Malevil

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Společenská fikce světově proslulého francouzského spisovatele se odehrává převážně v 70. letech 20. století, ale končí o celá desetiletí později. Skupinka lidí shromážděných zcela náhodou ve sklepě středověké tvrze Malevil náhodou přežije výbuch atomové bomby. Děsivá katastrofa zničí valnou část lidstva i živočichů na zemském povrchu. Ti, kteří přežili, stojí před problémem, jak uspořádat svůj život ve světě, z něhož zmizely všechny vymoženosti civilizace. V primitivních podmínkách bojují o přežití i o uhájení života před lidským nepřítelem… Vědeckofantastický, podle autora futurologický román je společenskou a charakterovou studií jedné z mnoha eventualit budoucího vývoje, současně však i varováním před možným zneužitím vědy.

https://www.databazeknih.cz/images_books/11_/11589/malevil-YhY-11589.jpg 4.51436
Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Československý spisovatel
Orig. název:

Malevil (1972)

Počet stran:486
Jazyk vydání:český
Překlad:Alena Ondrušková
Edice:Svět
Ilustrace/foto:Pavel Brom
Autor obálky:Pavel Brom
Vazba knihy:pevná / vázaná s přebalem
Náklad:37 000 ks
ISBN:22-127-74
Nahrávám...

Komentáře (243)

Kniha Malevil

Přidat komentář
JointlieKat94
předevčírem

Pro Malevil jsem se přímo nadchla.
Tedy ale až při čtení. :)

Půvidně mi knihu doporučil kolega v práci, no uháněl mě s ní tak dlouho, až jsem knihu objednala a vážně se do ní pustila.

Původ ě to bylo takový nic. Říkala jsem si, jak je možný, že mi doporučil něco takovýho.. ale! Čím víc stran jsem měla přečtených, tím víc jsem děkovala a doslova jsem hltala stránku za stránkou.

Jsou tu naprosto úžasně popsané lidi i jejich chování. Začátek je takový nijaký, ale prostě to k tomu patří. Bez toho by to nebylo ono.

A pak přišel ten "BOOM". Skoro jako zkáza lidstva. Najednou konec všeho. Ani jsem nepřemýšlela nad tím, jestli to tak být mohlo, či nikoliv. Prostě jsem četla a užívala si to.

Moc se mi líbil Emanuel a jeho přemýšlení nad věcma, nad lidma a nad tím vším. Moc se mi zde líbily Tomášovo poznámky, které toho vysvětlily o něco více. Moc se mi líbilo, jak bylo všechno promyšlený.

Možná se mi trošku nelíbilo jednání s ženami. A to, jak byly holky "rozdavačný", to mne trochu znechutilo, budiž. A musím dodat, že nejhůř se mi četla pasáž o těch chudácích, co přežily a byli tak hladový, že jim šli vyžrat pole.. no popravdě, absolutně jsem chápala obě strany. A bylo mi z toho trochu ouzko.. nemám asi nic, co bych k tomu mohla ještě dodat.

P.S. Miluju tu knihu, i když tento druh a žánr úplně nevyhledávám, ale určitě ji taky doporučím.

P.P.S. A prostě jo, žrala jsem mu to i s navijákem. Všechno.

burianek
16. července

Coby čtenář sci-fi jsem také přemýšlel, jak se dá přežít apokalypsa nukleární války. Autor se s vysvětlováním moc namazal. Příliš mnoho náhod, to je pravda, ale proč nakonec ne. Řekl jsem si, že to nebudu řešit a pak už jsem se jenom bavil. Pravda, četl jsem ihned po vydání a to už je dávno. Pamatuju si jen, že se mi příběh líbil a podle toho také hodnotím.

Dankra
13. července

Moje první kniha od Merleho. I přes to, že je datum vydání již relativně dávno mně příběh hodně bavil. Dobře vykreslené charaktery postav a dokonalá sonda do situace, která může nastat kdykoliv. D

S1M0NE
12. července

Četlo se jedním dechem. Zajímavá sonda do života vesnického obyvatelstva v 70. letech. Ne všechny postavy mi přišly věryhodné a především ty ženské se moc nepodařily. (SPOILER) Hvězdu však ubírám za přehnaně pohádkový závěr (svrhnutí tyrana, osvobození vesnice, Emanuel učiněný polobůh atp.).

burg
30. června

Na doporučení známého, protože sci-fi (a post-apo obzvlášť) je moje oblíbená kategorie knížek.
Bohužel netuším, jestli to autor myslel vážně, nebo si jen dělal ze svých čtenářů prdel. Považme sami: skupinka lidí je naprostou náhodou zachráněna v hlubokém sklepení středověkého hradu (budiž), dále je hrad uchráněn od nejhoršího skalním masivem před atomovým výbuchem (opět náhodou a opět budiž). Nadto skupinka zjistí, že výbuch (jako náhodou) přežil všechen dobytek - spousta krav a sviní jsou březích (mám se zmiňovat o naprosté náhodě?), obilí, nástroje, dokonce i zbraně a náboje - více méně všechno zůstane netknuto.
A to nemluvím o dalších příběhových epizodkách, které jsou bravurně vyřešeny ke spokojenosti komunity hlavním hrdinou, onoho vůdčího typu, bez kterého by se ona partička rozpadla jak lidské tělo zasažené radiací. Jo aha - ona to byla jakási "čistá" bomba, bez špetky spadu. Tak to ovšem jo, no...
Silně pochybuji, že by ona utopická část příběhu (všechno pro všechny a všichni společně ke světlejším zítřkům) vůbec nějak mohla fungovat. Dřív nebo později musí následovat konflikty, které prohloubí rozdíly mezi jednotlivci a k prvním problémům je jen krůček.
Takže nakonec jednu hvězdičku dávám jen za skvělou čtivost - příběh se přede mnou odvíjel sám jako na kolovrátku a nemůžu říci, že bych se musel do čtení nutit.

