Malostranské povídky
Jan Neruda
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24427/malostranske-povidky-24427.jpg
3
2867
286
Kniha z roku 1929 (přetištěna podle vydání z r. 1885). Obsahuje třináct novel a povídek, které původně vycházely samostatně v časopisech. Ukazují každodennost měšťanů i prostých obyvatel na Malé Straně v polovině 19. století. Neruda čerpal ze svých zážitků z mládí, které strávil právě na Malé Straně.
Přidat komentář
Po letech, trošku si zvyknout na způsob psaní, ale některé z povídek stále aktuální. A k tomu se mi strašně líbil popis slečny schleglove a ještě jsem se naučila nová stará slova =dvemecitma
Jako povinná četba je to asi fajn. Pan Neruda měl neskutečně poetický a fakt nádherný styl psaní. Bohužel se mi to ale špatně četlo. V ději jsem se občas ztrácela a některé povídky byly úplně o ničem. Třeba ta u Tří lilií... to bylo úplně o ničem.
Naopak třeba povídky Přivedla žebráka na mizinu či Psáno o letošních dušičkách jsem si skutečně užila.
Je to nádherně napsané, ale určitě to není pro každého.
Neruda by v dnešní době určitě byl skvělý psycholog: svoje postavičky měl pečlivě nastudované a stejně tak bravurně vládl i jazykem. Ta čeština je úžasná. Ale až v dospělosti jsem ocenila krásu jeho stylu a jsem za to vděčná. Láska k takovým klenotům se nesmí nijak násilně vnucovat během školních let - stačí mít jen toho správného průvodce literaturou, který ví, kdy a jak zažehnout jiskru...
Tuto knihu jsem četl několik týdnů vždy pár povídek na přečtení v jednom kuse jsem to nedal. Není to špatné ale takové utahané. Některé povídky jsou docela nudné.
V době, kdy mi byly tyto povídky vnucovány školou ke čtení a velebeny jako skvost české literatury, slavily již 85. narozeniny. Mou dětskou duši neoslovily ani dějem, ani nádechem historie, ani osobitostí jejich aktérů, ani autorovým jazykem, ani popisem Prahy, kterou jsem znala jen z několika pohlednic. To vše přišlo až v dospělosti, zralosti.
Apeluji na moudré šiřitele základů literárního vzdělání : Nevnucujte dětem něco, k čemu ještě nedozrály. Přináší to více škody než užitku. Stačí zmínka o existenci, ale žádný nátlak pod hlavičkou povinné četby, jak se dělo v mém dětství. Ne každý se k těm dílům později vrátí a zřejmě se už nezbaví prvního, nezaslouženě negativního dojmu.
Knihu jsem četla opravdu dlouho, jelikož mi určité (především obsáhlejší) povídky připadaly zdlouhavé. Během četby se dostáváte do úplně odlišné doby, než v jaké nyní žijeme, proto bylo někdy obtížné představit si jisté okolnosti a porozumět dnes již nepoužívaným výrazům. Líbilo se mi, že autor pracoval s ironií, kritikou, seriozitou i obdivem. Všechny povídky se odehrávají na Malé Straně v Praze a obsahují autorovy vzpomínky na dětství i mládí, které zde prožil. Výběru určitě nelituji. DOPORUČUJI, jedná se o další rozšíření obzorů v oblasti české literatury.
Některé povídky byly těžkopádné a nečetly se mi příliš dobře, jiné to však slušně vyvážily.
Lidské vlastnosti se za těch sto let moc nezměnily - na rozdíl od Ostruhové ulice... Vtipný Neruda, hned bych s ním poseděla někde pod malostranskými kaštany.
Když si odmyslím zastaralý jazyk a dlouhé nezáživné popisy osob, jsou povídky krásným vyprávěním o tehdejším životě, který se až tak od našeho neliší.
Povídky malostranské byly velký skok pro českou literaturu... Ovšem to není jediný důvod, proč je dnes číst - krom toho, že jsou napsány velmi moderně (u Figurek se čtenář prostě dobře nasměje), tak také podávají dodnes velmi aktuální portrét českého (malo)měšťáka. Nepříliš lichotivý, nutno podotknout, ale aktuální.
