Malé jizerské ticho
Jan Suchl
Poeticky laděný text doprovází nádherné fotografie Jizerských hor ve všech ročních obdobích.
Přidat komentář
Osobité, nezanedbatelné a inspirativní čtení.
-----------------------------------------------------------------------
ÚRYVEK:
(…) Měl jsem to štěstí, že mi Jizerské hory hleděly přímo do oken. Vídal jsem je v oranžovém světle vycházejícího slunce i v dohasínajícím přísvitu večerních červánků, hleděly na mne zpod mraků i z průzračného nebe. A měl jsem na vybranou: zvyknout si na ně jako na okoukaný obraz, který přestaneme vnímat, anebo v tom zdánlivě neměnném panoramatu nacházet pokaždé něco nového, brát je jako malý výsek živé skutečnosti, která slibuje a přitahuje, která vybízí a vábí k objevování.
Ano, už ten pouhý pohled z oken byl neustálou výzvou. A mě nebylo třeba zvlášť naléhavě vyzývat.(…)
Malý sourozenec obrazové publikace Jizerské ticho z roku 1978 od stejného autora. Jestlipak se narodí sourozenec ještě menší?
Štítky knihy
Jizerské hory hory a pohoří toulky, výlety
Autorovy další knížky
| 1973 |  Červená Karkulka |
| 1987 | Pohádky z iglú |
| 1972 | Cesta končí pod Huascaránem |
| 1987 | Vteřiny mezi životem a smrtí |
| 1977 | Modré jezírko |
Kniha Malé jizerské ticho je v
| Přečtených | 5x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 2x |
| Chystám se číst | 1x |
| Chci si koupit | 1x |
Ze stránek Malého jizerského ticha na vás bude sálat čirá láska... k nádheře a důmyslnosti přírody, ke kopcům, k tichu, k radosti utíkání se do nitra jizerských lesů. Občas z vyprávění ukápne slza stesku - nad zkázou, kterou může způsobit lidská činnost, nad nenávratností starých časů, nad tím, co pominulo a už se nebude nikdy opakovat. Ale vždy zbývá naděje, a pro Jizerské hory to platí rovněž :)