Malostranské povídky

10.06.2019

Jednu hvězdičku ubírám za Týden v tichém domě a jednu za Figurky. Jen spousta vleklých, nudných stran.
Zbylé povídky jsou moc hezké, smutné, pochmurné i humorné. Nedoporučuju však je číst (nebo mám s tím starým jazykem potíž jenom já?), mnohem příjemnější je zaposlouchat se do audioknihy nebo si je nechat předčítat.))

05.06.2019

Díky preciznímu stylu autora byla většina postav výborně typizována i přesto, že povídky byly většinou krátké. S pomocí pár chytře užitých přirovnání dokáže autor úžasně popsat jejich vzhled a povahy, aniž by čtenáře nudil zbytečnými detaily. Povídky mají většinou jasnou, kritickou či ironickou pointu. Hvězdičku ubírám za první a poslední povídku - Týden v tichém domě a Figurky. V první nahlížíme na osudy lidí žijících v jednom domě, přesto ale postrádám nějaký hlubší smysl nebo pointu, typický pro ostatní povídky. Povídka Figurky se sice zaměřuje na studenta práv(?), ale vleče se a taktéž postrádá Nerudovu publicistickou stručnost. Chápu, že nešťastné umístění nejdelší povídky na začátek dokáže některé čtenáře odradit, rozhodně bych ale doporučila to nevzdávat, už jen kvůli tomu, že si po přečtení příběhů člověk uvědomí, jak se český národ (a jeho neduhy) vůbec nemění...

20.05.2019

Některé bavily více, některé méně. Občas jsem se v množství postav (Týden v tichém domě) docela ztrácel, ale jinak se mi kniha četla dobře. Hlavním důvodem, proč jsem se pro knihu rozhodl, byl Nerudův "malostranský patriotismus". Doufal jsem, že se mi podaří nasát atmosféru té naší matičky Prahy a s o to větší chutí se pak budu moci vypravit do tamních historických pivnic. V tom jsem knihu asi malinko přecenil, ale budu věřit, že, co mi nedala kiniha, "nasaju" na místě. :)

Většinou se snažím povinnou četbu neodsuzovat předem a přistupovat k ní s nadějí, ale tohle bylo jednoduše strašné. Nudné, zdlouhavé, kostrbatě napsané, neoriginální.... jedním slovem příšerné. Ze všech třinácti povídek jsem byla schopná bez přerušování přečíst jenom asi dvě a to jen proto, že byly krátké. U Týdnu v tichém domě jsem měla pocit, že se vleče minimálně rok. Rozhodně nedoporučuji tohle číst.

05.05.2019

Chvilku jsem se rozmýšlel, kolik hvězd mám knize udělit. Některé povídky se mi zdáli moc zdlouhavé, ale naopak některé mě bavili a mám je v hlavě ještě teď. Kniha patří k neodmyslitelné české klasice a můžu doporučit.

28.04.2019

Bál jsem se, že kniha patří k ,,nudné klasice." Povídky mě ovšem mile překvapily a bylo to příjemné čtení.

27.04.2019

Sice poněkud starší kousek, avšak pro mne ještě stále dávající smysl. Přiznávám, že některé povídky se mi poněkud vlekly. Avšak charakteristika postav a příběhy oživující starou Prahu zkrátka stojí za ocenění.

31.03.2019

Neruda už je bohužel překonaný. Jeho styl psaní byl velmi dobrý v devatenáctém století. Dnes už není tak zajímavý.

31.03.2019

Vleklá, prázdná, monotónní nuda, postrádající dynamiku a navíc psaná nečtivým a nesouvislým jazykem. Musel jsem se hodně přemáhat, abych knihu dočetl a ze všech 13 povídek mě trošičku bavily asi tak 3. A není to tím, že je kniha hodně stará, třeba takový Zabiják nebo Kalibův zločin jsou ze stejné doby a přitom jsou na úplně jiné úrovni. Ať už jazykem nebo obsahem. Proto Povídky malostranské nedoporučuji a varuji před nimi. Protože když bych popsal jak jsem jel autobusem, pak si byl nakoupit v Kauflandu a doma uklízel, bylo by to možná zajímavější než tato ubíjející nuda, na kterou když si vzpomenu, tak mi bude ještě nějakou dobu mdlo.

