Malevil

17.08.2015

Výborně napsaný příběh "konce světa". Bavil jsem se, občas zamyslel a nakonec těm lidem trošku záviděl.

17.08.2015

V sedmdesátých letech byl pro mě Malevil bomba, dneska se k němu vracím už jen velice zřídkakdy; nějak mě všechny ty postkatastrofické vize lezou krkem. Ale napsané je to krásně, není to americká magořina a Merla mám rád i pro jiné jeho knihy. Takže pět hvězd.

04.07.2015

"Když člověk vidí, na jaké nesmyslné shodě okolností závisí někdy život, spadne mu hřebínek."

01.07.2015

Naprosto úžasná kniha, nic tak čtivého se mi dlouho nedostalo do rukou. Nešlo se od ní odtrhnout. Jednoznačně doporučuji a určitě se k této knize vrátím.

22.06.2015

Malevil, Malevil... Toto slovo mne provázelo celé dětství, matka mi říkávala: „Přečti si Malevil, to se ti bude líbit.“ A já ji nikdy neposlechl, znáte to, když vám někdo něco nutí, uděláte přesný opak. Našel jsem si k němu cestu až v dospělosti, a je to možná dobře, protože jako dítě bych ho zřejmě plně nedocenil. Malevil se mi četl strašně dobře, kdo z nás by nechtěl přežít apokalypsu ve sklepení středověkého hradu se svými nejlepšími kamarády z dětství? Velká škoda, že kniha není delší. Nejlepší postapo, jaké jsem četl (pravda, moc jich zatím nebylo).

Knihu jsem četla v době, kdy Merlem uváděné velikonoční datum mělo teprve nastat. Pamatuju si, že mě to tehdy trochu vzalo. Četla jsem to po cestě domů při chůzi, tolik jsem se do toho tehdy ponořila. Číst znovu bych to však nechtěla.

24.05.2015

Tolik nadšených komentářů! Asi budu jedna z mála, které se kniha nelíbila. Z větší části jsem se nudila a poslední kapitolu jsem vyloženě proskákala. Popis katastrofy se mi však líbil, ale od následků jsem čekala mnohem víc a ne jen náboženské půtky a vyřešení otázky, jak si šest malevilských mužů bude půjčovat dvě ženy. Možná se někteří fanoušci Malevilu budou zlobit, ale rozhodně bych 480 stránek zkrátila na 240.

10.05.2015

Nadčasová kniha, k jejímuž ději dnes myslím nemáme daleko i ve skutečnosti. Měla jsem trochu problém se začíst, ale potom to stálo za to. Skvěle propracované detaily, chvílemi na mě dýchal chlad Malevilských zdí.

28.04.2015

Strašně jsem se nudila. Postapokalypsa není můj šálek čaje.

21.04.2015

Po smrtelně nudném začátku se z knížky nakonec vylouplo takové příjemné čtení na nudný listopadový večer . Od všeho trochu , ale pěkně napsané . Je to taková obdoba např.Tajuplného ostrova , nebo Robinsona Crusoa . Za optimistické vyznění hodnotím o hvězdičku víc , nežli si literárně zaslouží. I pohádku pro dospělé si občas rád přečtu .

07.04.2015

Sonda do životů lidí, kteří jsou bez varování uvrženi z 20. století do světa s téměř středověkými podmínkami. Shodou okolností tvoří skupinu samí šikovní a užiteční lidé, kteří si dokáží poradit úplně se vším. Zajímavou postavou je Emanuel, jeho pud sebezáchovy a touha po zachování lidského rodu. Děj má poněkud zdlouhavější úvod, ale po jeho překonání se pořád něco děje, velkým oživením pro mě osobně bylo všechno kolem městečka La Roque. A konec příběhu je hodně povedený, vyvažuje některé dřívější příliš idylické skutečnosti.

