Malevil

21.03.2016

Pokud zde v komentářích čtenáři hlavní postavě vytýkají příliš ideální osobnost, buď knihu nečetli nebo ji, pravděpodobněji, nepochopili. Já jsem byl uchvácen a jdu na další Merleho knihy.

20.03.2016

Prave jsem docetla. Dlouho jsem se na ni chystala. Bezne jednu knihu doctu a oteviram dalsi. Nyni ne. Potrebuju o Malevilu jeste premyslet. V te knize je vsechno. Smutek, radost, beznadej, vira a nadeje. Chvilema je to dost depka a konec je vlastne sileny. Podruhe to cist nebudu, ale muzu jen doporucit. A jak tu nekdo nize psal, ze je absurdni, ze nikoho ani nebolel zub, tak to necetl....

16.03.2016

Jedna z mých oblíbených. Postavy a vztahy mezi nimi jsou prokreslené a děj rychle chytí tempo. Je pravda, že až na výjimky hrdinům vše prochází skoro až podezřele hladce, ale autorův styl je tak neuvěřitelně čtivý, že mu tento ždibec nerealističnosti s radostí odpouštím. Když si navíc zvyknete, že R. Merle do každého druhého románu obsadí do pozice hlavního protagonisty své vysněné alter ego, alias osmahlého donchuána hispánských rysů, shledáte Malevil skutečně zdařilou záležitostí, která navíc nutí k zamyšlení během četby i po ní.
P. S.: Jde přečíst i přes noc.

02.03.2016

Kniha je neuvěřitelně napsaná. Začátek je hodně zvláštní a člověk zapomene, proč si vlastně zvolil tuhle knihu a dostane se do děje a najednou prásk a je po všem. Všechno je tak realistický, že se vsadím, že další generace, která si to přečte se bude ptát svých rodičů, jestli se to fakt stalo. Nechápu, jak to může být tak detailně popsaný, i když pár nesrovnalostí by se tam jistě našlo, ale přesto. Nicméně mi hrozně vadí, že se nakonec nic nedovíme o původu a rozsahu katastrofy. Potřebuju pokračování, protože takhle mě to docela dost zklamalo. Prostě to nemůžu přijmout jen tak, bez vysvětlení nebo doslovu. Je tam sice bezva konec, ohledně všech postav, ale to mi nestačí...
Trochu jsem čekala, že z Miette se vyklube nějaká nákaza atp., ale že nikoho nezačal bolet ani zub, je celkem mimo. Naopak se mi líbilo vylíčení útočných tlup všude kolem.

23.02.2016

Zajímavá knížka, taková postapokaliptická pohádka. Působí to to trochu prvoplánovitě a lehce nereálně. Hlavní postava je až moc dokonalá, vše až moc dobře vychází, když už se něco špatného semele, tak jako náhodou se vše v dobré obrátí atd.... Není to myšleno jako kritika, spíš konstatování. Čte se to velice dobře, taková romanticko-dobrodružná pohodovka. Příběh občas přiměje k přemýšlení, co by se asi s přeživšími stalo pokud by k takové situaci opravdu došlo...

09.02.2016

V životě by mě nenapadlo, že by zrovna Robert Merle byl schopný napsat post-apokalyptický sci-fi román (někdo dokonce tvrdí, že utopistický, ačkoliv to mi nepřijde jako správné označení – nechápu, co je utopického na tom, že už v dnešní době lidstvo musí prakticky bojovat o své přežití na zemi, přičemž většina z nás ani neví, nebo spíše ignoruje, že jsme na tom jako lidská rasa poměrně bídně, co se zachování druhu týče – a co si budeme povídat, Greenpeace nás fakt nespasí, věda se věčně zneužívá k nesprávným účelům, většina vlád radši investuje do armády a vojenských zdrojů, místo toho aby podporovaly vědu, výzkum, obnovování nebo nacházení nových zdrojů energie, obživy apod.).

Sama jsem asi velký ignorant, když jsem si myslela, že Robert Merle je schopen psát jen obsáhlá historická díla (viz. sága Dědictví otců).

Asi i proto jsem tak mile překvapena z tak skvělého díla, které se mi dostalo do rukou a které jsem zhltala během pěti dnů jako malinu.

Merleho literární styl mě opravdu uchvátil, ty slovní obraty...

