Malé ženy
Louisa May Alcott
Romantická Meg, nezkrotná Jo, nenápadná Beth a rozmazlená Amy. Čtyři sestry, které musejí čelit stesku po tatínkovi, který bojuje v občanské válce, chudobě či vážné nemoci, ale hlavně svým vlastním ambicím, tužbám a malým nectnostem. Čtyři dívčí hrdinky, jež postupně dospívají, zakládají vlastní rodiny a poznávají velké lásky, velké smutky, všední strasti i nevšední krásy života. To jsou proslulé Malé ženy, které se již po generace zapisují do srdcí stále nových čtenářů nejen v Americe, kde si získaly status rodinné klasiky a věčného bestselleru. Malé ženy přinášíme českých čtenářům v kompletní nezkrácené podobě včetně druhého dílu, jenž sleduje další osudy sester Marchových.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2020 , Ikar (ČR)
Originální název:
Little Women , 1868
více info...
Přidat komentář
Sympatické vyprávění o čtyřech mladých dívkách čelícím různým výzvám a překážkám, které se nám dnes může zdát lehce naivní. Morální hodnoty, cena přátelství, soudržnost v rodině a úcta ke starším ale z knihy, která vznikla na konci 19. století, dělá nesmrtelné dílo.
Veselé, smutné, roztomilé, dojemné... Jestli to zní sentimentálně, chápu, ale překvapivě Malé ženy sentimentální nijak zvlášť nejsou. Zdůrazňování lásky rodinné a mezi lidmi je všudypřítomné. Někdy mi vadila přílišná mravoučnost, která vycházela skoro z každé situace. Kapitoly se tak různě střídají, kdy jedna je zajímavější, druhá už méně. Zároveň se kniha samozřejmě věnuje ženám jako takovým. Jejich postavení v 19. století a jak těžké si bylo prosadit své záliby a sny, kdy vás všichni nutí, abyste se hlavně "dobře vdala". Nemyslím si však, že je to čtení pouze pro ženy, jak se neustále snaží prezentovat nakladatelství. Viz přebal od Ikaru, který nemá skoro žádnou souvislost s knihou, ale nakladatel si nedal skoro žádnou práci a nasázel tam stereotypy (růžová barva, růže, ruční práce). To kdyby vás Alcottová alias Jo viděla, ta by vás hnala! :-)
Krásný příběh rodinky která umí najít štěstí každý den. Ke konci mi to už přišlo rozvleklé, ale i tak mě bavilo sledovat, jak se dívky mění v malé ženy a s těmi správnými hodnotami. Tohle je příběh s nadčasovou myšlenkou.
Je to v podstatě naivní blbost, ale roztomilá blbost. Zavzpomínala jsem si na dětská léta, když jsem hltala Annu ze Zeleného domu. Ty mladé naivky, pilně se snažící o to, aby byly co nejšlechetnější, mi dokonce trochu přirostly k srdci.
Poslouchala jsem knihu načtenou A. Elsnerovou. Moc hezký poslech to byl, audiozpracování se povedlo a p. Elsnerová má krásný hlas, který mi k příběhu pasoval.
Román o čtyřech sestrách mám navzdory jeho naivitě ráda.
Dlouho mi trvalo, než jsem se začetla a knihu jsem dokonce chtěla odložit, ale nakonec se vyplatilo, že jsem vydržela. Postupně to člověka vtáhne do příběhu a chce vědět, co bude dál. Na příběhu je znát, že je čerpáno z vlastního života a příběhy jsou zaobaleny do krásného kabátu. Trochu mi to připomíná tvorbu Boženy Němcové, což asi není divu vzhledem k tomu, že žily ve stejné době.
Musím přiznat,že mi nějakou dobu trvalo,než jsem se do knihy začetla. Nebyl to úplně můj šálek kávy. Druhá část se mi ale četla o poznání lépe a objevila jsem v ní několik pravd,které zřejmě platily před x lety stejně jako dnes. Nakonec docela pěkné počtení.
Kniha krásna, ale preklad od Ikaru je skrátka podľa mňa príšerný... Kiežby radšej Slovart alebo Mladé letá vydal či znovu vydal osobitne 2. diel ako Dobré manželky... Som rada, že Slovart aspoň Malé ženy ako prvý diel nedávno znovu vydal a mám ho doma. Tento preklad tu - celé zle.
Musím přiznat, že i kvůli Rachel z Přátel jsem po této knize sáhla. Přes velmi pomalý začátek, chvílemi až zbytečně sladký (v době napsání byl pohled na svět také trochu jiný), jsem se sama sebe ptala: Kdo by to četl víckrát? Jak jsem ale byla velmi mile překvapena. Děj tak krásně plynul, člověk trávil s děvčaty jejich radosti a smutky, viděl v nich to odhodlání..za mě určitě ano.
Malé ženy jsem viděla před nějakou dobou v seriálové podobě a teď jsem se konečně dostala i ke knížce. Příběh plný lásky, něhy, přátelství, naděje, snů a rodinného štěstí, pokaždé zahraje na tu správnou strunu v mém srdci. Až mě překvapilo, kolik v sobě může mít takový napohled jednoduchý, relativně rychle plynoucí příběh hloubky a citu.
