Máj
Karel Hynek Mácha
Temná noci! Jasná noci! Obě k želu mne budíte.Temná noc mne k hloubi tiskne,jasná noc mě vzhůru vábí;temné hlubiny se hrozím,ach-a k světu nelze jíti! K.H.Mácha Máj, lyrickoepická báseň vydaná v dubnu 1836, sedm měsíců před Máchovou smrtí. 56 stran
Literatura česká , Poezie
Vydáno: 1945 , Vilém Šmidt
Originální název:
Máj , 1836
více info...
Přidat komentář
Další z klasik české literatury, a tedy další kniha z povinné četby, kterou jsem si vybrala. Kniha je krátká, takže byla přečtená během chvilky. Bohužel se ale tato kniha nezařadí mezi mé oblíbené. Nějak mi tento styl nesedl.
Moc se mi to nelíbilo. Jedna se o klasiku české literatury a proto jsem to četl, ale moc mi to nesedělo.
Nejsem velkým fanouškem Máje. Příběh mi přijde patetický, málo uvěřitelný - samozřejmě asi záměrně. Mácha uměl velmi dobře popsat přírodu a kraj, který mu přirostl k srdci, což byl dle mého cíl. Možná měla vyznít i nějaká charakteristika dobové mentality. Postavy jsou ale prázdné a bez duše, každou z nich definuje jiné morální selhání, morální kvality nemají žádné. Nenašla jsem v tom to, co jsem zřejmě najít měla.
Máj je jistým literárním českým klenotem a trochu mě mrzí, že ho neumím zcela ocenit. Lyrickoepický děj, tolik někdy až zapeklitých jinotajů.... Nebýt Máj rozebírán na hodinách literatury na školách jak základních, tak i střeních a vyšších, mnohé by mi jistě na první čtení uteklo. A dále - Máj není dílem, které bych četl rád znovu a znovu. Má krásné pasáže, které berou dech, ale i části, které jsou pro mně těžko uchopitelné.
Ach v zemi krásnou, zemi milovanou,
v kolébku svou i hrob svůj, matku svou,
v vlasť jedinou, i v dedictví mu danou,
v šírou tu zemi, zemi jedinou,
v matku svou, v matku svou, krev syna teče po ní.
Čas: "Náhrobkem já ho přikryji."
Čudujem sa, že viac než 5 000 hodnotení a predsa len chabých 72%, to je chabý výkon mladučkých čitateľov zo stredných škôl, nie však autora. A možno aj chabý výsledok učebných plánov v rámci Slovenska a Česka, lebo to máme narovnako, hádam? Pritom v Británii majú úplne iný systém výučby literatúry a tie deti si sami postupne uvedomujú význam Hamleta. Keď sa tak pechoríme za západom, najmä Česi, tak by si mali vziať príklad od Britov v spôsobe výučby literárnych diel, ktoré vynikajú, kratučký Máj patrí medzi nich, na to nemusím byť expert v poézii. Apropo, Schiller ma naučil vnímať krásu v literatúre, najmä v poézii, ako má vyzerať a Dostojevskij ma upozornil na základnú funkciu literatúry. Tento krátky príbeh má podľa nich všetko, dej, zrkadlo doby, talent, naivnosť.
Máj hnul nejen českou literaturou, ale českou kulturou takovým způsobem, že mu může být úplně fuk, co si o něm moderní nenároční čtenáři myslí. Znáte takové to: "kdyby nebylo to, nebylo by ani ono?" Tak tady to platí ně-ko-li-ka-násobně. Asi nemá smysl tady dštít síru, stejně nikoho nepřesvědčím o své pravdě, zrovna jako nepřesvědčí nikdo mě o Májové nudnosti/balastu/otřesnosti/whatever...
Jen tolik, že u mě jsou všichni, kdo dali Máji méně než 3*** (a dost možná bych tam zahrnul i ty hodnotící 3***), buď
a) jednoduší čtenáři
b) klikači povinné četby
c) čtenáři, neznalí kontextu soudobé "české" literatury, mající svůj záběr jinde (těch je, alespoň doufám, většina)
no anebo d) prostě prachsprostí ignoranti (úzce souvisí s bodem c) či trollové.
Jedna asi z největších českých literárních klasik, ale mě to vůbec nezaujalo. Musela jsem se soustředit na každé písmenko, což mi kazilo dojem z té popsané krajiny. Já to tedy hodnotím průměrně, ale každý si na tom nejspíš najde něco svého.
"Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas" Úryvek, který zná snad každý Čech a ví, z jakého díla pochází. Možná, kdybych jsem si tuto báseň přečetl třeba za 20 let a ne v šestnácti k maturitě, tak by mi i něco dala. Ale asi je to tím, že jsem antitalent na poezii...
Máj jsem vždy měla ve značné oblibě právě díky jeho jazyku. Bavily mě nejrůznější obrazy a figury, nejraději jsem vždy měla oxymoróny. Krom toho myšlenkové pochody postav přenášely na čtenáře všechny možné emoce. Nejsilnějšími pasážemi jsou ty s Vilémem, kdy ve vězení bojuje se svým osudem, přemýšlí nad smrtí a nad tím, co na člověka čeká po ní. V Intermezzu zas duchové zemřelých s dalším dnem očekávají přírůstek do světa mrtvých, z čehož až mrazí. Popisy přírody plné kontrastů jsou rovněž velmi sugestivní.
Těžko popsat dojmy z přečtení Máje, zdali je tato báseň dobrá, či špatná. Již sama nerozhodnost nás nutí zvážit dokonce i jednotlivá písmena.