Dějově jsem se příběhu nemohla nabažit, některé postavy mi přirostly k srdci (Miette a Momo), u jiných jsem slabůstky a kazy na kráse jejich povahových rysů tolerovala (viz. Emmanuel, Menou), některé mě vyloženě bavily (Peyssou, Catie), některé jsem nesnášela (falešného faráře z La Roque), některé jsem nechápala (Evelyna anebo spíš její a Emmanuelův vztah)... některé mě šokovaly (Collin)... Některé jsem téměř oplakala.

Kniha, kde lidská rasa začíná od začátku, kde musí ustoupit klasické vzorce lidského chování před instinktem přežití, kde principy monogamie a svátosti manželské ustupují do pozadí, jelikož jsou ve společnosti hradního osazenstva s převahou mužů prakticky neudržitelné... příběh, v němž by vás asi ani nenapadlo, že za daných okolností má člověk ještě tendenci řešit otázky náboženství (anebo je tomu právě naopak?).

03.02.2016

Po klidném úvodu přichází silná scéna ze sklepa, která děsí. Čtenář si říká, co bude dále na 300 stranách následovat, nebude nuda? Byl jsem překvapen, kniha se rozvíjí do skoro dobrodružného či akčního modelu, kdy se stále něco děje dochází k objevování okolních postižených oblastí. Hlavní předností je samozřejmě psychologicko-sociální rozměr. Tak trochu mi kniha připomínám například "Pán much". Kniha je opravdu mistrovsky napsaná, kdy i forma deníkového vyprávění je doladěná do detailů. Na konci by snad i čtenář dál sledoval osudy hrdinů a překlopení do ságy. Možná škoda, že nebylo více prostoru věnováno postapokaliptickému pohledu a té ponuré hrozné představě přeživších..

28.01.2016

Ta deprese která na vás padá při představě, že se tohle může stát i vám je děsivá. Einstein řekl: Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny. Knížka popisuje přesně tu fázi jak se lidi k těm klackům můžou dostat.

27.01.2016

Rozhodne je to kvalitne napsano, styl vypraveni se mi taky libil, ale strasne to postrada stavu a vsechno se tak podivne venkovsky vlece..

04.01.2016

Optimisticky laděné postapokalyptické dobrodružství (ve smyslu uvědomělosti přeživších), podané s literární zručností, kterou nelze jinak než obdivovat. Robert Merle je mistrem svého řemesla, takže i když může čtenáře iritovat nebo nudit jednoduchá zápletka, jazykové stránce není absolutně co vytknout. Proto jediné, co příběhu nakonec dle mě škodí, je nemilosrdně skeptický přístup moderní doby, lépe řečeno nově zažité představy, jak by se lidé v podobných situacích pravděpodobně chovali (tedy ne příliš uvědoměle). Příkladem třebas Masky apokalypsy Roberta R. McCammona nebo Cesta Cormaca McCarthyho.
Číst Malevil v patnácti letech, patřil by rozhodně mezi moje nejváženější favority v dobrodružných románech. Jenže s odslouženou třicítkou už nedokážu jinak, než se pousmát autorově zaslepenému odporu k církvi, naivnímu přístupu k něžnému pohlaví, prvoplánovému chování některých postav a průhledně rozděleným stranám na dobré a špatné. Ale i tak je to báječné čtení.

28.12.2015

Malevil (a spolu s ním i Den trifidů) považuji za absolutní špičku postkatastrofického žánru. Co jsem v posledních letech s podobnou tématikou četla či zahlédla na pultech knihkupectví těmto knihám v naprosté většině nesahá ani po kotníky.

17.12.2015

Šel jsem do toho, protože jsem čekal šílenou pecku. Než jsem se rozhoupal k tomu, abych začal číst, našel jsem audioknihu. A jsem za ní i docela rád, protože bych vůbec nevěděl, jak některé osoby oslovovat. Takový Meyssoniere nebo Peyssou by pro mě byly pořád Mejsonír a Pejsou, žadný Mezonié a Pesů, jak by nejspíš měli být označováni. Kniha je složitě napsaná, jestli je to tím, že je více jak čtyřicet let stará, nebo bůhví proč. Moc nevěřím tomu, že by všichni vydrželi na Malevilu tak dlouho bez jakékoliv újmy. V ne moc čistých podmínkách by se jistě někdo někde odřel a dostal zánět a pak co? A co taková přenašečka Miette? Žádná kvasinková infekce přenášená mezi všemi? Ale jasně, knihy jsou od toho, aby ukazovaly extrém a vůbec postapokalyptický svět, kde přežijí jen někteří a nechytnou žádnou nemoc, však může být. Každopádně je to na mě málo... řekněme akční. Villmain, Frecour nebo Fulbert zemřou všichni až jednodušše, ale tak zase... nemusí to být vždy totální terno, beru to. Hodnocení nijak vysoké, protože jsem už asi vymlsaný úplně jinou kategorií beletrie. Každopádně za mě pouze 6/10.

