Lusovci: báseň o desíti zpěvech

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

První úplné vydání Lusovců do češtiny z pera Jaroslava Vrchlického. Toto vydání je poznamenáno tím, že autor nevycházel z originálního, ale z německého překladu a fakt, že ji přeložil v chvatu, od června 1897 do ledna 1898.

https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407267/lusovci-basen-o-desiti-zpevech-goS-407267.jpg 3.97
Žánr
Literatura světová, Poezie
Vydáno, J. Otto - Ottovo nakladatelství
Orig. název

Os Lusíadas, 1572

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1)

Kniha Lusovci: báseň o desíti zpěvech

jakub2199
03.04.2019

Vždy, když dočtu starou knihu, tak se ve mně přou dvě tendence - jedna si ji vychutnává a jedna ji hodnotí optikou mého světa. Musím poznamenat, že pokud bych Lusovce hodnotil podle druhého kritéria, tak by dostali tak maximálně jednu hvězdu. Naštěstí pro tuto knihu, tak nečiním. Dílo je to rozhodně pozoruhodné a minimálně evropského významu, možná neprávem zastíněno slavnějšími eposy (Beowulf, Píseň o Nibelunzích Píseň o Rolandovi, Homérské eposy, Aeneis). Rozhodně musím smeknout poklonu dvojci překladatel-básník. Kniha se čte lehce a verše nepůsobí strojeně. Samozřejmě pro mou neznalost původního textu nemohu hodnotit kolik bylo "ztraceno v překladu" ale jako dílo samo o sobě rozhodně čtivé. Pokud jde o obsah, tedy ne pouhou formu, tak mám rozhodně výhradu vůči propagačním částem, v oněch bodech rozhodně text zestárl a ne ke kráse. Mám tím na mysl opakované hanění kohokoliv kdo není křesťan (většinou, a pokud už se hovoří jen o křesťanech, tak těch, co nejsou portugalci). Přestože jsem schopen pochopit, že doba vzniku nebyla zrovna konduktivní pro otevřený přístup k cizině a cizincům, tak snaha autora vystihnout kohokoliv jiného jako podvodníka, neznaboha, zrádce, tupce neschopného poznat, co je pro něj dobré a ve všech ohledech podřadného mi byla ryze nepříjemná. Neustálá apologetika pro historické události a historické postavy portugalských dějin byla v ostrém kontrastu s derogativními soudy nad všemi ostatními i za tak pochopitelné skutky jako byla ochrana vlastních hranic. Autor byl bezpochyby silně inspirován antickou tradicí, neboť zmínky a odkazy na ni jsou v knize všudypřítomné. Pokud ze své omezené vědomosti mohu soudit, tak hlavním inspiračním zdrojem byla bezpochyby Vergiliova Aeneis, (pro čtenáře toužícího díla srovnat). Z autorovi záliby v antice vyvstal zvláštní paradox, kde na jedné straně je dokola oslavován Bůh (domněle katolicko-křesťanská verze) a přesto klíčovou roli v příběhu sehrávají antická božstva (Bacchus, Venuše, Jupiter a jiní). Jakoby úlitbou jsou poslední verše, kde samy nymfy prozradí, že existují z představy lidí a se svolením Boha. Ale rozhodně je prazvláštní číst v jednom verši chválu na křesťany, v následujícím odsouzením mohamedánů, hned nato kritiku pohanů a to celé vyprávěné antickou nymfou. Každopádně odmyslím-li si historickou a geografickou tendenčnost díla, tak jde o nádhernou epickou báseň, která rozhodně za přečtení stojí.