Malý princ

8 předevčírem

,,Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, zůstává očím skryto“

9 18. dubna

Nikdy jsem nechápala, proč všichni považují právě tuto knihu za oblíbenou z dětství. Já jsem ji četla poprvé před měsícem a i když jsem to přečetla, furt jsem to nechápala. Řekla jsem si, ze kniha je nic moc a šla číst něco jiného. Ale po hodinách přemýšlení mě kniha nadchla, protože mám ráda citáty a začínala jsem pomalu, ale jistě chápat význam celé knihy. V knize se vyskytují tolik moudra a pravdy, kterou si neuvědomujeme. Až když se nad ní zamyslíme, co tím autor chtěl říct. Kniha byla přečtená hned, protože nemá tolik stránek a taky se četla moc dobře. Jako kdybych byla dítě, které se učí číst. Asi tak se to dobře četlo. Prostě jednoduše. Obálka knihy vyznačuje přesně to, o čem kniha pojednává. Knihu doporučuji. Ale i když vás neosloví, je dobré si ji aspoň jednou za život přečíst. A neuděláte ani chybu v tom, že si ji vyberete k maturitě, protože se o ní dá jednoduše mluvit.

Vlastním i německé vydání. Nedám na to dopustit!

7 16. dubna

Nádherná, smutná a pravdivá kniha.

14 14. dubna

V novém překladu je z beránka ovečka, z obyvatel planetek mě nejvíc baví pozemský výhybkář, poušť má barvu medu, malý princ se ze své pouti za poznáním zmoudřelý vrací domů - a není to smutné, je to tak dobře, zbývá přece ta krajina... Od dětství se mi optika posunula, ale příběh si stále užívám (ne nadarmo je tahle drobná knížka na prvním místě nejčtenějších knih ze světové literatury)... Možná doporučím divadelního Malého prince Jana Ciny, který se vrací na pozemskou poušť, aby se znovu setkal s přítelem-pilotem...

11 13. dubna

V době zavřených knihoven se vracím k zaprášeným knihám mého mládí a stojí to za to. Malý princ s odstupem desítek let je něco úplně jiného, než, co si pamatuji. Myslím, že teprve člověk trochu více proplesknutý světem toto dílko více pochopí a ocení. Většina kapitol by mohla sloužit jako úvod k meditacím.!

12. dubna

no nevím pořádně co k tomuto dílku napsat... spusta lidí má knihu rádo, ale bohužel ja k nim asi patřit nebudu. Ne, že by to nebylo hezky napsané, ale pro mě spíš tak zvláštně a smutně...