Makbeth
William Shakespeare
Jedna z vrcholných tragédií Williama Shakespeara je drama zločinu, svědomí a trestu a divadelní sonda do hlubin lidské duše, z nichž se rodí zlo. Macbeth, skotský šlechtic a hrdina, člověk obddivovaný a uctívaný všemi, v této hře podlehne ctižádosti a touze po moci natolik, že se dopustí zločinu nejtěžšího - krvavé královraždy. Tato nejkratší a nejsevřenější Shakespearova tragédie má strhující rytmus a akčnost, psychologickou hloubku, je to hra úderná i básnická, drama strmého vzestupu a pádu. Macbeth se vraždou domůže moci nejvyšší, stane se králem, ale aby si moc udržel, musí vraždit dál, brodí se krví, stává se nelidskou bestií, netvorem, co chvíli křičí na jevišti svěšta, jen aby poznal, že jeho život je pustý žvást idiota, jen hluk a vřava - a neznamená nic.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1946 , František RůžičkaOriginální název:
Macbeth , 1606
více info...
Přidat komentář
Tato kniha se mi četla relativně snadno a konec mě totálně dostal. Rozhodně doporučuji.
Zatím moje nejméně oblíbená tragédie od Shakespeara. Děj mi připadal takový plochý, žádná z postav mě nepohnula k citu, jazyk originálu je extrémně náročný na přehlednost. U jiných her a tragedií jsem častěji ocenila nádherné blank verse i zajímavější dějové zvraty. Možná mi jen nesedl daný motiv.
"Žádný zisk, vše promarněno,
když co jsme získali, nás trápí jenom.
Než ničit mnohdy ničen být je lepší,
proč získat to, čím zničíme své štěstí."
Dle mého názoru nejlepší drama historie divadla. Nepřekonatelné. Je v něm všechno.
Již na gymnáziu jsem to jednou četla, nyní po přečtení Nesbovi předělávky jsem se k tomu po letech vrátila. A klasika je prostě klasika. Už kdysi dávno byla touha po moci silnější než všechno ostatní. Tragické, ale tak platné i dnes.
Nejkratší hra Williama Shakespeara, ale přesto mi v ní nic nechybělo. Navíc se mi četla velmi dobře a byla jsem ráda, že ji můžu přečíst na jeden zátah. Na doporučení čtenářů jsem četla překlad Martina Hilského, což byla určitě skvělá volba. Ocenila jsem na závěr několika stránkovou poznámku překladatele, kde je kromě rozboru Macbetha zajímavé srovnání s Hamletem. Klasika, která je stále aktuální, doporučuji!
Asi nejkratší Shakespearova hra, ráda jsem si ji po mnoha letech znovu přečetla i když raději bych ji viděla v divadle. Je v ní vše, co vidíme i v současné době. Manipulace, nenávist, lži, zbabělost a velká touha po moci, ale tady se vyskytují ještě čarodějnice, nadpřirozeno, šílenství atd. On je slaboch a lehce ovlivnitelný a jeho žena ctižádostivá manipulátorka.
"Toužíš mít to, co korunou je žití,
a žiješ jako zbabělec, co každé
"já chci" hned zabije svým "já se bojím",
jak kočka z přísloví, co rybku chtěla,
však smočit tlapku ne?
A ještě krátká ukázka čarodějnic:
"Plátek z hada honem spař,
vař ho v kotli, smaž a škvař:
žabí prst a oko mloka,
kousek tlamy ze žraloka,
zmijí jazyk, ocas štíra,
trochu chmýří z netopýra,
ať má lektvar sílu pekla,
škvař se, vař se, jak jsem řekla.
V potu tváře, tváře v potu,
v kotli vař se do klokotu."
Překlad Martin Hilský.
Určitě doporučuji.
Konečně jsem se dostala k této Skotské hře, kterou takto nazývají herci, protože věří, že ji proklely čarodějnice a kdyby vyslovili skutečný název, mohlo by to přinést smůlu.
Než jsem si tuto tragédii přečetla, věřila jsem, že Hamlet je velmi temná hra. Ale po přečtení tohoto jsem zjistila, že tato je mnohem temnější a velmi krutá ke všem postavám.
I mně toto Shakespearovo dílo připadá nejtragičtější...
Macbeth vstupuje do děje jako chrabrý rytíř svého krále...