14.03.2015

Robert Merle se nám ve svých šestašedesáti letech asi rozhodl ukázat, jaký že byl ve čtyřiceti jura a tak si ve svém stařeckém delíriu začal vést deníček, kterak je s kamarády a dvojicí vilných teenek na svém hradě (i v jeho širém okolí) Králem. Obludně chvástavá hlavní postava mě neskutečně srštvala. I když těžko říct, jak se na lidském charakteru podepíše, když má dotyčný ve všem pravdu.. Ostatní „charaktery“ jsou pak vlastně jen kulisou, odsouzenou přihrávat Mistrovi na smeč a takto budovat jeho umělou inteligenci. Prakticky neustále jsem měl pocit, že děj i lidi v něm jsou jen předstíráním svinutým okolo primadony a jejích činů. Jakoby to psal vyloženě stylem tady ohnout, tady přizpůsobit, sem něco fláknout, hlavně ať to napasuju na takový to jak mě napadlo, kde bude Emanuel zas jednou eso.
A vůbec, celé je to takové nehezky žabopsí.
Na druhou stranu, chcete-li si přečíst obsahově stylistickou chiméru Babičky ((Kde jinde by pan profesor anglické literatury přičichl ke krásám venkovského života, nad nimiž se tak romanticky rozlývá.)), Tajuplného ostrova ((Klopotný děj poháněný Niagárou příhodných okolností a šablonovitých postav.)), Vinnetoua ((směšná, Ol´Shatterhandovsky mazaná akce včetně skutečného strategického vrcholu, noční poluce každého zajíčka důstojníčka, základu základních vojenských příruček, třešničky na dortu, totiž útoku ze ZÁLOHY!!!! )) a Dne trifidů ((Všechny zde zrecyklované myšlenky.)), kořeněnou samolibým poučováním o vůdcovství ((Je znát, že na tomto místě hovoří těžce nabyté zkušenosti; za války byl autor překladatelem a upadl do zajetí... Já teda párkrát navštívil schůzi bytového družstva a vážně by mě moc zajímalo, s jakou by se tam se svým salónně vykonstruovaným, loutkami svých postav nadšeně přijímaným, umem potázal.)), která se u toho všeho šklebí zcela vážně, pak je Mal(fr. zlo)evil(ang. zlo) přesně tím, co hledáte. Aby toho nebylo málo, termínu „přilba vlasů“ je v knize použito nejméně čtyřikrát!
Za příjemně ironicky vtipnou část před samotnou katastrofou a za realtivně snesitelnou stovku stran následujích požehnanou návštěvu páně Fulbertovu, ze sebe ještě ty 2** vymáčknu. Objektivně by to možná, sneslo i hvězdy tři, ale když té žluči, co jsem se napolykal.. Ne, prostě nemohu. Grrr.

PS: A jestli by mi snad kdo chtěl říct, že pro stromy nevidím les, pak věz, že vidím. Je do mrtě vypálený a to jen proto, aby v něm švarný Merle na závěrečném pikniku, stojíc široce rozkročen pod duhou, o to víc zazářil. S něčím tak nechutně holedbavým jsem se setkal už jen v Možnosti ostrova od Houellebecqa. Závěrečný, dojemně vysvětlující, takřka omluvný Tomášův dovětek, který Merle ke všemu dodatečně přilepil (asi když si po sobě s hrůzou přečetl, co za arogantní, špatně napsanou sračku zplodil) v mých očích nic nenapravuje a je už vážně jen k smíchu. Ano, velké osobnosti je rozhodně zapotřebí. A to má být ono? To je vše? Komu to vykládá? Vůdcům, slabším? Proč? Jaký to pro ně bude mít význam? Ne ne, tohle je jasný zámaz před kolaudační komisí.
PMS: No dobře, ať mám i já svůj omluvný dodatek. Nějak se mi to rozleželo v hlavě a dát dvě hvězdy mi přeci jen přijde líto. Něco do sebe to přeci jen mělo a něco jsem si, ještě nevím s jakým úspěchem, snad i odnesl (Strýcovo "Co se podělalo, už je podělaný". Handlování. Potřebnost elánu.). Za 3*** ale ani o ťuk víc.