SONP
22. června

Knihu mi doporučil můj kamarád scifista, tak jsem se nechal překvapit, nic jsem si o ní nečetl a po prvních pár kapitolách jsem si říkal, jestli se náhodou nezbláznil. Místo očekávané fantastiky jsem dostal cosi jako Knoflíkovou válku z malebného francouzského venkova. Pak se ale postavy ocitly ve sklepě a začalo to pravé postapo. Pravda, Merle se spíš soustředil na představu společenského vývoje takové situace na podkladě větších celků i vztahů mezi lidmi, než na vědecko-technické linky, ale přes časový odstup jeho představy stále obstojí a burcují k přemýšlení. Co mě ale na knize poněkud štvalo bylo výrazně šovinistické uvažování hlavní mužské postavy a obávám se trochu, že to plynulo ze samotného naladění autora. Ženské postavy jsou zde buď stařenami hodícími se k posluhování nebo ženami v rozpuku, hodící se mužům ke kratochvílím (a s radostí se do těchto kratochvílí pouštějící). A i ta zapšklá profesorka se na závěr jme ohmatávat biceps jednoho z hrdinů. Ostatně proč ne, takový asi francouzský venkov 2. poloviny 20. století asi byl. Víc mě ale nazlobil konec děje, kdy autor jakoby zařadil druhou rychlost a zbytek děje profrčel z vyprávění jedné postavy na pár stránkách. Neodpovídalo to rozvláčné atmosféře celé knihy. P.S. Poslechl jsem si to jako audioknihu (teda spíš rozhlasovou hru) v podání snad 30 herců a určitě to zážitek pozvedlo. Dílo samotné 70%, v audiopodání 90%.

Aghatte
21. června

Postapokalyptické antiutopie nemám ráda vůbec. Nemám ráda sci-fi, ani nic podobného. Nic, co není skutečnost. Čtu uvěřitelné příběhy ze života, ikdyž někdy k neuvěření....
Nicméně, Malevil je klasika. Ve 13 letech jsem to četla poprvé a od té doby opakovaně. Je nadčasová. Psychologie postav je v ní geniální. V dnešní době je podobných knih spousta, jsou "technicky" zdatnější, ale vezmeme-li v potaz dobu a úroveň znalostí v době vzniku románu, klobouk dolů. Určitě si z ní dnes vezmu něco jiného, měním se já, mění se svět, ale ta kniha je úžasná. Mám ji doma už 30 let.

Chajda69
03. června

Předesílám, že postapokalyptické antiutopie jsou mým oblíbeným žánrem, což hodnocení poněkud zatěžuje.

Na knize je znát, že od jejího napsání už nějaká doba uplynula; nevím, jak moc by z věděckého pohledu dávalo smysl, aby se po tragédii takovýchto rozměrů neobjevil radioaktivní spad, ale nijak jsem nad tím nerozjímal a prostě to vzal jako součást fikce. Pohled na ženy a jejich postavení ve společnosti mě nicméně zarazil, přece jen 70. léta 19. století už předpokládám nebyla tak patriarchální, jak popisoval Merle.

Mám rád "poučeného vypravěče", který se na věci snaží dívat objektivně, nemá problém čtenáři i svému okolí přiznat svoje chyby a připustit si, že není dokonalý a bezchybný. Tím Emanuel byl. Velmi mě těšily nenápadné poznámky a drobná popíchnutí ve vztahu k morálce a mravním zásadám - za všechny třeba nijak nerozváděné (a přesto zcela výmluvné) konstatování, že místní pan farář při zpovědi pátral po erotických fantaziích dětí (základní) školou povinných, ohrnování nosu komunisty nad tím, že rokují na hradě, sídle feudálního panstva nebo podotknutí, že prosazovatelé monogamie setrvávali v polygamním svazku, zatímco jediný zastánce polygamie přišel zkrátka. Tenhle typ poznámek dává knihám další rozměr.

Líbil se mi také vývoj postav a promítnutí jejich života a názorů "před" do života "po". Lidé zůstávali lidmi (i když, uznávám, Emanuel jako by občas byl nadčlověk) se svými dobrými a špatnými vlastnostmi. Varování před tyranií, ať už ve jménu Boha, nebo ve jménu lepších zítřků, bylo z knihy více než zjevné a symbolicky se nakonec i jediný komunista nechal demokraticky zvolit starostou (i když do důsledku, vlastně byl starostou beztřídní společnosti). V tomto ohledu je tak kniha stále velmi aktuální.

Nejsilnějším momentem pro mě byl nájezd zubožených přeživších na malevilské pole... z toho mi opravdu nebylo lehko u srdce, zcela chápu morální dilema postav a věřím, že se společnost do stadia homo homini lupus už nikdy nevrátí.

"Rozhodně si nemyslím, že každá skupina, ať na nižším nebo vyšším stupni žebříčku, vždy vyprodukuje velkého muže, jakého potřebuje. Dokonce naopak, v dějinách lze občas postřehnout momenty, z nichž vane jakési strašlivé prázdno: potřebná vůdčí osobnost nevyvstala a všechno spěje k ubohému fiasku."