realitu, velmi šikovně předloženou čtenáři. Závěrečné spisovatelovo uzavření nás utvrdí v tom, že šlo o smyšlený, přesto vlastně pravdivý příběh z let cca 1850-1880. Moc dobré počtení, podané čtivou a stravitelnou formou. 85%, 16.9.2017.
Úžasný styl vyprávění. Kniha odkrývá lidskou duši až na kost. Je vtipná, ale přitom mrazivá.
Okolo téhle knížky kroužím už spoustu let, protože je to jedna z neoblíbenějších knih mého tatínka. Ale teprve, když mi ji doporučil druhý mně moc blízký člověk, tak jsem se do ní konečně pustila. Musím se přiznat, že občas si pro odlehčení střihnu nějaký ten pořádně krvavý plnotučný brak a náramně se u toho bavím, ale to je něco jiného. Když o podobných masakrech čtete a víte, že takhle nějak to bylo nejspíš i ve skutečnosti a vlastně ne tak dávno, není to úplně příjemný pocit. Střet dvou tak diametrálně odlišných kultur, jakými byly svět bílých a svět indiánů, prostě nemohl dopadnout dobře. Tahle knížka je realistickým a nestranným pohledem na obě strany mince, a aniž by se snažila o nějaké senzační odhalení, uvádí na pravou míru veškeré zidealizované představy o Divokém Západě a zbavuje ho té aury romantiky, která se kolem něj časem vytvořila. Není to suchopárný výklad událostí, ale živý děj, který vás vtáhne do sebe a donutí přemýšlet o relativitě pojmů dobrý a špatný. A na závěr je ještě doplněná vynikajícím doslovem Jiřího Gojdy.
"Jestli si někdy budete chtít doopravdy odpočinout, prostě padněte až na samý dno a budete šťastný lidi. Nejvíc nesnází pochází z toho, že člověk má nějakou úroveň."
Co dodat - myslim ze vystihnout to lepe jak pise tanuki nelze... Jackuv pribeh je az neuveritelny, cim vsim prosel , zmitajice se mezi bilyma a novou cervenou rodinou...kdyz uz si mysli ze naleza klid, za rohem ciha dalsi akce , boj, dobrodruzstvi... Aby prozil plodny zivot a dozil se svych 111 let...
A ano, narozdil od Vinnetua jsou tady vykresleny syrove dusledky stretu civilizaci, bolest a smrt rozsevana bilym muzem...
Chcete-li vštípit mladému člověku ideály cti, morálky a všech myslitelných ušlechtilých vlastností, dejte mu přečíst knihy o slavném náčelníkovi Apačů Vinnetouovi. Když je Vám 10 let, tak neexistuje lepší kniha. Až se posunete v čase o pár desetiletí dál a tématika Divokého západu Vás stále ještě neomrzela, měli byste sáhnout po knize, která více odráží skutečný život. Kde jsou indiáni špinaví a smradlaví, běloši samá verbež, každý se snaží na toho druhého vyzrát, oškubat ho a nepřijít přitom o vlastní krk. S úžasnou empatií Vám bude ukázáno, v čem se liší myšlení a životní styl původních amerických obyvatel od osadníků, budete trpět při pohledu na tenčící se stáda bizonů, budete na vlastní kůži cítit bezbřehou křivdu, která se indiánům děje při bezohledné rozpínavosti naší civilizace. Všechno je to ale podáno s nadhledem a smyslem pro humor. Tento styl vyprávění je natolik jedinečný, že Vám bezesporu nadlouho utkví v paměti.
"Jistě, kdybychom se všichni hned vrátili do rezervací, pravděpodobně by běloši nezabili nikoho. Protože zabíjení je součást života, a oni život nenávidí. Nenávidí válku. Za starých časů se snažili zprostředkovat mír mezi námi, Vránami a Pauníji, a my si potřásli rukama a chvíli mezi sebou opravdu neválčili, ale všichni se z toho vážně roznemohli, ženy začaly být příliš drzé a my nemohli nosit všechno to krásné oblečení, protože byl mír. A tak jsme konečně zajeli do tábora Vraních indiánů a pronesli tam řeč: "Mívali jsme vás rádi, když jsme vás nenáviděli," řekl jsem těm Vranám. "Ale teď, když jsme přáteli, se nám velmi protivíte."
"To nedává smysl," odpověděli mi.
"No, náš nápad to nebyl."
A oni na to: "Náš také ne. Myslívali jsme si, že jste vy, Čejeni, krásní lidé, když jsme s vámi bojovali. Teď ale vypadáte jako oškliví psi."
Tomu nutkání nešlo zkrátka odolat a my se s nimi utkali ve velké bitvě."
Rudý přebal vydání z roku 1977 vlastně vůbec není od věci, zvláště završí-li naše myšlenky z četby epilog dr. Jiřího Gojdy, ve kterém je dotažena krvavá linie historie indiánského národa až do třetí čtvrtiny 19. století a často se v něm skloňuje slovo genocida. Pokud však v knize popsaná válečnická vášeň skutečně v indiánském životě hrála tak zásadní roli, snad je krvavý osud indiánských válečníků tou správnou cestou jejich odchodu na Druhou Stranu, protože takto tam snad mohou být šťastni. Před každým myšlenkovým závěrem se však vtírá otázka: Jak hluboko do indiánské duše Thomas Berger skutečně viděl? Kdo ví? Takže nám k posouzení opět zbývá pouhá beletrická kniha….“pouhá“.
V hlavě mě tlačí mrcha paralela s Eskymo Welzlem. Crabbova a Welzlova rozpolcenost v obou případech pramenila z možnosti porovnávání dvou odlišných kultur. Té bílé – civilizované a expanzivní a té domorodé – žijících v drsných principech přírodních a tou první kulturou postupně utlačované. Zároveň oba dobroruzi jsou podobní svou svérázností, nadhledem, optimismem, humorem, daleci idealizovanému pohledu na svět, oba tlačení vnitřním principem svobody. Nebýt malého nedostatku – fikce – věřím, že se tito dva museli potkat a sami sebe zaznamenat. V každém případě jsem za oba rád. Tyto knihy totiž člověku odhalují to velmi podstatně, totiž vnější pohled na sebe sama coby zástupce jedné z popisovaných kultur. A chceme-li být kulatí, musíme naslouchat sami sobě i těm okolo. Takže čtverec, úsečka, nebo kruh? Pan Born to má v knize vyřešené ;)
P.S. právě jsem dokoukal film a je mi z něj poněkud smutno. Je až obdivuhodné, jak se chlapcům od filmu podařilo zprasit většinu klíčových charakterů. Vskutku dílo hodné velmistra.
Štítky knihy
19. století zfilmováno Indiáni USA (Spojené státy americké) Divoký západ
Kniha Malý velký muž je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 363x |
| Čtenářské výzvě | 45x |
| Doporučených | 38x |
| Knihotéce | 219x |
| Chystám se číst | 123x |
| Chci si koupit | 21x |
| dalších seznamech | 4x |
Ten chlápek všude byl a všechno zažil. A vy mu to věříte, protože způsob vyprávění příběhu vás ani na chvíli nenechá myslet si opak :).
Film jsem viděla x krát, knihu jsem slyšela. I když je to trochu delší poslech, za den to nedáte, příběh ani na chvíli neztrácí zajímavost, protože Jackův život je pestrý a bohatý, smutný a uvěřitelný.
Ostatní už to důležité řekli. Určitě se vrhnu i na druhou knihu autora.