15.12.2015

asi trochu naruším tunajšie chválospevné komentáre. knihu som dočítala s ťažkosťami, spočiatku bola suchá, potom sa to rozbehlo a zhruba od polovice ma to tak nejak nudilo. oceňujem námet a filozofické výlety autora, avšak jeho spôsob písania mi asi nesadol. hlavná postava mi bola od začiatku neveľmi sympatická - Emanuel je nadutý, samoľúby a vystatovačný a najradšej by som ho kopla do zadku, aj napriek tomu, že konal konštruktívne. bol taký dokonalý, že by jeden z toho blil...každopádne mám v pláne od Merleho prečítať ešte iné veci, takže vkladám nádej do nich.

23.11.2015

Jedna z nejlepších knih, která se mi dostala do rukou. Přemýšlel jsem o ní ještě dlouho poté, co jsem ji dočetl.

13.11.2015

Přesně ten typ knih, co všichni tak milují, jen já ne. Všechno je tak nááádherné, úúúžasné, skvělé. Všechny nápady, plány a jejich realizace vždy vyjdou na 100% a pokud ne na 100, tak minimálně na 99. Žel skutečnost je trošku jiná. Další adept v kategorii "přeceňovaná kniha" s ohledem na umístění v žebříčku "Top knihy". Přesto přese všechno, dávám 4 hvězdy za autorův vypravěčský um. Doporučuji všem, co rádi příběh, kde pozitiva s velkou palicí, utlučou jakékoliv negativum, co jen vystrčí nos. Jakže se jmenoval Emanuel příjmením...Intouchable, nebo Emanuel de Dieu:-? Merle napsal mnohem lepší knihy. Jeho Malevil je pro mě průměr.

09.11.2015

Výborná kniha. Vyprávění příběhu do výbuchu mě moc nebralo a myslela jsem si, že brzy knihu odložím. Vydržela jsem a po výbuchu mě kniha úplně pohltila. Skvělé čtení

07.10.2015

Skvělý postapokalyptický román! Klasika ve svém žánru. Začtete se a už nepřestanete.

06.10.2015

Považuji za velikou ostudu a čtenářské selhání, že jsem tuto naprosto vyjímečnou a vynikající knihu objevila až nyní a hlavně úplnou náhodou díky DK. Anotace jí definuje jako zlatý fond světové fantasy a já naprosto souhlasím. Jak nemám fantasy ráda resp. mne neoslovuje, tak tato kniha mne dostala. Asi je to dobou, ve které vznikla. V podstatě jednoduché kulisy zničeného francouzského venkova, prastarý nedobytný hrad a hrstka přeživších lidí a zvířat v pusté krajině bez života. V záplavě současné sci-fi typu Hunger Games a podobných nesmyslů je toto literární skvost, kterému současné knihy s postapokalyptickou tématikou nesahají ani po kotníky. Jak moc dokáže člověka oslovit zdánlivě prosté líčení života malé lidské komunity po velké katastrofě a jejich každodenní zápas o přežití a zachování lidského rodu popsané tak, že se čtenář dokáže naprosto přesně vcítit do pocitů hrstky přeživších a představuje si, co by asi prožíval v jejich kůži... až z té přestavy mrazí. Za sebe rozhodně DOPORUČUJI!!!!

Malevil jsem poprvé četla před mnoha a mnoha lety. Je tedy pravda, že málem odložila po třeskutě nudném úvodu, ale od 70té stránky sem jí shltla najednou. Příběh jsem vlastně nečetla, ale prožívala a v tom je kouzlo knih. Po dočtení jsem dlouho nebyla schopná číst další knihu - tento pocit mám zcela zřídka u pár filmů a nemnoha knih. Když jsem začala číst další Merleho skvost "Až delfín promluví", prožívala jsem naprosto stejné pocity. Dodnes, když se někdo zeptá, kdo je mým oblíbeným autorem - vždy je to Merle. Pro jeho neopakovatelné vtažení do děje, které zůstane dlouho v nás.