Popis přírodního děje vůkol, třebaže zabírá většinu veršů, zdá se mi druhotný proti samomluvám a pocitům Vilémovým. Právě hloubka Vilémova přemýšlení a žalu mě vybízí k uznání důvtipu tohoto díla.
Pěkné ilustrace, které přihrávají k již tak ponuré básni. Máj se čte svižně na posezení.
Je zvláštní, že si nevybavuji své pocity z prvního setkání s tímto klasickým dílem na základní škole v rámci povinné četby. A rozhodně jsem ji tehdy četla poprvé, protože já patřila k těm, kteří povinnou četbu poctivě četli a zpracovali. Ale z druhého setkání s lyrickou básní na střední škole už mám ucelenou představu. Už tehdy se mi líbila, ale teprve nyní v dospělosti jsem možná dokázala plně pochopit, co nám svým dílem chtěl autor sdělit.
Popis přírody kolem Bezdězu je opravdu úžasně vykreslen. Akorát jsem se úplně nedokázala ztotožnit s přístupem Jarmily, která tak rychle vyměnila jednoho milence za jiného. Nakonec tím způsobila tragédii velkých rozměrů.
Báseň patří ke klasickým dílům romantismu a rozhodně stojí za přečtení. Ale jak už zde zaznělo, určitě ho lépe pochopí dospělí, než děti na základní škole.
Popravdě to úplně asi není (nebo by spíše neměla být) povinná četba pro žáky ZŠ. Dokážete ji podle mě ocenit nejdříve tak od střední školy včetně toho jakým byla přínosem pro náš jazyk a literaturu.
V pozdějším věku jste také schopni pochopit, že šlo Máchovi především o oslavu přirodní květnové krásy přírody. Děj se koná u města Hiršberg mezi horami, na nichž hrady Bezděz, Pernštejn Houska a v dálce Roll k východu, západu, poledni a půlnoci poukazuje.
Pověst básně, jenž jí předchází není hlavním účelem děj postav samotných v ní obsžených.
Vskutku nádherná báseň, je ale třeba poslechnout si ji načtenou skutečným mistrem slova. Zkoušela jsem si ji číst sama a prostě to nebylo ono, nebralo mě to. Pak jsem si pořídila audio verzi, načtenou Jiřím Štědroněm, a byla jsem naprosto uchvácena. Jaký rozdíl!
Přiznám se, že když jsem Máj četla poprvé, jako žáka základní školy mě ale absolutně neoslovil. V dospělosti jsem se k němu vrátila a dostavily se úplně jiné pocity. Člověk se musí oprostit od hodnocení jazykové a stylistické stránky a vnímat pouze obsah... Jedna z pokladnice českých klenotů.
Překvapilo mě, jak krátká tato báseň vlastně je. Byl bych ji měl přečtenou za den, ale docela jsem ji odkládal. Zjistil jsem u ní, že narozdíl třeba od dramat nebo prózy nelze číst poezii ve více lidech a střídat se, nebo je to aspoň velmi složité. Člověk se musí utišit a zklidnit a samotné čtení básní je spíše jako si prohlížet malbu; čtenář se o dost častěji než u běžné prózy vrací k předešlým frázím a veršům, opakuje si je, některé si čte rychle, jiné pomalu, rozjímá nad nimi, nad jejich rytmem, délkou, rýmem. A právě Máj od Karla Hynka Máchy patří mezi takové básně, které je možno číst snad jedině tímto způsobem. Přál bych si mít Máj doma ve své knižnici. Mít Máj pouze půjčený z knihovny je dobré jedině pro splnění požadavků na povinnou četbu, ale já sám vím, že Máj je takové dílo, k němuž bych se velice rád a často vracel, třeba abych si oživil v paměti nějaký verš. Prostě Máj je v rámci stylu a popisů dokonalým dílem a nevadí mi, že mu jde občas špatně rozumět. Baví mě, že mohu hledat význam použitých slov, zkoumat větnou stavbu a barvitě si všechny ty květnové denní i noční scenérie představovat.
Tenhle druh poezie pro mě prostě není, co víc k tomu říct.
Krásné popisy přírody, v těch se básník opravdu vyřádil. Bohužel té epiky, děje, tam moc není, což mi značně chybělo. Kdybych předtím neviděla filmovou adaptaci (která je mimochodem příšerná), tak ani nevím, o co tam vlastně jde.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno Karel Hynek Mácha romantika čeští básníci poema česká poezie klasická literatura
Část díla
- Abelard Heloise
- An den Gräbern der Freunde
- An der Friedhofe
- Básně bez nadpisů a zlomky
- Bez nadpisu (1)
Autorovy další knížky
| 1954 |  Máj |
| 2012 |  Máj / Kytice |
| 1981 | Marinka |
| 2007 | Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy |
| 1959 | Pouť krkonošská |
Kniha Máj je v
| Právě čtených | 47x |
| Přečtených | 11 212x |
| Čtenářské výzvě | 1 771x |
| Doporučených | 237x |
| Knihotéce | 1 190x |
| Chystám se číst | 230x |
| Chci si koupit | 62x |
| dalších seznamech | 71x |
Hluboké ticho té temnosti
zpět vábí časy pominulé,
a vězeň ve snách dny mladosti zas žije dávno uplynulé.
To vzpomnění mladistvých let
mladistvé sny vábilo zpět;
a vězně oko slzy lilo, srdce se v citech potopilo;
- marná to touha v zašlý svět.
Peozie není lehké čtení. A tohle je klenot. Pro mě dávno zapomenutý. Většina z nás se na škole povinně učila první verše. Škoda, že se nepokračovalo dál.