Magorovy labutí písně

1 31.12.2020

_ _ _

Kdybych to nebral religiózně
bylo by mi zde věru hrozně
_ _ _

Píseň si zpívám má jeden takt
s ďáblem se nesmí sjednat pakt

Ač jsem stále nepřišla na kouzlo básním, Seifertovy, Kainarovy a nyní i Magorovy jsou těmi, které můžu...:-)

1 01.12.2020

Nejsem milovník poezie, tohle pro mě představuje průměr. Na mé hodnocení ovšem nikdo nedbejte, naštěstí tu jsou povolanější uživatelé.

1 04.10.2020

Výborné básně, možná nejlepší z autorova díla.

6 21.05.2020

Velmi nečekané příjemné překvapení.

4 09.05.2020

Tento autor se mi prostě nějak vryl pod kůži a sáhla jsem i po dalších knihách. Sbírka velmi krásných a zajímavě psaných básní o tom, co autor prožívá ve vězení. Ačkoliv poezie nepatří mezi můj oblíbený druh literatury, byla jsem velmi mile překvapena jak moc mě sbírka zaujala a rozhodně bych neváhala sáhnout po ní znovu.

3 25.04.2020

Magorovy labutí písně jsou unikátním propojení literárních motivů, které čtenáře nenapadnou a pokud ano, tak snad jen s negativním přídechem - stejným jako má například slovo "kočkopes". Tak Magor míchá a spojuje tak rozličné a protikladné prvky jako je trapnost a niterná modlitba, ironie a odevzdání se vyšší moci, vulgarismy a básně psané latinsky. Některé básně jsem přešel rychle - nevím, jakou mají "literární hodnotu", ale prostě mě nijak neoslovily - většinou to byly ty, které od formy "kočkopsa" opustily a držely se jen jedné z jeho částí. Takových psů nebo koček jsem již na světě viděl! Ne, ty básně se mi líbily právě proto, že spojovaly mnoho na první pohled neslučitelných prvků - proto, že byly kočkopes - velice ubohý, ale i krásný kočkopes napsaný ve vězení s melancholií vracející se k životu na zemi a upřímnou touhou po Boží blízkosti, která se neschovává za vznosnými slovy modliteb slýchaných v kostele, ale je vyjádřena slovy devianta a alkoholika, litujícího, - biblickou terminologií "potřebného" Magora.
Díky za to.