Dóm řetězů ekniha

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V severní Genabakis vyrazila z hor do nížin na jihu skupinka divokých domorodých válečníků. Hodlají u nenáviděných lidí z nížin vyvolat strach a zmatek, avšak pro jejich vůdce Karsu Orlonga je výprava začátkem neobyčejného osudu. O několik let později, po masakru u Arenu, přijíždí Tavore, nová pobočnice císařovny, do poslední malazské výspy v Sedmiměstí. Hodnost velitele je pro ni nová, a ona navíc musí z dvanácti tisíc vojáků, hlavně nových rekrutů, jen s hrstkou veteránů z Coltainova vojska, vytvořit sílu schopnou odolat výzvě, jakou představují hordy Smršti ša`ik, číhající v srdci Svaté pouště. Čekání však nikdy není snadné. Velitelé ša`ik bojují o moc a jejich zápas ohrožuje přímo srdce povstání, zatímco ša`ik sama trpí, pronásleduje ji pravda o vlastním osudu. Takto začíná úžasná nová kapitola v Eriksonově oceňované Malazské knize padlých....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/25_/251885/dom-retezu-251885.jpg 4.6328
Série

Malazská Kniha padlých 4.

Žánr
Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno (ekniha) · Talpress
Orig. název

House of Chains · 2002

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (44)

Kniha Dóm řetězů

Přidat komentář
bartule
02. září

Tuhle sériu musíte buď milovat a nebo ji vzdáte pokud nemáte nervy první třetinu každého dílu tápat mezi novými postavami a zdánlivě nenavazujícím dějem. Tento díl jak jinak začátek chaos, říkala jsem si proč já to vlastně čtu,ale jelikož vím, že tyhle knihy miluju a vždycky to potom začne všechno do sebe zapadat tak vždy vytrvám i když teda Karsa Orlong byla pěkně nepříjemná postava a dost mi lezl na nervy na začátku knihy :D S narůstajícím počtem stránek stoupalo i mé nadšení a hltala jsem a hltala a zase naprosto bravurní počin. Spousta postav, nahuštěný děj, ale naprosto super záležitost. :-)

MagdaFish
01. září

Když jsem začala číst kapitolu o Karso Orlongovi, říkala jsem si, bože, to je ale arogantní blb. A ejhle ona se z něj vyklubala překvapivě vtipná parodie na všechny ty drsné barbary ze severu. :-) Co se zbytku osazenstva týče, příběhy se rozvíjí a všem už je jasné, že hlavním aktérem v pozadí je Chromý bůh. Uvidíme, jak se to vyvine dál.

elenai
24. května

Říkáte si, že už vás Erikson nemůže ničím překvapit, a ono né! On se pan autor vytasí s Karsou Orlongem a jeho heroicko-epickým putováním. Karsův příběh zabírá zhruba prvních dvě stě stran a je opravdu dechberoucí. Je to nejspíš nejklasičtější fantasy část, kterou v sérii najdete, a proto se taky opravdu dobře čte. Pak už se příběh zase drobí mezi milion postav, ale hodně už se jich objevilo v předchozích dílech, takže se v ději neplácáte jak ryby na suchu. Ve zbytku knihy se putuje a tlachá, ale já mám to tlachání ráda. Mám ráda mariňáky a jejich vtípky, chrochtám si v nich jako prase v pomyjích. Konec vás opět úplně rozloží, tohle bych nechtěla zažít ani v noční můře.

Oblíbené postavy: Karsa Orlong.... a pak dlouho nic.... mariňáci

denniys
27.12.2018

4. díl tohoto gigantu mi zatím přišel nejslabší, ovšem na skvělosti mu to neubírá..možná to bylo tím, že předchozí díly byly emočně narvané ( Coltain, Whiskeyjack atd.)..každopádně to vynahrazoval Karsa Orlong, na jehož další osud se opravdu těším..a jelikož je Malaz návyková záležitost, vrhám se rovnou do dalšího dílu..