Rozhodně jedna z nejhorších próz, co jsem kdy četl, ne-li nejhorší. Stejně strašné bylo možná tak Petr a Lucie, ale to je alespoň krátké, kdežto tohle jsem lámal přes měsíc.

08.03.2019

Nejlepší jsou Figurky

27.02.2019

Některé povídky baví více, jiné méně, ale rozhodně jsou všechny zajímavé a zábavné. Nerudův styl mi vyhovuje a za mně si určitě zaslouží pět hvězd.

23.02.2019

Knížku jsem si přečetla, protože jsme ji měli v povinné četbě. Příběhy se mi líbily a většinu jsem znala už z hodin češtiny. Doporučuji přečíst.

17.02.2019

Neruda jako básník prostého lidu. Jako poetu ho vnímám vlastně i v dílech prozaických a Povídky malostranské mají poetický nádech, který nám přiblíží na první pohled zdající se poklidnou čtvrť malostranskou druhé poloviny 19. století. Když nahlédneme ale pod povrch tohoto zdání, narazíme na život v samé jeho podstatě - na lid prostý a jeho žití plné upřímnosti, humoru, strastí i radostí. Seznámíme se se spoustou postav, některé si oblíbíme, jiné méně, u některých svůj vztah můžeme pozměnit ještě během příběhu, ale v konečném důsledku si vlastně všechen lid malostranský nelze nezamilovat. Líbí se mi, jak Neruda dokáže brilantně vykreslit atmosféru svého rodného místa i charakteristiku postav, které nejsou jen černobílé a často nás překvapí. Povídky jsou krásné, smutné, ironické i humorné, to je jedna ze skvělých schopností autora, vyvolat v čtenáři hned několik emocí naráz. A v neposlední řadě nejde nemilovat osobitý Nerudův jazyk, který je vždy pohlazením po duši.

06.02.2019

Dnešní čtenář, navyklý stylu psaní, jenž je od Nerudy vzdálen jako Pluto od Slunce, může mít tendenci považovat jeho dílo za banalitku. Není tomu tak. Mé hvězdičkové hodnocení je sice nízké, přesto na Nerudovi oceňuju tu kvalitu, kterou nejsem schopen vidět na Jiráskovi, Němcové a dalších "velikánech".

02.12.2018

"Malá Strana - beru domy i lid - má cosi tichého, důstojného, starobního, řekněm i podřímlého do sebe ..."

Tak bych i já hodnotila tento soubor povídek - jsou to zachycené figurky malostranské, psané jazykem své doby...

Mám ráda povídky Přivedla žebráka na mizinu a Doktor Kazisvět.

Jen se zamýšlím nad tím, jak by povinná četba mohla znehodnotit staré české autory ... mně se podařilo k nim získat vztah a i po letech si je ráda přečtu...

15.10.2018

Některý z povídej mě bavily více, jiné méně. Ovšem je to klasická literatura a určitě by ji měl číst každý, protože určitě každý si k ní najde určitou cestu.

27.09.2018

Povinná četba, ke které jsem si musela hledat cestu až časem. Literární kvalita je nesporná, ale dnes už beru jednotlivé příběhy a postavy spíš jako svědectví doby a představení jednotlivých typových charakterů. Nicméně na základní škole bych tuhle knihu asi nedoporučovala.

22.08.2018

Opět další z mých návratů ke klasikům. Tentokrát jsem sáhla po panu Nerudovi, protože jsem tuto sbírku povídek měla ráda již v době dospívání. Byla jsem zvědavá, zda po x letech pro mě neztratila své kouzlo. A musím s radostí říci, že neztratila. Jedna z knih, kterou by si měl každý aspoň jednou přečíst.

08.08.2018

Tyto povídky se mi velmi líbily, jejich čtení jsem si užila.