Malostranské povídky

kniha od:


Koupit

Sbírka povídek Povídky malostranské je vrcholné prozaické dílo Jana Nerudy. Třináct povídek a novel, které původně samostatně vycházely v různých časopisech (Květy, Národní listy, Podřipan, Lumír), autor sestavil a prvně společně vydal v roce 1878 v nakladatelství Grégr a Ferd. Dattel. Náměty k povídkám autor čerpal ze vzpomínek na léta svého dětství a dospívání strávená na Malé Straně. Čtenáři se v nich mohou vžít do věrného obrazu každodenního života měšťanů i prostých obyvatel města v polovině 19. století. Jeho postavy jsou vždy pečlivě a podrobně charakterizovány. Velký význam zaujímá i přesný místopis, kde se děje povídek odehrávají. (zdoj: Wikipedie)...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349014/malostranske-povidky-XzD-349014.jpg 3.52412
Žánr
Povídky, Literatura česká
Vydáno, B. Kočí
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (225)

Kniha Malostranské povídky

Přidat komentář
apq
26.12.2020

Četla jsem to jako povinnou četbu a vůbec mě to nebavilo.

Kariol
19.12.2020

Dřív se mi to líbilo, ale teď jsem s tím měla dost problémy. Protože to jsou fakt drby. Pomluvy. Lidi si koukají do oken a nevidí si do pusy. A to je možná zajímavé pozorovat, ale mě to nebavilo...
No nic Nerudo, tak aspoň ta poezie mě snad napodruhé nezklame.


DuncanIdaho
12.12.2020

Česká klasika, která je psána nádherným stylem. Malebně podaný život v polovině 19. století. Při čtení se čtenář snadno vžije do té doby a snadno si může přát, aby v té době žil, i když byl život tehdá asi složitější.

SueD
23.11.2020

Je to klasika, ale nenudí. Užívám si, když potom v hlavním městě procházím místy, které znám z tohoto textu.

Messa
21.09.2020

No, asi tady půjdu proti proudu a možná budu vypadat jako nevzdělanec a hlupák, ale tahle stará klasika mi vůbec nesedla. Možná, že na to ještě nejsem dost zralý, ale kromě toho jeho květnatého jazyka, v dnešní době už docela nesrozumitelného mi ty povídky nic moc neřekly. Jsou tam vyjímky, které mě bavily (Hastrman, Přivedla žebráka na mizinu, Pan R a pan S a Doktor Kazisvět) ale zbytek mě hrozně nudil a hned první povídka Týden v tichém domě mě přiváděla skoro k šílenství.
Asi se radši vrátím k Čapkovi.

Sidonka3
13.09.2020

Kdo by neznal alespoň některou z klasických třinácti povídek (novel), které jsou v knize Povídky malostranské? Povídky se dočkaly toho nejlepšího ocenění, jaké mohou literární texty mít, staly se nesmrtelnými. Na to, že byly texty původně určené pro časopisy (byť na svou dobu prestižní), to je velké štěstí nejenom pro autora, a je to štěstí zejména i pro nás, čtenáře.
Jazyk trochu zastaral, obsah nikoli. Náměty jsou ze života, něco je odkoukané, něco odposlouchané, něco vyfabulované, charaktery lidí a kritika nešvarů společnosti je pořád živá a aktuální. Charakteristika hrdinů i jejich příhod je bezvadná a pražský život 19.století jako malovaný. Pomluvy, zlomyslnost, hamižnost, pokrytectví, nespravedlnost a jiné vlastnosti jsou s námi lidmi pořád a ovlivňují životy obětí, stejně jako to dobré, co někdo vykonal. Běžné obrázky ze života lidí, šťastných a zejména těch nešťastných, obyčejných a zvláště těch podivínštějších, mají stále co říct, jak už to u klasických příhod bývá.
Mám doma starou knihu po matce s půvabnými ilustracemi a moc lituji toho, že kouzelné ilustrace se už v knihách nenosí. Byla bych jednoznačně pro, aby se vrátily zpět i v novějších knihách pro dospělé čtenáře a obohacovaly tak děj a pomáhaly nám se dostat do světa postav, dělat nám radost a doplňovat, oživovat vyprávěný děj.

Ninjer
09.09.2020

Ta knížka, kterou si chudáci žáci pletou s povídkami od Čapka.

První věc, co mě zarazila, je ta, že mnoho Nerudových povídek tak nějak postrádá pointu. Spíše se jedná o určité obrazy ze života Pražanů (můžete hádat třikrát kde přesně ubytovaných). Sem tam nějaký ten údernější konec přijde, ale nějaké velké zvraty nebo finální odhalení jako v detektivce opravdu nečekejte.

Je tu i možnost, že jsem leccos nepochopil, protože Neruda píše sice velmi bohatou češtinou... ale taky dnes už místy docela nesrozumitelnou. Možná existují nějaké verze upravené do současnější češtiny (a pevně v to doufám, když je tenhle češtinářský rébus tak oblíbený u maturit), ale já četl tu nejpůvodnější verzi, a to bylo někdy náročné. Paradoxně ale musím Nerudovi přiznat, že ten jeho styl má určitý švih a dá se do jeho textů ponořit.

Obyvatelé Malé Strany jsou samý pavlač natřískaný sousedy, co se všichni navzájem znají, navštěvují a pomlouvají. Chlapi hodně chlastají, ženský dřou od rána do noci a děti jsou třískáni hlava nehlava. Je fajn, a upřímně řečeno pro mě i docela překvapivé, že tohle Neruda nijak zvlášť neidealizuje. Najdou se samozřejmě i nějaké hezké chvíle, hlavně když jde o lásku, ale jinak je spíše kritický. Nejvíc to autor rozjede v poslední, dlouhé povídce Figurky, ve které se hlavní hrdina pod vlivem jakéhosi spisovatele Nerudy (heh) přestěhuje ze Smíchova na Malou Stranu, a zjišťuje, že to tam není až taková hitparáda. Všichni kolem něho jsou docela bizarní postavičky, a on sám je takový nekňuba, který neustále na lidi kolem sebe mění názory .

Malostranské povídky se poměrně náročně čtou. Ukazují poměry tehdejších Pražanů, ale jsou spíš o atmosféře než o nějakém pořádném příběhu.


Pět pavlačových drben z deseti.

Greenfingers
09.09.2020

Česká klasika, kterou by si neměl nechat ujít žádný knihomol.

1 ...