Lvice - krvavá cesta ke svobodě

Činnost odbojové organizace Lvice byla v dosavadních přehledných historických pracích zabývajících se českou protinacistickou rezistencí poměrně opomíjena. Příčin je více. K nejdůležitějším patří, že vrcholná aktivita této odbojové organizace spadá do období podzimu 1941 až podzimu 1942, kdy v protektorátu probíhají dramatické události spjaté s příchodem Heydricha, vyhlášením prvního stanného práva, vysazením řady parašutistických desantů, atentátem na zastupujícího říšského protektora, vyhlazením Lidic a Ležáků atd. Nelze opominout ani záležitosti personální. V čele Lvice stáli sice odhodlaní a obětaví vlastenci, ale přitom relativně "neznámí" lidé, kteří nebyli součástí předválečné československé kulturní, politické nebo vojenské elity, jako tomu bylo u jiných odbojových organizací. Při poválečné "klasifikaci" odbojových organizací bylo rovněž obtížné Lvici někam "zařadit" - nešlo o odboj "čistě" vojenský nebo sokolský, ani si ho nemohla jednoznačně nárokovat některá z politických stran. Na menším zájmu historiků se určitě podepsalo i to, že Lvice neměla své centrum v Praze nebo v Brně, ale v Ostravě. Organizace Lvice zahrnovala velké množství osob zejména ze středních a severních částí Moravy. Na začátku roku 1943 byla Lvice nacisty v podstatě zničena. V únoru 1943 byl ve Valašském Meziříčí zastřelen Ota Koblovský, významný člen a organizátor Lvice. Zbývající členové se později zapojili do ozbrojeného odboje, především ve skupině Bílá lvice či partyzánském oddílu Juraj.... celý text