Ma Tzu Prázdné zrcadlo

03.05.2019

„Nereaguj. Prostě jen buď a zrcadli…“ aneb, co nás přivede k „prostému buď“ … a taky, k nejzákladnějšímu právu každého z nás … „být sám sebou“.

K téhle literatuře se dostávám jen oklikou (dost velkou oklikou), skrze můj zájem o lidskou mysl (o teorii mysli), … tak se to prostě jednoho dne stalo, Osho se mi dostal do rukou, a protože jsem tvor zvídavý, tak jsem si řekla, že je načase nahlédnout a zjistit … o co tu jde? Vybavena svým filozofickým (spíš ve smyslu analytickým), a částečně i psychologickým (ve stejném smyslu), zázemím, ale taky svou vrozenou zvědavostí, a v neposlední řadě i svými čistě sportovně-relaxačně zaměřenými znalostmi jógy (jako jediného zdroje mých zkušeností s meditací), jsem se do knihy pustila a pokusila se o bezpředsudečné, řekněme, prozatím … čtení.

„Meditace otevírá oči, ukazuje nám, že existuje i něco jiného než logické a racionální vnímání světa, umožňuje nám celostně vnímat realitu. Ukazuje nám, že svět není tvořen a žit jen tím co vidíme, slyšíme a racionálně vnímáme“ (Osho, 1991)

Tak pro začátek, s tím mohu jen souhlasit :-), ale pojďme dál:
Osho je, zjistila jsem, sporná postava /samozřejmě jsem ještě před začátkem nahlédla do dostupných zdrojů, abych si něco pozjišťovala/, jeho učení je občas přirovnáváno i k určitému druhu sektářství /ale to bych s tím až tak úplně nesouhlasila/, každopádně bych řekla, že je spíš občas nepochopený, občas těžko stravitelný /zvlášť pro nás, lidi západu/, a občas právě naopak, až bezhlavě /možná proto se říká sektářsky/ přijímaný. Výsledkem mého pokusu o čtení bez všech takových „nálepek“ je, řekněme zjištění, že to nebylo marné, ani zbytečně strávený čas, protože když chcete, věřím, že v knize najdete pasáže, se kterými budete více méně souhlasit, které vám přinesou, dejme tomu, třeba nápady nebo techniky, … minimálně se dá říct, užitečné…

Tak například, posuďte sami, .. možná, že budete souhlasit, nebo k těmto výrokům budete alespoň shovívaví:
(příslušná část příběhu): „Člověk, který žije se záměry, je odkázán k pocitům zklamání. Člověk, který žije s očekáváními, je odkázán k pocitům zklamání, protože existence k tobě nemá žádný povinný závazek … pokračuje spontánně. Nenos s sebou své touhy, své ctižádosti a svá očekávání, to jsou rušivé stavy. Vytvářejí zmatek v tvé mysli. … Jak klidná je voda Hirosawy! Měsíc je odrážen, ale voda se ani nepohne. Takový krásný měsíc a jezero Hirosawa přijímá zcela přirozeně odraz, zcela spontánně. … Měsíc nebo žádný měsíc, na tom nezáleží. Jezero Hirosawa je klidné. A takové by mělo být tvoje vnitřní vědomí - prostě tiché jezero.“
(příslušná část o meditaci): „Buď tiše. Dovol svému tělu být zcela nehybné. Zavři své oči a podívej se dovnitř s takovou naléhavostí a úplností, jak to jen jde.“
(a na závěr samozřejmě příslušné? (samozřejmě, dle mého subjektivního výběru) … zjištění): „pokud se nezbavíme svých potlačených emocí, nemůže naše mysl být klidná“.
Tak s tím jsem třeba neměla vůbec problém, navíc, dá se to říct i trochu jinak, aneb, „přeložila“ jsem si to do „své řeči“: „odraz“ … „zrcadlení“ … odrážíme, to, co přijímáme (doktor se na svět dívá očima lékaře, křesťan následuje Ježíše, budhista zase skrz dodržování svých předpisů) … reagujeme tak na všechno … ani si neuvědomíme, že se tak pohybujeme v kruhu … podnět – reakce … ocitáme se tak opět a začátku zas a znova (nemyslete si, i když jste přesvědčení, že nereagujete, když vás někdo dopálí, jste tam taky, jen ve skutečnosti totiž potlačujete reakci, která ale už proběhla – uvnitř vás  )… takže ano, je to tak, „odrážíme“ jako šílení všechno to, co se pokoušíme být ( žijeme v zajetí svých vzorců) … tak se nám možná zjištění viz. výše „pokud se nezbavíme svých potlačených emocí, nemůže naše mysl být klidná“ … může při všech těch našich interakcích typu: podnět – reakce … docela hodit :-).

A, samozřejmě, toho bylo daleko víc, co mě oslovilo, zaujalo, minimálně, donutilo knihu přečíst.
Jako další příklad: „Právě před pár dny jsem se dozvěděl, že stromy mají určitou citlivost ve vztahu k vodě.“ … ale tenhle příběh o tom, že „Strom nemůže žít bez vody. Zajisté musí mít určitou citlivost, určité skryté poznání o tom, kde se nachází voda“, a jeho vysvětlení „většinou začnete být přitahováni tam, kde může být vaše žízeň uhašena“ (pozor, to není vše) … si už musíte přečíst sami a vyvodit si vlastní závěr … pokud možno s otevřenou myslí :-).
Pokud tak budete postupovat, pak tahle kniha nebude o mnichovi, sedícím v oranžovém rouchu a trávícím nekonečný čas v lotosovém sedu a meditujícím o věcech, které nemají s praktickým životem nic společného (časté představy nás lidí tímhle světem nedotčených), ale bude to čtení – o životním hledání, které je cestou alternativní ke konzumní společnosti, které je sice hodně zaměřené na transcendentální hodnoty, ale taky na osobní rozvoj, jen možná trochu jinak, než jsme zvyklí …
Mimochodem i někteří psychologové se kloní k názoru, že psychologie a spiritualita jsou dvě části téhož procesu … věřím, že mnohým, kteří v životě „sbírají“ víc utrpení, než radosti (díky bohu k nim nepatřím a jsem na světě ráda :-)), pomůže, třeba tím, že objeví nové cesty … kudy se vydat (já určitě doporučuji …myslím to hledání nových cest … to je docela zábava, možná by se dalo říct i docela fajn životní naplnění).

„Vrať se zpět, ale přines si s sebou všechny zkušenosti, pomalu, tiše a půvabně. Sedni si na pár okamžiků, upamatuj se na místo, na kterém jsi byl, připomeň si radost a ticho z toho, být pouze zrcadlem, … obrovskou svobodu, která tehdy přichází …“