28.02.2015

Ke knize jsem se vrátil po dlouhých čtyřiceti letech – a ani tentokrát nemohu hodnotit jinak než 5*. Brilantně napsané…

15.02.2015

Skvělá postapokalyptická fikce, ale po Dni Trifidů taky trochu zklamání. Druhá polovina byla hodně napínavá, ale jinak je hodně znát v jaké době byl příběh napsán. Chybí jí nadčasovost, a to je právě to co u postapokalyptických knížek vyhledávám. :-( Taky mě místy hodně iritovala postava Emanuela, coby "vševědoucího a neomylného" vůdce skupiny a vypravěče, který o sobě nikdy nenapíše věci, které se mu moc nehodí do krámu. Kniha na mě působila zkrátka příliš chladně, bez citu, myslím si, že lidé by v takové situaci nejednali od začátku tak racionálně, jak zde bylo popsáno.

27.12.2014

Jak je uvedeno v komentarich nize, trohu machisticke a egocentricke. Pro me je v knize take mnoho stastnych nahod, takze pusobi ponekud nepravdepodobne. Podle komentaru jsem cekala vice.

27.12.2014

Ani se nedá říct, že tahle kniha je sci-fi, spíš katastrofický nebo utopický román. Zaujalo mě to hned od začátku, hlavně díky skvělému jazyku (možná díky překladatelce). Jsou tu hezky popsané nejen osudy, ale hlavně pěkně propracované profily jednotlivých osob.
Trochu mi neseděly ty pasáže o náboženství, naštěstí se nejedná o nějaké velké filozofické nebo náboženské besedy, ale autor tu vždy "vypíchne" podstatné věci.

12.12.2014

Jedna z prvních sci-fi, které jsem přečetla- už je to pěkných pár let a stále ji mám v hlavě. Určitě doporučuji. Takovéto události mohou být hrozbou i pro dnešní dobu.

19.11.2014

Nekdy jsem mela pocit ze se dej romanu neodehrava v 70 letech, ale nekdy v 17 stoleti (ano jsem ovlivnena Dedictvim otcu) nebo max v letech 40 - diky vsem tem nabozenskym otazkam atd, ale kdo vi, mozna to tak na venkove ve Francii v te dobe skutecne bylo.
Zacatek knihy se mi libil, paradoxne po katastrofe me knizka zacala trosku nudit, ale jen trosicku, v okamziku jak se objevili dalsi prezivsi uz jsem byla poradne chycena a knizka me cim dal vic vtahovala do sebe a ja cetla a cetla. Merle byl proste mistr sveho remesla a radim ho mezi sve oblibene spisovatele. Vaham mezi 4 hvezdickami (pro me dobre knizky) a 5 hvezdickami (knihy meho srdce), kdyby to slo dam tak 4 a pul. Nakonec - jak ted o knizce vic a vic premyslim a vidim ze ve me, i kdyz jde o knizku zabavnou a ctivou, zanechala i hodne vazneho k premysleni - davam 5.

07.11.2014

Fikce laděná do příjemné a poklidné atmosféry francouzského venkova ... rozvíjí se tak nevinně, přes dospívání a podrobnosti z života Emanuela a jeho přátel a když "to" udeří, sedí poklidně ve sklepě a stáčí víno ... drsnost a krutost světa "potom" je zmírněná částečným zidealizováním hrdinů i událostí ... v tom je tahle kniha jiná ... a mně to bavilo.

Není nutně potřeba syrový a drsný popis světa "potom", abychom přijali fakt, že v "novém světě" už stará pravidla pozbývají platnost a že je potřeba si stanovit nová a jiná ...