michal3736
19.12.2018

U této série to mám vždy úplně stejné. Ze začátku se hrozně namotivovaný a přečtu zrhuba 200 stran, potom se ale seknu a nemůžu se donutit číst dál. Nejhorší pro mě však je nechat něco nedokončené a tak sem se před měsícem rozhodl to dočíst a rozhodně jsem neprohloupil. Čím člověk pokračuje dál a dál, tak už mu některé věci přijdou už pochopitelné a postupně se v tom už neztrácíte. Pak se to ale záhy otočí a je tam zase zmatek. Rozhodně za mě Karsa Orlong je největší překvapení celé serie. Nemám rád spoilery, takže tím to končí. Pět hvězd je to skvělé, ale hrozně hutné a proto si vždy odskočím k něčemu jednoduššímu, takže teď si jdu odpočinout k Eleniu.

Las_T
30.11.2018

Karsa Orlong...naprosto OP skvělá postava. Kdyby Erikson popsal v každé knize 2-3 postavy jako jeho vůbec bych se nezlobil. To by ale každá kniha měla 2000 stran.
Co se týče Tavore a 14. armády, tak jsou jejich kapitoly pomalé ale podle mě stále dobré. Seržant Struna je hrozně likeable, jeho kapitola kde hovňousek bojuje v aréně, je bezkonkurenčně nejvtipnější kapitola prvních čtyř knih.
V knize je taky hodně vedlejších linek. Nejlepší je asi Kalam a Lostara Yil. Na Trulla Sengara jsem zvědavý v pětce. No a Apsalar a Řezník mi přišli v knize naprosto zbyteční :D

Největším mínusem knihy je opět Felisín a celé dění ve Smršti. Objevuje se tam fakt až zbytečně moc postav. Snažil jsem se pochopit jejich motivy, ale ve výsledku je to jedno jelikož *Spoiler* valná většina z nich na konci na cca deseti stranách pochcípá rukou jednoho bojovníka. Úplné finále knihy bylo dle mého spíš vtipné, jelikož Erikson ještě v druhé knize popisuje armádu Apokalypsy jako obrovskou, neporazitelnou a hrůzostrašnou armádu, kdežto ve čtyřce zemřou všichni Psobijci během jedné noci. Okey.

Jedno plus bych dal ještě za Kotilliona. Byl jsem na něj zvědavý už od jedničky a v tomhle díle se objevuje celkem často, přičemž jsem si ho velmi oblíbil. Asi jediný bůh, který není naprostý hňup :D

Šumař vzhlédl a setkal se se Sépiovým upřeným pohledem. Sapér pohnul rty, nezvučně říkaje Jsou z nás boháči, ty mizero.

sarka9190
17.08.2018

Zatímco první 3 díly byly pro mně víceméně rozjezdové, čtyřka mne dostala svym spadem, při kterém nezapomenu opomenout opojny začátek. Na nejakych 200 stránkách vystřihnul autor akční road story, která by sama o sobě strčila většinu autorů, kteří se akční fantasy věnují, hravě do kapsy. Gotrekem začínaje. Tímto si tento díl získal me srdce, které si na těch 200 strankach od všech těch pletich a složité mytologie odpočinulo.

tanuki
14.08.2018

První část pojednávající o Karsu Orlongovi je dokonalá. Nekomplikované přímočaré vyprávění, které je radost číst. Doufal jsem, že o něm bude většina knihy, ale nestalo se tak. Když se děj dostává na Raraku, tak začíná typické zahlcení postavami, které nejsou nijak zvlášť popsány, je jich hromada, různě mezi sebou intrikují a jejich motivy jsou zastřené a nejasné, i když se pomalu v průběhu vyprávění ozřejmí. Proti pouštním bojovníkům táhne armáda císařovny, což je další linka, ve které se nic moc neděje. Příběh Onraka a Trulla Sengara je opět zajímavější a pár věcí osvětlí. V linii Perela a Lostary se dokonce mihne milostný motiv, kterými autor výrazně šetří.

Opět se biju do čela v případech, kdy si staré postavy potřebují dát nová jména, jako by toho chaosu ještě nebylo málo. Na konci následuje již klasická řežba, kdy se s většinou těžce zapamatovných postav navždy rozloučíme. Jsem zvědavý, jestli v některém dílu toto schéma bude porušeno. :o)