Krev teče vždycky červená

28.10.2020

Dávám dvě * a to jen proto, že jsem ji dočetla....pořád jsem čekala na nějakou akci.....titulek pro milovniky Hry o trůny nebo Pirátů z Karibiku...je fakt na facku....vlastně ani nevíte, kterého hrdinu sledovat....protože tam vlastně ani žádný není....boje nic moc, spiš nic než moc...těšila jsem se na draky, skřety, elfy, čaroděje atd.....popis a výskyt nijaký.....jen tak se tam někdo sem tam mihne....v málo případech mi svitla naděje, že už se to zlepší, ale další stránkou to zase pominulo....škoda.

11.03.2020

Kniha je zbytečně dlouhá, nečetla se mi úplně nejlépe. V půlce jsem ji musel odložit a přečíst něco jiného. Nakonec jsem ji dočetl, ale musel jsem se občas přemlouvat.

28.08.2019

Knížky Haniny Veselé čtu již několik let a pokaždé se u nich královsky bavím. Jsou psány tak přesvědčivě, že někdy přestávám vnímat rozdíl mezi Magnólií a samotnou autorkou. Jsem Hanině strašně vděčný, že se věnuje Asterionu, bohužel dnes z tohoto světa vychází již velice málo knih a jediná Hanina udržuje tento světa, jakožto pravá královna fantasy, při životě. I v knížce Krev teče vždycky červená si Magnólie zachovává svůj svěží smysl pro humor a svými sarkastickými poznámkami si snadno získá srdce každého čtenáře, naopak u negativních postav jako je Blagunu či mistr Jagoda čtenář často zatíná pěsti a přeje si mít tu moc jim pořádně zatopit. Příběh opět odhaluje mnohé z asterionských dějin a autorka, která je rovněž i zkušenou historičkou, dokáže čtenáři zprostředkovat dějiny Plaveny srozumitelnou a zábavnou formou. Do budoucna Hanině přeji, aby nikdy nepřestala psát, protože takových postav jako je Magnólie není nikdy dost :-).

09.06.2019

Všiml jsem si toho už dřív, ale stále mi to vrtá hlavou, proč na české fantasy a sci-fi scéně excelují autorky ženského pohlaví, zatímco jejich mužské protějšky toho moc nepředvádí. Hanina Veselá jen potvrzuje pravidlo. Její kniha se čte dobře, příjemně ubíhá a osobně mi nijak nevadilo, když jsem zjistil, že jde o n-tou knihu z jejího světa.
Sice mne štve, že se s tím světem neseznámím chronologicky, ale tak či tak se do něj pustím.

16.05.2019

Tak nevím. Trvalo mi to docela dlouho, než jsem to přečetla, a to se většinou nestává. Pořád jako bych čekala nějakou akci a ono nějak nic, jako by gradace nefungovala. Příběh fajn, postavy taky, jen jsem se místy nutila do čtení. Tak nevím...

16.04.2019

Poutavý příběh, který mně naprosto uchvátil. Vykreslení postav a světa příběhu je báječné. Intriky na intriky jsou skvěle ukryté v textu a každé jejich rozluštění mnění pochopení děje. Po dočtení posledních řadků jsem litoval, že už je konec. Mohu jen autorce říci DĚKUJI. A tiše doufat v další příběhy Magnolie.

26.03.2019

Svět Asterionu nějak zvlášť neznám (dávám přednost literatuře před hrami), ale v žádném příběhu o Magnólii mi to zatím nevadilo – jsou vždy ucelené a nic jim nechybí (některé knihy, včetně této, jsou navíc vybaveny mapkami a rejstříkem postav).
Román Krev teče vždycky červená je vyzrálým literárním dílem již vypsané autorky, která tentokrát před fantastickými prvky upřednostňuje spíše intriky, nečekané zvraty, uvěřitelné záporáky, pečlivé popisy a atmosféru. Líbí se mi, jak pravá povaha některých hrdinů postupně vychází najevo, někteří zase docela lidsky dospívají. Můžete mít pocit, že se všechno, o čem čtete, mohlo dít tady za kopcem, a přesto cítíte doutnající vulkány, písek ve víně nebo mořský vánek, který se ale brzy mění v uragán. Kniha velmi potěší také oko, je vidět, že si nakladatelství dalo záležet. Mohu jen doporučit.

