Prokletí
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/115059/bmid_prokleti-dGS-115059.jpg
4
505
86
Madison Spencer série
1. díl >
Tušíte, za co se můžete ocitnout v pekle? Vůbec nemusíte někoho podříznout nebo hodit v sudu do přehrady. Vsaďte se, že do pekla půjdete už za to, když si párkrát uprdnete v přeplněném výtahu. Když budete furt troubit v autě. A nebojte se – právníci nebo novináři tam jdou všichni, troubení netroubení. Dvanáctý román Chucka Palahniuka je váš průvodce peklem. Připravte se, černá limuzína čeká… Dvanáctiletá Madison končí v pekle prý kvůli předávkování marihuanou. Má plné zuby jak života, tak smrti. Sotva se zorientuje, zjistí, že je pomerně nepohodlné trčet v cele a škrábat si uhry na čele. Soused s modrým čírem, který údajně jen něco šlohnul v supermaketu, jí pomůže ven a spolu s dalšími zatracenci se vydají na cestu k pekelnému ústředí. Cestu přes Oceán promarněného spermatu či Řeku zvratků si fakt nechte vyprávět… Prokletí jsou typicky palahniukovská divoká jízda plná bizarností a úchylností.... celý text
Přidat komentář
Klub rváčů je samozřejmě úžasný a doporučuji ho též, ale tohle... Možná to nemá nějak zvlášť převratné poselství, žádný extra nečekaný dějový zvrat se také nekoná, ale je to velmi zábavné (i pro lidi, kteří nikdy neviděli Snídaňový klub, jako já)! Ve třiadvaceti jsem to četl pořád dokola. Čas na opáčko, řekl bych.
Tak trochu prokletí. S Palahniukem podruhé, tentokrát v delší formě. Nicméně sláva to není. Je to tak trochu kombinace nějaké filozofie a beletrie, nicméně jedno z toho se postupně začíná ztrácet na úkor druhého a naopak, a pořád kola. Kniha to byla rychlá, ale asi to bylo i tím, že vnímat ji celou nebylo nic záživného. Spíše byla tak krátká, že svým nic mě nedokázala nijak zkazit chuť, kterou už teď má nakyslou a zhnilou chuť. Autorova vize toho, že by se dala šance dalčšímu dílu je asi úměrná samotné této knize. Alespoň vím, že není neomylný. Jako nikdo. Prostě za mě krok vedle, který mě až na nějaké mikro pasáže vůbec nezaujal. V doslovu se píše o knižním South Parku a to je opravdu trefné. V mé případfě občas vtip, občas nechápající utrpení.
Za mě nejlepší Palahniukova kniha. Madison je 13, právě umřela a přišla do pekla. Madison je trochu oplácaná rebelka. A tak si putuje peklem a hledá odpovědi. Kritizuje dění nahoře na zemi, líčí své netradiční zazobané rodiče a vzpomíná na historky ze svého krátkého života a poněkud nečekanou smrt. Prokletí je satira, vtipná kritika současné společnosti hlavně v USA. Je to originální a vtipné dílo. Až na scénu s obryní je na Palahniuka méně zvrhlá ve srovnání s jinými jeho díly. Tahle kniha vážně stojí za přečtení.
Plné skvelých cynických a sarkastických ponámok a vtipov.
3 je málo a 4 je veľa...ale hodnotenie 3.5 sa dať nedá.
Po dočtení jsem se snažila nad knihou trochu víc zauvažovat ale bohužel...
Některý děj mi příjde zcela nechutný, zvrácený, chtěla jsem knihu odložit, nedočíst.
Kniha od tohoto autora je moje první zkušenost, a asi na dlouho po dalším jeho díle na chvilku nesáhnu a zapomenu.
Sarkastický, nechutný, úchylný a vtipný. Tak bych heslovitě popsala tuto knihu.
Pro mě to byl částečný re-reading, před lety jsem totiž knihu nedočetla a nepochopila ji. Což se dnes už říct nedá.
Jsem hodně sarkastický člověk, který má rád humor všeho druhu a proto se mi velmi líbily vtipné poznámky Madison. Hodně mě oslovil i popis pekla, při kterém autor musel mít opravdu obrovskou představivost. Také poznatky od Madison co mít při úmrtí na sobě a co mít sebou byly super.
Líbí se mi, že kniha má v sobě skrytý význam, který je posléze vysvětlen na konci knihy. Celkově jsou v knize zajímavé myšlenky o smrti.
Kniha se mi četla kapku hůř. Větná stavba je květnatá a já se musela při čtení více soustředit. Také větné souvětí jsou delší než bych čekala.
Hustý. Moje druhá knížka od Ch. P. a tentokrát jsem z ní nadšen. Částečně je to ale asi i tím, že jsem k četbě přistupoval s obavami (které ve mne zasela má první zkušenost s Palahniukem) a o to víc mne mile překvapila.
"Jestli něco dělá ze světa peklo, je to naše očekávání, že by to měl být ráj."
Tak tohle... Bylo hodně úchylný a zároveň skvělý čtení. Kritika dnešní zkažené generace. Pozérství (ekologičtí aktivisté vlastnící tryskáč). Novodobých pochybných trendů, které vedou k rozpadu moderní společnosti. A v neposlední řadě skvělá jízda peklem, do kterého se mimochodem (aspoň podle Palahniuka) nejspíš dostanem všichni. Já se opět výborně bavila a tak si říkám, jestli já nejsem tak trochu zvrhlík :D
Tahle kniha je vážně něco. Jasně, sice se z počátku musíte prokousat tím, že vám třináctiletá holka dokola opakuje, že umřela a všechno je vlastně hrozně nefér, ale po pár desítkách stránek vás příběh tak krásně znechutí a pohltí. A vy vlastně začnete chápat, že ta malá holka na něco kápla, že smrt je pro nás nedostihnutelný faktor, který se nás netýká. Proč by taky měl? Vždyť jsme pořád mladí, platíme si drahé permanentky do fitka, pijeme si svoje "smůtýčka" a každý rok, z dobroty srdce a touhy tím smazat všechno hnusné, co jsme za celý rok udělali, darujeme před Vánoci pár desítek korun na nějakou charitu pro děti třetího světa, které tam někde umírají... Jasně, to je smutný, ale nás se to netýká, nás se smrt vůbec netýká... Do chvíle než nás, se "smůtýčkem" v ruce, srazí autobus při cestě do fitka.