„Kdo šel právě Ostruhovou ulicí, zůstal stát; kdo stál právě tak po domácku venku, zavolal honem něco dovnitř domu; z krámů vybíhali lidé.“
Nj, všichni museli nutně vědět, co se děje, to je pořád stejné, tehdy i dnes, lidi jsou prostě zvědaví :-).
O Janu Nerudovi je samozřejmě známé, že na Malou Stranu nedal dopustit, a že se s ní cítil propojený.
Taky se o něm ví, že rád pozoroval lidi kolem sebe, do detailu sledoval a studoval jejich způsoby chování, že ho fascinovala rozmanitost lidských vlastností a charakterů.
A tak, protože měl rád Malou Stranu a rád studoval lidi, dal tyhle dvě svoje záliby dohromady, výsledkem jsou pak třeba Povídky malostranské, kde hlavní roli hrají zcela obyčejní lidé, žijící v této pražské lokalitě … žebrák, doktor, obchodník, svobodná slečna, služka, policajt, prostě lidé, které jste tehdy mohli kdykoliv a kdekoliv na Malé Straně potkat, a protože pan Neruda uměl poslouchat o čem si lidé povídají a dívat se, jak se chovají, věrně a se svým osobitým smyslem pro humor převedl všechny ty běžné situace, co viděl, do povídek, kterými si po víc jak 140 letech stále můžeme tamní lidičky a jejich způsob života připomínat. :-)
A co o povídkách psala tehdejší kritika? … „S hlubokým politováním musím říci, že jsou všelijaké. A s politováním ještě hlubším dodávám, že není ani jediná mezi nimi, která by byla vážena z kruhů vyšších, vznešenějších. Zdá se, že spisovatel žije zcela určité domněnce, že u nás jsou „dole“ celejší lidí než nahoře.“
Někdy, když se podívám do těch našich současných vyšších a vznešenějších kruhů, zejména politických … já bych s tím /s panem Nerudou/ asi i souhlasila :-).
„Vzácnou výsadou „Malostranských povídek“ jest jejich humor, jenž se často usmívá skrze slzy a nepotřebuje již ani burlesky, ani násilných protikladů; kniha v něm sládne jako hrozen v laskavém slunci pozdního léta.“
A tohle bych i podepsala!
PS: Než syn odmaturuje, ještě si nejspíš nejednu povinnou četbu zopakuji :-), navíc ta „domácí výuka“ … no nevím nevím, syn by už radši chodil do školy, totiž, hodnotíc kriticky sama sebe, asi bych byla náročnější češtinářka :-).
PS2: jejich češtinářku obdivuji, za její přístup, za to, jak učí češtinu (prezenčně i současnou on-line), i za to jak dokáže kriticky stanovit přiměřené množství, toho, co jsou současní středoškoláci schopní ještě zvládnout a navíc přiměřeně zajímavou formou :-).
PS3: některé povídky podrobněji v sekci – povídky.
Tato četba je stará přes sto let. Jan Neruda, jenž se na Malé Straně narodil, tam plných pětatřicet let žil a prožíval své první lásky a přátelství. V Povídkách malostranských vytvořil celou řadu postav a pronikl hluboko pod povrch vnějších jevů, ukázal, co je skryto za "idylou" malebných uliček, svérázných postav a postaviček. Popisuje skutečný obraz ze života. Nejvíce z povídek si mi líbí Hastrman.
Štítky knihy
Praha povídky 19. století zfilmováno pro děti od 11 let rozhlasové zpracování české povídky každodenní život Malá Strana (Praha)
Část díla
- Doktor Kazisvět 1876
- Figurky: Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta 1878
- Hastrman 1878
- Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku 1878
- Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno 1878
Autorovy další knížky
| 2014 |  Povídky malostranské |
| 1947 |  Kam s ním? |
| 2009 | Balady a romance |
| 1959 | Písně kosmické |
| 1941 | Hřbitovní kvítí |
Kniha Malostranské povídky je v
| Právě čtených | 63x |
| Přečtených | 5 419x |
| Čtenářské výzvě | 661x |
| Doporučených | 88x |
| Knihotéce | 1 138x |
| Chystám se číst | 347x |
| Chci si koupit | 49x |
| dalších seznamech | 25x |
170 let uplynulo od doby, kde se příběhy zachycené v povídkách odehrály. Je to jako sednout do stroje času a prožívat jiný svět. Skvělý jazyk Jana Nerudy to umí zařídit.