Magická zrcadla - antologie poetismu

10.04.2022

Jedinou vadou této úchvatné knihy je, že vyšla v roce 1982 - tedy velmi těžko se rozpoznává ona hranice, kde je poetismus vnímán jako myšlenkový svět sám o sobě bez ohledu na levicovost jeho tvůrců, a kde je poetismus "logickým pokračovatelem proletářské poezie, směřující k socialistickému realismu" apod. Tedy tady nejistota probleskává v úvodní studii O magických zrcadlech poetismu od Marie Kubínové. Ale i ta (stejně jako celá antologie) zároveň ukazuje, že tento proletářský důraz už v roce 1982 mohl polevit - vždyť je kniha plná Teigeho, Štýrského, Toyen, Konráda, Halase, Nezvala, Vančury, Seiferta, Biebla, Hoffmeistra, Závady, Holana, Voskovce-Wericha...a jen velmi málo Fučíka, ale zase dost Bedřicha Václavka - jako zakladatele marxistické literární vědy. A samozřejmě Šaldy. To by před 10 lety, cca v roce 1972 nebylo možné.
Je to kniha po všech stránkách skvělá. Je sama celá poetistická - výběr, princip řetězení náhodností, smyslový zážitek vizuální, objekt obdivu, mix žánrů, celků, výňatků, i fragmentů, nejen z poezie, ale i z korespondence, manifestů, vzpomínek.... Je to kniha na prohlížení. Prolistovávání. Na vracení se kamkoliv. Na píchnutí prstem a radosti na místě daném. Zkrátka editorský poklad a k tomu poetismus skutečně v kostce, suma sumárum. Myslím, že se povedlo dotknout se podstaty poetismu - vymanit ho z -ismů, odvrátit ho od ideologie, jít po poetismu jako "modu vivendi" - jak píše Teige: "Je funkcí života a zároveň naplněním jeho smyslu. Je strůjcem obecného lidského štěstí a krásné pohody, beznáročně pacifistický. Dráždidlem života. Je duchovní a morální hygienou. Nepochopiti poetismu znamená nepochopiti života!" (s. 36). Na jiném místě Teige tvrdí, že "Poetismus je korunou života," a mně nezbývá než chlapcům počátku 20. let závidět, že se dokázali takto odpoutat a plout a snít, a mít prostě radost z krásy. I tato antologie má, podle mého, léčebné účinky. Skvěle!