Stále spolu
Sophie Hénaff
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/364575/bmid_luzri-stale-spolu-XiP-364575.jpg
3
23
9
Policejnímu týmu nepřizpůsobivých odpadlíků se ani zdaleka nepodařilo znovu získat svou zašlou slávu. Jsou pokleslí na duchu jako nikdy a ani příchod nového, bláznivého kolegy, který si myslí, že je mušketýr, nestačí k povznesení týmové nálady. Jediná Anne Capestanová neztrácí víru. Tomuhle vyšetřování by se ale opravdu raději vyhnula. Zavražděného komisaře Serge Rufuse znala a měla důvod ho nenávidět. Byl otcem jejího exmanžela. Krátký, živý a nápaditý příběh se skvěle vypracovanými vyšetřovacími postupy.... celý text
Literatura světová , Detektivky, krimi
Vydáno: 2018 , XYZ (ČR)
Originální název:
Rester groupés , 2016
více info...
Přidat komentář
,,... je to se vším stejné...."Podívej se na nosorozčí roh.Jednou nějakej blbec uviděl nosorožce řekl si:,Páni,skvělý,chci taky takovej,možná stačí ho roztlouct a spolykat,abych byl postelovej borec´´, a od těch dob zvadlí fíci celýho světa nosorožce vyhlazujou,jen aby toho svýho dostali do pozoru." A víc takových hlášek vás povznese ze špatné nálady.Nebo strana 207 akce s poníkama....já jsem se skvěle pobavila.Nic pro sebe zde nenaJdou čtenáři kteří dávají přednost vážnějším tématům.Řešení témat kolem vražd je jakoby okrajouvé ,spíš se tady popisují individuální vztahy jednotky uvnitř.Paní překladatelka si zřejmě práci užívala :-)))
Linka s detektivnou zapletkou bola fajn, skoda len, ze to bolo prekladane a zahltene takym tym "comic relief" momentami a ze ich vobec nebolo malo. Zehlenie, Merlotova krysa, kadejake prirovnania a vsuvky, ale predovsetkym ta bitka, ktora bola tak velmi od veci, ze som mala chut ju rovno celu preskocit. Z hladiska deja podla mna nemala vyznam a skor mala posobit ako akysi "bonding moment" pre oddelenie, ale verim, ze pri troche namahy by sa dalo vymysliet nieco menej cudne a zbytocne.
Dve novopridane postavy do tejto skupinky vyvrhelov nijako nepomohli, opat to bolo len nieco navyse a vobec to tam nemuselo byt. Autorka sa radsej mohla venovat rozvijaniu vztahov a pozadia u charakterov, s ktorymi sme sa uz zoznamili.
Rovnako mi prekazal aj jazyk, ktory mal navodzovat akusi lahsiu a humornejsiu atmosferu - podla mna to velmi nefungovalo. Skor to vo mne vyvolavalo pocit, ze to je prilis silene.
Napriek vsetkemu docitane, ale viem, ze nad prípadným dalsim dielom sa tuho zamyslim, ci si ho prinesiem z kniznice.
Jojo, tohle jsou přesně ty knihy, kdy Oblíbení s Oblíbenými kříží meče. :))
Proč to tak je? Měly by o tom vypovídat komentáře. Preference. Bůhvíco. Vem to čert...
Pokračování Lúzrů mi na začátku znovu připomnělo Fred Vargas; taky jedna z "těch"... :)
A na konci? Viděli jste kultovní už film Láska nebeská? Tak ty titulky z letiště, kdy se obdélníčky obrázků objímajících, smějících, dojatých a v ústrety si běžících lidí rozpadají na další menší a menší plošky, až je celá obrazovka pokrytá. Láskou. Ale ne tou nebeskou, prostě lidskou. Tou - obyčejnou...
A stejně "obyčejně" laskavá mi příjde ta knížka. Lúzři. Neúspěšní, společensky vyloučení, prostě jiní. To často stačí.
Kreativní (i když někdy s ne úplně standardním zacílením :)), osobití, o to tolerantnější, ostýchaví, a o to empatičtější, bez vztahu k disciplíně, a přece v nouzi podvědomě hned bok po boku, druh vedle druha, jeden za všechny...
Ráda jsem se potkala v přehledném nenásilném výčtu hned na samém začátku knihy se starými známými. A s nadšením jsem přijala i nové přírůstky. Mají v příběhu nezaměnitelné role, hrají s ostatními, nejsou přidány jen tak.
A samotný příběh? Za mě hezky vymyšlená detektivka, dobře napsaná a originální. Fantazie popuštěná z uzdy, ukázněně, přišlo mi, s velkou dávkou vtipu, který mě hodně baví. Byla bych ráda za pokračování.