18.03.2019

Ufff… tohle nejde napsat krátký…. Ale slíbila jsem, že aspoň něco napíšu :D Jako asi první věc je, že jsem to četla po fakt dobry knížce, a to po Hyperionu, a to jsem fakt jako nemela dělat. :D Obojí je podobné dlouhý, první jsem přelouskala hned ale tohle to…. Utrpení. A druhá, připomnělo mi to film Pagan Queen :DD
Tuna spoilerů!! Ale kdo by se o ně staral… XD
Ta kníška je straaaašne dlouhá (a kurevsky drahá, jak může byt taková s*ačka dvakrát dražší než Hyperion? Jako skoro 600?!! twe cože?). To by jako nevadilo, ale hyperion stihne v podobny dýlce hned několik propracovaných příběhů, seznámí čtenáře s několika hlavními postavami a čtenáři na nich skutečně záleží… super! A tohle? Dvě jakože hlavni hrdinky, z toho jedna i když se knížka tváři ze je důležitější je jasně „ta druha“ protože ta která je víc khuul a sexy a má vetší kozy je psaná v první osobě… XD no proste komedie…. asi nejekej komplex. Nebo fakt nevím už :D I Miss Fortune má větší hloubku a propracovanost charakteru než Sagjidara :DD
Knížka je UPLNE to samy co všechny předchozí. Furt dokola to samy. Popravdě bych si ji ani nekoupila, kdybych ji bohužel nedostala k narozkam. Je tu Magnolie, je sexy, všichni drakolidi jsou z ni udělaný a chtějí ji ojet. Za celou dobu knížky nenajdu cestu k hlavni hrdince… zadnej progress… změna, twist, nic. V první chvíli jsem tak trochu najivně doufala, že to bude víc o Sagjidaře na kterou sem se fak těšila! To jako můžu říct s čistým svědomím. Jako konečně plavena, intriky a tak, bezva! Ale ono samozřejmě ne. Asi je málo zrzava a kozatá. Nevím. Potom většinu knížky se neděje vůbec ale kurva vůbec nic. Přečtu kapitolku a říkám si co se vlastně stalo. Nic se nestalo. Jen vyhozeny stránky asi aby to mohlo stát víc.
Z knížky je na větvi náš PJ, protože je tam tuna hovadin… jako fakt, loď s nekromantkou jen tak na pobřeží, jasně, pohoda… magnolie je ve skutecnosti asi 70, trpaslikci neexistujou, golem???, drakolidi jsou divny,, nejakej divnej Blaguna, ( jako fakt? B-laguna? V primozskym state? :D :D Nebo JA-G-ODA :D Invence hadr. ), DRAKOclovek kterého skoro zabijou epyry (=takový ohnivý kočky) který i my vidlaci na 10 levlu zabijime, duch kterej jsem nepochopila proč tam je… jediný důvod je asi aby se ji mohla magnolie smát ze má malý kozy. Haha. Bez toho bych se fakt obesla. Jako by to psal najekej nadrzenej pubertak pro svoje kamarady :D Nejakej vyvoj? Ne. Furt ta sama super khuul kozatá ( to slovo používám podobně často jako je v knize :D ) otravná kráva jako už ve všech dalších knížkách, povídkách a co já vím kde všude ještě byla. :D A takovýto jakože povídáni o dítěti… no… twl. Úplně do ničeho... škoda! Přitom když už i autorka má dítě ( to je náhoda, co? :D :D XD ) tak bych čekala něco víc…….
Takže si čtu o dvou hrdinkách, ani jedna není sympatická nebo zajímavá ( teda jako Sagjidara z Asterionu jako že jo, ale proste… když už i ty kousky tam sou řeknou víc o postavě než cela knížka… novýho vůbec nic :D :D ), člověk si k nim fakt nenajde cestu… a celou dobu i podle titulky to jako vypadá, že se to bliži k nějakýmu ultra vyvrcholeni ( teda ty tam jsou, ale je to spis sranda to cist ) ale… mě to připomělo film Pagan Queen :D „někde se bojuje“ „naše vojsko pobilo nepřítele…“ proste když se má začít něco dít, bojovat… tak se nakonec nestane nic. Krom nějakýho uřiznutí hlavy – wtf jako?. Důvod?
Poslední kus knížky nevím proč tam vlastně je. Jako četl to někdo od Mytaga než to šlo do tisku? WTF? Knížka by se bez toho obešla a asi by to i bylo lepší :D Je to takovej divnej přílepek. Ba ne, přiletí vlastně další drakočlověk do sbírky. Mám pocit, ze jsou asi na každým rohu. Super. Jsou khuul tak jich tam musí byt co nejvic! Stejně jako nemrtví, že jo! Bez tˇěch se to taky neobejde! :D
A ještě někde psaly reklamy jakože „Hry o trůny“ a nevím co ještě.. twl fakt ne :D
A jo, je to dlouhý, ale do recenzi to fakt cpát nebudu (ale zlobit se za to tam taky nebudu :D XD :D), když je to jen takovej splácanec dojmů a myślenek. Sry za dýlku.
----
Edit, nahoře: „Pokud jste nečetli předchozí díly a/nebo neznáte svět Asterionu, budete se místy ztrácet. Hanina Veselá vás šetřit nebude, připravte se na to :-)“ Au au au... :D :D :D svét znám a hraju už přes tři roky a bolelo to. Moc. A ano, ztrácela jsem se. (Si to čtu a říkám si „tohle přece nejde, hmmm, jak to asi vysvétlí? To bude konečně zajímavý twist!“ a vono prd…) Protože twle bagr jsou tu nesmysly. To to nikdo z Asterionu nečet??? Bylo by super, kdyby další díl někdo fakt zkontroloval a vyhodil hovadiny. Prej nešetří :DDD

