Magorovy labutí písně
Ivan Martin Jirous
Pro velký zájem čtenářů vydává nakladatelství Torst samostatné knižní vydání jedné z nejvýznamnějších českých básnických knih druhé poloviny 20. století. Dnes již klasické a v mnoha případech zlidovělé verše napsané v 80. letech ve věznicích v Litoměřicích, Ostrově a Valdicích propašoval z valdického vězení na motacích Jiří Gruntorád. Nové vydání je doplněno barevnou kresbou svatého Huga od Juliany Jirousové a ukázkami faksimilí původního Jirousova rukopisu. Graficky upravil a obálku navrhl Dušan Straňák.... celý text
Ač jsem stále nepřišla na kouzlo básním, Seifertovy, Kainarovy a nyní i Magorovy jsou těmi, které můžu...:-)
Nejsem milovník poezie, tohle pro mě představuje průměr. Na mé hodnocení ovšem nikdo nedbejte, naštěstí tu jsou povolanější uživatelé.
Tento autor se mi prostě nějak vryl pod kůži a sáhla jsem i po dalších knihách. Sbírka velmi krásných a zajímavě psaných básní o tom, co autor prožívá ve vězení. Ačkoliv poezie nepatří mezi můj oblíbený druh literatury, byla jsem velmi mile překvapena jak moc mě sbírka zaujala a rozhodně bych neváhala sáhnout po ní znovu.
Magorovy labutí písně jsou unikátním propojení literárních motivů, které čtenáře nenapadnou a pokud ano, tak snad jen s negativním přídechem - stejným jako má například slovo "kočkopes". Tak Magor míchá a spojuje tak rozličné a protikladné prvky jako je trapnost a niterná modlitba, ironie a odevzdání se vyšší moci, vulgarismy a básně psané latinsky. Některé básně jsem přešel rychle - nevím, jakou mají "literární hodnotu", ale prostě mě nijak neoslovily - většinou to byly ty, které od formy "kočkopsa" opustily a držely se jen jedné z jeho částí. Takových psů nebo koček jsem již na světě viděl! Ne, ty básně se mi líbily právě proto, že spojovaly mnoho na první pohled neslučitelných prvků - proto, že byly kočkopes - velice ubohý, ale i krásný kočkopes napsaný ve vězení s melancholií vracející se k životu na zemi a upřímnou touhou po Boží blízkosti, která se neschovává za vznosnými slovy modliteb slýchaných v kostele, ale je vyjádřena slovy devianta a alkoholika, litujícího, - biblickou terminologií "potřebného" Magora.
Díky za to.
Každý nese co unese
tak mu i Pán Bůh bere míru
lepší být tady v klášteře
než na Sibiři v monastýru
lepší je na stromě život svůj mít
kdekoliv po domě můžu se oběsit
Requiescat in pace básníku Magore
Jsem překvapená, jak moc se mi sbírka líbila. Některé verše, pravda, nejsou nic moc. Ale velká většina je skvělá - výborně se čte, pobaví, donutí k zamyšlení. Důležité je uvědomit si, v jakém rozpoložení a životní situaci autor dílo psal. Spojení marnosti, beznaděje s chvilkami světla a chutí bojovat. Vulgární a pejorativní slova spolu s vírou a náboženskými motivy, dokonce i části v latině. Jednoznačně je to velmi zajímavá sbírka, která stojí za přečtení.
Svébytné verše (občas spíše neverše), ve kterých se snoubí beznaděj s nadějí a chutí bojovat, smysl pro humor, kritika, víra a touha... A vše do sebe přesně zapadá a dává smysl, i když občas ne na první přečtení.
Silná sbírka. Autentické, zoufalé, upřímné.
"V úzkostech volal jsem Beránka
těsná je moje skořápka
v neklidu nocí v hrůze dní
prosil jsem, ať ji uvolní"
".....
Zas pruty mříží na oknech
a ruce v pouta dané
to abych alespoň v těchto dnech
sepjaté měl je Pane"
"Jenom to Pane vědět chci
jestli už teď jsem v očistci"
Úžasná poezie mého oblíbeného autora, kdež se mísí prvky řekněme religiózní s prvky řekněme pozemskými. Verše neverše, moc krátké či moc dlouhé texty, absence názvů... Prostě klasická *undergroundová poesie*, abychom tak řekli. Moc zajímavá je taky historie toho, jak se tyhle básně dostávaly z vězení.
Rozhodovala jsem se mezi 4 a 5 hvězdami a to na poezii moc nejsem. Ale tohle bylo super. Ten existencialismus, ta životní krize a zoufalost nespravedlivě vězněného člověka, které z této sbírky dýchaly, se mě dotýkaly až neskutečně. Na síle básním dodávala úderná realističnost, na mě asi nejvíc zapůsobil verš, kde autor užil své vězeňské číslo se svým jménem. Vskutku silný zážitek.
Mám ráda klasickou poezii, takže mi chvilku trvalo, než jsem těmto veršům - neveršům přišla na chuť. Přesto na mě hluboce zapůsobilo zoufalství, které z básní psaných za mřížemi místy až křičelo. Překvapilo mě autorovo náboženské založení.
A nejtěžšího mezi hříchy prosím Tě zbav mě totiž pýchy.
Není to úplně ten typ poezie, na který jsem byla zvyklá. Ale bylo to velmi zajímavé a osvěžující. Některé básně pobavily, některé byly k zamyšlení. Překvapil mě autorův vztah k Bohu. Nebyla to jednoduchá doba. Zkusím si přečíst i životopis, který zmiňuje Maras ve svém komentáři.
Musím se přiznat, že "klasická" poezie není zrovna můj šálek kávy, ale Magorovy labutí písně mě opravdu velmi silně zasáhly. Možná to bylo i tím, že jsem před touto úžasnou básnickou sbírkou četl neméně vydařený životopis Ivana Martina Jirouse od Marka Švehly.
Tuto sbírku mám ráda. Líbí se mi spojení relativního primitivismu, erotiky a vulgarity, které je narušováno latinou a hlubokými myšlenkami. Vlastně je to taková terapie člověka, který se vyrovnává s roky v komunistickém vězení jen pro odlišné názory a dobově nevhodné umění. Stesk po domově. Láska. Bůh jako poslední soudce. Život za mřížemi. Mnoho známých střídavě ve vězení a na svobodě. Oběti politických procesů. Přátelé v emigraci. O tom všem Magor psal, bouřlivák s citem.
Štítky knihy
vězení, věznice političtí vězni underground komunistický režim poezie česká poezie
Autorovy další knížky
2006 | Magorovy labutí písně |
1991 | Magor dětem |
2007 | Magorova summa |
1997 | Magorův zápisník |
2008 | Pravdivý příběh Plastic People |
Kniha Magorovy labutí písně je v
Právě čtených | 7x |
Přečtených | 563x |
Čtenářské výzvě | 89x |
Doporučených | 30x |
Knihotéce | 90x |
Chystám se číst | 95x |
Chci si koupit | 31x |
dalších seznamech | 7x |