Slabší než první díl, který byl vcelku vtipný a originální. V půlce knihy jsem se vícekrát přistihla, že opakovaně myslím na úplně jiné věci, než na příběh a soustředění se odmítalo vrátit.
Jako prvotní nápad vytvořit takovou pracovní četu, je možná záviděníhodný, ale udržet úroveň, to chce posílit intriky.
Bezděčný nápad s Avatarem - (Boží.)
Citace:"D.. na hlavě sluchátka s mikrofonem, bušil do klávesnice jako šílený. Cestou kolem komisařka na jeho monitoru zahlédla chvějící se křovinatou krajinu plnou armády trpaslíků. V popředí poskakoval troll .. a mával kolem sebe mečem.
""D..!Nehraješ si snad s podezřelým?" "Právě že jo. Vadí to? Je tak pěkně nastajlovanej, že jsem si ji vzal jako svého avatara...Stejně nevíme kdo to je! .."Ale tohle je hra on-line? Všichni ho můžou vidět...," "Jistě, zároveň tak hledáme svědky!"
Víc nedám, ale tohle jsem si nemohla odpustit. :-)
Další, snad série, v mé kolonce -Šmrncovní detektivky.(Rychlopalba, Inspektor.Prevít)
Zatímco prvnímu dílu se toho zas až tolik vytknout nedalo, dvojka je vážně mizérie.
Ale vezměme to popořádku:
a) Stále nechápu, proč autorka do "týmu lúzrů" nanominovala takové množství policistů (teď dokonce přibyli další dva!!!) , když jí dělá viditelné problémy tohle nesourodé stádečko nýmandů vůbec ukočírovat a alespoň náznakově udržet v jakés takés formaci. (A to nemluvím o chudáku čtenáři, který se v těch figurkách má vyznat.) Zvláště když (na rozdíl od jedničky) se tentokrát zabýváme PŘEDEVŠÍM šéfkou oddělení Capestanovou. Na její podřízené tak zbylo jen pár usmolených drobečků a občasných štěků, což právo na existenci celého toho početného a silně upozaděného ansámblu podivínů značně problematizuje.
b) Nenápaditý příběh, nulová snaha o nějakou logickou návaznost dějů, prakticky nijaké vyšetřování. Těmto antidevizám by se měl autor detektivek vyhnout obloukem.
c) Sókratés ve svém podobenství o jeskyni připodobňuje naše vnímání života k pozorování stínů, vržených na zeď. A přesně takhle jsem vnímal děj knihy. Jako shluk nejasných obrazů, nejednoznačných stínů jednajících postav, ke kterým člověk nezískal žádný vztah a u kterých mohl pozorovat jen dvojrozměrné obrysy bez barev a výrazů.
d) Proč dělat něco jednoduše, když to jde složitě? Proč psát srozumitelně, když to jde i jinak: klopotně, v náznacích, pomocí nevyřčených zámlk či jakýchsi "zpožděných vysvětlení"? Na mnoha místech totiž narazíte na pasáže, které pochopíte až o dvě stránky později – jako by si autorka libovala v tom, že vás nechá tápat. Kdyby se jednalo o nějakou "těžkou" literaturu, neřeknu ani popel, ale u "humoristické detektivky" bych takové schválnosti rád oželel.
e) Nevím, nese-li větší díl viny autorka nebo překladatelka (nebo moje natvrdlost), ale pohodovému čtení rozhodně neprospěly věty, které jste museli číst vícekrát, abyste vůbec pochopili (v tom lepším případě), co je vám sdělováno.
Jeden příklad za všechny:
Díky vzezření vyvolence davů spolu s vystupováním dandyho do tohoto prostředí přesně pro něj dokonale zapadal.
A o tohle jste zakopávali pořád.
Takže resumé: 30% za pár vtipných scén (příhoda s osly, mistrovství v žehlení košil atd.) a pevné rozhodnutí, že do trojky už nejdu!
Druhý díl opět nezklamal. Spíš než detektivní zápletku si člověk vychutná všechny ty figurky, zvykne si na ně, prožívá vše s nimi a najednou je konec. Nezbývá než si počkat na další díl...
Kniha Stále spolu je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 33x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 36x |
| Chystám se číst | 8x |
| dalších seznamech | 2x |
V knížce se dá najít pár vtipných postřehů k pousmání , ale to je tak asi vše. Naprosto zmatené množství postav , ve kterých se nemůže vyznat snad ani sama autorka . Nějaké detektivní vyšetřování jsem snad ani nepostřeh' , resp.co se vlastně mělo vyšetřovat ? Velká patra různě vyšinutých policistů nahrnutých na jedno oddělení , ale co s tím dál ?
Za mne to není čtení ani k hotelovému bazénu .