"Když je vám dáno hledět v setbu času, říc, které zrno vzejde, které ne,
mluvte i ke mně!"
Věštba čarodějnic podpoří jeho vnitřní svár - touhu po absolutní moci...
A ponuré prostředí kamenného skotského hradu přímo láká ke zločinu...
Naskytne se otázka vlivu jeho ženy - kdyby měl ženu moudrou a spravedlivou,
konal by takto ?
Macbeth je poselství o zločinu a trestu a i v dnešní době je aktuální, je nadčasové.
Vrátit se k tvorbě Williama Shakespeara je zážitek a důvod k přemýšlení.
Moje první knížka od Shakepeara. Měla jsem obavy, jak se mi bude číst. Občas jsem se musela vracet, občas se ztrácela v postavách, ale děj se pochopit dal. Tuhle hru jsem v divadle nikdy neviděla a vždycky jsem si myslela, že iniciátorkou všeho zla a vraždění byla lady Makbeth, ale zase tak moc svého manžela přemlouvat nemusela. Makbetha sice tížilo svědomí, ale po vyslechnutí druhé věštby získal pocit vlastní nedotknutelnosti a teprve potom z jeho strany propuklo to pravé šílenství a tam už výčitky svědomí neměl.
Jako první seznámení s dílem Shakespeara posloužila dobře.
Celkové zpracování nebylo špatné; místy trochu uspěchané a nedovysvětlené, ale na 150 stranách nemůžeme čekat rozvité dějové linie. Zato hlavní myšlenka celého díla byla víc než jasná.
Co mi vadilo nejvíc, byl archaický jazyk (ano, vím v jakém století byla kniha napsaná :D). Ale právě proto to není žádné odpočinkové čtení. Některé části jsem musela číst i 3x, abych správně pochopila, co chtěl autor říct.
I tak si myslím, že by bylo daleko lepší Makbetha vidět v divadle, než jenom číst jeho scénář.
Příběh je velmi zajímavý hlavně ze psychologické stránky. Jediné co mi vadí je častý výskyt složitých až nesrozumitelných slov a pojmů.
Na škole povinná četba, nevím, celou dobu jsem se kousala mluvou, které jsem občas nerozuměla a děj pro mě nudný.
Toto dílo mě zklamalo, čekala jsem víc. Děj je jednoduchý a jasný. Na můj vkus byl konec trochu uspěchaný. Šílenství Macbetha bylo jen naznačeno a u jeho ženy bylo jen okrajové. Její smrt jsem přešla jako něco nezajímavého. Smrt Macduffovi rodiny ve mě vyvolal pocit nezajímavé vaty. Hlavně jsem nechápala, když Macduff utíkal, proč nepředpokládal, že tím ohrozí svou rodinu. Některá jednání postav mě zkrátka velmi mátla. Shakespeare má rozhodně lepší díla.
Myšlenka hry je jasná a mnohým politikům , či vlivným lidem se zamlouvá dodnes. Mistr Shakespeare se zaměřil na vykreslení lidských povah , čímž se trefil do černého a zaručilo mu to čtivost i po staletích, přesto , že jazyk je pro nás méně srozumitelný a množství různých postav nám v tom dělá pěknej guláš.
Stále se tudíž najde početná skupina čtenářů a proto jsem se rozhodl zjisti co na tom vlastně vůbec mají. Těžko bych vám to povídal , raději se přesvědčte sami na vlastní oči.
Četla jsem překlad od Hilského a musím říct, že Shakespeare má lepší knihy. V příběhu jsem se ztrácela ve jménech, někdy zbytečně dlouhé a zamotané, ale něco v sobě, ta kniha má.
Shakespeare večne živý, ani 400 rokov neubralo Macbethovi nič na aktuálnosti, údernosti a pôsobivosti. Prečítala som niekoľko verzií, ale Martin Hilský je najlepší.
Štítky knihy
Anglie anglická literatura divadelní hry William Shakespeare, 1564-1616
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Kniha Makbeth je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 1 187x |
| Čtenářské výzvě | 85x |
| Doporučených | 33x |
| Knihotéce | 236x |
| Chystám se číst | 172x |
| Chci si koupit | 22x |
| dalších seznamech | 17x |
Vrátila jsem se k Macbethovi kvůli srovnání se stejnojmennou knihou od Jo Nesbo. Originál je ovšem jak známo jen jeden...