05.02.2019

Kniha o telepatce Magnólii se dobře četla a dokázala jsem se vžít do kůže některých postav. Třeba k Jagodovi jsem ovšem cítila antipatie, ale to nemění nic na tom, že je výborně vykresleným charakterem, ač se jedná o padoucha. Vážně... už dlouho jsem neměla mrazení v zádech, naposledy snad z Bonharta ze Zaklínače. Kniha má velké plus v krásné obálce a tom, že se dá číst uceleně bez znalosti předchozích událostí, které se v knize mírně objevují. Autorka odvedla velký kus řemeslné práce, která je znát a kniha si zaslouží přečtení.

03.02.2019

Jako celek je čtvrtý román o telepatce Magnólii fajn čtení. S několika málo ale:

1) Pokud jste nečetli předchozí díly a/nebo neznáte svět Asterionu, budete se místy ztrácet. Hanina Veselá vás šetřit nebude, připravte se na to :-)
2) Jakkoliv je Magnólie sympatická a tak vůbec (na pivo bych s ní asi zašla), je to zřejmě nejpasivnější hlavní postava, jakou jsem ve fantasy zažila: nic nechce, cíle nemá, plány taky ne. Jen se nechává zmítat ve vichru okolností. I když nakonec... proč ne. Nemusí být každá Hermiona Grangerová.
3) Některé pasáže a celé epizody působí jako dějová vata. Mírné proškrtání by celku rozhodně prospělo.

Jako celek ale rozhodně lepší tři hvězdy, fandové české fantasy by měli minimálně nakouknout.

09.12.2018

Za mě nejlepší příspěvek co se příběhů o Magnólii týče. Užívala jsem si různá prostředí, kterými autorka postavy protáhla. I všechny konflikty, diplomacie, domluvy, zrady - jak je známo, Hanina Veselá to dává postavám hodně sežrat, takže i slovní přestřelky dokážou čtenáře udržet v napětí, co bude dál.
U dřívějších knih jsem měla trochu problém s nedotaženou akcí, to jsem tady nenašla. Rvačky, kouzla, zranění, souboje, všechno to postavám věřím. Navíc je vše okořeněné černým humorem, a za ten já vždycky dávám plusové body, protože jsem mrcha a užívám si ho nejvíc.
Je to příběh s hromadou dějových linek a zápletek, a všechny se povedly vybudovat na jedničku a dotáhnout do zdárného konce. Snad až moc zdárného a klidného konce.

07.12.2018

Výborný styl podání, postavy, prostředí i vrstevnatá zápletka a průběh. Akorát samotný konec je trochu rozvláčný a finále spíš z rodiny "hmm, aha, okey" bez silnějšího momentu. Respektive on tam silnější moment je, jen má podobu celkem kýčovitého monologu. Hlavní padouch trpí lehkým syndromem Red Johna a epilog je na tom podobně jako finále. Takže celkově poměrně v cajku, jen nemám po dočtení ten "hell yes" pocit.