Malovaný svět

Malovaný svět https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41881/malovany-svet-41881.jpg 5 5 3

hrdlickova_61
hrdlickova_61
22.04.2022 5 z 5

Tuhle knížku jsem objevila až jako dospělá – a spojení příjemných veršů Jiřího Havla a obrázků Karla Franty se mi zalíbilo na první pohled. Aby také ne, když je to moje oblíbená dvojice (např. z knížky „Člověče, nemrač se!“).

Dospělý ocení asi nejvíc to, jak jsou ty básničky chytré a neotřelé. Za všechna čtyři roční období například tyhle:

Snadná odpověď

Zeptala se žabka hada:
„Pročpak na mě rosa padá?“
Had byl chytrý, všechno věděl,
a tak jí hned odpověděl:
„Řeknu jen tři slovíčka –
protože jsi rosnička!“
str. 14
...
Ráno u rybníka

Slunce vstává, oči mhouří:
„Co to vidím? Rybník kouří!“

Vždycky zrána, když se kolem
tráva zarosí,
doutníčky si zapaluje
v dlouhém rákosí…
str. 42
...
Říjen

Všem posílá obálku,
a v ní jednu zvláštní zprávu:
STROMY TĚ ZVOU NA VÝSTAVU
do lesů a do parků.
Vidět bude ze všech míst,
a kdo přijde, na oplátku
odnese si na památku
krásně obarvený list.
str. 66
...

Kde se vzalo tolik peří?

Obloha spadla skoro k zemi.
Pole se chvěje: Zima je mi!

Přilétá vítr, pole měří
a honem na ně sype peří…

Tak křehoučké je a tak krásné,
že pole každou brázdou žasne.

Bělostnou peřinu má k ránu,
a na peřině černou vránu.

Nad černou vránou do všech stran
je modré nebe dokořán…
str. 7

Jak knížka zaujme vnoučata, to jsem zatím ještě nezkoušela, protože pořád máme rozečteného něco jiného. Ale s velkým potěšením čtu tady na DK příznivé ohlasy z jiných rodin : o)

gratia
gratia
03.04.2022 5 z 5

Tohle byla knížka mého dětství, ještě teď si pamatuji, jak jsme ji s maminkou kupovaly. Bohužel se ztratila při stěhování a já si pak nemohla vzpomenout, jak se jmenovala. Jen jsem si pamatovala básničku: Z maminčiny kabelky vyskákaly pastelky...
Díky tomu se mi ji nakonec podařilo vyhledat. A potěšilo mě, když na mě jednou přímo vypadla z police v antikvariátu.


Nočnípták
Nočnípták
16.08.2018 4 z 5

Kam chodí malíř pro pohádky

Copak to pan malíř dělá?
Ilustruje knížku.
Počkáme, až bude celá -
zatím má jen lišku.

Pod štětcem už ale kdosi
tluče na bubínek
a o pomoc smutně prosí -
je to Budulínek!

Malíř kreslí . . . Všechno kolem
v mlze se mu ztrácí.
Za pohádkou, nad svým stolem,
do dětství se vrací . . .

Jako úvod knížky je tato básnička. U ní je namalovaná velká liška s nádherným huňatým ocasem. Naše pětiletá vnučka se do ní zamilovala. Do lišky i do básničky. Mám velkou radost, protože dosud vyžadovala jenom pohádky. Básničky nechtěla poslouchat. Tyhle se jí líbí tak moc, že si je odvezla domů. Třeba se jednou po letech bude nad nimi také vracet do dětství jako pan malíř.