"Pokud přijdete do nebe, no bóže. Ale pokud ne... no, zaskočte za mnou. Jediné, kvůli čemu nám země připadá jako peklo, anebo peklo jako peklo, je naše očekávání, že by nám měla připadat jako ráj. Země je země. Smrt je smrt."
Na tohle prostě hvězdičky nestačí.
Do půlky byla k nedočtení, ale pak se nedala pustit z ruky. Kde se vzalo tolik osobního růstu, pozitivna:)) a radosti? A jména nesympatických provokatérek a tyranek hlavní hrdinky se opravdu povedla...leč stačilo málo a ani by se to jeden nedozvěděl.
"..věc se má tak, že člověk v pekle zůstane, dokud sám sobě neodpustí."
Můj první Palahniuk mě tak dostal, že si tu knihu pamatuju dodnes. Ne že by se mi o ní zdálo, to bych raději nechtěla, ale bavila mě a určitě si přečtu další knihy od Chucka Palahniuka.
Zábavná kniha s dobrým nápadem, postrádá ale rozvoj příběhu. Palahniuk má lepší knihy.
Trochu slabší kniha od Palahniuka - oproti těm, které jsem již přečetl. I tak ale čtení bavilo a dám šanci pokračování.
„Klidně si myslete, že všechno zlehčuju, ale smrt je asi ten nejblbější vtip, co jsem kdy slyšela.“
Ono ani tak nejde o to, že by román postrádal nápad - ten je naopak skvělý. Třináctiletá holka se ocitá v pekle za to, že hulila trávu. Zapomeňte na desatero, spíš si k němu přihoďte ještě milion šest dalších bodů, za které můžete na věčnosti pykat. Třeba že příliš často používáte klakson… Naneštěstí zápletka je něco, co Chuck Palahniuk nemá zapotřebí. Počítá s tím, že road trip peklem je natolik nosné téma, že cokoliv dalšího by bylo zbytečné. Což je vcelku škoda, protože silná místa tu jsou. Dobré jsou dívčiny monology a některé absurdní scény, přičemž člověk není ochuzen ani o skvělé hlášky. Problém jsem měl ovšem se samotnou hrdinkou, jež mi byla po většinu doby nesympatická a její eskapády mě přestaly bavit po straně padesát. Zvláštní pozornost si však určitě zaslouží doslov Jiřího Pavlovského, který mi zpětně dokázal osvětlit, proč číst tuhle knihu nebyla nakonec úplná ztráta času.
Tak tohle byla jízda! Chuck to na čtenáře vybalí od první stránky, a je jen na něm, jestli si užije tuto nekonvenční, lehce úchylnou a svižnou knihu. Madison, se do pekla dostane kvůli předávkování marihuanou, a nebo taky ne? Ale její pobyt zde, rozhodně není ve znamení utrpení a věčného zatracení. Dozvíme se dokonce pár osobních tipů, něco jako peklo „starter pack“. Pokud by si čtenář měl z knihy něco odnést, tak rozhodně, že do pekla jen v kvalitních neplastových botách (teplo je prevít), s kapsami plnými sladkostí (platí na démony). Výjevy z pekla hezky doplňuje kritika dnešní společnosti, která je velmi aktuální. Kniha má určitě pár much, ale hodnotím velmi kladně, i když určitě nebude pro každého.
První kniha od autora. Začátek divný...jakoby na mě chrstli smradlavou studenou vodu. Dvakrát jsem knihu odložila, že ji vrátím...a přesto jsem znovu pokračovala ve čtení, až jsem dílo nakonec dočetla včetně doslovu. Vykouzlila u mě pár zasmání a jinak nic. Pořád jsem měla pocit, že Chuck sedí vedle mě a je hrozně moc smutný, ačkoli já se směji. Chystám se na jeho jinou knihu, z jiné doby.
Musela jsem se hodně přemáhat, abych přelouskala první půlku, kde se zhola nic neděje a všechny ty "neotřelé" a "podvratné" a "palahniukovské" nápady a hlášky jsem už četla jinde a lépe (Asfalt, voe!). Nudanudanuda. V druhé půlce (třetině? čtvrtině? posledních 20 stránkách?) tam hodil trochu metafyzického metapříběhu, jak se na postmoderního autora sluší, což mě po tom pekelném utrpení velké části knihy docela potěšilo. Na druhou stranu je to přesně opačný efekt, než o jaký autor v celý knize mluví. No nic, asi budu ve vztahu k Chuckovi ještě chvíli nepoučitelný nadějeholik...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Kniha Prokletí je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 689x |
| Čtenářské výzvě | 62x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 394x |
| Chystám se číst | 144x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 2x |
Súhlasím s názormi, že príbeh sa v tejto knihe viacmenej nenachádza a že skôr by prospela forma poviedok. Zábavné to bolo, o to pokoj, aj plné cynizmu a sarkazmu, len to ako celok nedržalo v jednom monolite ako iné Chuckove kúsky. Pokračovanie však stojí v poradovníku. Jeden slabší moment mi nezoberie chuť na ďalšie neotrelé zážitky, čo autor ponúka.