Malá závěť

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Když jsme se už v letech okupace rozhodovali pro vydání Malé závěti středověkého francouzského básníka Villona, prvního z těch, kterým říkáme prokletí básníci, nebylo to ze záliby v minulosti. Naopak, protože Villon je nám hlasatelem budoucnosti. - Správně bylo o něm řečeno, že je zázrakem básnické intuice, která první se dovedla vzepřít společenské nespravedlnosti a nevidět resignovaně v bídě úděl ubohých, jimž je čekati, až smrt je spasí....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/171378/mala-zavet-uQS-171378.jpg 4100
Žánr
Literatura světová, Poezie
Vydáno, Vilém Šmidt
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (8)

Kniha Malá závěť

Přidat komentář
Hakl54
06. ledna

Nadčasové, přestože bezmála 600 let staré verše, jako by je napsal v dnešní době. Bezvadný doslov J.Loukotkové.

Pááája
08.10.2020

Žádné květinky, tesknění při měsíčku, ale verše studentského výtržníka, děvkaře, ochlasty a zloděje, ale také nadaného člověka s velikým srdcem. Ráda jsem si ho přečetla, než ho vrátíme do knihobudky. Úžasný překlad, který opravdu obdivuji.

"Dál: pro Raguiera nedopitu
a jeho nenasytné mnišky
uvolním přístup ke korytu
i k pajzlu U borové šišky"
masíčko mladé, žádné kližky,
do pusy pípu, v žáru břich,
číšnice nejsou hrdopyšky,
přijde si na své, byť je mnich."


harena
08.10.2020

Francois Villon, bouřlivák, darebák, nespoutaný a vtipný básník s horoucím srdcem, kterého jsme všichni ve škole milovali. Po mnoha letech jsem si znovu přečetla Malý testament, který přebásnila podle starofrancouzského originálu Jarmila Loukotková a na konci v doslovu nás s láskou a dojetím seznamuje s Villonovým životem a jeho další tvorbou. Toto je už druhý překlad paní Loukotkové v novější verzi, rozhodně doporučuji přečíst.

"Ty ukrutnice bez lítosti,
cos mě tak tvrdě zapudila -
jak o tom svrchu řek jsem dosti -
že mi jen víčka pro pláč zbyla,
ty vezmi si mé srdce, milá,
zsinalé, mrtvé, probodené.
Co ty ses mě jen natrápila!
Bůh ti to jednou připomene."

Chesterton
20.06.2018

Malý testament trpce žaluje na proradnou lásku, je bezohledný rozverný i nevyzrálý. Příslib talentu.
Mnoho však znamená doslov věrné překladatelky, která hodnotí celé Villonovo dílo slovy: je psáno srozumitelnou jadrnou řeči, která se netáhne jako med ani nedrobí jako sušené květinky, ale zvoní jako ryzí kov.
V kontextu doslovu mě celkem jímá soucit s osudem tohoto nespoutaného muže.

damte
14.07.2017

Villon je mistr satiry a je až s podivem, jak může dílo psané před více než půl tisíciletím stále pobavit. Při čtení této básně jsem si nejednou uvědomil, jak je lidský charakter v průběhu času neměnný. Villon rázným a inteligentním humorem (byť před pět seti lety šlo obhroublé žerty nižších vrstev) pomocí odkazovaných darů zesměšňuje osoby, se kterými se ve svém životě setkal a hodnotí tehdejší společnost.

Překlad Jarmily Loukotkové je bezchybný a smekám před tím, jak obratně přerýmovala báseň do češtiny, neboť rýmy jsou nádherné (bohužel vzhledem k mé neznalosti francouzštiny nemohu porovnat s originálem).

A příkladem humornosti této knížky budiž tato sloka:

Co dozorci dám Marchantu?
Je jako Marchant-Parchant známý,
a tak mu v odkaz dávám tu
tři pohodlné došky slámy,
ať užije jich s vězenkami,
které si přehne v komoře;
jen v tomhle styku - mezi námi -
má možnost býti nahoře.

rostwin
01.12.2013

Velice dobrý překlad a úžasný doslov Jarmily Loukotkové

Addie
02.04.2011

A jsem zase hlouběji, co se Villonova jezera duše týče (ano, i pro doslov).
Až mám chuť egoisticky zakřičet, co odkáže mně?
Mně a všem milovníkům jeho poezie odkázal chtě nechtě právě tu jeho, což je dar ze všech nejvzácnější.
Jeho verše v sobě mají totiž kouzlo, kterému nelze odolat, i kdybychom chtěli sebevíc.

nightlybird
13.01.2011

Villonův mrštný a jedovatý jazyk (a nejen v Malém testamentu) je obecně známou věcí. Na tomto vydání je ale zajímavý především doslov překladatelky o životě a díle Villona a o českých překladech jeho básní. Dovolím si pár vět ocitovat (a snad si je přečtou adepti spisovatelské profese - a nejen oni) :
"Vždycky jsem velmi obdivovala svou rodnou řeč, její tvárnost, jasnost, její prostotu a vynalézavost, její stručnost. Ale nikdy si její přednosti neuvědomuji v té míře, jako při překládání tak obtížného básnického textu. Shledala jsem, že téměř není slovní hříčky, aby jí nedovedla zažertovat i čeština, že není vnitřních rýmů tak nesnadných, aby je čeština nevyzpívala; že není básnického rytmu, aby si v něm čeština nemohla zatančit; že není melodie verše, aby se nedala zahrát na český nástroj. "
Tak tomu se už dá říkat chvála rodného jazyka.