Jo a Laurie jsou moje srdcové postavy s tak krásným a upřímným vztahem, kvůli kterým si pokaždé tajně přeji, aby se konec příběhu odvíjel trošku jinak. I když profesor Béďa mi přišel taky jako hodně velký sympaťák.
Jsem moc ráda, že jsem si koupila právě toto původní, nezkrácené vydání, které na začátku obsahuje stručný náhled do života autorky L. Alcott, díky kterému jsem s překvapením zjistila, že inspiraci na knížku autorka čerpala ve vzpomínkách na své dětství, kdy vyrůstala se svými rodiči a třemi sestrami. Tímto u mě příběh získal na hodnotě. Jakoby se ještě více zhmotnil a já autorku úplně viděla, jak žila svůj život na malebném venkově obklopena láskou své rodiny, kterou byla kniha tak silně protkaná.
Malé ženy jsem četla ještě jako náctiletá. Byla to velice milá, romantická kniha. Viděla jsem i filmové zpracování a chystám se jít i na to nejnovější. Přes všechen půvab ve mně hlubší vzpomínku nebo dojem kniha nezanechala a pokaždé jsem měla dojem, že je to vyprávění sice sladké, líbivé, ale i trochu strojené, naivní a také navzdory všem těm láskám, přátelstvím k sestrám i k jiným lidem a báječným rodinným hodnotám trošičku povrchní. Jsem jediná čtenářka, s tímto dvojstranným, protikladným pocitem?
Knihu nezatracuji ani přehnaně nechválím. Vlastně nevím, co si mám o ní myslet, abych této klasice neukřivdila.
(Je pravda, že román má různé zkrácené i převyprávěné verze, takže je těžké sáhnout hned na první dobrou po originálu. V knize, kterou jsem četla, to bohužel nebylo uvedeno a tak musí mnohdy čtenář dohledávat podrobnosti k určitému vydání na internetu.)
Jaké bylo moje překvapení, když jsem před časem zjistila, že jsem v mládí nečetla Malé ženy, ale jen jejich zkrácené vydání a navíc tendenčně přepracované, v němž kromě jiných nepříliš vhodných zásahů nebyla ani nejmenší zmínka o Bohu! Zde, v původní verzi románu, se s vírou v Boha setkává čtenář poměrně často, ale je to bohužel víra v Boha v duchu transendentalismu, jehož stoupencem byl autorčin otec. Allcottová řeší v románu i otázku emancipace žen, a to především v autobiografické postavě Jo. Dá se říci, že v autorčině době je emancipační hnutí teprve v plenkách a až dnes můžeme v "plné nádheře" pozorovat, kam až dospělo! Po stránce literární jsou jednotlivé kapitoly trochu nevyrovnané, některé slabší vedle jiných vynikajících. Za mně - nejlepší kapitola Údolí stínu.
Vlastně ani nevím, co o knížce napsat. Bylo to příjemné čtení o každodenních slastech a strastech jedné rodiny a jejích přátel. Takže pro pohodové zimní večery ideální.
Štítky knihy
ženy zfilmováno americká literatura romantika pro děti od 13 let válka Sever proti Jihu (1861-1865) klasická literatura
Autorovy další knížky
2009 | Malé ženy |
2000 | Dobré manželky |
2000 | Malí muži |
2002 | Veľkí muži |
1947 | Malé ženy (zkrácené vydání) |
Kniha Malé ženy je v
Právě čtených | 103x |
Přečtených | 2 276x |
Čtenářské výzvě | 850x |
Doporučených | 150x |
Knihotéce | 681x |
Chystám se číst | 1 222x |
Chci si koupit | 209x |
dalších seznamech | 25x |
Jeden z nejsilnějších příběhů, jaký jsem kdy četla! Naprosto chápu Joeyho z Přátel, že měl chuť dát knihu do mrazáku, protože i já měla občas co dělat, abych pokračovala ve čtení. Někdy jsem totiž tak moc brečela, že jsem na stránky neviděla. Beth byla myslím nejlepší knižní postava s jakou jsem se kdy setkala, co se krásné osobnosti týká. Jenže po dočtení jsem si uvědomila, že všechny postavy v Malých ženách byly úžasné a stály za poznání. Beth byla jen ta, která by se skutečně mohla rovnat dokonalosti. Příběh mě rozesmíval, rozbrečel, potěšil, nadchl a především jsem si z něho odnesla několik rad a myšlenek, které mi přišly naprosto kouzelné! Rozhodně bych se ani nestyděla tu knihu označit jako skvělou příručku pro rodičovství, protože to jak je v tom příběhu popsaný šťastný domov a milující rodina, to je přesně to, co mi přijde na světě ze všeho nejdůležitější a možná i tak trochu proto, že díky bohu něco takového sama doma mám. Vážně doporučuji. Jedinou hvězdičku strhávám pouze za to, že občas tam opravdu byly pasáže, které jsem nějakým způsobem shledávala zdlouhavé nebo až příliš popisné. :)